Pravidlo "Dvakrát měř..." platí i pro rozhodování o nákupu užitkového automobilu nebo nosiče se speciální nástavbou.
Během uplynulých patnácti let se na tuzemském trhu s užitkovými automobily a speciálními automobilovými nástavbami vyprofilovalo několik společností na slušné profesionální úrovni. Tvrdí to Ing. Petr Klimecký, který v Technických službách města Mostu, a. s., působí již od roku 1995. V současné době je předsedou představenstva a ředitelem této společnosti a zároveň vykonává funkci předsedy Sdružení komunálních služeb (www.sdruzeniks.cz).
Ředitel Klimecký však připouští, že ne každý se v tomto segmentu trhu může dobře orientovat. "U obcí je hledání dodavatele vhodného vozidla pro jejich potřeby navíc o to složitější, že se musí řídit zákonem o veřejných zakázkách, takže forma výběrového řízení je dána," podotýká.
"V tomto případě je velice důležité provést správnou specifikaci vozidla. To znamená ujasnit si, k jakému účelu chci vozidlo používat, jaké výkony by mělo dosahovat apod. Proto se vyplatí navštívit nějaké větší technické služby a tam posbírat zkušenosti, jakou techniku používají, jak jsou s ní spokojeny, jaká je poruchovost uvažovaného zařízení, jak je zajištěn jeho servis atd. Anebo se obrátit na naše sdružení, kde jim tyto informace zajistíme od našich členů. Na základě takto získaných zkušeností obec může stanovit specifikaci a další podpůrné parametry pro zadávací podmínky výběrového řízení. A určitě bude mít z čeho vybírat," doporučuje předseda sdružení komunáolních služeb.
Pro výběr vhodného dodavatele konkrétního vozidla či stroje pak lze podle ředitele Klimeckého rovněž zobecnit několik základních pravidel. Obec si zejména musí předem stanovit, kolik je ochotna do zařízení investovat a jaká bude jeho - časová i druhová - využitelnost. Zapomenout by se nemělo ani na historii příslušného stroje, tedy zjistit si, zda nejde o první vyrobený kus, kolikátá je to typová řada, jaká je poruchovost tohoto zařízení, jak dlouho firma působí na českém trhu či jak širokou má škálu dalších nabízených vozidel a zařízení. Stejně důležité je prověřit si, jaké dodavatel stanovuje podmínky pro servis, jaké jsou ceny za servisní hodiny a náhradní díly, jaká je dojezdová vzdálenost do nejbližšího servisního střediska atd. Rozhodně se vyplatí zajímat se o reference provozovatelů obdobných vozidel a strojů. Mnoho těchto informací lze zjistit například na internetu nebo z katalogů jednotlivých firem, ale nejhodnotnější obvykle bývají informace od přímých uživatelů.
UNIFIKACE? JISTĚ, ALE NE ZA KAŽDOU CENU
I v těchto souvislostech nás zajímalo, zda se společnost Technické služby města Mostu přiklonila k unifikaci užitkových vozidel, nebo jestli raději volí více jejich dodavatelů. "Logicky vzato vše hovoří pro unifikaci," odpověděl ředitel Klimecký. "Z praktického hlediska však už to tak úplně platit nemusí. Záleží na typovém složení vozového parku, na jeho velikosti a také na geografickém umístění. Bude-li mít někdo výrobce strojů za humny, zřejmě se bude orientovat tímto směrem a ne někam jinam. V naší společnosti se snažíme vždy danou typovou řadu unifikovat, ale v rámci různorodosti typových řad používáme několik dodavatelů. Tak třeba pro referentské automobily jsme zvolili značku Škoda. Ale střední užitková vozidla do 3,5 tuny máme od několika výrobců (Multicar, Gazolone, Piaggo, Variant apod.), a to jednak z důvodů finančních, jednak kvůli vhodné použitelnosti daných strojů v provozu. U velkých strojů nad 3,5 tuny je těchto možností ještě více, ale držíme se stejné zásady jako ve třídě nižší. Takže máme ve vozovém parku zástupce Avie, Iveka, Manu, Renaultu apod. U speciálních strojů je to s unifikací složitější. Podrobnější popis způsobu, jak celou problematiku řešíme my, by byl velmi rozsáhlý. Proto jen stručně shrnu: Unifikovat ano, ale ne za každou cenu."
KDY JE ÚNOSNÉ "JÍT" DO STARŠÍHO ZAŘÍZENÍ
Lze nějak zobecnit, kdy může být pro obec, resp. její organizaci typu Technických služeb, výhodnější pořídit si použité užitkové vozidlo či nástavbu, kdy si nechat nástavbu zrekonstruovat a kdy raději zakoupit zcela nové zařízení? ptali jsme se dále.
"Zase to je různé případ od případu. Jestliže obec nemá nebo nechce do příslušného zařízení investovat velké finanční prostředky a časová využitelnost stroje je buď sezónní, či se pohybuje do padesátiprocentní využitelnosti časového fondu, nebál bych se "jít" do staršího, případně repasovaného zařízení. Alespoň v případě nástavby," odpověděl ředitel Klimecký.
"Pokud by však šlo i o nosič (podvozek), je třeba vědět, kolik má najeto, zda je motor po generálce a v jakých podmínkách jezdil. Ale budu-li využívat podvozek celoročně, pak bych doporučil koupit nový stroj. A nebál bych se ani repasovaného zařízení, kdyby se o něm uvažovalo jako o rezervě k vykrytí nárazových špiček."
Zároveň podotkl, že při volbě, zda rekonstruovat, nebo koupit nové zařízení, je rozhodujícím kritériem cena rekonstrukce, typ a stáří i množství poruch za poslední dva roky včetně nákladů s nimi spojených. "A zase je rozhodující následující způsob použití. Vyhodnocením těchto ukazatelů se pak dostaneme ke konečnému rozhodnutí. Ale přesto je určitě nejlepší vše řešit na konkrétních případech," uzavřel Ing. Petr Klimecký.
Cisternová stříkačka CAS 24