Přestože obecní policie přijímají občané pozitivně, setkáváme se i s pochybovačnými pohledy. Objevují se názory, že řada strážníků bere toto povolání jako dočasnou záležitost, než si najde něco lepšího. Není to tak docela pravda. Dva náhodně oslovení strážníci, jichž jsem se zeptal, proč si vybrali...
| Přestože obecní policie přijímají občané pozitivně, setkáváme se i s pochybovačnými pohledy. Objevují se názory, že řada strážníků bere toto povolání jako dočasnou záležitost, než si najde něco lepšího. Není to tak docela pravda.
Dva náhodně oslovení strážníci, jichž jsem se zeptal, proč si vybrali právě policejní profesi, o tom přesvědčují. Proč jsem strážníkem Josef Štrympl (úplné střední vzdělání s maturitou), strážník Obvodního ředitelství Městské policie Praha 8: "Asi je to zásluha mých rodičů, že už od mala jsem měl smysl pro spravedlnost, poctivost a pořádek. Dokonce jsem se snažil tyto atributy, často k nelibosti vrstevníků a kamarádů, prosazovat. Také se mi líbila policejní uniforma. V mých očích reprezentovala určitou autoritu. Když se v Lounech rozjížděla Městská policie, požádal jsem o přijetí. Po pěti letech jsem přešel ke strážníkům do Prahy. Už tu působím dva roky a jsem spokojen. Nejde o lehkou práci, někdy vznikají nepříjemné konflikty s přestupci, jindy člověk zase mrzne pár hodin na přechodu pro chodce - ale dělám ji rád. A chci ji dělat dál." Václav Kopecký (střední vzdělání), strážník Městské policie v Neratovicích: "Rozhodnutí stát se strážníkem ovlivnil můj děda (celník) a otec (policista). Pravda to je, ale ne tak, že by mě rodinné prostředí vedlo k touze po uniformě. Jsem z Kralup. Vyučil jsem se a po vojně jsem tu pracoval v jednom velkoskladě. Pak došlo k propouštění a já byl bez práce i bez šance sehnat jinou. No a tehdy mi táta s dědou navrhli, abych to zkusil u městské policie. Poslechl jsem je. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Za šest let, co dělám strážníka, jsem nejen zvládl řemeslo, ale také jsem pochopil význam a potřebu této práce. Přes různé obtíže jsem přišel této práci na chuť. Rozhodně necítím potřebu měnit zaměstnání." Důvody odchodů Stále přibývá strážníků, kteří slouží více než pět let a ti zpravidla neodcházejí. Přesto odcházejících je dost. Proč? Josef Špaček, ředitel Městské policie pro Prahu 8: "Dříve než odpovím na otázku, musím připomenout několik skutečností. Příprava pracovníků městské policie je náročná a nákladná. Strážník potřebuje poměrně obsáhlé znalosti, které prokazuje u zkoušek. Seznamování nováčků tedy chvíli trvá. Také vystrojení není nic laciného. Proto věnujeme velkou péči náboru lidí. Adepti musí splňovat předepsaná kritéria, ale zajímají nás i další okolnosti. Například se ptáme, co je vedlo k rozhodnutí stát se strážníkem. Odpovědi - romantickými představami počínaje a čistě utilitárními konče - poskytnou určitý pohled na zájemce, ale nejsou zásadním hlediskem pro přijetí. Sebelepší výběr však nedokáže zabránit pozdějším odchodům. Důvody jsou - podle mých zkušeností - v podstatě tři. Tím nejčastějším není odchod od strážnického řemesla, ale přechod k jinému útvaru, a to v souvislosti s přestěhováním do jiného místa v republice. Loučíme se s těmito lidmi neradi, ale problém bydlení v Praze neumíme rychle vyřešit. Druhým důvodem je nalezení vhodnějšího, zpravidla lukrativnějšího, zaměstnání. Jen někteří z nich nastupují s představou dočasného působení. Pokud jde o třetí skupinu - je naštěstí malá - jejich odchod iniciuje vedení. V městské policii nemohou sloužit ti, kteří porušují pracovní nebo právní kodex." Josef Jelínek |
