Představy o ideálním bydlení pro seniory provází mnoho mýtů, upozorňuje Diakonie ČCE, která je jedním z hlavních poskytovatelů služeb pro nejstarší generaci v České republice. Zřizovatelé domovů pro seniory tak mohou neúmyslně chybovat při volbě vhodné lokality, při zařizování interiéru či výběru vhodného vybavení.
Publikace Jako doma, jejímž autorem je ředitel Diakonie Vsetín Dan Žárský, nabízí soubor konkrétních rad, které pomohou při budování bezpečného, přívětivého a důstojného bydlení zohledňujícího specifika pokročilého věku. Publikaci si lze objednat zde.
Publikace shrnuje pravidla uceleného konceptu seniorského bydlení, při jehož tvorbě Dan Žárský čerpal z dlouholetých zkušeností a návštěv obdobných zařízení po celém světě. „Praktické zkušenosti s výstavbou pobytových zařízení a návštěvy v řadě dalších mi potvrdily, že je třeba k nim přistupovat s ambicí, aby se v nich klienti cítili jako doma. A to již od prvních úvah u zadavatelů výstavby,“ shrnuje motivy k sepsání publikace Dan Žárský.
* Mýtus č. 1: Uprostřed přírody, daleko od lidí. Jedním z častých omylů je představa ideálního domova pro seniory daleko od civilizace. „Na naše středisko se obrátil majitel rekreačního zařízení, které nám nabídl k odkupu, dle jeho názoru by se ideálně hodilo na domov pro seniory: je daleko od ruchu města a uprostřed přírody,“ přibližuje Dan Žárský poměrně zažitou představu ideálního bydlení pro seniory – daleko od města, uprostřed ničeho.
Ačkoliv se pobyt uprostřed přírody může na první pohled jevit jako ideální, ve skutečnosti seniory vytrhává z mezigeneračního prostředí a prohlubuje jejich izolaci. Násilné oddělení nejstarší generace od zbytku společnosti ve výsledku neprospívá ani jedné straně.
„Pro společnost a vizi dobrého stárnutí, zejména v dlouhověké společnosti, jako je ta naše, je důležité, aby lidé mohli stárnout v komunitě a v místě, na které jsou zvyklí, znají je a sami zde nejsou anonymními obyvateli, ale přirozenou součástí,“ dodává Olga Starostová, socioložka a odborná garantka Institutu důstojného stárnutí Diakonie ČCE.
* Mýtus č. 2: Sterilní a jednoduché prostředí. Dodnes se setkáváme s domovy pro seniory, které svými strohými a prázdnými interiéry osvětlenými studeným světlem zářivek připomínají spíše nemocnice. Vnitřní uspořádání domovů je přitom pro příjemný život klientů stěžejní. Obydlí pro seniory dělá příjemnější a důstojný zejména dojem zabydlenosti, funkčnost, přítomnost měkkých povrchů, individuální řešení každého pokoje, příjemné osvětlení, členění dlouhých prostor, snadný přístup do zeleně nebo užití přírodních materiálů.
* Mýtus č. 3: Moderní rovná se lepší. Potřeby seniorů je třeba brát na zřetel nejen při budování bezbariérových přístupů, ale také po estetické stránce. „Setkali jsme se s případem, kdy v jedné koupelně obhajovaly architektky výběr černých kachliček slovy, že je to dnes cool. Zvláště u domovů pro seniory s demencí (DZR) je však žádoucí pojímat interiér spíše reminiscenčně než moderně tak, aby klientům bylo v interiéru příjemně a obklopovaly je předměty a styl, na které byli během svého života zvyklí,“ vysvětluje Dan Žárský.
ŽIVOT SENIORŮ JAKO SPOLEČENSKÉ TÉMA
Česká populace stárne. V domovech pro seniory žije podle posledních statistických údajů více než 57 tisíc seniorů, což je zhruba 2,5 % z celkového počtu seniorské populace ČR, a jejich počet bude narůstat. Vytváření přívětivých a funkčních seniorských domovů s kvalifikovaným a vlídným personálem by se proto mělo stát jedním z nejdůležitějších témat veřejných debat.
„Situace, kdy už se rodina nemůže o své blízké postarat, budou stále častější. Cílem je, abychom jako společnost uměli nabídnout alternativu v podobě přívětivé, individuální a profesionální péče v pobytových službách, v zařízení, které respektuje konkrétní potřeby klientů a je příjemným místem pro setkávání napříč generacemi. To je to, oč v Diakonii usilujeme už třicet let,“ uzavírá Ivo Mareš, mluvčí Diakonie ČCE.
/zr/*
