Šest tisíc větrných elektráren Dánové mají větrných elektráren opravdu požehnaně, a vzhledem k tomu, že krajina je placatá a výhled většinou do daleka, lze už jen stěží najít místo, kde by nějaké nebyly. Pevnina je už větrnými elektrárnami dosti obsazena a vláda na nátlak ochranářů i mnoha občanů...
Šest tisíc větrných elektráren
Dánové mají větrných elektráren opravdu požehnaně, a vzhledem k tomu, že krajina je placatá a výhled většinou do daleka, lze už jen stěží najít místo, kde by nějaké nebyly.
Pevnina je už větrnými elektrárnami dosti obsazena a vláda na nátlak ochranářů i mnoha občanů nechce už další elektrárny povolovat. Někomu připadá, že kazí vzhled krajiny, jiného ruší svist rotorů.
Větrné farmy
Nejperspektivnější se tedy v posledních letech jeví moře. Nové větrné farmy vznikají především na mělkém šelfu kus od pobřeží. Nejstarší mořská větrná farma Vindeby havmNllepark na ostrově Lolland, jejímž vlastníkem je elektrárenská společnost Airkraft, se skládá z jedenácti kusů turbín firmy Bonus o výkonu 450 kW (celkem necelých 5 MW instalovaného výkonu), které ročně "natočí" 10,6 mil. kWh elektrické energie. Investiční náklady činily 80 mil. dánských korun.
Zakládání na moři je totiž o dost dražší než na pevnině, výhodou ale je, že elektrárny nikomu nevadí. Navíc vítr na moři vane podstatně rovnoměrněji a silněji než na pevnině. Výstavbu prodraží hlavně základy, jejichž váha činí více než 1000 tun. Základ je vyroben na míru konkrétnímu místu, proto se musí celý kolos pomocí družicové navigace usadit s přesností asi 10 cm. Elektrárna není ke dnu nijak připevněna, vše drží jen vlastní ohromující vahou.
Elektrárny ve Vindeby jsou tříkřídlé, startují při 5 m/s, optimální výkon podávají při 15-18 m/s. Je-li vítr silnější než 28 m/s, turbína se zastavuje, aby nedošlo k poškození rotorů. Jen pro představu: délka křídel činí 35 m, vítr sbírají z plochy 960 m2.
Elektrárny na příděl
V okolí Vindeby je elektráren požehnaně, ale kromě zmíněného větrného parku stojí osaměle - u stejně osamělých farem uprostřed polí. Patří místním zemědělcům. Jedním z nich je Knut Bay Poulsen, spolumajitel rodinné farmy o velikosti 300 ha a majitel 600 kW větrné elektrárny (výška stožáru 35 m, délka křídla 22 m). Elektrárnu má od roku 1998 a v průměru z ní získá 1,4 mil. kWh ročně. Každou "kilowattku" prodá do sítě za 0,6 dánských korun. Získá tedy více než 800 000 DK ročně. Pořizovací náklady činily 4 mil. DK, přičemž pan Poulsen získal úvěr na 12 let s 6% úrokem.
Když tato čísla slyší naši větrní energetici, téměř pláčou. Investiční náklady jsou totiž u nás téměř stejné, ale výkupní cena činí zhruba 1 Kč/kWh a získat takto dlouhodobý a nízko úročený úvěr v ČR je utopie. Výsledkem je, že v Dánsku se dnes získává z větru 10 % elektrické energie, mají tam 6000 větrných elektráren s instalovaným výkonem 1400 MW a pořád jich přibývá, zatímco u nás se nezískává skoro nic a jejich výstavba se v posledních letech zcela zastavila.
"Výroba elektřiny je podstatně ziskovější než zemědělská výroba," libuje si pan Poulsen, i přes všechny dotace, které v Dánsku zemědělci dostávají. Sám vlastní ještě jednu další elektrárnu, ale tu bude muset prodat - v Dánsku smí mít fyzická osoba pouze jednu. "Když jsem před dvanácti lety přišel za mým otcem a řekl mu, že jsem koupil za 1,5 mil. DK elektrárnu s výkonem 150 kW, myslel si, že jsem blázen. Ale od té doby mi elektřina vydělala už spoustu peněz. Tehdy to byla první elektrárna v širokém okolí. Ted už jich je spousta. Má žena má jednu, má sestra, tchán, tchyně." A váš otec? "Ten ne, ten si pořád myslí, že jsme všichni blázni," směje se pan Poulsen.
A mimochodem: dalším ze slušných zdrojů příjmů je sláma, kterou dodává do teplárny na biomasu (s výkonem 10 MW) v nedalekém Nakskově. Cena? 400 DK za tunu.
Zatím největší
Větrné elektrárny nemůžete přehlédnout, ani když hledíte v Kodani na Malou mořskou vílu. Ba dokonce je dost těžké pořídit nějaký vílí záběr tak, abyste tam žádnou neměli. To, co se plete do hledáčku, je první kodaňská větrná farma Lynetten VindmNllepark v místní průmyslové zóně. Sedm turbin s výkonem po 600 kW a produkcí 7 miliónů kWh za rok zde zásobuje už čtyři roky elektřinou 3000 kodaňských rodin.
Nedávno tu ale přibyl o hodně větší bratříček: pouhé 2 km od kodaňského přístavu vyrostl v mělkém moři zbrusu nový větrný park Middelgrunden s instalovanými výkonem 40 MW. Dvacet kusů zdejších elektráren Bonus o výkonu 2 MW představuje zatím to největší, co se v Dánsku postavilo. Dlouho to ale platit nebude. Během deseti let chtějí mít Dánové nainstalováno 750 MW na mořských větrných farmách, a Midddelgrunden je pouze pilotní fází ambiciózního projektu.
Elektrárny stojí v hloubce 3-5 m na místě, které dříve sloužilo jako skládka pro bahno z přístavu. Majitelem je z poloviny město Kodaň, z druhé poloviny družstvo pro větrnou energii. Jeho členy jsou občané všeho věku a vzdělání, kteří mají zájem o větrnou energii. Kodaňské družstvo vydalo 40 500 akcií, přičemž jedna akcie představuje produkci 1000 kWh/rok a stojí 4250 DK. Akcie si koupilo víc než 8000 občanů. V Dánsku je už více než 100 000 rodin členy takovýchto družstev a vlastní značnou část všech tamních elektráren.
Stavba probíhala velmi rychle, od doby podepsání kontraktu po usazení elektráren na místo neuplynul ani rok, poměrně dlouhá ale byla příprava celé akce. Projekt Middelgrunden prodělal tři veřejná slyšení. Pro odpor části veřejnosti (elektrárny vadí vizuálně) se počet turbín musel snížit z původně plánovaných 27 na 20.
Změnilo se i uspořádání - místo plánovaných tří řad stojí elektrárny v lehce zakřivené linii, která kopíruje historický obranný systém kolem města. Musel projít i velmi důkladným hodnocením vlivů na životní prostředí, a to jak v Dánsku, tak i ve Švédsku (díky ESPOO konvenci). Mimochodem - vztah Dánů k větrné energii je poněkud rozporuplný. Celkově je pozitivní, ale i zde se uplatňuje známý syndrom NIMBY (not in my backyard): elektrárny ano, ale někde dál, rozhodně ne v mém okolí.
Zastaralý gigant
Společnost I/S Vestkraft dodává teplo a elektřinu lidem v západním Jutsku. "Většinou nás vlastní naši zákazníci," říká manažer Jens Lykke. "Mezi naše priority patří vítr, sláma, štěpka, odpad a zemní plyn."
Společnost provozuje mimo jiné 124 větrných elektráren různé velikosti. Čtyři největší, o výkonu 2 x 2 MW, 1,5 MW a 1 MW se nacházejí ve větrném parku TjÍreborg vindmNllepark nedaleko Esbjergu. Tento park má vynikající větrné podmínky - průměrná rychlost větru zde dosahuje 8 m/s. Zajímavostí je nejstarší ze zdejších elektráren, zkušební elektrárna TjÍreborg mNllen z poloviny 80. let, ve své době největší na světě. Jde o prototyp s pořizovací cenou 70 mil. DK. Není to žádný drobeček: základy tvoří 2000 tun betonu a oceli. Každé ze tří křídel váží 9 tun a má délku 30 m. Gondola leží ve výšce 56 m.
Mimo jiné se právě na této elektrárně, která leží v těsné blízkosti chráněných ptačích rezervací, po tři roky testoval vliv elektráren na ptactvo. Zjistilo se, že elektrárna není pro ptáky nebezpečná, ale že v jejím bezprostředním okolí méně hnízdí a vyvádějí potomstvo.
Ročně vyrobila 3,8 mil. kWh, ale před časem vyhořela a už se zřejmě neobnoví. Vývoj šel mezitím dál, dnes už se staví srovnatelně výkonné elektrárny mnohem úsporněji a levněji. Roční výroba moderní 2 MW turbiny Vestas v těsném sousedství dosahuje 5 mil. kWh.
Topiti sluncem
O tom, že Dánsko vsadilo zcela programově na obnovitelné zdroje energie, se může přesvědčit opravdu každý: tak třeba kodaňská čistírna odpadních vod je vybavena tanky na bioplyn - je to vydatné palivo pro místní teplárnu. Teplárny na biomasu jsou na každém rohu, přičemž společná výroba tepla a energie je už samozřejmostí. Ale rozmáhá se i fotovoltaika - panely na přímou výrobu elektřiny ze slunečního záření lze najít i na tak nepravděpodobných místech jako je stěna autodílny.
V městečku Marstal na ostrově AErN mají dokonce obecní solární výtopnu. Se svou roční produkcí 3650 MWh je největší svého druhu na světě (ve Švédsku se ale staví větší systém). Sluneční energii zachycuje 9043 m2 solárních kolektorů (720 velkoplošných panelů s plochou 12,56 m2). Po tři letní měsíce stačí kolektory zcela pokrýt tepelnou potřebu městečka, ve zbylém čase musí dohřívat klasicky (užívají tu vyjeté oleje). Nastřádaná energie se ukládá do podzemního zásobníku s pískem (akumulace v řádu týdnů) a do nadzemní nádrže (akumulace v řádu dnů).
Celkové náklady činily více než 6 miliónů německých marek, přičemž na akci dostali podporu ve výši 1,5 mil. marek. Návratnost je (i s podporou) více než 20 let, ovšem zdá se, že to nikoho moc netrápí: zdejší ředitel Leo Holm, velký nadšenec obnovitelných zdrojů, plánuje rozšíření kolektorových polí o dalších 10 000 m2.
Po rozšíření bude systém krýt energetickou spotřebu domácností z poloviny (nyní asi z 15 %). Ostrov AErN je jedním z mála míst v Dánsku, kde je zakázáno stavět větrné elektrárny. I proto se zde rozhodli pro tento systém, jehož rentabilita je mnohem nižší.
Mnozí lidé se stále dívají na velké solární systémy skepticky. Nicméně dánské zkušenosti ukazují, že mají budoucnost, a to i v poměrně nepříznivých klimatických podmínkách. V posledních letech se dramaticky snížily ceny kolektorů a zároveň stoupla produktivita. Dnes např. dokáže tým montérů namontovat 500 m2 panelů za den. Zefektivnilo se i ukládání energie. S tím, jak vše přestává být experimentem a stává se zavedenou technologií, se ty nejlepší solární systémy stávají už téměř rentabilní. Počkejme pár let.
Pruhovaný prototyp
O tom, že stožáry větrných elektráren nemusí být jen nudně bílé nebo šedivé, svědčí školní elektrárna v Twindu na západě Jutského poloostrova, která je se svým červenobílým pruhováním naprosto charakteristická. Patří zdejší alternativní pedagogické škole, jejíž pedagogové vyznávají zásadu, že děti se mají o světě učit nejen z knih, ale i poznáváním na vlastní kůži. Mají spolu pracovat a používat nejen hlavu, ale i ruce. Elektrárnu postavili po první ropné krizi - z vlastních peněz (školu ostatně také). Místní učitelé žijí v komuně, všechny peníze "sypou" dohromady a pro sebe si nechávají jen to nejnutnější.
V době, kdy byla větrná energetika ještě v plenkách a kdy dobře fungovaly jen malé elektrárny, se pustili se svými studenty do stavby gigantu s výkonem 960 kW. Neuvěřitelné je, že ač bylo vše uděláno na koleně a amatérsky, dodnes to funguje. Základy stavby jsou neobyčejně mohutné, železobetonové. Tak mohutné, že se do nich vešlo celé muzeum s dokumentací o postupu výstavby. Z muzea lze výtahem vyjet nahoru do gondoly. Rovněž ta je o hodně větší než je dnes obvyklé. Převodovka je ze starého tankeru, křídla si sami vyrobili z laminátu, výtah je "second hand" .Na stejný výkon se velcí výrobci zmohli až o 20 let později.
Jana Plamínková
FOTO AUTORKA
