Prakticky žádná stavební činnost se neobejde bez prací, které mohou více či méně obtěžovat vlastníky sousedních nemovitostí. Proto se také jedny z nejčastějších stížností, jimiž se lidé obracejí na stavební úřady, týkají neohleduplného provádění stavby. V řadě případů lze přitom stížnostem sousedů...
Prakticky žádná stavební činnost se neobejde bez prací, které mohou více či méně obtěžovat vlastníky sousedních nemovitostí. Proto se také jedny z nejčastějších stížností, jimiž se lidé obracejí na stavební úřady, týkají neohleduplného provádění stavby. V řadě případů lze přitom stížnostem sousedů předejít včasným informováním o termínu, způsobu, době trvání a rozsahu stavebních prací. Z tohoto pohledu je důležitá již samotná projekční příprava stavby a následná koordinace stavebních prací. Stavební zákon v této souvislosti hovoří o povinnosti stavebníka být šetrný k sousedství.
ODPOVĚDNOST STAVEBNÍKA
Odpovědnost stavebníka za řádnou přípravu a provádění stavby vyplývá z ustanovení § 152 stavebního zákona1), jenž stanoví povinnost stavebníka mít na zřeteli i šetrnost k sousedství. S vědomím této povinnosti by měl stavebník již při přípravě stavby brát v úvahu komplikace, které mohou vlastníkům či jiným uživatelům sousedních pozemků a staveb vzniknout (zábory chodníků, omezení přístupu, nutnost vstupu na sousední pozemky či stavby). Stavebník by měl při navrhování stavby zvažovat nejen výhodnost řešení ze svého hlediska, ale také nevýhody a problémy, které vzniknou sousedům a nestavět na úkor jejich práv.2) Při provádění stavebních prací může dojít k určitým zásahům do vlastnických práv sousedů, a to v podobě znečištění dvora či okapů stavebním materiálem použitým na stavbě, resp. materiálem z nově budovaných či odstraňovaných konstrukcí sousední stavby.
Význam § 152 stavebního zákona, podle něhož je stavebník povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby a mít při tom na zřeteli mj. ochranu majetku i šetrnost k sousedství, značně stoupl za situace, kdy celá řada dříve povolovaných činností nyní podléhá buď zjednodušenému postupu (souhlasy, ohlášení), příp. nepodléhá žádnému přivolení ze strany stavebního úřadu. Stavební úřady by tak v žádném případě neměly v rámci stavebního dozoru rezignovat na kontrolu dodržování tohoto ustanovení jen z toho důvodu, že stavbu vyhodnotí jako takovou, jež nepodléhá žádnému režimu umísťování, ani stavebnímu povolení či ohlášení. Kontrola dodržování tohoto ustanovení je ostatně zdůrazněna i v ustanovení § 133 odst. 2 stavebního zákona.
ODPOVĚDNOST PROJEKTANTA
Podle ustanovení § 159 odst. 2 stavebního zákona projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné.
Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.
ODPOVĚDNOST STAVEBNÍHO ÚŘADU
Pokud vlastník sousedního pozemku či stavby v průběhu výstavby dospěje k závěru, že stavebník při realizaci stavby nepostupuje ohleduplně k jeho vlastnickým právům či právům ostatních sousedů, může se obrátit na příslušný stavební úřad s žádostí o provedení kontrolní prohlídky, která prověří, zda stavebník respektuje shora zmíněnou povinnost být šetrný k právům ostatních vlastníků nemovitostí sousedících se stavbou.
Kdy jde o šetrné jednání stavebníka vůči sousedům a kdy tomu tak není, je třeba posoudit v každé konkrétní situaci. Pro úplnost dodejme, že porušení povinností vyplývajících pro stavebníka z ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona (zahrnující i zmíněnou povinnost šetrnosti k sousedství) je důvodem pro uložení pokuty podle § 178 odst. 2 písm. k) nebo podle § 180 odst. 2 písm. k) stavebního zákona.3)
MAREK HANÁK
MARIE POLÁČKOVÁ
Kancelář veřejného ochránce práv, Brno
Poznámky
1) Viz ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby; tato povinnost se týká i terénních úprav a zařízení. Přitom musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku, i šetrnost k sousedství. Tyto povinnosti má i u staveb a jejich změn nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení nebo u jiného obdobného záměru, například zřízení reklamního zařízení. U staveb prováděných svépomocí je stavebník rovněž povinen uvést do souladu prostorové polohy stavby s ověřenou projektovou dokumentací. O zahájení prací na stavbách osvobozených od povolení je povinen v dostatečném předstihu informovat osoby těmito pracemi přímo dotčené.
2) Viz Bulletin - Stavební právo 1/2012, Česká společnost pro stavební právo, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, str. 63-64.
3) Stavebník se dopustí přestupku či jiného správního deliktu tím, že poruší některou z povinností podle § 152 odst. 1, 3 nebo 4 stavebního zákona.
Téma kulatého stolu veřejného ochránce práv
Povinnost stavebníka zachovávat šetrnost k sousedství bylo jedním z témat kulatého stolu pořádaného veřejným ochráncem práv v dubnu 2013, kterého se zúčastnili zástupci krajských úřadů a Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) zabývající se agendou stavebního řádu. Z jednání vyplynulo, že stavební úřady se s institutem šetrnosti k sousedství při přípravě a provádění stavby v praxi příliš nesetkávají, neaplikují ho a nepřikládají mu větší význam. Někteří účastníci vyjádřili názor, že pokud stavebník staví stavbu v souladu se stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy, nemůže se jednat o nešetrnost k sousedství. Jestliže naopak provádí stavbu v rozporu se zákony či prováděcími právními předpisy, může stavební úřad využít jiných institutů stavebního zákona než šetrnosti k sousedství, aby došlo k nápravě vzniklého stavu. Účastníci kulatého stolu se shodli, že zachovávat šetrnost k sousedství má především stavebník, a to tak, aby nevznikaly sousedské spory. Jestliže k těmto sporům dojde, je podle názoru krajských úřadů a Ministerstva pro místní rozvoj vhodné řešit věc občanskoprávní cestou.
Veřejný ochránce práv nesdílí názor stavebních úřadů a MMR, že zajištění šetrnosti k sousedství spočívá výhradně na stavebníkovi, případně na civilních soudech, pokud dojde mezi stavebníkem a jeho sousedy ke sporům ohledně náhrady škody či obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Rovněž se neztotožňuje s míněním, že v případech, kdy stavebník provádí stavbu v souladu se stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy, nemůže docházet k nedodržování šetrnosti k sousedství. Ochránce je přesvědčen, že i v těch situacích, kdy stavebník staví podle příslušných opatření či rozhodnutí vydaných na základě zákona a jeho prováděcích předpisů, může docházet k nešetrnosti k sousedství spočívající např. v roznášení stavebního materiálu do okolí či ke zvýšené prašnosti, vibracím a hluku vlivem provozu těžké techniky, která je na stavbě využívána.
Jestliže se na stavební úřad obrátí osoba se stížností, že při provádění stavby není zachována šetrnost k sousedství, je povinností správního orgánu tuto stížnost prověřit a v případě, že stavební úřad dospěje k závěru, že šetrnost k sousedství je porušována, je povinen stavebníkovi uložit sankci podle příslušných ustanovení stavebního zákona. Ochránce je názoru, že tím, že zákonodárce zakotvil do stavebního zákona možnost postihu stavebníka za nedodržování šetrnosti k sousedství, je nutné tomuto institutu věnovat pozornost a nebrat ho pouze jako proklamativní ustanovení stavebního zákona. Zároveň připouští, že institut šetrnosti k sousedství by se neměl stát »všelékem« a být aplikován i v těch situacích, kdy to není vhodné.
Kdy jde o šetrné jednání stavebníka vůči sousedům a kdy tomu tak není, je třeba posoudit v každé konkrétní situaci.
