Spalovat, či skládkovat? Letitý boj dvou "odpadářských" lobby rozhodla Evropská unie v neprospěch skládek.
Řada záměrů na likvidaci komunálního odpadu ve spalovnách (tzv. zařízení na energetické využití odpadu) se připravovala v mnoha krajích či městech, ale poslední spalovna byla v ČR uvedena do provozu v roce 1999 (Liberec). Od ostatních projektů se postupně ustoupilo. Důvodem byl odpor veřejnosti, motivovaný strachem z jedovatých zplodin v ovzduší a dopravního zatížení lokality.
Skládkování však zvoní hrana. Během pěti let se nebude smět ukládat na skládky žádný odpad, který nebude předem upraven. V roce 2020 by na ně mělo být ukládáno jen 35 % množství, které tam putovalo v roce 1995. Již v roce 2010 by měl být přísun na skládky o čtvrtinu nižší. Fikce? Jistě, tak rychle problém určitě vyřešit nelze. Proč se tím vlády, potažmo ministerstvo životního prostředí (MŽP) účinně nezabývaly dřív? Čekaly, že se problém sám vyřeší, když podpoříme třídění a recyklaci?
DO CÍLE DALEKO
Evropská unie nebude nečinně přihlížet k české nečinnost a k tomu, že se u nás stále více než 70 % komunálního odpadu ukládá na skládky. V návrhu nového odpadového zákona se MŽP muselo postavit k problému přece jen čelem: Ceny za skládkování porostou až na 1300 Kč (za tunu) v roce 2015. Obcím z toho má zůstat tolik, co dnes, tj. 500 Kč, o navýšení se rozdělí stejným dílem kraje a Státní fond životního prostředí s tím, že výnos musí vrátit do péče o životní prostředí.
Novela směrnice EU o odpadech zavedla několikastupňovou hierarchii nakládání s odpady. Oblíbené zelené heslo - nejvíc se ušetří toho, co vůbec nevznikne, platí i pro odpad. Ale ten vzniká stále. Podle EU má vždy přednost recyklace a druhotné využití tohoto odpadu. To, co zbývá, je ale třeba využít k výrobě energie. Pouze nerecyklovatelné a nespalitelné zbytky je možné ukládat na skládku. K tomuto cíli má ČR hodně daleko: V roce 2007 bylo na tuzemské skládky uloženo 2,5 milionu tun komunálního odpadu.
NOUZE PŘEJE SPALOVNÁM
Proklínané a obávané spalovny tedy mohou zase přijít ke slovu. V souhlasu, který zazněl z MŽP, je však hodně nesouhlasu a mnohá "ale". Když ministr životního prostředí Martin Bursík představoval návrh nového zákona o odpadech, řekl, že "nové spalovny si představit umíme". Dosud předkládané projekty jsou však podle něj nepřijatelné, například jejich plánovaná kapacita prý překračuje produkci ve spádové oblasti. Bursík rovněž zdůraznil, že má jít o jinou generaci spaloven, než se budovaly dosud - musí být vždy kogenerační, tj. vyrábět teplo i elektřinu. "Spalovna nemůže být projektována na víc než polovinu současné produkce komunálního odpadu v příslušném kraji," řekl Daniel Vondrouš, vedoucí oddělení poradců MŽP na březnové odborné konferenci Spalovny komunálního odpadu 2009, která se konala v Praze.
Komunální odpad lze v zásadě spalovat dvěma způsoby. První vede odpad přímo do kotle spalovny. Druhý, který preferuje MŽP, spočívá v tzv. mechanicko-biologické úpravě odpadu (MBÚ), jejímž výsledkem je energeticky bohaté palivo, které se pak přesune do některé teplárny či elektrárny a pálí se v tamních kotlích, většinou ve směsi s jiným palivem, například uhlím. Provozovatel energetického zařízení musí zajistit, aby spaliny z takto upraveného odpadu nepřesáhly žádné limity ochrany ovzduší, případně uskutečnit potřebné technologické úpravy svého zařízení. Je to něco podobného jako spolu-spalování biomasy.
Ministerstvo životního prostředí si přeje, aby oba způsoby likvidace odpadu soutěžily, tak by se ukázalo, zda je třeba stavět spalovnu nebo zda postačí odpad spalovat v běžné, již postavené teplárně. Zatím je to však soutěž nerovná, protože na MBÚ lze získat dotaci z evropských fondů, zatímco na spalovnu nikoli. Je nesporné, že spoluspalování vyjde levněji, protože se spalovna nestaví, ale vlastníci potenciálních spalovačů - energetických firem - jsou opatrní. Za kolik se bude takto upravený odpad komerčním energetickým zařízením ke spalování prodávat? Nebude to naprosto prodělečná záležitost?
Teplárny a elektrárny již mají s alternativními palivy včetně biomasy řadu špatných zkušeností, vědí, že s jejich cenou a dostupností není vše dlouhodobě jisté. Nemůže se to stát s upraveným odpadem? Vyjde-li obce levněji jiný způsob, jak se zbavit komunálního odpadu, jistě ho využijí. Jak řekl předseda představenstva MVV Energie CZ Václav Hrach na zmíněné konferenci: Teplárna koupí upravený odpad, když jí ho komunální podnik (což má být případ mechanicko-biologické úpravy odpadu) dodá na bránu, za cenu srovnatelnou s uhlím, plus postupné pokrytí nákladů na úpravu zařízení, aby mohlo tento odpad spalovat.
Dá se však očekávat, že oba způsoby energetického využití komunálního odpadu najdou na trhu své místo.
OŽIVENÉ PROJEKTY
Kraje své spalovací záměry odložily, ale šuplíky se mohou znovu otevřít. Někde dají přednost spalování upraveného odpadu ve stávajícím krajském zařízení, jinde chtějí stavět spalovnu regionálního charakteru ve spolupráci s obcemi. O spoluspalování odpadu v elektrárně už se uvažovalo jak v Kladně, tak například v Chvaleticích či Opatovicích.
Nejdál zatím dospěli v Moravskoslezském kraji. Projekt Krajského integrovaného centra pro využívání komunálních odpadů je společným dílem kraje a pěti měst (Ostrava, Havířov, Karviná, Opava, Frýdek-Místek). Jedním způsobem, o kterém se v projektu uvažuje, je spalovna s energetickým využitím odpadů s kapacitou 200 tisíc tun za rok. Signatáři memoranda z roku 2005 se dohodli, že do spalovny budou komunální odpad dodávat, ale že budou také minimalizovat ceny za odpady na úkor preference zisku. Za žádných okolností nepůjde o investici ekonomicky výhodnou, připomněl na březnové konferenci Miroslav Novák, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a předseda komise pro životní prostředí a zemědělství Asociace krajů ČR. Ekonomika spalovny však musí mít přece jen jistou míru stability a únosnosti pro akcionáře. Dnes se v kraji na skládky ukládá 430 tisíc tun odpadu za rok z celkového množství 460 tisíc tun. Výhřevnost komunálního odpadu je srovnatelná s hnědým uhlím a spalovna by vyráběla jak teplo, tak elektřinu.
Zatím se jako nejvhodnější rýsuje lokalita Barbora v bývalých dolech v Karviné. Do obchodního rejstříku byla KIC, a. s., zapsána, zatím patří kraji, ale 60 % akcií odkoupí města, která se projektu účastní. Připravuje se dokumentace k procesu EIA, předjednány jsou možnosti spolufinancování projektu od Evropské investiční banky.
ZATÍM JSOU TO JEN ÚVAHY
V Pardubickém kraji se obávají, že úvahy o případném spalování odpadu by znovu narazily na odpor občanů, jak se tomu stalo při záměru znovuotevřít spalovnu nebezpečného odpadu v Synthesii. Komunální odpad je přece jen silným argumentem. V roce 2006 vznikla společnost EVO s tím, že bude spolu s městy a obcemi hledat řešení, jak odstranit zbytkový komunální odpad. Původním záměrem bylo spalování, projekt však byl zastaven. Jak sdělil Ivan Hudeček, vedoucí oddělení komunikace kanceláře hejtmana Pardubického kraje, připravuje se projekt komplexního řešení nakládání s komunálními odpady, tzv. integrovaný systém, který bude vyhovovat budoucím přísným normám a ekologickým požadavkům a zabezpečí udržitelnost celého projektu včetně schopnosti čerpat prostředky z EU.
"Projekt má zároveň pro občany našeho kraje zajistit dlouhodobě přiměřenou cenu za svoz a likvidaci komunálních odpadů. V současné době se však jedná pouze o přípravné a sondážní práce, jejichž závěry musí být nejprve projednány v orgánech společnosti EVO Pardubice a následně v Radě Pardubického kraje, která je valnou hromadou jediného akcionáře. V případě jejich schválení by EVO začala jednat se všemi obcemi a městy, nezbytným krokem by mělo být zpracování studie proveditelnosti," říká Hudeček.
Také v Jihočeském kraji nepochodili se spalovnou (měla být v Mydlovarech), pro kterou již bylo dokonce vydáno integrované povolení (v roce 2005). E.ON však z řady důvodů, z nichž jedním byl nesporně nesouhlas veřejnosti, od záměru ustoupil. V Mydlovarech však investuje, za čtvrt miliardy korun modernizuje tamní teplárnu. Instaluje kogenerační jednotku na zemní plyn a později též energoblok na biomasu.
O komunální spalovně se však uvažuje v Českých Budějovicích. Vedení města vytrvale uklidňuje veřejnost, že o ničem rozhodnuto není, že se zatím jen vytváří koncepce a problém se analyzuje. Ekologické organizace totiž záměr neúprosně kritizují, zejména proto, že v samotných Budějovicích dostatečné množství odpadu pro spalovnu ani nevzniká. Musel by se do ní dovážet z celého regionu, případně i z přilehlých částí Plzeňského kraje. Město si nechalo vypracovat poradenskou firmou přípravnou studii k integrovanému systému nakládání s komunálními odpady, v níž energetické využití odpadu nechybí.
V Plzeňském kraji mají největší skládku u obcí Chotíkov a Touškov, zaplněna bude do tří let. Spalovna s kapacitou minimálně 60 tisíc tun komunálního odpadu ročně by stála včetně vybudování obchvatů obcí 2,5 až tři miliardy korun. Mechanicko-biologická úprava odpadu ke spalování v teplárně by přišla na miliardu. Skládku spravuje Plzeňská teplárenská, a. s., která má k dispozici zcela čerstvou studii o možném využití skládky na Chotíkově. Jsou v ní popsány a ekonomicky zhodnoceny varianty nakládání s komunálním odpadem po roce 2011 a dále. Studie porovnává přímé termické využití a spoluspalování upraveného odpadu v teplárně. Podle Tomáše Drápely, generálního ředitele Plzeňské teplárenské, by mělo k výběru nejvhodnější varianty dojít do konce června - pak by byl zahájen proces EIA.
Investiční náklady na vybudování spalovny s kapacitou 100 tisíc tun ročně jsou 2-2,5 miliardy korun, uvedla Jiřina Vyštejnová z představenstva Sdružení provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů. Pro splnění záměrů s masivním omezením skládek by podle ní bylo třeba vybudovat v každém kraji jednu spalovnu. Pokud však nebude možné podpořit výstavbu spaloven dotacemi z operačních programů Evropské unie (v roce 2005 byly spalovny vyloučeny), tak se zřejmě žádné nepostaví. V Polsku i na Slovensku přitom mohou investoři získat až 60 procent nákladů formou dotací.
Podle Daniela Vondrouše z MŽP se však ministerstvo chystá změnit příslušné nařízení vlády tak, aby se projekty spaloven mohly ucházet o podporu. Dodal však, že z Operačního programu Životní prostředí na tento účel nezbudou víc než maximálně čtyři miliardy korun. Otázkou ale je, zda vůbec může některý kraj v horizontu do roku 2013 stihnout o dotaci na spalovnu požádat a do roku 2015 ji také dostavět.
MILENA GEUSSOVÁ
