Smlouva o propůjčení hrobového místa Jedno staré přísloví praví: "Řekni mi, jak se staráš o své mrtvé a já ti řeknu, k jaké civilizaci náležíš". Otázky pohřbívání zemřelých jsou staré jako lidstvo samo. K aždá společnost podle míry své kul turní úrovně a vzdělanosti projevova la úctu ke svým...
Smlouva o propůjčení hrobového místa
Jedno staré přísloví praví: "Řekni mi, jak se staráš o své mrtvé a já ti řeknu, k jaké civilizaci náležíš". Otázky pohřbívání zemřelých jsou staré jako lidstvo samo.
K aždá společnost podle míry své kul turní úrovně a vzdělanosti projevova la úctu ke svým blízkým zemřelým nejen při pohřebním obřadu, ale i při péči a pozornosti místům jejich posledního odpočinku - hřbitovům.1)
Převážná většina hřbitovů v ČR je ve vlastnictví měst a obcí (s výjimkou hřbitovů ve vlastnictví židovských obcí). Hřbitovy spravují zpravidla samy obce, a to buď jako svůj majetek, nebo majetek smluvně převedený. Správou větší města obvykle pověřují podnikatelské subjekty nebo si za tímto účelem zřizují příspěvkové organizace.
Právě subjekty, které bezprostředně obstarávají a zajišťují řádný chod hřbitovů, se mnohdy potýkají se závažnými problémy související s nedostatečnou právní úpravou. Na mnohých hřbitovech chátrají léta opuštěné hroby, za pronájem ani údržbu opuštěných hrobů a hrobek nikdo neplatí a lhůty, na které byly hroby pronajaty, přitom již dávno uplynuly. Samostatnou kapitolou jsou pak hřbitovy v pohraničí, kde jsou uloženy ostatky původních starousedlíků, jejichž blízcí byli po druhé světové válce odsunuti. Tyto hroby zůstávají opuštěné a jejich stav se zhoršuje.
Snad i proto se lze v praxi setkat s tím, že si větší města do smluv, jimiž propůjčují hrobová místa, dávají klauzuli, že ke dni uplynutí doby, na kterou bylo hrobové místo propůjčeno, přejde vlastnické právo k pomníkům i náhrobkům na vlastníka pohřebiště. Taková klauzule ve smlouvě má však pro uživatele hrobového místa závažné právní důsledky, neboť samotným uplynutím doby zaniká jeho vlastnické právo k tzv. hřbitovnímu zařízení. Těmto ujednáním se nelze divit, neboť k nim vede naprosto nedostačující právní úprava. Za situace, kdy vlastník pohřebiště musí po skončení nájmu ještě žalovat nájemce na vyklizení hrobového místa, nelze než brát tato ujednání s pochopením.
Rovněž platná právní úprava opuštění věci v občanském zákoníku, která jako jediný právní důsledek opuštění věci upravuje nabytí vlastnického práva státem, je nedostačující.
Nájem - propůjčení za úplatu
O propůjčování místa na pohřebišti hovoří § 20 vyhlášky č. 19/1988 Sb. V odstavci prvém uvádí, že správa pohřebiště propůjčuje místo pro hrob nebo hrobku minimálně na tlecí dobu a pro urnu na deset let od prvního uložení. Umožní-li to poměry na pohřebišti, propůjčí správa pohřebiště místo ještě na delší dobu, v opačném případě o tom včas vyrozumí toho, komu dosud bylo místo propůjčeno. Propůjčením vzniká právo na užívání místa pro hrob tomu, komu bylo poprvé propůjčeno, a přechází na osoby jemu blízké.2) Lze konstatovat, že propůjčením vzniká užívací právo určité osoby k přesně vymezené části pozemku na konkrétním pohřebišti.
De lege lata je na smlouvy o propůjčení hrobového místa třeba aplikovat jen obecná ustanovení občanského zákoníku o nájmu, neboť speciální pravidla upravující tento smluvní typ žádný právní předpis neobsahuje. Ani tato obecná ustanovení o nájmu nelze však využít zcela. Je totiž nutné přihlédnout k tomu, že v souladu se zásadou analogie budou aplikována pouze přiměřeně. Podle ustanovení § 853 občanského zákoníku se občanskoprávní vztahy - nejsou-li zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem - řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.
Osobně se však domnívám, aniž bych tím apriori odmítal odlišné názory, že by bylo vhodné do připravovaného zákona o pohřebnictví zakotvit, že se smlouva o propůjčení hrobového místa řídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o nájmu. Tím by totiž definitivně ztratila smysl diskuze, zda vztah uživatele k hrobovému místu je vztahem soukromoprávním, nebo veřejnoprávním.
To souviselo skutečně s rozpornými pohledy bývalé generální prokuratury a bývalého Nejvyššího soudu na tuto otázku. Soudy tvrdily, že je administrativněprávní, a pak samozřejmě odmítaly řešit spory, které vznikaly. Generální prokuratury tvrdila, že jde o vztah občanskoprávní, takže by soudy měly rozhodovat.3) Poslední rozhodnutí toho druhu vydal Nejvyšší soud ČSR po dvouletém váhání dne 29. 6. 1983 pod sp. zn. 3 Cz 70/81 a v něm na šesti stranách dovozoval, že propůjčení místa na hřbitově je administrativněprávní vztah, protože pohřbívání upravuje administrativní předpis - vyhláška ministerstva zdravotnictví.4)
Již v minulém století se důsledně rozlišovala práva vznikající na základě smlouvy, kterou se "toliko místo k dočasnému užívání na určitou smluvenou dobu a nebo na dobu trvání hřbitova pronajímalo". Veřejný zájem spočíval v řádném pohřbení mrtvoly na zákonem určeném a dovoleném místě a chápání hřbitovů jako veřejných ústavů, které jsou určeny pietnímu pohřbívání a ke konání náboženských pohřebních obřadů. Naopak, soukromoprávní aspekty se projevovaly se smluvním vztahu mezi nájemcem hrobového místa a správou hřbitova, tj. pronajímatelem.5)
Na tom se do dnešní doby nic nezměnilo a nadále je nutné v pohřebním a hřbitovním právu spatřovat a rozlišovat aspekty veřejnoprávní (veřejný zájem na řádném pohřbívání) a soukromoprávní (smluvní vztah mezi vlastníkem pohřebiště a uživatelem hrobového místa).
Pronajímatel a nájemce
Smlouvu o propůjčení hrobového místa bychom mohli charakterizovat jako dvoustranný, vzájemně adresovaný právní úkon, kterým jedna strana (vlastník pohřebiště-pronajímatel) poskytuje za úplatu právo užívat přesně specifikovanou část pohřebiště (hrob, hrobku) druhé smluvní straně (uživateli-nájemci). Předmět právního vztahu, v tomto případě hrob, musí být určen jednoznačně a beze všech pochybností, zpravidla s odkazem na číslo hrobu dle plánku hřbitova.
Při formulování smluv je třeba mít na paměti, že vlastníkem pohřebiště, a tedy i pronajímatelem může být pouze osoba s právní subjektivitou. Smluvní stranou tedy nemůže být obecní, obvodní či městský úřad, neboť právní subjektivitou disponuje pouze a jedině obec, město, u židovských hřbitovů příslušná židovská obec. Nejčastějším případem bude, že smlouvu sice bude uzavírat vlastník pohřebiště, který bude zastoupený někým jiným, zpravidla správcem hřbitova. Lze doporučit, aby smluvní vztah mezi vlastníkem a nájemcem byl přímý, tzn. aby správce hřbitova uzavíral smlouvy v zastoupení obce na základě zmocnění. Zmocnění může být obsaženo ve smlouvě, na jejíž základě byla správa pohřebiště svěřena subjektu odlišnému od jeho vlastníka.
Obce většinou za tímto účelem uzavírají mandátní smlouvy podle obchodního zákoníku, nelze však vyloučit ani innominátní smlouvy podle § 51 občanského zákoníku. Druhou smluvní stranou (nájemcem) bude fyzická osoba, která má zájem pronajmout si určité hrobové místo a ve smlouvě se zavazuje zaplatit za to pronajímateli úplatu. Ani tehdy nelze vyloučit, že smlouvu uzavře na základě udělené plné moci osoba odlišná. Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím v souladu s §32 odst. 2 občanského zákoníku práva a povinnosti přímo zmocniteli.
Jako citelný nedostatek právní úpravy vidím to, že správci pohřebiště není uložena povinnost uzavřít o propůjčení hrobového místa písemnou smlouvu, která by byla dokladem o vzniklém právním vztahu.
Platná vyhláška požadavek písemné formy nestanoví, v důsledku čehož mohou vznikat závažné pochybnosti např. o právních nástupcích uživatele hrobového místa po jeho smrti. Smlouvy o propůjčení hrobových míst v písemné formě uzavírají zejména větší města právě z důvodu vyšší právní jistoty. Svědčí o tom mnohé hřbitovní řády, které klauzuli o těchto smlouvách obsahují a smluvní vztah mezi správcem pohřebiště a uživatelem hrobového místa detailně upravují.
Práva a povinnosti
Obsahem každého právního vztahu jsou práva a povinnosti a nejinak tomu je i v případě propůjčení hrobového místa. Práva a povinnosti jsou v tomto případě vzájemná. Pro větší přehlednost je vhodné zřetelně vymezit práva a povinnosti pronajímatele a nájemce.
Základní povinností pronajímatele bude předat, zpravidla ke dni uzavření smlouvy, nájemci k užívání hrobové místo, umožnit mu vstup na pohřebiště a užívání zařízení pohřebiště po řádný výkon práva nájmu po celou dobu jeho trvání, umožnit nájemci ukládání zemřelých v rakvích nebo zpopelněných ostatků, prokazatelně upozornit nájemce tři měsíce předem na uplynutí lhůty, na kterou bylo místo pronajato. V některých smlouvách se pronajímatelé zavazují také k tomu, že prodlouží nájemní smlouvu na delší dobu, požádá-li o to nájemce před uplynutím sjednané doby nájmu.
Takto formulovanou povinnost uzavřít smlouvu bych doporučoval vázat na to, že prodloužení smlouvy umožňují provozní podmínky pohřebiště. Jinak by se pronajímatel mohl ocitnout v obtížně řešitelné situaci, pokud by v důsledku reálného nedostatku hrobových míst smlouvu prodloužit nešlo.
Nájemce se uzavřením smlouvy zavazuje platit pronajímateli nájemné. Při určování výše nájemného je třeba vzít v úvahu skutečnost, že nájemné za hrobové místo je tvořeno dvěma rozdílnými cestami. Nájemné tvoří jednak státem regulovaná cena za metr čtvereční a rok podle výměru Ministerstva financí (nyní č. 01/2000) a dále státem regulovanou cenou za služby s nájmem spojené. Službami s nájmem spojenými budou zejména služby související s řádnou údržbou hřbitova, cest na hřbitově, údržba zeleně, zajištění vody a s tím spojené náklady na údržbu vodovodního řadu apod.
Ve smlouvě bude třeba dohodnout i způsob platby nájemného, zejména pak to, zda se nájemné bude platit předem, každoročně, na více let nebo najednou za celou dobu, na kterou bylo hrobové místo pronajato. Rovněž doporučuji, aby smlouva obsahovala sankční ustanovení pro případ prodlení s placením nájemného, ať už to budou úroky z prodlení nebo smluvní pokuty. Pronajímatelé by měli také pamatovat na možné zvýšení cen vstupů a zakotvit do smlouvy inflační doložku pro případ zvýšení cen energií, vodného, stočného atd.
Ve smlouvě by měla být věnována pozornost otázce doručování písemností. Správci pohřebišť se totiž nezřídka potýkají s problémy, souvisejícími s doručováním výzev ke zjednání nápravy ze strany nájemců, kteří neudržují pronajatá hrobová místa, urgencí o zaplacení nájemného apod. Tyto problémy často pramení z toho, že uživatelé hrobových míst neoznamují správcům pohřebišť změnu trvalého bydliště a správci pak po něm doslova pátrají. Proto by smlouva měla obsahovat notifikační povinnost nájemce - a pro případ jeho smrti stejnou povinnost právních nástupců nájemce - o změně bydliště.
Zároveň by měla smlouva obsahovat ujednání například v tom smyslu, že se za doručení považuje též vyvěšení písemnosti na veřejné desce nebo její uložení na poště. Správce tak předejde nemožnosti doručit důležité písemnosti nájemci.
Zánik práva k hrobovému místu
Vzhledem k tomu, že mezi pronajímatelem hrobového místa a jeho nájemcem existuje klasický závazkový právní vztah, je nutné jako důvody zániku právního vztahu připustit ty, které obsahuje občanský zákoník v části osmé oddílu šestém. Nejčastějšími důvody však budou uplynutí doby, výpověď ze strany pronajímatele, ojediněle pak zrušení části či celého pohřebiště na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Jako důvody výpovědi může smlouva stanovit například porušení povinnosti platit řádně a včas nájemné (možné uplatnit až po uplynutí tlecí doby), porušení povinnosti řádně udržovat hrobové místo včetně náhrobku. Výpovědi obvykle předchází písemná výzva pronajímatele ke zjednání nápravy ze strany nájemce. Teprve když není výzva splněna, nastává výpovědní důvod a pronajímatel může právní vztah ukončit.
Pronajímatelé i nájemci hrobových míst by měli uzavírání nájemních smluv věnovat patřičnou pozornost a zejména dbát, aby smlouva přesně stanovila vzájemná práva a povinnosti obou smluvních stran. Některé přetrvávající problémy plynoucí z nedostatečné právní úpravy snad odstraní chystaný zákon o pohřebnictví. Jeho přijetím by se zároveň napravil stav, kdy citlivé otázky spojené s odchodem blízkých osob nemají dosud zákonný rámec, což není v moderní evropské kultuře právě nejlepší vizitkou.
Poznámky
1) Graf, V.: Venia 96, Sdružení pohřebnictví ČR, Ostrava - Vítkovice, 1997, s. 55.
2) Vyhl. č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.
3) Fiala, J.: Venia 96, Sdružení pohřebnictví ČR, Ostrava - Vítkovice, 1997, s. 67.
4) Müller, Z.: Venia 96, Sdružení pohřebnictví ČR, Ostrava - Vítkovice, 1997, s. 46.
5) Pauly, J.: Hřbitovní a pohřební právo, Č. A. T., Praha, 1941.
Marek Hanák,
právník
FOTO JAN PAVLÍČEK
(Přetištěno z Právního rádce č. 3/2001)
