Smluvní pokuta Podle zákona o obcích (obecní zřízení) je obec veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Obce v každodenní praxi uzavírají řadu smluv, které mají většinou značný ekonomický dopad a za...
Smluvní pokuta
Podle zákona o obcích (obecní zřízení) je obec veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Obce v každodenní praxi uzavírají řadu smluv, které mají většinou značný ekonomický dopad a za které tedy ex lege nesou svoji odpovědnost. V této oblasti je neopomenutelným institutem smluvní pokuta.
Smluvní pokuta je jednou z možností, jak zajistit závazek. Jedná se o způsob v dnešní době značně rozšířený, zejména při "jištění" smluv o dílo a smluv kupních. Použití institutu smluvní pokuty není však bezbřehé, je zřetelně ohraničeno solventností smluvního dlužníka. Je-li protistrana insolventní a my nemáme jiné, účinnější nástroje nátlaku na dlužníka (kupříkladu zástavní právo), tak nám de facto pouze stoupá celková suma pohledávek o částku dlužných smluvních pokut.
Forma a funkce
Závazek uhradit konvenční (jak bývá právními teoretiky taktéž nezývána) pokutu, musí být založen jen na základě písemné dohody smluvních stran. (Jak už říkávaly naše babičky, co je psáno, to je dáno, což v případě smluvní pokuty platí do puntíku). Písemná forma je nezbytným předpokladem platnosti ujednání, i kdyby se smluvní pokutou garantovaly závazky ze smluv, jež nemusely být obligatorně sjednány písemnou formou. Smluvní pokuta bývá do smluv začleňována pro případ nesplnění smluvní (ovšem i jiné) povinnosti.
Tato pokuta hraje důležitou preventivní a posléze pak kompenzační funkci. Prevenci tvoří vědomí smluvního dlužníka o hrozící následné ekonomické újmě, která mu vznikne, když řádně a včas nesplní své povinnosti. Kompenzační prvek je třeba spatřit v možnosti věřitele "zalátat" vzniklou díru alespoň zčásti náhradním způsobem, tedy plněním z konvenční pokuty.
Jedna z nepopiratelných výhod smluvní pokuty je, že věřitel se domůže satisfakce (pravda někdy jen částečně) bez toho, aby musel ztrácet čas a energii komplikovaným dokazováním odpovědnosti protistrany za škodu. Je třeba rovněž zdůraznit, že úhradou dojednané smluvní pokuty nezaniká původní dlužníkova povinnost.
Smluvní pokuta je upravena v občanském zákoníku a zákoníku obchodním. Občanskoprávní úprava zde zastává roli generální, a obchodní zákoník hraje roli zvláštní. Podle zásady lex specialis derogat lex generalis, tj. speciální obchodněprávní úprava má přednost před obecnou úpravou z občanského zákoníku. Ovšem je nezbytné říci, že obchodněprávní ustanovení týkající se smluvní pokuty mají dispozitivní charakter. Obchodní zákoník umožňuje smluvním stranám, pokud se tak dohodnou, aby používaly ustanovení občanského zákoníku nebo zvolily řešení zcela jiná.
Způsob zániku ujednání
Protože se jedná o závazek na smluvním principu, může příslušné ustanovení zaniknout všemi obecnými způsoby zániku závazku, tj. především dohodou smluvních partnerů, ale i kupříkladu prekluzí nebo odstoupením apod.
V žádném případě nelze obcím doporučit, aby za pomoci institutu smluvní pokuty "zatemňoval" odlišný právní úkon, již například pouze pro reálné nebezpečí neplatnosti takového mlžícího právního úkonu z důvodu obcházení účelu určitého zákona - např. daňového.
Zavinění a úhrada
Občanský zákoník nám dispozitivně stanoví, že dlužná strana je povinna uhradit smluvní pokutu pouze, když dlužník porušil povinnost zaviněně.
Obchodní zákoník v ustanovení § 300 praví, že ani okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost uhradit smluvní pokutu. Tudíž, pokud je smluvní pokuta v režimu lex specialis - obchodního zákoníku - pak i když bylo porušení smluvní povinnosti zapříčiněno na dlužníkově vůli nezávislými (ba přímo nepřekonatelnými) překážkami, závazek uhradit pokutu rovněž vznikne. Jak správně tušíte, obchodní zákoník zakotvuje de facto absolutní odpovědnost za nesplnění smluvní povinnosti garantované konvenční pokutou.
Nicméně, ustanovení § 300 obchodního zákoníku je dispozitivní povahy, tudíž může být konsensem smluvních partnerů vyloučen. Smluvní strany toto ustanovení mohou, podle svých potřeb či rozmarů, eliminovat zcela nebo pouze zčásti. Jinými slovy: některé povinnosti mohou být penalizovány smluvní pokutou podle obchodního zákoníku (lex specialis) bez zřetele na zavinění a jiné podle občanského zákoníku (lex generalis) s ohledem na zavinění; vše je ve smluvní dispozici stran. Podnikatelům nelze než vřele doporučit, aby velice důkladně zvážili, v režimu kterého kodexu budou ustanovení týkající se smluvní pokuty tvořit.
Česká právní úprava smluvním stranám taktéž dovoluje, aby své smlouvy v bodech týkajících se vztahu smluvních pokut a zavinění konstruovaly velice podrobně, kde například mohou pracovat i s právními kategoriemi úmyslu a nedbalosti jako typů zavinění. Například lze právní povinnost uhradit smluvní pokutu podmínit pouze úmyslným porušením určité povinnosti.
(Dokončení příště)
Petr Kolman,
právník, zastupitel Městské části
Brno-Komín
Smluvní pokuta je jednou z možností, jak zajistit závazek. Jedná se o způsob v dnešní době značně rozšířený, zejména při "jištění" smluv o dílo a smluv kupních.
