SNAHA O KOMPAKTNÍ CELEK

Jiné kraje začínaly před rokem ve svých sídlech, ovšem nyní se prakticky všechny dostávají do situace, kdy pro nastávající druhou fázi reformy veřejné správy už tyto prostory kapacitně nestačí, takže musí hledat další budovy a objekty.

U nás se to, co jsme zatím vnímali jako znevýhodnění, začíná jevit jako štěstí v neštěstí. Máme totiž docela reálnou možnost, že - byť s velkými problémy, které nás ještě čekají na cestě k vybudování vlastního pracoviště - nakonec budeme soustředěni na jednom místě.

Navíc si je můžeme sami projektovat už na základě určitých zkušeností s tím, co vlastně chod krajského úřadu obnáší. Jsem si však vědom, že potíží, které nastanou v souvislosti s převedením pohledávky a se samotnou rekonstrukcí památkově chráněné budovy, bude ještě velmi mnoho.

V objektu okresního úřadu působí kromě uvolněných zastupitelů asi 80 úředníků. Do odloučeného pracoviště se přestěhovalo již přes sto zaměstnanců. Jak je finančně náročný provoz instituce, rozdělené do dvou poměrně vzdálených objektů?

Jsou s tím samozřejmě spojené nemalé finanční náklady. Kromě nutnosti vybavit obě pracoviště kancelářskou a výpočetní technikou vyvstávají také problémy v oblasti smluvních vztahů s majitelem, který pochopitelně má s objektem, kde momentálně sídlí naše odloučené pracoviště, své vlastní záměry do budoucna. Samotný nájem zatím hradí Ministerstvo vnitra, je však otázka, jak dlouho tento stav potrvá.

Další věcí, která nás zpočátku potrápila, byla otázka elektronického spojení obou námi používaných budov. Zatím síťové propojení řešíme mikrovlnnou parabolou, ale celkově se komplikuje práce hospodářské správy včetně podatelny, pošty a podobně. Ať chceme nebo nechceme, objevuje se určitá komunikační bariéra, která úřad rozděluje, protože spontánní živé kontakty pracovníků jsou ztíženy.

To je daň, s níž se budeme muset ještě na čas smířit. Snažím se alespoň svolávat pravidelné porady vedoucích a vzájemnou komunikaci udržovat všemi dostupnými formami. Myslím si, že čím dál tím víc je třeba krajský úřad chápat jako kompaktní jednotku, nikoliv resortně, a v tomto duchu je nutné tuto instituci vést, a tudíž veškeré bariéry v rámci možností eliminovat.

Domníváte se, že by úředníci v budoucím sídle kraje měli pracovat v izolovaných kancelářích, jak je to u nás běž-né dnes, anebo spíš upřednostňujete model otevřeného prostoru, členěného pouze "psychologickými" boxy, který se osvědčuje v některých cizích zemích?

Zvažuji obě varianty. Faktem je, že v našich podmínkách se historicky zažil model uzavřených kanceláří, ovšem to ještě samo o sobě není to nejpodstatnější.

Domnívám se však, že systém volné kancelářské krajiny, tak jak byl koncipován v 21. budově ve třicátých letech minulého století, mohl dobře fungovat v situaci, kdy v jednom patře seděla velká skupina profesně příbuzných kolegů - například účetních, kteří ručně zapisovali jednotlivé položky do příslušných agend. Musíme se ale přenést o několik desítek let dál a posoudit nejen technické možnosti, ale především funkce, které by měl krajský úřad plnit.

Je třeba vzít v úvahu, že zde vedle sebe pracují odborníci nejrůznějších specializací. Každá problematika přitom s sebou nese svá specifika. Navíc u odborů typu zdravotnictví, sociální věci, školství a podobně je třeba v odvolacím řízení vést řadu jednání poměrně intimně. Klid pro práci potřebují obě strany. Mám za to, že díky citlivému rozdělení prostoru klient lépe získá pocit důvěry a klid pro práci přispěje ke kvalitě výkonu úředníků.

Co vám momentálně působí největší starosti?

Dokončení druhé fáze reformy veřejné správy je věc, která mě dnes tíží poměrně značně. Je nutné počítat s tím, že samotný převod agend na kraje či pověřené obce bude komplikovaný a složitý. Uvědomuji si, že v okamžiku, kdy dojde ke zrušení okresních úřadů, nastane poměrně značný třesk, který v tuto chvíli ještě nemůžeme dostatečně docenit.

Každopádně s postupující dobou a s detailnější rozpracovaností reformy vyvstávají další a další praktické úkoly, jež bude třeba vyřešit. Byl bych rád, kdyby se nám podařilo během následujícího půl roku dokončit výstavbu vnitřní struktury a chodu úřadu, protože později už možná nebude čas se k určitým provozním věcem vracet.

Předpokládám, že do některých úřadů třetího typu se budou obtížně shánět odborníci dostatečně kvalifikovaní pro výkon státní správy. Tady vidím do budoucna velký úkol pro krajský úřad, který bude muset být pro pověřené obce metodickou oporou.

Působil jste ve vedení okresního úřadu v Kroměříži, máte tedy možnost srovnání dvou podobných, a přesto odlišných institucí. V čem pociťujete největší rozdíly?

Zkušenosti z okresního úřadu jsou mi v každodenní praxi velmi prospěšné, a to nejen co do odborných záležitostí, souvisejících s vedením státní správy, ale také díky zkušenostem s vedením většího kolektivu. Každopádně práce v krajských strukturách mi připadá náročnější už tím, že spojený model veřejné správy je ve své podstatě složitější než onen čistě státní úřad, v němž je podstatná část působnosti zcela jasně vymezena zákony.

Krajský úřad pracuje nejen jako instituce, na kterou je významnou měrou přenesen výkon státní správy, ale také jako servisní organizace pro samosprávu a je zodpovědný za to, aby politici včas dostali informace potřebné k rozhodování. Velmi důležité je vytvořit podmínky pro dobrou komunikaci mezi úřadem a samosprávnou složkou. To je alfa a omega společného žití obou složek a úspěšné práce kraje jako celku.

HELENA MRÁČKOVÁ