Ekonomická recese prohloubila i potíže se zajištěním sociálního bydlení. Stát dosud nevytvořil odpovídající finanční nástroje pro změnu v této oblasti a samosprávy obvykle nemají zájem či dostatek peněz řešit situaci komplexně. Třístupňový koncept sociálního bydlení tuto »komplexnost« nabízí. Záležet však bude i na tom, jak se jej chopí samotné obce a města.
Zájem obcí o dotace na výstavbu podporovaných bytů se dlouhodobě soustřeďuje na chráněné byty pro seniory a bytová politika obcí cílená na osoby s omezenými příjmy se obecně využívá spíše k zajištění bydlení »bohatších z chudých«, tedy co nejméně rizikových nájemců. Jenže právě skupina »rizikových« nájemců z řad lidí bez práce se stále rozrůstá.
Finanční podpora sociálního bydlení naráží na limit de minimis. Proto je při úvahách o nastavení systému nutné v co největší míře využít už stávajících bytových kapacit a zavedených sociálních služeb. Když se v roce 2007 v Dobříši jednalo o přípravě konceptu sociálního bydlení Ministerstva pro místní rozvoj, shodli se účastníci, že úloha obcí a krajů bude spočívat zejména v zajištění vazby systému sociálního bydlení na střednědobé komunitní plány a v informační oblasti.
OČIMA VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV
Koncept sociálního bydlení představuje netržní segment trhu s nájemním bydlením, a proto by měl být úzce zaměřen na jednoznačně vymezené cílové skupiny osob. Veřejný ochránce práv navrhl pro další nastavení systému rozlišovat skupiny se zvláštními potřebami v oblasti bydlení podle příčin vzniku těchto potřeb:
příjmová situace (řešit prostřednictvím sociálních dávek),
událost (řešit okamžitou pomocí - krátkodobou kompenzací výsledku události);
osobní stav charakterizovaný sníženou soběstačností, případně rizikovostí (dlouhodobé řešení různého stupně od běžného bydlení se sociální službou až po zvláštní typy bydlení).
Evropská federace národních organizací zabývajících se bezdomovectvím bere sociální bydlení jako průnik fyzické, právní a sociální roviny bydlení. Sociální bydlení neznamená jen »střechu nad hlavou«, ale i jistotu užívacího práva k bytu a bezpečný soukromý prostor pro sociální vztahy.
TŘÍSTUPŇOVÝ MODEL
Nový koncept sociálního bydlení v ČR, který je nyní podroben diskusi - mj. na úrovni Svazu měst a obcí a Agentury pro sociální začleňování, se vztahuje ke všem zmíněným rovinám a respektuje i různou úroveň podpory, kterou je třeba uživatelům těchto služeb poskytnout. Jde o tzv. třístupňový model sociálního bydlení.
První stupeň je charakterizován nejnižší úrovní kvality bydlení a nejpřísnějším režimem pro ubytované. Tato fáze by měla být téměř bezprahová. Nicméně základem by mělo být doložení skutečné aktivní snahy plnit své závazky, byť jejich vyřešení může být jen vizí vzdálené budoucnosti. Zatím tak fungují hlavně soukromé ubytovny, kde panuje polovojenský ubytovací režim, a drahé bydlení, ale jejich majitelé ubytují kohokoli bez ohledu na jeho minulost. Tyto ubytovny jsou »černou dírou«, kam plynou sociální dávky, a nepředstavují žádoucí prvek oficiálního systému, zejména pro absenci doprovodného sociálního programu a porušování základních práv ubytovaných.
Co tedy na místní úrovni zajistit, aby rodiny bez domova nezvyšovaly obložnost bytů, v nichž bydlí jejich příbuzní, resp. aby se jejich děti nedostávaly do ústavní péče kvůli nezajištěnému bydlení? Žádoucí je kontrolovaná ubytovna s přísným režimem (včetně povinné účasti ubytovaných v doprovodném sociálním programu), spravovaná domovníkem, který tam dohlíží na každodenní pořádek. Do prvního stupně mohou spadat i azylové domy, které žadatele ubytovávají nízkoprahově (po splnění jen základních podmínek) a důsledně pracují na sociálním začlenění ubytovaných.
Do druhého stupně zatím spadají azylové domy s poměrně přísnými vstupními podmínkami a v ideálním případě poskytující funkční doprovodný sociální program. Nevýhodou je, že bývají určeny jen osamělým osobám či osamělým rodičům s nezletilými dětmi. Je tam však nutno vyčlenit i byty pro celé rodiny, které sice potřebují ke stabilizaci své situace (řešení dluhů, hledání zaměstnání, zajištění školní docházky dětí apod.) intenzivní podporu sociálních pracovníků, ale jsou schopny doložit základní kompetence pro udržení bydlení.
Třetím stupněm je bydlení na soukromém trhu s byty (může jít i o byty obecní), doprovázené sociálními službami preventivního charakteru. Předpokládá se, že tak budou podporováni lidé s nízkými příjmy, kteří jsou s mírnou podporou schopni udržet si získané bydlení. Podpora může spočívat v preventivní terénní sociální práci či sociálním poradenství nebo jen v doplnění příjmu sociálními dávkami na bydlení.
KLÍČOVÝ PRVEK SYSTÉMU
Diskuse o konceptu sociálního bydlení se obvykle soustřeďují na právní a finanční stránku věci. Ale podstatně méně na zajištění doprovodných sociálních služeb, které jsou klíčovým prvkem celého konceptu. Bohužel, současná nabídka služeb v oblasti krizového bydlení dosud nenabízí fungující doprovodný sociální program. Ten má zahrnovat práci s dospělými i dětmi a vést členy rodiny k rozvoji kompetencí tak, aby obstáli v reálných podmínkách na trhu s byty a fungovali jako samostatná jednotka nezávislá na vnější pomoci sociálního systému. Až takový program dělá z obyčejného bydlení »bydlení sociální«, a nesmí se proto ze systému vytratit.
Teprve doprovodný sociální program ve svém důsledku dělá z obyčejného bydlení »bydlení sociální«, a nesmí se proto ze systému vytratit.
VERONIKA LOVRITŠ
IQ Roma servis, o. s.
Bez doprovodného sociálního programu holobyty účinnou pomoc nepředstavují.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
