Hospodářská recese připravuje stále více lidí o práci a znejisťuje většinu těch, kdo si své zaměstnání dosud udržují. Snad ještě větší pocit ohrožení však pociťují lidé, kteří by při ztrátě zaměstnání kvůli svému handicapu nyní na trhu práce prakticky neměli šanci nalézt nové uplatnění. Nejsou to jen lidé se zdravotním postižením, ale i samoživitelky s malými dětmi, osoby v předdůchodovém věku - a další osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené.
Řeč je samozřejmě o těch, kteří mají zájem pracovat a pro něž je udržení pracovního poměru důležité nejen z finančního, nýbrž - a často dokonce především - z hlediska psychického. Kdo by měl být schopen jim nejúčinněji pomoci? Pomineme-li vlastní rodiny, je přirozeně jejich nejbližším okolím obecní či městská komunita. Ostatně právě ona je vždy první na řadě, kdo nejvíce doplácí na zanedbávání problémů svých znevýhodněných členů. Růst kriminality v ulicích, asociální chování a narušené sousedské vztahy i další negativní jevy na sebe dlouho nenechají čekat.
ZÁSADY SOCIÁLNÍHO PODNIKU PODLE EVROPSKÉ CHARTY
Ve vyspělé západní Evropě je běžným trendem podporovat ekonomicky samostatné podnikatelské subjekty, které slouží jako nástroj k řešení místních problémů. Evropská Charta zásad sociální ekonomiky definuje následující priority sociálního podniku:
nadřazenost jednotlivce a sociálního cíle nad kapitálem;
dobrovolné a otevřené členství;
nezávislost a demokratické řízení nebo účast na správě podniku;
kombinace zájmů členů/uživatelů a obecního zájmu;
obrana a uplatňování zásady solidarity a odpovědnosti;
autonomní řízení.
Nejrozšířenější právní formou při prosazování sociální ekonomiky v Evropě představují vedle asociací (sdružení) sociální družstva. Družstvo je samostatná, demokraticky řízená forma sociálního podniku operující na volném trhu. I v místních podmínkách, a o to intenzivněji v menších obcích, lze uplatňovat všechny zásady fungování sociálního podniku. Zaměření družstva v rámci obce, případně mikroregionu, by proto vždy mělo vycházet z místních potřeb a zdrojů.
"K založení družstva dochází na ustavující schůzi, pokud se jí zúčastní alespoň pět fyzických osob - zájemců o založení družstva, nebo alespoň dvě právnické osoby či kombinace fyzických a právnických osob," podotýká Ing. Karel Rychtář, ředitel odboru výrobních družstev invalidů Svazu českých a moravských výrobních družstev (SČMVD). Takovou kombinaci zakládajících členů může v případě obecního sociálního družstva představovat:
jedna nebo více obcí;
obec a občanské sdružení (či jiná nezisková organizace);
obec + 4 fyzické osoby;
obec + mikroregion (případně místní akční skupina MAS);
obec + podnikatelský subjekt (podnikatelské subjekty).
Už než družstvo vznikne, je nutné promyslet, pro jaké činnosti se založí, kdo by mohl tvořit jeho potenciální zákazníky, jaká je "poptávka" potřeby. Z hlediska obcí se nabízí úklid a péče o veřejná prostranství, údržba cyklostezek apod. Podnikatelé zase mohou družstvu zadat drobné montážní práce, dotřiďování separovaného odpadu, různé kompletace, ostrahu, úklid a údržbu objektů apod. S ohledem na místní potřeby to mohou být i netradiční činnosti, na nichž se specializovaný živnostník či podnikatel "neuživí". Místní občané naopak mohou mít zájem o jednoduché práce na zahradě, pečovatelskou službu, drobné nákupy, dovoz obědů, prádelenské a jiné, často značně specifické služby.
Nejde o to, aby sociální družstvo bralo práci stávajícím místním firmám. Raději by se (i ve spolupráci s obcemi či mikroregiony) pro takové družstvo měly hledat deficity prací a služeb v místě a tzv. "výklenkové" potřeby. V obecném povědomí přetrvává představa, že invalidé a další handicapovaní v chráněných dílnách jen kompletují nenáročné výrobky, případně vyrábějí vánoční blahopřání. "To je třeba dál podporovat. Jenže sociální družstva by také mohla nabízet služby, které v místě dosud nejsou plně uspokojovány," tvrdí Ing. Karel Rychtář a upozorňuje i na fakt, že také pro radnice s více než 25 zaměstnanci ze zákona o zaměstnanosti platí povinnost nabídnout alespoň 4 % svých pracovních míst zdravotně postiženým lidem. Tuto povinnost lze splnit i nepřímo - zadáním služeb nebo odběrem produkce od subjektu zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením. Proč si nevytvořit, nezaložit nebo nepodporovat "svého" dodavatele, kterého známe?
"SKULINKA" PRO SENZA DRUŽSTVO
Příkladem toho, jak využít skulinku v místní nabídce služeb, může být SENZA družstvo, chráněná dílna se sídlem v Prostějově. Jeho předsedkyně Mgr. Renata Čekalová vysvětluje: "Již od roku 1993 poskytuje občanské sdružení LIPKA denní sociální služby pro děti a mládež s těžkým zdravotním postižením. Jenže i naše "děti" postupně dospívaly a chtěly žít jako jejich vrstevníci: Chodit do práce a zúročit vše, co se tak těžce naučily. Znovu jsme hledali možnosti, obcházeli různé dílny a zaměstnavatele. Žádný z nich neměl zájem učit mladého člověka s takovým handicapem. Proto jsme připravili vlastní projekt chráněné dílny."
Díky sdružení prostředků z evropských fondů a Úřadu práce Prostějov (celkem zhruba 3 mil. Kč) a za vydatné podpory SČMVD vzniklo prvních 24 nových pracovních míst v chráněné dílně, která se později přetransformovala na samostatný právní a ekonomický subjekt - jedno z prvních sociálních družstev v ČR. Projekt by však nebylo možné uskutečnit bez pomoci města Prostějov, které družstvu poskytlo do dlouhodobého pronájmu a za výhodných podmínek nebytové prostory (a v dalších letech mu mj. přiznalo i finanční podporu). SENZA družstvo od svého počátku část svých kapacit orientovalo na služby obyvatelstvu, později je rozšířilo na služby malým firmám.
Tehdejší krok se v současnosti ukázal jako velmi prozíravý: Ještě do konce loňského roku totiž družstvo provádělo smluvní kooperace pro automobilový průmysl. S nástupem hospodářské recese a odbytovými potížemi automobilek největší partner družstvu vypověděl spolupráci takřka ze dne na den. Družstvo proto muselo ukončit pracovní poměr tří desítek zaměstnanců, pobírajících plný invalidní důchod, či neprodloužit smlouvu těm, kdo ji měli uzavřenu na dobu určitou. SENZA družstvo tak zůstává u vyvařování obědů, provozování jídelny a rozvozu obědů (včetně stravy racionální, žlučníkové a diabetické diety), praní a žehlení prádla a drobné montážní a kompletační činnosti.
Místostarostka Prostějova RNDr. Alena Rašková potvrzuje, že nyní je v jednání další veřejná podpora SENZA družstvu. "Na druhou stranu je třeba vědět, že nezaměstnanost roste a zakázky ztrácejí i další zaměstnavatelé," podotýká místostarostka. "Jsme rádi, že - jak doufáme, se alespoň část náplně družstva (vaření a praní) podaří zachovat. Existence subjektů, které zaměstnávají znevýhodněné občany, je totiž i z pohledu naší radnice velmi žádoucí."
PODANÉ RUCE: PROČ OBCE MLČÍ?
Ne každé sociální družstvo však najde ve svém okolí pochopení a vstřícnost. Šárka Dořičáková, předsedkyně sociálního družstva Podané ruce v Zubří, konstatuje: "Naše sociální družstvo Podané ruce je zaměřeno na poskytování pečovatelských úkonů, které se snažíme nabízet za ceny nižší než ostatní poskytovatelé v regionu. Je to dáno také tím, že jsme převzali jak klienty, tak ceny za služby od poskytovatele, který tuto činnost kvůli ztrátovosti ukončil. V současné době proto nejsme schopni vytvářet zisk, pokud bychom ovšem nechtěli navýšit ceny za služby na maximální možnou hranici. Hledáme tedy další zdroje pro financování, jako jsou například sponzorské dary, různé kooperace s firmami tak, aby naši zaměstnanci měli zajištěnu mzdu a určitou jistotu zaměstnání. O finanční příspěvek žádáme i obce, jejichž občanům poskytujeme sociální službu. Bohužel některé obecní úřady na naši žádost ani neodpoví... Často máme dojem, že není zájem na rozšiřování pečovatelských služeb, ačkoliv přibývá spoluobčanů, kteří jsou na nich závislí. Utvrzuje nás v tom i shodou okolností nynější jednání na úrovni obce s rozšířenou působností, z něhož vycházejí priority na zřízení určitých sociálních služeb v kraji. Ačkoliv pověřené komise cítí potřebu rozšíření námi poskytovaných služeb, jsme zařazováni do zadních pozic seznamu. Z mého hlediska je tento systém určování priorit neobjektivní, neboť neumožňuje rovnocenné podmínky, například pro získání dotací jak krajských, tak z ministerstva práce a sociálních věcí. Tím, že jsou nově vznikající subjekty takto vnímány, utlumuje se seriozní hospodářská soutěž mezi poskytovateli na různých úrovních."
ZNOVOZ: CO JE SLOVO "SOCIÁLNÍ"
Smysl sociálního podnikání vystihla Alena Smíšková, předsedkyně znojemského sociálního družstva Znovoz, které mj. vyrábí zastřešení invalidních vozíků, ale provozuje také například zámečnickou, dřevařskou, šicí či vyšívací dílnu. "Osobně slovo "sociální" vnímám tak, že je třeba ohroženým lidem dát příležitost k návratu do pracovního procesu," říká Alena Smíšková, která družstvo zakládala v roce 2006. Ze současných 37 pracovníků družstva je zdravých sedm: Tři maminky s malými dětmi, tři lidé těsně před důchodem a jedna vdova, které po manželovi zůstaly mnohamilionové dluhy.
"Druhý smysl slova sociální vidím v tom, že zisk nejde do rukou majitelů (členů družstva), ale do sociální sféry na úhradu různých činností pro zdravotně znevýhodněné, na koupi kompenzačních pomůcek apod. Dosud jsme tak zajistili kočárky pro tři děti, pořídili jeden invalidní vozík a jednomu našemu členovi pomohli k bezbariérovému bytu. Při nástupu každému říkám, že jeho zatím jen základní plat je určitou kompenzací toho, že získal zaměstnání. Všichni, kdo u nás pracují, byli dlouhou dobu v evidenci úřadu práce. Ano, byli i takoví, kteří u nás nebyli spokojeni - a s těmi jsme se rozloučili. Jiní se zase domnívali, že jsme-li sociální družstvo, pak prostě máme vše zadarmo, neplatíme daně, dostáváme na vše dotace apod. Nikoliv, kdyby sociální družstvo "žilo" jen z dotací, byl by to začátek jeho konce. I takové družstvo musí samo aktivně hledat nové podnikatelské záměry, z nichž teprve vznikají nové pracovní příležitosti."
ŠANCE Z OPERAČNÍCH PROGRAMŮ
Podle Ing. Karla Rychtáře sociální družstva se u nás zatím v povědomí veřejnosti více spojují se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením. V západní Evropě však integrují i takové skupiny, jako jsou oběti trestné činnosti či domácího násilí, lidé pečující o osobu blízkou, která je z různých příčin ohrožena sociálním vyloučením, a kteří se sami kvůli této péči dostávají do situací, kdy jsou znevýhodněni. Může to však být také mládež ohrožená sociálně patologickými jevy, mladí dospělí opouštějící ústavní zařízení, vyléčení ze závislostí, etnické a národnostní menšiny či osoby z jiného sociokulturního prostředí atd.
To jsou ostatně i cílové skupiny, na něž se vedle několika dalších zaměřuje letos v březnu vydaná výzva k předkládání žádostí o finanční podporu v rámci Integrovaného operačního programu (IOP) zaměřeného právě na podporu nových subjektů i podnikatelských záměrů splňujících znaky sociálního podniku. Existují však také výzvy na podporu sociální integrace a sociálních služeb v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Program rozvoje venkova zase může podpořit založení "nezemědělských" mikropodniků.
"Konkrétně granty z IOP mají podpořit vznik a rozvoj nových podnikatelských aktivit zaměřených na sociální podnikání, které umožní sociálně vyloučeným a osobám ohroženým sociálním vyloučením vstup na trh práce a do podnikatelského prostředí, a současně jejich začlenění do společnosti," konstatuje Ing. Karel Rychtář s tím, že v těchto výzvách je do roku 2013 celkem alokováno okolo 1 mld. Kč. Svaz českých a moravských výrobních družstev je připraven obcím i dalším případným subjektům se založením sociálního družstva metodicky i právně pomoci, případně tuto pomoc zprostředkovat.
SČMVD spolu s Družstevní asociací, MPSV a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů chystá na dny 16. až 18. dubna do Prahy mezinárodní Evropskou konferenci o sociální ekonomice a podnikání (viz www.seconference.cz). Jeden z work-shopů bude zaměřen právě na roli regionů a místních komunit v tomto procesu.
IVAN RYŠAVÝ
Jak by mohly při zakládání sociálních družstev pomoci obce a města?
Alena Smíšková, předsedkyně sociálního družstva ZNOVOZ, Znojmo: I kdyby města sociálním družstvům pouze pronajala vhodné prostory - a dokonce za snížený nájem, byla by to velká pomoc. Ale poskytnuté prostory, ba ani dostatek financí na "rozjezd" družstva nestačí, nebude-li družstvo řídit člověk, který je ochoten tomu věnovat vše, nad rámec běžné pracovní doby i svého platu. To vidím jako základ - a teprve pak je řada na pomoci obce, úřadu práce, neziskových organizací, SČMVD... Možná je i varianta, že město samo založí sociální družstvo a zdravotně znevýhodněné v něm "pouze zaměstná". I to by jim ohromně pomohlo. Vždyť třeba v našem družstvu jsou lidé, kteří ještě ani ve svých 30 letech dosud nikdy nepracovali. Ne že by nechtěli - ale všude je odmítali zaměstnat kvůli jejich "jednoduchosti". Asi nejlépe bych vše shrnula takto: Jedna dívenka, která k nám dojíždí každý den až z Moravských Budějovic říká: Já nechodím do práce, já chodím do druhého domova..
Mgr. Renata Čekalová, předsedkyně SENZA družstva, chráněné dílny se sídlem v Prostějově: Ve vyspělých zemích se sponzory a zadavateli práce pro postižené občany stávají úspěšné firmy, často i města a obce. Vedou je k tomu nejčastěji prestižní důvody, ale také důvody ekonomické. Chráněné dílny obecně mají minimální provozní a vedlejší náklady, jejich práce je levnější. Upřímně? V současné době neumím jasně formulovat, jakou zakázkou by nám mohlo město pomoci. Služby má město zabezpečeno dlouhodobými dodavatelskými smlouvami, technické služby zajišťuje firma A.S.A. atd. Zároveň si však umím představit postavení sociálního družstva v menších městech či obcích. Vždyť každá obec potřebuje posekat trávníky, uklidit veřejné prostory, zajistit základní služby pro obyvatele (byť i v minimálním rozsahu), pomoc starším občanům apod. Věříme, že obdobná zakázka se pro nás co nejdřív najde i v našem městě.
Šárka Dořičáková, předsedkyně, Podané ruce, sociální družstvo, Zubří: Města a obce mají mnoho možností a nástrojů, jak sociálním družstvům pomáhat. Jde především o nabídku vhodných prostor pro výkon jejich činnosti včetně spoluúčasti radnic při zařizování různých nevyužitých objektů, které mohou sloužit pro zajištění sociálních služeb daného sídla. Radnice také mohou samy iniciativně vytypovávat občany, kteří potřebují určitou formu sociální pomoci, a ve spolupráci se sociálními družstvy hledat způsoby, jak je začlenit do normálního života.
Možné přínosy sociálního družstva pro obec:
řešení místní nezaměstnanosti;
zajištění chybějících služeb v obcích;
smysluplné využití nevyužívaných objektů v obci;
dotace z úřadu práce na zaměstnávání znevýhodněných skupin obyvatel;
možnosti dotací ze strukturálních fondů EU.
ZDROJ: SČMVD
