Přechod agendy spojené s výplatou dávek dosud vyplácených obcemi na úřady práce je změnou v sociální práci obecních úřadů II. a III. typu, krajských a újezdních úřadů. Základní cíl, pomoc lidem fungovat v jejich přirozeném prostředí, zůstává.
Otázka zní, jak jej naplňovat novém uspořádání a v časech ekonomicky méně příznivých. Rozhodně by nebylo řešením sociální práci výrazně omezit a ušetřit na počtu pracovníků a jejich kvalifikaci. Je to s ní totiž tak trochu jako s domácím úklidem. Pokud ji děláte, celkem nikdo to nezaznamená, pokud s ní přestanete, postupně si všimnou všichni.
DŮSLEDKY NEJASNÝCH KOMPETENCÍ
Pro obce bylo obtížné reagovat na nové kompetence zejména proto, že byly zákonem formulovány poněkud vágně. Doporučený postup č. 1/2012 k realizaci činností sociální práce na obecních úřadech typu II., typu III., újezdních a krajských úřadech byl vydán až začátkem července:
specifikuje obsah sociální práce podle úrovní územní samosprávy;
přináší doporučenou podobu náplně sociálního pracovníka obecního úřadu, metody a strategie pro výkon sociální práce, popis spolupráce s některými partnery a kromě jiného také vzorec k určení počtu sociálních pracovníků obecních úřadů.
Nejasné kompetence dané legislativou vedly ke stavu, kdy se počty sociálních pracovníků i u obcí srovnatelných velikostí, počtem obyvatel a jejich sociální strukturou výrazně liší. Zabezpečení kvalitní sociální práce předpokládá především dokonalou znalost sociálních problémů v daném území kraje i obce.
Z těchto informací by se měly odvíjet pracovní náplně sociálních pracovníků i jejich optimální počet a odbornost, ale i plány a koncepce do budoucna. Jednotlivé obecní úřady musely řešit, jaká bude struktura pracovních pozic na příslušném odboru.
JAKÝ MODEL PRÁCE ZVOLIT?
V zásadě lze využít model polyvalence, specializace nebo smíšený model. Polyvalence znamená, že sociální pracovník řeší jakoukoli životní situaci klienta v součinnosti se sítí spolupracujících organizací a pracovníků a je koordinátorem jejich aktivit ve prospěch klienta. Specializační model předpokládá, že úřad má dostatek sociálních pracovníků a každý z nich řeší speciální sociální událost (problematika seniorů, národnostních menšin, sociální prevence, zdravotně postižených atd.).
Nejobvyklejší bude pravděpodobně smíšený model, který bude zahrnovat oba výše zmíněné v poměru umožňujícím co nejlépe naplnit cíle sociální práce. Rozhodující je, aby každý typ sociálního problému dokázal úřad zvládat ať už vlastními silami nebo pomocí spolupráce s partnerskými organizacemi.
VZDĚLÁVÁNÍ SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ JE NEZBYTNÉ
Mnozí úředníci se ze dne na den stali sociálními pracovníky a potřebují si osvojit odlišné metody práce a naučit se budovat s klientem vztah založený hlavně na základě vzájemné důvěry. Jejich role je obtížná i v tom, že zájmy klienta a zájmy veřejné instituce (obecního úřadu) mohou stát proti sobě. I proto je nezbytnou podmínkou pro výkon sociální práce odpovídající vzdělání pracovníků a jeho další prohlubování.
Sociální pracovník musí vždy splňovat odbornost podle zákona o sociálních službách. Pro pracovníky, kteří dosud odpovídající kvalifikaci nemají, platí možnost doplnit si ji do konce roku 2013, respektive do konce roku 2016 (přechodné ustanovení zákona o sociálních službách, § 120 odst. 11). Pracovníci vykonávající v rámci své agendy správní činnost potřebují mít vzdělání získané studiem příslušného oboru nebo zkoušku zvláštní odborné způsobilosti podle zákona 312/2002 Sb. Pro pracovníky OSPOD je určena zvláštní odborná způsobilost při sociálně právní ochraně dětí. Ostatní mohou absolvovat zvláštní odbornou způsobilost v sociálních službách.
Samozřejmostí by mělo být i další průběžné vzdělávání zaměřené nejen na odborné znalosti, ale též na měkké dovednosti, neboť zejména komunikační dovednosti jsou pro sociálního pracovníka důležité, ať se jedná o kontakt s klienty nebo se spolupracujícími partnery. Zanedbatelná není ani role vzdělávání v prevenci syndromu vyhoření.
NASTÁVÁ ČAS HODNOTIT ZMĚNY
Jak sociální práci, která je výkonem přenesené působnosti, řídit, hodnotit a kontrolova? Nejedná se o klasické správní řízení zakončené rozhodnutím, které lze napadnout pro právní vady či věcné nedostatky. Nikdo také nemůže při výkonu sociální práce podávat odvolání. O to více je patrná potřeba metodického vedení na všech úrovních, aby úřady nebyly ponechány v této oblasti bez podpory.
Započatá sociální reforma přinesla mnoho změn, jež lze, vzhledem k již uběhlému času, pomalu začít hodnotit, poukazovat na negativa a prezentovat příklady dobré praxe. Postupně se stabilizuje i situace na úřadech.
Je však jisté, že všechny zainteresované čekají nové výzvy v podobě dalších fází sociální reformy, ale také odrazu ekonomického vývoje do podmínek a náplně sociální práce. Hlas sociálních pracovníků jako odborníků v této oblasti by měl být slyšet v sociálním dialogu na všech úrovních.
LENKA HRONOVÁ
Institut pro veřejnou správu Praha
