Měnící se skladba společnosti, zejména její stárnutí, vyvolává nové požadavky na sociální služby. Různé země se s nimi vypořádávají různě. Shoda spočívá v tom, že nejvýznamnější roli hraje uspokojování požadavků na sociální služby na místní úrovni.
Zástupci obcí a krajů měli možnost srovnávat úroveň sociálních služeb na místní úrovni ve Francii a v ČR na semináři, který uspořádalo v Praze Francouzské velvyslanectví v ČR ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v ČR a Svazem měst a obcí ČR. Srovnání bylo velmi zajímavé a ne vždy vyznělo ve prospěch naší země.
ODPOVĚDNOST ZA SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Ve Francii se vede o sociálních službách velká diskuse, řekl Eric Trottman, rada pro sociální věci Francouzského velvyslanectví. V těchto službách působí mnoho organizací; hlavní pravomoc mají ale orgány územní správy, departmenty. K jejich nejdůležitějším partnerům patří odbory, dále různé asociace. Na sociální služby věnuje Francie 30 % svého hrubého domácího produktu.
Víc než 20 let probíhá ve Francii decentralizace, přenášení pravomocí z centra na orgány územní správy. Sociálních služeb se to týká v první řadě. Jedním z důvodů, byť nikoli hlavním, je, jak poznamenal pan Trottman, skutečnost, že orgány místní správy se na rozdíl od státu nesmí zadlužit.
Za českou stranu hovořil na toto téma ředitel odboru sociálních služeb ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) Mgr. Martin Žárský. Konstatoval, že máme výhodu v poměrně novém, a tedy na nové věci reagujícím zákoně o sociálních službách, který ukládá státu, krajům a obcím celkem přesně vymezené povinnosti. Stát ručí za jejich kvalitu, kraje a obce za dostupnost. Vertikální odpovědnost je podle Mgr. Žárského celkem jasná, horší je to s odpovědností horizontální; za velkou bolest označil resortismus, projevující se zejména ve vztazích ministerstev zdravotnictví a práce a sociálních věcí.
Ministerstvo chtělo původně prosadit, aby plány sociálních služeb dělaly i obce, ale v Parlamentu ČR tento návrh neprošel, odpovědnost zůstala jen na krajích. Nyní předkládá MPSV vládě novelu zákona o sociálních službách, v níž je zakotvena povinnost krajů a obcí předávat si informace. Kraje budou muset s plány povinně seznamovat obce a ty se budou na nich moci podílet prostřednictvím připomínkového řízení.
PÉČE O NEJMENŠÍ
Systém péče o děti předškolního věku je v mnohém u nás a ve Francii podobný. České účastníky však zaujal jeden systém, který neznáme: Ve Francii je na 400 tisíc domácích pečovatelek, které si berou děti do šesti let k sobě domů. Počet těchto pečovatelek se každoročně zvyšuje. Kromě toho existují klasické jesle, družiny, mateřské školy, hlídání dětí najatými osobami. Zejména na venkově jsou oblíbené minijesle. Odpovědnost za péči o předškolní děti mají departmenty a obce či svazky obcí, na obcích existují odbory péče o předškolní děti. Sociální plánování je povinné na všech úrovních.
Český příspěvek na toto téma přednesl Vít Janků, ředitel Centra pro rodinu a sociální péči Brno. Pozastavil se mj. nad tím, že chybějí specializovaní úředníci péče o rodinu - zatím je jeden jediný v Jihomoravském kraji. Upozornil také na letošní soutěž Obec přátelská rodině, kterou vyhlásilo MPSV. Její výsledky budou vyhlášeny teď v listopadu.
BYDLENÍ SENIORŮ
Michel Bénard, starosta obce Veneux-les Sablons a člen Rady departmentu Seine-et Marne, se zaměřil na péči o staré lidi.
V obci poblíž Paříže, v hustě osídleném regionu přibývá seniorů, na jejichž potřeby je nutné reagovat. Jde zejména o to, aby starý člověk nebyl odkázán na péči jiných. Za tímto účelem vzniká pestrá paleta možného ubytování - od ubytovacích center pro seniory přes speciální domy (obdoba našich domů s pečovatelskou službou ) nebo zejména na venkově rodinné domy. V praxi se osvědčilo, opět hlavně na venkově, že jednotlivci u sebe ubytovávají dva či tři staré lidi. Velmi podstatnou část sociálních služeb tvoří prostý kontakt se seniory, ochota lidí, kteří chtějí si s nimi popovídat.
Struktura poskytovatelů tohoto bydlení je pestrá - od státu a obcí přes soukromé firmy až po neziskové organizace a asociace. Náklady na péči se různí podle stupně závislosti na požadované pomoci. Pan Bénard uvedl částku 12 eur na hodinu za průměrnou ošetřovatelskou péči poskytovanou v bytě.
PŔÁVO NA UBYTOVÁNÍ
O přístupu k bydlení pro lidi v tíživé sociální situaci hovořil Xavier Dupont, ředitel odboru zdravotnictví a sociálních věcí departmentu Sarthe. Jde zejména o problém bezdomovectví.
Na rozdíl od ČR má francouzský občan právo na ubytování. Existuje mnoho zákonů vztahujících se k bydlení nejchudších a také mnoho institucí, které se tímto problémem zabývají. Francie má i ministra, který má na starosti bydlení a města. Protože stát zajišťuje právo na ubytování, má také právo toto ubytování regulovat. Definuje normy, financuje byty se speciálním určením a ponechal si přímou odpovědnost za nejvíce marginalizované skupiny obyvatelstva. Na bezplatné sociální telefonní linky departmentů může kdokoli zavolat a ohlásit například, že se někde objevil bezradný bezdomovec. Příspěvky se poskytují na nájemné i na dočasné ubytování.
Role obcí spočívá zejména v jejich povinnosti zpracovávat územní plány respektující požadavek mít k dispozici potřebný bytový fond a každá obec musí povinně vyhradit jeho část na sociální účely.
Jak to vypadá v praxi, dokumentoval příspěvek náměstka primátora města Orléans, poslance za department Loiret a ředitele veřejné instituce OPAC činné v oblasti sociálního bydlení.
Město Orléans je středně velké - i s aglomerací má 271 tisíc obyvatel. Na jeden byt tam připadá jen 1,9 obyvatele. Město disponuje 16 525 sociálními byty, což je asi čtvrtina všech bytů ve městě. Jejich rozdělování řídí město. V sociálních bytech bydlí zhruba 45 procent obyvatel. Nájemné za sociální byt o velikosti 2 + 1 (70 m2 ) činí měsíčně zhruba 240 eur a jeho růst je nižší než růst inflace.
Po této prezentaci dostala slovo vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Ostravy Jaroslava Rovňáková. Mohla jen smutně konstatovat, jako mnozí další, že podobné informace nám znějí jako pohádka, protože v ČR neexistuje státní ani městská bytová politika, stejně jako není definován statut sociálního bydlení.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
