Vídeň jako metropoli, v níž žije téměř jeden a tři čtvrtě milionu obyvatel, není v České republice příliš s čím poměřovat. V tomto ohledu se jako srovnatelná nejeví ani milionová Praha. Navzdory tomu mohou být mnohé zkušenosti z vídeňské praxe v komunální oblasti užitečné, minimálně jako podnět k zamyšlení. Platí to také o hasičské a záchranné službě.
Z hlediska civilní ochrany je Vídeň rozdělena do devíti sekcí s hustou sítí požárních stanic tak, aby byl splněn zásadní politický požadavek magistrátu. Tedy že ke každé případné katastrofě či možnému neštěstí se záchranáři musí dostat do pěti minut od nouzového hlášení na příslušné telefonní číslo.
»V Rakousku jím jednotně je snadno zapamatovatelná kombinace 122,« poznamenává Florian Berger, který má v hasičském sboru druhého městského obvodu se základnou ve čtvrti Leopoldstadt na starosti styk s veřejností. Z hlediska zajištění bezpečnosti to není ledajaký obvod. Nejenže je hustě osídlený, ale nachází se v něm i známý zábavní park Prater a největší fotbalový stadion v zemi, spleť dunajských vodních kanálů, stejně jako kilometry dálnic.
VÝJEZDY K OHNI UŽ NEPŘEVLÁDAJÍ
I když je tento mladý muž především hasičem, stejně jako 1700 jeho vídeňských kolegů tvrdí, že boj s ohněm je dnes už v počtu zásahů v menšině: »Až 70 procent výjezdů totiž představují takzvané technické zásahy. Vliv na to má stále dokonalejší protipožární ochrana budov i stoupající počet automatických požárních hlásek, které působí preventivně. Ovšem vyloučit nelze ani to, že lidé jsou nyní už opatrnější a dobře si uvědomují hodnotu nabytého majetku. Na poměru 70 : 30 ve prospěch technických zásahů se jistě podílí i zvyšující se motorizace a s ní související hustota silničního provozu. U dopravních nehod se pak ve srovnání s minulostí mnohem více dbá na zachycení chemikálií a škodlivých látek. Častější jsou i stavebně-technická neštěstí, což patrně souvisí s rostoucím věkem budov i infrastruktury ve spojení s možným zanedbáním údržby.«
I BEZ DRUŽICOVÉ NAVIGACE...
Kritérium příjezdu na místo neštěstí do pěti minut vyžaduje, aby se hasiči dokonale vyznali v geografickém rozložení zásahových zón i bez družicové navigace a map. Orientace v hustě osídlených čtvrtích je proto důležitou součástí pravidelného školení mužstva. Také výcvik musí probíhat v podmínkách, které se maximálně blíží reálným. Třeba na »domovské« požární stanici Floriana Bergera se k tomu využívá šestipatrová věž, simulující při tréninku obytný či průmyslový objekt.
Hned vedle je bazén pro výcvik městských potápěčů, kteří jsou součástí posádek víceúčelových hasičských člunů. Těžiště jejich práce spočívá v ochraně čistoty vodních toků, ale zasahují také u nehod při koupání a u pokusů o sebevraždu utonutím.
MĚSTO A KOORDINACE POMOCI
Pro hladkou spolupráci hasičů s policií a lékařskou záchrannou službou byla na městském magistrátu zřízena funkce koordinátora. Tento post je přitom v krizové centrále obsazen nepřetržitě a koordinátor (v úřední rakouské mluvě »Permanenz-Ingenieur«) disponuje všemi potřebnými pravomocemi, od uzavírání cest a křižovatek až po vyhlašování mimořádných situací.
Při nahlášení požáru vyráží na místo až 24členná jednotka záchranářů, což lze v evropském srovnání označit za nadprůměr. »Například v Německu je tento počet mnohem nižší, zpravidla jde o 14 či 16 mužů. My máme s sebou automaticky i rezervu pro případ, že by se původně hlášený malý oheň mezitím rozhořel a změnil na velký požár. Pak už není nutné dodatečně žádat o posilu a ztrácet drahocenný čas,« vysvětluje Florian Berger. Všichni muži mají za sebou opakovaný kurz první pomoci. Nenachází-li se tedy při jejich příjezdu na místo zásahu ještě lékař, jsou schopni odborné zdravotnické pomoci.
Florian Berger: Nová technika něco stojí. Ale když nedáme peníze na výzbroj, škody budou větší.
FOTO: AUTOR