V nedávné době proběhly sdělovacími prostředky názory ombudsmana JUDr. Otakara Motejla, který se zastával dlužníků, po nichž obce vymáhají své pohledávky prostřednictvím soukromých exekutorů. (Jeden z článků, který vyšel 11. 2. 2005 v...
V nedávné době proběhly sdělovacími prostředky názory ombudsmana JUDr. Otakara Motejla, který se zastával dlužníků, po nichž obce vymáhají své pohledávky prostřednictvím soukromých exekutorů. (Jeden z článků, který vyšel 11. 2. 2005 v Hospodářských novinách, přetiskujeme v rámečku - pozn. redakce.) Jelikož jsme se touto problematikou celkem podrobně zabývali, chtěli bychom uvést některé argumenty, které se odlišují od názorů ombudsmana a vycházejí z naší právní a ekonomické analýzy této problematiky.
PROČ OBCE PLÝTVAJÍ FINANČNÍMI PROSTŘEDKY
Obce a města se při své činnosti dostávají velmi často do postavení věřitelů, protože zejména v rámci správních, přestupkových a stavebních řízení ukládají delikventům a pachatelům přestupků pokuty. Stejně tak jsou výběrčími některých poplatků. Tímto způsobem vznikají obcím, úměrně k jejich velikosti, stovky až tisíce exekučních titulů, které je nutné v poměrně krátkých promlčecích lhůtách vymoci.
V momentě, kdy je poplatek či pokuta splatná, tak již často skutečně vynaložené náklady na správu či předešlé přestupkové řízení přesáhnou hodnotu poplatku či pokuty a musí být dotovány z rozpočtu obce. Obce následně mohou realizovat exekuci ve vlastní finanční režii zejména postupem podle části šesté daňového řádu (zákon č. 337/1992 Sb.). Nutno ovšem zdůraznit, že zákonné exekuční náklady, které je obec oprávněna těmto delikventům naúčtovat ve smyslu ust. § 73a daňového řádu, jsou pouze 2 % p. a. z vymáhané částky, minimálně 200 Kč. V praxi to jsou ve většině případů velmi nízké částky, tudíž obec je oprávněna na náklady exekuce, kterou provádí svými zaměstnanci, účtovat delikventovi pouze 200 Kč. Tato částka prakticky nikdy nemůže pokrýt skutečné náklady, které obci v exekučním řízení vzniknou.
Jen pro rámcovou představu: u tzv. obecních exekutorů - zaměstnanců obce je nutné kalkulovat s náklady na mzdu, platbu zdravotního, sociálního a důchodového pojištění, příspěvek na stravu, hygienické zázemí, vodné a stočné, dále na elektrickou energii, teplo, nájemné, prostor kanceláře, vybavení kanceláře, softwarové licence, počítač, tiskárnu, kopírku, fax, telefon, mobilní telefon, nábytek a jiné vybavení kanceláře, dále provozní náklady a náplně tiskáren, kopírek, faxů, kancelářský papír a obálky, pravidelné servisní opravy všech zařízení apod. Značnou investicí v každém řízení jsou poštovní a telekomunikační poplatky. Rozhodně tedy obecní rozpočty často nešetří ty obce, které uskutečňují exekuce vlastními zaměstnanci. Naopak plýtvají prostředky obecních rozpočtů na dotování vymáhání pokut a poplatků od delikventů, tj. přestupců zákona, což je v rozporu s ust. § 38 odst. 1 zákona o obcích i v rozporu se smyslem a cílem exekuce podle daňového řádu. Tyto obce pak mohou někdy na jednu - vlastními exekutory vymoženou korunu - utratit z obecního rozpočtu dvě a více korun na skutečných nákladech s tím spojených. Poté se příjem z exekuce dostane do záporné hodnoty a je tak pro obce zcela zbytečným nákladem. To znamená, že pro obec je zpravidla finančně výhodnější v takovém případě vůbec dlužné platby nevymáhat a nechat je na bázi "dobrovolnosti" promlčet. Je to samozřejmě otázka podrobné kalkulace, jak se té které konkrétní obci vymáhání vlastními silami vyplatí.
PROČ SE NEZTOTOŽŇUJEME S NÁZORY OMBUDSMANA
Naopak obce, které využívají svůj majetek a rozpočet účelně a hospodárně v souladu se svými zájmy a se zákonem o obcích, si najímají na vymáhání pohledávek profesionály, tj. "soukromé exekutory", kteří na své riziko, pod svou majetkovou odpovědností a na své náklady, se svými zaměstnanci vedou správu těchto pohledávek a vymáhají efektivně a rychle od delikventů dlužné pokuty a poplatky. Obec poté získá poplatek nebo pokutu v krátké době a v celé nekrácené výši, přičemž svoje zákonné náklady si exekutor vymáhá od delikventa sám. Exekuce prováděné za pomoci "soukromých" exekutorů jsou tak pro obce nerizikové a často bezplatné i beznákladové. A to i v případě neúspěšné exekuce, protože "soukromí" exekutoři při větším množství předaných exekucí jsou schopni nabídnout velmi výhodné smluvní podmínky, což exekuční řád umožňuje. Argument veřejného ochránce práv, který varuje obce před zvýšenými náklady spojenými s neúspěšnou exekucí realizovanou "soukromým" exekutorem, nemá oporu ve skutečné praxi.
Ombudsman dále namítá, že postup radnic, které si najímají "soukromé" exekutory, je v rozporu s daňovým řádem, a sice se zásadou obsaženou v ust. § 2 odst. 2 daňového řádu.
K tomu si dovolujeme uvést, že tento právní názor je nepřesný. Jak již bylo výše uvedeno, samotné exekuční řízení je v daňovém řádu zcela komplexně upraveno v jeho části šesté. Již ust. § 1 odst. 4 v části první daňového řádu poměrně jednoznačně stanovuje, že je-li zvláštním zákonem (například přestupkovým) svěřeno obcím a městům vybírání odvodů a poplatků sankční povahy (zejména pokut a penále) a jsou-li tyto příjmy mj. odváděny do obecních rozpočtů, postupuje se právě pouze podle části šesté daňového řádu. Jiné části daňového řádu se použijí pouze a jedině tehdy, pokud je to k uplatnění části šesté nezbytné. Jelikož ustanovení § 2 odst. 2 daňového řádu se nachází v jeho části první a není k uplatnění části šesté nezbytné, není z hlediska exekučního řízení vedeného obcemi podle daňového řádu vůbec použitelné. Právě část šestá daňového řádu v ust. § 73 odst. 3 dává obcím na výběr možnost požádat o realizaci exekuce "soukromého" exekutora.
Vzhledem k tomu, že ust. § 38 odst. 1 zákona o obcích ukládá obcím povinnost využívat svůj majetek účelně a hospodárně, stejně tak pečovat o jeho zachování a rozvoj, je postup, kdy obec předá svoje pohledávky plynoucí z pokut a penále po splatnosti "soukromému" exekutorovi zcela v souladu s daňovým řádem i se zákonem o obcích.
Pokud obce chtějí postupovat ve vztahu k delikventům a dlužníkům zvláště sociálně citlivě, tak je písemným přípisem vyzvou k úhradě pohledávky po splatnosti ještě předtím, než pohledávku předají "soukromému" exekutorovi k vymáhání.
Z tohoto hlediska se nám jeví v příkrém rozporu s dobrými mravy především chování delikventů a dlužníků, kteří dlouhodobě a úmyslně podvodným způsobem krátí obecní a městské rozpočty.
Dovolujeme si podotknout, že se nelze ztotožnit ani s dalším doporučením veřejného ochránce práv adresovaným samotným "soukromým" exekutorům - a sice, že mají takto soudem nařízené exekuce na nízké částky odmítat provést. Exekuční řád nedává "soukromému" exekutorovi na výběr, kterou exekuci provede a kterou odmítne. "Soukromý" exekutor stojí v čele exekutorského úřadu a je dle ust. § 4 exekučního řádu veřejným činitelem a podle § 28 exekučního řádu se jeho úkony považují za úkony soudu. Pokud by exekutor fakticky odmítal exekuci provést, zakládalo by to nejenom jeho kárnou odpovědnost vůči Exekutorské komoře, ale zároveň by obcím a městům takto způsoboval škodu, kterou by mohly na něm, případně též na České republice obce a města vymáhat.
SHRNUTÍ
Z výše uvedeného plyne, že je naprosto v souladu se zákonem, když se vůči delikventům a dlužníkům uplatňuje způsob exekuce prostřednictvím "soukromých" exekutorů, který zákon výslovně předvídá a umožňuje.
Z hlediska zákona o obcích je zvláště u větších obcí a měst s mnoha pohledávkami jediným způsobem exekuce, který jim umožňuje účelně využívat vlastní majetek, chránit příjmy plynoucí z pokut, poplatků a realizovat je v nezkráceném rozsahu, a tím naplnit i význam exekučního řízení a přínosu sankce či poplatku pro obec či město.
advokáti
