Letos uplyne 15 let od vzniku Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Jaká je jeho budoucnost zejména s ohledem na stále se snižující státní dotace? Tuto a další otázky jsme položili Mgr. Petru Sedláčkovi, předsedovi Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a místostarostovi města Kroměříž.
Jaké jsou největší klady a zápory Programu regenerace?
Pozitivem jsou v každém případě tisíce opravených a zachráněných památek. Díky pravidlům Programu regenerace se navíc do památek dostává každoročně minimálně dvojnásobek toho, co dává stát ze státního rozpočtu. Přístup jednotlivých měst a obcí dokazuje, že tento program je důležitý zejména pro systematickou každoroční péči o drobné památky i rozsáhlé historické areály. Asi jediným, ale výrazným nedostatkem je právě už zmíněná nejistota, jak velké prostředky se do programu dostanou ze státního rozpočtu. Ne všichni ministři, kteří byli v minulých letech ve funkci, tento program dostatečně podporovali. Po prvních kontaktech se stávajícím vedením ministerstva cítím jasný obrat k lepšímu. Přesto jsem přesvědčený, že je nutné stabilizovat tento program a jeho zdroje zákonem, aby se prostředky do památek staly povinnými výdaji státního rozpočtu a nemuselo se o ně každý rok bojovat. Je to nedůstojné jak pro nás, tak pro ministerstvo a poslance, ale zejména pro památky.
Zvyšuje se úroveň regenerace rezervací a zón? Co vás nejvíce překvapilo, když jste soutěžící města navštěvoval?
Je pravda, že se úroveň zvyšuje. Dnes už víme, že nestačí památku jen opravit, je nutné zajistit jí smysluplné využití a zapojit do moderního městského prostředí se všemi aktuálními problémy. Právě komplexní přístup k regeneraci území (a nejen jednotlivých objektů) považuji já osobně za nejdůležitější. Navíc je velmi příjemné zjištění, že regeneraci památkového území ve městech podporuje nejen samospráva, ale i soukromí vlastníci památek a občané.
Letos se do soutěže o titul Historické město roku přihlásilo 45 měst. V Plzeňském či Královéhradeckém kraji soutěžilo pouze jedno město. Ostatním k tomu chybí odvaha?
Nelze mluvit o nedostatku odvahy, ale o jejich skromnosti či přílišné sebekritice. Ně-která města si uvědomují, že i přes velký pokrok, který dosáhla v regeneraci historických center, ještě není situace ideální. Například velká města jsou v situaci, kdy s ohledem na velký plošný rozsah rezervace či zóny prostě nemohou mít vše v bezvadném stavu. Měli bychom však najít způsob, jak do soutěže zapojit systematicky i kraje, aby se obnova památek stala přirozenou součástí veřejného života. To, že se soutěž v prvním kole vyhodnocuje právě na úrovni kraje, k tomu přímo vybízí. Na krajské úrovni je možné soutěž nejen vyhodnotit, ale také ocenit úspěšné. Nemusí jít o závratné sumy, avšak jistou finanční motivaci by si kraje určitě dovolit mohly. Vždyť opravené památky mohou zlepšit jejich propagaci na tuzemském i zahraničním cestovním ruchu.
Tato soutěž nemá být jen soubojem o první místo (a tedy o jeden milion korun), ale především příležitostí prezentovat výsledky Programu regenerace. Rovněž díky těmto úspěchům budeme mít větší šanci prosadit takové legislativní změny, které zajistí lepší a stabilizovanou finanční situaci programu v příštích letech.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska spolupracuje mimo jiné se slovenským Sdružením historických měst a obcí. Je možné srovnat stav obnovy památek v ČR a SR?
Především se snažíme vzájemně si předávat pozitivní i negativní zkušenosti v péči o památky. Se Slovenskou republikou jsme měli ještě nedávno stejné zákony, a proto je oboustranně poučné si ukázat, jaké dopady mají jednotlivé legislativní změny.
Aniž bych se chtěl chlubit, u nás je situace určitě lepší, a to právě i díky Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Přesto, že si stěžujeme na nedostatek financí, tak naši slovenští kolegové nemají ani to. Navíc je třeba si přiznat, že obnova památek je přece jenom určitý luxus v situaci, kdy města na Slovensku musí řešit výrazně větší problémy, například s nezaměstnaností, rekonstrukcí inženýrských sítí apod. Slovenské sdružení je také výrazně menší, než je to naše, a proto nemá ani takové zázemí, jaké nám zajišťuje náš sekretariát.
Kterými aktuálními tématy se bude zabývat VII. sněm SHM ČMS, který se uskuteční 12. až 14. dubna v Brně?
Určitě proběhne rozsáhlá diskuse o přípravě nového památkového zákona (jeho absence už začíná být kritická) a o naší roli při jeho přípravě.
Určitě musíme také najít způsob, jak si vzájemně pomáhat při získávání prostředků nejen z evropských fondů. Už jsem zmínil, že chceme aktivněji spolupracovat s kraji. Zejména proto, že přístup jednotlivých krajů k památkám je velmi rozdílný.
Samostatným tématem bude spolupráce s ministerstvem kultury. Jsem si jistý, že od stávajícího ministra můžeme očekávat víc než jen proklamace o podpoře památek.
V legislativním procesu je úloha Ministerstva kultury ČR nezastupitelná, ale my se chceme do tohoto procesu zapojit také aktivně. Věřím, že budeme ministrovi Mgr. Václavu Jehličkovi kvalifikovanou oponenturou i oporou. Snad i s naší pomocí bude konečně proces památkové péče jasný, účinný a přijatelný pro všechny účastníky - stát, obce, soukromé vlastníky i církve.
LÝDIA STOUPOVÁ
Výsledky krajských kol soutěže o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace MPR a MPZ
