Budou obce přinuceny třídění odpadu na svém území utlumit, protože se pro ně stane "drahým"? Nebo snad tento zavedený a dlouholetou úspěšnou praxí prověřený systém nakonec úplně zkolabuje? Podobné otázky si kladou na mnoha radnicích, které dostihl nepříjemný fakt, že výkupní ceny druhotných surovin v důsledku globální ekonomické krize padají a že některé vytříděné složky odpadu si zpracovatelé už dokonce vymiňují přebírat bez úhrady, ba někdy i s příplatkem za odebrání. A někde už příjem vytříděného odpadu úplně zastavili.
Neblahé zvěsti radnicím předávají zejména svozové firmy, které při cenových rozborech a kalkulacích svozů tříděného odpadu docházejí k závěru, že některé svozové oblasti se pro ně kvůli propadu cen druhotných surovin stávají ztrátovými.
ZTRÁTY SVOZOVÝCH FIREM, VYŠŠÍ NÁKLADY RADNIC
Ing. Ondřej Grebík ze společnosti Biopas, s. r. o., kterou půl na půl vlastní kroměřížská radnice s firmou RUMPOLD, s. r. o., konstatuje: "Vždy jsme se snažili o to, abychom negativní důsledky zvyšování našich nákladů (například v posledních letech stálý růst cen energií a pohonných hmot) nepřenášeli na naše smluvní partnery. Dlouhodobě však samozřejmě nemůžeme pokrývat současné ztráty za naše zákazníky - ať už jde o obce nebo o firmy."
Podstatné snížení tržeb řeší provozovatelé dotřiďovacích linek - úpravci odpadů hledáním rezerv ve svých provozních výdajích. Ovšem snižování výdajů na provoz má také své limity. Proto, jak upozorňuje Ing. František Kolomazník, ředitel Technických služeb Zlín, s. r. o. , současně poroste i tlak na města a obce, aby sběru, svozu a třídění komunálních odpadů zvýšily svoji finanční podporu. Inženýr Kolomazník vidí i další nebezpečí: Při nezajímavých výkupních cenách budou živnostníci a drobní podnikatelé mnohem častěji odkládat svůj odpad do občanských nádob, na sběrná stanoviště nebo formou černých skládek na veřejná prostranství, což opět jen dále zvýší výda- je radnic.
Ing. Jaroslav Mynář, předseda Sdružení veřejně prospěšných služeb, poznamenává, že potíže v odbytu a pokles cen druhotných surovin přišly v závěru loňského roku, kdy vrcholila příprava a schvalování rozpočtů měst a obcí, a tedy i v období uzavírání smluvních vztahů na rok 2009. "Většina společností tehdy již měla připravené cenové kalkulace, které zohledňovaly i tržby za prodej vytříděných surovin. Nebylo pak snadné vracet se na radnice s novými kalkulacemi podle vývoje na trhu a zdůvodňovat těmto smluvním partnerům navrhované změny," dodává inženýr Mynář, který je zároveň ve Velkém Meziříčí jednatelem společnosti Technické služby VM, s. r. o.
Snad tedy roztříděné druhotné suroviny raději uskladnit a počkat si na návrat k příznivějším cenám? Ne, tak to fungovat nemůže. Firmám zajišťujícím svoz druhotných surovin a jejich dotřídění už teď skladovací haly praskají ve švech. Vytříděný odpad v jejich areálech tak často v současné době zůstává ležet i na volných prostranstvích - a byť by se trh snad brzy zázračně vrátil k "normálu", už by takový znehodnocený odpad k dalšímu ekologickému zpracování a využití nikdo nepřevzal.
HROZBĚ JE TŘEBA ČELIT
Předseda komise životního prostředí Svazu měst a obcí ČR (SMO) Pavel Novák současný stav na trhu s vytříděným odpadem považuje za ohrožení celého systému. V Nymburku, kde působí v zastupitelstvu města, občanům sloužily barevné kontejnery na tříděný odpad už v polovině minulého desetiletí. "I když jako radnice asi budeme muset třeba za vytříděný papír připlatit, určitě bychom nechtěli zlikvidovat samotné třídění, do něhož už bylo vloženo tolik peněz a které přináší mnoho ekologických pozitiv," dodává Pavel Novák.
Mluvíme-li o "systému třídění odpadu", pak ovšem nejde jen o třídění a dotřídění, ale o mnohem širší problém. Například by neměla zapadnout informace, že v Česku se stále třídí pouze 21 % odpadu z domácností, zatímco v řadě evropských zemí více než dvakrát tolik. Také v materiálovém využití (které je k životnímu prostředí šetrnější než energetické) je podle ministerstva životního prostředí (MŽP) Česká republika výrazně pozadu nejen za jinými evropskými zeměmi, ale dokonce i za vlastními cíli. "V Plánu odpadového hospodářství (POH) ČR vláda uložila do roku 2010 materiálově využít 50 % komunálního odpadu. Stejný cíl převzaly kraje. Rovněž nová evropská směrnice o odpadech ukládá vysoké recyklační cíle. Materiálové využití komunálního odpadu v ČR je tedy třeba výrazně zvyšovat," připomíná Mgr. Daniel Vondrouš, vedoucí týmu poradců ministra životního prostředí.
MATERIÁKOVÉ, ČI ENERGETICKÉ? ODPOVĚĎ ZNÍ: OBOJÍ!
Nepominou-li velmi rychle současné turbulence odbytu vytříděných druhotných surovin - což ovšem příliš pravděpodobné není, Svaz měst a obcí ČR vidí cestu v nastavení jiného toku jejich využití. Z čistě materiálového využití by měl být tok přesměrován i na energetické.
Podobný názor zastává Sdružení veřejně prospěšných služeb. "Je nutno přijmout jak krátkodobá (intervenční vývozy, navýšení odměn od společnosti EKO-KOM apod.), tak hlavně dlouhodobá opatření (využití druhotných surovin pro výrobu paliv, elektrické energie, podporu výrobků z druhotných surovin, změnu DPH apod.), která by přinesla částečnou stabilitu do tohoto odvětví," podtrhuje Ing. Jaroslav Mynář, předseda sdružení.
Bc. Marek Sýkora, který se v Regionální rozvojové agentuře Plzeňského kraje věnuje problematice odpadů, je ještě jednoznačnější: "Nová evropská směrnice o odpadech přece říká, že energetické nakládání s odpady, kde je výstupem teplo či elektrická energie, je využitím odpadů. Proto se domnívám, že obzvláště v případě dočasného propadu na trhu druhotných surovin by bylo určitě dobré a vhodné tyto v energetických zařízeních využívat pro výrobu tepla či elektrické energie. Využití to jednoznačně je. Ano, je to dobrá a možná cesta. Bohužel stát zastoupený ministerstvem životního prostředí ji nepodporuje, což je s ohledem například na stále častější nedostatek energie (především elektrické) nepochopitelné."
Ing. Ondřej Grebík z kroměřížské společnosti Biopas soudí, že případné větší energetické využití druhotných surovin je v české realitě dosud jen "během na dlouhou trať". "Zatím jde totiž především o to," říká, "vytvořit motivační podmínky pro konečné odběratele, kteří nyní příliš nemají zájem ani potřebu druhotné suroviny více využívat. Řešením by mohlo být zavedení nějakých forem bonusů, vypsání grantů a podobně. Ale to už je otázka pro někoho jiného než pro svozové firmy..."
CO LZE UČINIT HNED A CO POZDĚJI
Leccos lze na úrovni regionů domluvit takřka hned. Tak třeba z iniciativy Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje a za podpory Krajského úřadu Plzeňského kraje se počátkem ledna sešli zástupci měst a obcí, velkých odpadových firem působících v regionu, společnosti EKO-KOM a krajského úřadu. Shodli se na tom, že systém třídění využitelných složek odpadu je třeba zachovat a dál posilovat. Jak uvedl Bc. Marek Sýkora, obcím bylo na tomto setkání například doporučeno uzavírat ceny za systém sběru, svozu a nakládání s využitelnými recyklovatelnými složkami odpadu krátkodobě (na měsíc či kvartál), nikoliv na období celého roku. Svozové firmy jsou ochotny na tento smluvní vztah přistoupit a podle vývoje situace na trhu smluvní vztahy s obcemi upravovat. Z akce vzešlo také doporučení, aby si města a obce teď ještě více ohlídaly, zda nedochází k nezákonnému využívání systémů nakládání s odpady ze strany některých živnostníků.
Z opatření na úrovni centra, která by mohla být přijata poměrně rychle, námi oslovení odborníci uváděli mj. návrhy na přeřazení veškerých služeb odpadového hospodářství v komunální oblasti do snížené sazby DPH či uplatnění snížené sazby daně i na výrobky z recyklovaných materiálů, stejně jako například intervenční vývozy. Mgr. Pavel Drahovzal by nevyloučil ani možnost zajistit investiční pobídky státu pro využívání výrobků z recyklátů, třeba ve stavebnictví či textilním průmyslu, nebo upřednostňování společností s těmito výrobky v zadávacích řízeních (veřejných zakázkách). "Ovšem to jsou opravdu návrhy, které by se musely pečlivě prozkoumat ve všech souvislostech včetně pravidel hospodářské soutěže," dodává.
Bc. Marek Sýkora z hlediska systému jako takového připomíná, že města a obce v rámci Svazu měst a obcí ČR a s nimi rovněž kraje - a také Hospodářská komora, usilují o to, aby v Operačním programu Životní prostředí (OPŽP) byla podpora energetického nakládání s komunálními odpady. "Podpora tohoto, ve vyspělé Evropě naprosto běžného způsobu využívání odpadů, v našem státě není," tvrdí Bc. Marek Sýkora. "Podpora výstavby bioplynových stanic či kompostáren je sice dobrá, ale ty nemohou vyřešit koncové nakládání se směsným komunálním odpadem, který produkují obyvatelé, jehož je čím dál více a který podle směrnic EU v budoucnu prakticky nebude možné skládkovat. A u nás se v drtivé většině komunální odpad skládkuje. Ptám se, co s tím odpadem budeme dělat. Vše vytřídit a následně využít nelze. Pokud bychom za každou cenu chtěli veškeré odpady produkované z domácností odděleně shromažďovat a nějak využívat, bylo by nakládání s odpady neuvěřitelně drahé. Kdo by to nakonec všechno zaplatil, je jasné: Obce a především samotní občané!"
JEDNÁNÍ UŽ OD PODZIMU
Už od loňského podzimu Svaz měst a obcí ČR spolu se společností EKO-KOM, Českou asociací odpadového hospodářství, Svazem průmyslu druhotných surovin - APOREKO, Sdružením veřejně prospěšných služeb a dalšími svazy a asociacemi jedná s ministerstvem životního prostředí o tom, jak se postavit k současným problémům v oblasti druhotných surovin a jak podpořit i systém třídění odpadu.
Šéf týmu poradců ministra Mgr. Daniel Vondrouš k hlasům, že by i Operační program Životní prostředí měl být aktuálně více nasměrován na podporu i jiného než pouze materiálového využívání vytříděného odpadu, poznamenává: "Evropská směrnice i POH ČR přesně stanoví priority nakládání s odpady v pořadí - prevence, opakované použití, materiálové využití, energetické využití, skládkování. Materiálové využití je šetrnější k životnímu prostředí, proto stojí v hierarchii výše. Z OPŽP je přednostně nutné podporovat zejména recyklační kapacity v ČR. Nadbytečnou vytříděnou surovinu - nad rámec povinných kvót materiálového využití - lze energeticky využít. Jsou k tomu i vytvořené kapacity. Z OPŽP ovšem nelze například dotovat náklady na spalování vytříděného odpadu ve spalovnách. Právě dokončovaný návrh nového odpadového zákona ale obsahuje mj. zvýšení poplatku za skládkování smíšeného odpadu. Díky tomu by se měly přiblížit náklady za spalování a skládkování, což výrazně pomůže energetickému využití odpadu."
O CO USILUJE MINISTERSTVO
Při hledání způsobů, jak současný stav na trhu druhotných surovin řešit, jsou podle Mgr. Vondrouše pro ministerstvo, potažmo pro celou vládu, neakceptovatelné požadavky na poskytnutí peněz daňových poplatníků konkrétním firmám. Jinak však MŽP pociťuje podporu pro vlastní praktické kroky, které k řešení situace koná. "Dlouhodobě na úrovni Evropské unie prosazujeme možnost uplatnění nižší sazby DPH pro recyklované výrobky. Na národní úrovni usilujeme o vyšší využití druhotných surovin a recyklovaných výrobků při veřejných zakázkách a kromě uvedené DPH zvažujeme i využití dalších daňových nástrojů. Z OPŽP už teď poskytujeme miliardy korun na budování recyklačních kapacit. Hlavní a nejrychlejší nástroj však funguje na základě platného zákona o obalech. Aby plnil svou zákonnou povinnost, musí obalový průmysl zvyšovat své příspěvky na podporu třídění a materiálového využití obalového odpadu," zdůrazňuje Mgr. Daniel Vondrouš a vyzývá obce k tomu, aby společně s MŽP prosazovaly zvýšení příspěvků obalového průmyslu pro municipální sféru a recyklační firmy.
"Energetické využití vytříděného odpadu je jednou z hlavních cest pro řešení aktuálních problémů spjatých s omezením jeho výkupu k následnému ekologickému zpracování," říká Mgr. Pavel Drahovzal k současným jednáním Svazu měst a obcí s MŽP. "Ovšem nejde ani tak o výjimky, aby nadbytečný vytříděný odpad bylo možné energeticky využít, aniž by byly splněny kvóty pro jeho materiálové využití obalovým průmyslem. Jako spíše o důsledné využití prostoru, který dává evropská směrnice o odpadech, tj. není-li to ekonomické únosné, pak materiálové využití nemůže být natolik upřednostňováno. I ekologické hledisko je třeba zkoumat z pohledu dalších dvou pilířů, na kterých stojí princip trvale udržitelného rozvoje. Těmi jsou ekonomičnost opatření a sociální únosnost pro obyvatelstvo. Materiálové využití je v pořádku, ale environmentální hledisko vždy musí být srovnáváno i s ekonomikou a sociálními dopady na obyvatelstvo. Nejde upřednostňovat dlouhodobě pouze jedno hledisko na úkor druhých."
(K problematice třídění odpadu čtěte také článek "Vytříděný odpad! Kam s ním?")
IVAN RYŠAVÝ
