Co mají společného město Čelákovice v okrese Praha-východ a mikroregion Zlatohorsko na Jesenicku? Prakticky stejný počet obyvatel (10 060), vyjdeme-li z výsledků posledního sčítání lidu, bytů a domů v roce 2001. A co je rozděluje? Je toho jistě více, ale protože "o peníze jde vždy až na prvním místě", uveďme, že zatímco město Čelákovice loni v rámci rozpočtového určení daní (RUD) obdrželo ze sdílených daní 55,4 miliónu korun, mikroregion Zlatohorsko pouze 44,9 miliónu.
Vysvětlení je nasnadě: Čelákovicím jako obci s více než 10 tisíci obyvateli náleží jiný - vyšší - koeficient RUD než jednotlivým obcím Zlatohorska. V tomto mikroregionu nejmenší obec (Hradec-Nová Ves) má jen něco málo přes 300 a největší (Zlaté Hory) pouze necelých 4500 obyvatel.
I tento příklad nedávno zmínil Ing. Jaroslav Maršík, CSc., ředitel odboru rozvoje územní veřejné správy Ministerstva vnitra ČR (MV), když v Běšinech na Klatovsku před starosty členských obcí sdružení Šance pro jihozápad hovořil o posledním vývoji v přípravě věcného záměru novely zákona o obcích, který by měl zahrnout i nové formy meziobecní spolupráce v podobě společenství obcí (SO). Ministerstvo má totiž za to, že meziobecní spolupráce vedoucí k vyšší efektivitě místní správy a samosprávy by měla být mj. podpořena finanční motivací a podíl na příjmu ze sdílených daní pro SO by měl být zhruba stejný jako pro jednotlivá sídla se stejným počtem obyvatel.
SVAZKŮ OBCÍ JE 474
Venkovských obcí s počtem obyvatel do 1500 je nyní v České republice 5391 (tedy 86 % z celkového počtu obcí 6244 v roce 2004), přičemž v nich žije kolem 23 % celkové populace. Zejména menší obce vstupují do svazků, jichž podle šetření Ústavu územního rozvoje Brno existuje už 474. Správní území jejich 4680 členských obcí zahrnuje zhruba dvě třetiny území republiky, přičemž průměrný počet obyvatel každého svazku je přibližně 13,3 tisíce. Ovšem na 80 % všech svazků má velikost do 20 tisíc obyvatel.
Inženýr Maršík připomněl, že v současnosti spolupráce obcí obvykle mívá pouze jednostranné zaměření, bezprostředně jim nepřináší žádnou finanční podporu a nevytváří ani žádný předpoklad pro posílení efektivity místní správy a samosprávy. Spolupráci obcí nepřispívá ani nekomplexní a roztříštěná právní úprava. Buď jde o dobrovolné svazky obcí zakládané podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), nebo o zájmová sdružení právnických osob zakládaná podle občanského a obchodního zákoníku. Přitom evropské trendy jasně upřednostňují optimalizaci výkonu veřejné správy pro větší územní celky, jejichž samosprávám se otevírá nový prostor pro rozvoj svěřeného území i k jeho výraznější konkurenceschopnosti.
V této souvislosti inženýr Maršík jednoznačně odmítl jakékoliv shora diktované povinné slučování obcí, které by bylo nejen protiústavním krokem, nýbrž by také vedlo k úplné ztrátě identity jednotlivých obcí. "Ministerstvo vnitra vůbec o variantě jakéhokoliv povinného slučování obcí neuvažuje," dodal. Pravda, určitým řešením by bylo, pokud by malé obce dobrovolně přistoupily na statut sloučených obcí a subobecní samosprávu, avšak ani tuto formu MV nepovažuje v současných podmínkách za reálnou.
TŘI PILÍŘE, TŘI JISTOTY
Východiskem by naopak podle MV mohlo být prohlubování meziobecní spolupráce formou SO, které by stálo na třech základních, jasně vymezených pilířích:
předmětu spolupráce;
motivaci pro spolupráci;
podmínkách existence a organizace.
SO by mělo zejména umožnit spolupráci obcí tam, kde formy pouhého dobrovolného svazku obcí již přestávají vyhovovat. V rámci samosprávné působnosti by tak předmětem spolupráce obcí v SO povinně byl například program hospodářského a sociálního rozvoje, naopak k volitelným povinnostem by patřilo třeba řešení dopravní obslužnosti, školství, vodního a odpadového hospodářství, účetnictví, sociálních a zdravotnických služeb apod. Povinně by si každá obec ze zákona musela ponechat takové pravomoci, jako je volba starosty, místostarosty a dalších členů rady obce a jejich odvolání z funkce, schvalování rozpočtu a závěrečného účtu, schvalování územního plánu, vydávání obecně závazných vyhlášek, rozhodování o vyhlášení místního referenda atd.
Stanovená delegace výkonu přenesené působnosti na SO by měla povahu veřejnoprávní smlouvy, kdy by obce svým vstupem do společenství na ně automaticky převedly určený výkon přenesené působnosti. Společný obecní úřad SO by tak vykonával jemu svěřený výkon přenesené působnosti, čímž by od členských obcí mohl požadovat příslušně úměrnou částku z příspěvku na výkon státní správy.
NEJDE O NOVÉ ÚZEMNÍ OBVODY
Inženýr Maršík ve svém vystoupení v Běšinech poukázal na to, že územní celek s počtem obyvatel 15 až 20 tisíc obyvatel je schopen vykonávat svěřené činnosti mnohem racionálněji a bez vážných ekonomických a sociálních dopadů než jednotlivé malé obce. MV přitom svým návrhem věcného záměru novely zákona o obcích nemíní vytvářet jakékoliv nové územní obvody, které by nerespektovaly správní obvody stávajících obcí s rozšířenou působností či které by nebyly skladebné se základní strukturou - s výjimkou zvlášť specializovaných - oborů státní správy. Pro takto pojatou meziobecní spolupráci jsou finančně motivovány obce do 10 tisíc obyvatel. Za nejvhodnější nástroj této motivace MV považuje podíl na rozpočtovém určení daní.
Postupně by totiž - a slovo "postupně" inženýr Maršík zdůraznil " - výše čerpání ze sdílených daní pro SO měla být zhruba stejná jako pro jednotlivá sídla se stejným počtem obyvatel. Tento model financování SO by měl být nastaven pro již zmíněný optimální územní celek s 15 až 20 tisíci obyvateli.
Vzhledem k tomu, že Ministerstvo financí s růstem české ekonomiky očekává už letos vyšší meziroční výběr daní, neměl by vyšší podíl vytvářených SO na čerpání vybraných sdílených daní výrazně postihnout ostatní obce (viz tabulka).
