Pře o deregulaci nájemného se - nejen v Poslanecké sněmovně - soustřeďovala na to, o kolik procent a kolikrát budou moci pronajímatelé jednostranně zvýšit nájemné, aby se alespoň zčásti narovnaly poměry mezi pronajímateli a nájemci. Každý...
Pře o deregulaci nájemného se - nejen v Poslanecké sněmovně - soustřeďovala na to, o kolik procent a kolikrát budou moci pronajímatelé jednostranně zvýšit nájemné, aby se alespoň zčásti narovnaly poměry mezi pronajímateli a nájemci. Každý výsledek tohoto sporu vede ke zklamání na obou stranách.
Problém je totiž úplně jinde. Pokud se nebude zásadně novelizovat občanský zákoník, budeme se točit v bludném kruhu. Důkazem je neschopnost vládní koalice dohodnout se na dalším směřování bytové politiky. Silou protlačený návrh zákona o nájemném z dílny Ministerstva financí se v Poslanecké sněmovně změnil přes noc v zákon "o regulaci nájemného z některých bytů a cenách služeb poskytovaných s užíváním bytů", a to tak pikantním způsobem, že přestože šlo o komplexní pozměňovací návrh, nebyl na plénu sněmovny ani přečten. Neobjevil se proto ani ve stenografickém záznamu z jednání.
Sněmovnou zamítnutý "nový zákon" byl v podstatě cenovým výměrem, doplněným zcela zbytečně paragrafem o přehledech nájemného v obcích. Měl umožnit jednostranné zvýšení nájemného k 1. červenci 2004 a dále k 1. červenci 2005 a k 1. lednu 2006 o 10 %, ukládal obcím předávat Ministerstvu financí údaje za byty ve vlastnictví obce a majitelům domů podávat pod pokutou 5 tisíc korun hlášení o skutečné výši nájemného za jimi pronajímané byty. Kromě nárůstu byrokracie, šikanování pronajímatelů a dalšího zatížení rozpočtů obcí by tyto přehledy neměly žádný praktický význam.
Aby toho nebylo dost, obsahoval návrh zmocnění vydat vyhlášku k provedení některých paragrafů. To jinými slovy znamená, že to, co je Parlamentem neprůchodné, by opět obsahovala podzákonná norma, na kterou nemá zákonodárný sbor žádný vliv.
Přitom existuje poměrně jednoduchá cesta, jak nastartovat trh s byty a deregulovat nájemné.
Stačí najít politickou odvahu k takové novele občanského zákoníku, která by přiznala pronajímatelům i nájemcům rovné postavení, a to tak, že by oběma stranám umožnilo dát výpověď z nájmu by se tu bez udání důvodu. Vzhledem k zatím omezenému trhu s byty by výpovědní lhůta v takovém případě činila 24 měsíců a v Praze 36 měsíců. To by umožnilo stávajícím nájemcům najít si přiměřené bydlení v případě, že by se s nájemcem nedohodli na výši nájemného. Odpadly by tak podivné způsoby některých majitelů domů typu odpojování vody či elektřiny nebo natírání oken ve dvacetistupňových mrazech, ale i praktiky některých nájemců, kteří placení nájmu i služeb považují za zbytečnost. Přechod nájmu by byl a nadále možný s tím, že s přechodem nájmu by skončilo regulované nájemné. Výměna bytu v socialistické podobě by z občanského zákoníku zcela zmizela. Pokud se dva pronajímatelé a dva nájemci dohodnou, nic nebrání tomu, aby se nájemci vzájemně přestěhovali.
senátor a primátor Teplic
