SPRÁVNĚ SE ROZHODNOUT ZNAMENÁ ZNÁT ALTERNATIVY

Z hlediska odvodu a čištění odpadních vod je třeba dbát nejen na počet obyvatel, ale hlavně na investiční náklady na obyvatele. To znamená, že malé obce s řadovou zástavbou (charakter sídel např. na jihu Moravy) bude nutno řešit jako městské sídlo, a naopak i větší obce se zástavbou izolovaných...

Z hlediska odvodu a čištění odpadních vod je třeba dbát nejen na počet obyvatel, ale hlavně na investiční náklady na obyvatele. To znamená, že malé obce s řadovou zástavbou (charakter sídel např. na jihu Moravy) bude nutno řešit jako městské sídlo, a naopak i větší obce se zástavbou izolovaných rodinných domů vykazují z tohoto hlediska charakter venkovského sídla.

Na mnohých státních úřadech na úrovni okresů a správ jednotlivých povodí ještě stále ve značné míře přežívá stanovisko, že jediným správným řešením je klasická gravitační kanalizace a centrální čistírna odpadních vod (ČOV) a k jiným možnostem se úředníci stavějí zamítavě nebo alespoň se značnou nedůvěrou.

NÁKLADY NA TRADIČNÍ ŘEŠENÍ

Při "odkanalizování" obce např. s 500 ekvivalentních obyvatel (EO) v běžných podmínkách zástavby samostatných rodinných domů je možné odhadnout celkové náklady na cca 30 mil. Kč. Předpokládán je případ, že v obci je vybudována dešťová kanalizace a buduje se pouze kanalizace oddílná splašková.

Čistírnu odpadních vod je možné pořídit řádově podle typu od 2 do 5 mil. Kč. Ostatní náklady připadají na kanalizaci a domovní kanalizační přípojky. V současné době se ceny za stoky pohybují asi od 2000-5000, Kč/bm (běžný metr). Kanalizační přípojky od 1500-2500 Kč/bm. V obci s přibližně 500 obyvateli je asi 160 domků, 3200 m kanalizačních přípojek v ceně kolem 6,5 mil. Kč a 6000 m stok v ceně asi 20 mil. Kč. Jeden domek je zatížen úvěrem ve výši 150 000-200 000 Kč.

JINÉ MOŽNOSTI

Tlaková kanalizace

Princip spočívá ve zřízení čerpací stanice odpadních vod u každé nemovitosti, jenž se napojí na elektrický rozvod v nemovitosti. Obvykle se používají vysokotlaká kalová čerpadla s drtičem splašků, která se napojují přes zpětné klapky na sběrné tlakové potrubí v ulicích. Splašky se pak dopravují tlakově na centrální ČOV běžného typu. Čerpací stanice se budují nově nebo se využívají stávající žumpy.

Výhodou je podstatné snížení nákladů na kanalizaci, které by neměly v průměru přesáhnout 1000 Kč/bm. Nevýhodou jsou pak poměrně vysoké náklady na zřízení čerpacích stanic (ČS), které se pohybují od 30 000 do 60 000 Kč na jednu nemovitost a fakt, že se čerpají surové splašky.

Podtlaková (vakuová) kanalizace

Používá se především v místech, kde jsou zvýšené požadavky na ochranu podzemních vod a dále v rovinách, kde by se jinak musela budovat tlaková nebo gravitační kanalizace s velkým množstvím přečerpávacích stanic. Výhodou podtlakové kanalizace je snížení investičních nákladů na bm a poměrně vysoká spolehlivost systému. Většinou v prostoru centrální ČOV se vybuduje podtlaková stanice, ze které se odpadní vody čerpají na čistírnu.

V potrubí, které má stavebně charakter vodovodu (DN 80 až 150 mm), se udržuje podtlak. Potrubí se ukládá do nezámrzné hloubky, ale jinak kopíruje terén. Je třeba počítat s tím, že vakuovou kanalizací je možné překonat výškové rozdíly terénu max. do 8 m. Značnou část investičních nákladů tvoří cena vtokových šachet s podtlakovým ventilem (cca 45 000 Kč), kterou je vhodné umístit ke každému domku.

Kořenové čistírny

Investiční náklady na kořenové čistírny, pokud se buduje spolehlivá sedimentační nádrž a vodotěsně izolované štěrkové lože, jsou obvykle větší než na moderní aktivační ČOV. Úspora nákladů na elektrickou energii je většinou vyvážena zvýšenými provozními náklady na údržbu zařízení, vyvážení sedimentačních jímek a menší účinností čištění. Praktický význam je proto pouze pro lokality, kde je již vybudována poměrně kvalitní dešťová kanalizace se značným přítokem balastních vod a vodovod.

Žumpo-septikový servis

Důsledné vyvážení žump s následným čištěním v ČOV, jak si představují někteří úředníci jedno z možných řešení pro malé obce, je naprostá iluze. Vyvážení žump je natolik nákladná záležitost, že pokud není plně nebo z podstatné části dotováno z obecního rozpočtu, občané se vyvážení maximálně vyhýbají napojením nebo přečerpáváním do dešťové kanalizace, případně zasakováním na vlastním pozemku, pokud má alespoň trochu přijatelnou velikost.

U stávajících domků je pak dalším problémem to, že často ani nemají vybudovány nepropustné jímky s dostatečným objemem. Že dochází ke znečištění podzemních vod, a tím i místních studní, je evidentní.

Domovní čistírny

U malých domovních čistíren je největším problémem soulad se zákonem o vodách. Respektive otázka - kam s vyčištěnou, správný termín je předčištěnou, vodou. Do dešťové kanalizace, pokud je v obci vybudována, vodohospodářský orgán vypouštění obvykle povolit nechce, protože kanalizace není vodotěsná a předčištěná voda z domovních ČOV není zajištěna bakteriologicky. Dalším pochopitelným důvodem je to, že na každou malou ČOV by bylo třeba zpracovat samostatný projekt a vydat vodoprávní povolení.

Následná kontrola vydaných povolení k vypouštění předčištěných odpadních vod pro větší množství domovních ČOV je technicky nemožná. Nemá tedy smysl vydávat povolení, které nelze kontrolovat.

Systém top-press

Tento systém optimálním způsobem kombinuje výhody tlakové kanalizace a domovních čistíren. Princip řešení spočívá v tom, že u každé nemovitosti se instaluje domovní ČOV se zásobníkem předčištěné vody a čerpadlem o dostatečné dopravní výšce. Předčištěné odpadní vody natékají z domovní ČOV do zásobníku, kde se buď akumulují, pokud je majitel využívá ve vegetačním období k zálivce, nebo se pravidelně odčerpávají do veřejného sběrného potrubí.

Výhodou jsou nízké pořizovací náklady. Domovní čistírna odpadních vod TOPAS se zásobníkem a čerpadlem stojí kolem 55 000 Kč a náklady na sběrné potrubí jsou cca 400 Kč/bm. Celkové náklady se tak ve srovnání s centrální čistírnou s gravitační nebo podtlakovou kanalizací sníží asi na 50 %.

Provozovatel systému - obvykle obec - má minimální provozní i investiční náklady. Většinou zainvestuje veřejné sběrné potrubí, které je přitom možné budovat libovolně po etapách, a dále může občanům podle finančních možností poskytnout příspěvek na pořízení domovní čistírny. Veškeré náklady energetické a provozní zůstávají na přímém producentovi odpadních vod. Provozovatel systému obvykle 1x za 6 měsíců zajistí odkalení domovních čistíren odpadních vod fekálním vozem a zároveň zkontroluje jejich funkci.

Způsobů zneškodňování odpadních vod v malých obcích je tedy několik. Při rozhodování o tom, který systém bude použit, je třeba brát v úvahu jak pořizovací náklady, tak budoucí provozní náklady systému. Do provozních nákladů je však třeba započítat i náklady na odpisy. Nejkvalitnější a většinou i nejnákladnější je systém gravitační kanalizace s centrální ČOV. Ten však může být pro obce se zástavbou izolovaných rodinných domů z hlediska pořizovacích nákladů za horizontem realizovatelnosti z vlastních prostředků.

Státní prostředky je pak možné využít pro společnost daleko efektivněji. Je třeba hledat v těchto případech alternativy, případně i v jedné obci kombinovat různé typy "odkanalizování".

VLADIMÍR GLASER

FOTO ARCHÍV