Právní úprava loterií a jiných podobných her podléhá speciálnímu zákonu č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen loterní zákon). Tento zákon v podobě svých novelizací určuje okruh právních vztahů, na které dopadá, pravomoci příslušných orgánů...
Právní úprava loterií a jiných podobných her podléhá speciálnímu zákonu č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen loterní zákon). Tento zákon v podobě svých novelizací určuje okruh právních vztahů, na které dopadá, pravomoci příslušných orgánů včetně práv a povinností určených subjektů.
Ve dvou pokračováních se budeme věnovat správnímu trestání v oblasti loterií a jiných podobných her, zejména problematice osob, které správnímu postihu podléhají, otázce předmětu správního trestání a samotnému mechanismu správního řízení o uložení pokuty. Zvláštní důraz budeme klást na pravomoc a působnost územních samosprávných celků ve správním trestání a při výkonu státního dozoru nad dodržováním veřejnoprávních povinností stanovených loterním zákonem.
DEFINICE VHP PODLE LOTERNÍHO ZÁKONA
Obcím, jakožto územním samosprávným celkům, je loterním zákonem svěřena působnost především ve specifické oblasti povolování a výkonu státního dozoru nad provozováním určitých druhů loterií a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů (dále také VHP).
Pokud jde o samotný pojem výherních hracích přístrojů jako jednoho z druhů loterií a jiných podobných her upravených loterním zákonem (ponechme pro tuto chvíli stranou problematiku slučování pojmu »loterie a jiná podobná hra« s pojmem »zařízení, jehož prostřednictvím je tato hra provozována«), pak je třeba v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. 6. 2011 (dále jen nález Ústavního soudu), kterým byl zamítnut návrh Ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Chrastava o regulaci umístění videoloterních terminálů, tento pojem vykládat ve dvou základních významech:
VHP v širším slova smyslu spadající pod definici § 2 písm. e) loterního zákona
Jedná se o definici, která definuje VHP v širším slova smyslu, tzn. kromě klasických výherních hracích přístrojů je do této množiny nutné také zařadit i veškerá obdobná elektronicky či elektromechanicky řízená technická herní zařízení sloužící k realizaci loterie a jiné podobné hry ve smyslu § 1 odst. 1 loterního zákona, přičemž tomuto chápání pojmu výherní hrací přístroj odpovídá i zákonné slovní vymezení »...nebo podobných zařízení...«, používané v předmětném ustanovení.
VHP spadající pod definici § 17 odst. 1 loterního zákona
Jedná se o užší definici, než která je uvedená pod písm. a). Ustanovení § 17 odst. 1 výslovně upravuje a rozvádí definici uvedenou pod ustanovením § 2 písm. e), tj. konkrétně stanovuje, která zařízení vzhledem k zákonným požadavkům (kompaktnost, funkční nedělitelnost, závislost na programovém řízení, ...) jsou výherními hracími přístroji.
Když technické zařízení nesplňuje zákonné požadavky této definice, pak vzhledem ke své podstatě a obdobě spadá pod širší definici uvedenou pod § 2 písm. e), pokud takové technické herní zařízení nelze podřadit pod jinou definici uvedenou v § 2 loterního zákona.
OBCE JAKO ORGÁN STÁTNÍHO DOZORU
Co se týče pojmu správního trestání, je především nutné si uvědomit, že správní trestání v oblasti loterií a jiných podobných her do značné míry souvisí s úpravou státního dozoru v loterním zákoně. Tyto instituty jsou společně upraveny v části šesté loterního zákona (ustanovení společná, přechodná a závěrečná), konkrétně v ustanoveních § 46 a 48.
V případech, kdy obce vydávají povolení k provozování loterie a jiné podobné hry (tj. zejména při povolování výherních hracích přístrojů v užším slova smyslu), jsou současně orgánem státního dozoru /§ 46 odst. 1 písm. a)/, přičemž obec je oprávněna v rámci správního trestání ukládat pokutu podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) loterního zákona, kde je výslovně stanoveno, že tak činí obec, aniž by musela být orgánem státního dozoru.
Jako orgán státního dozoru smí obec ukládat pokuty podle § 48 odst. 1 písm. f) až h) loterního zákona. V případech skutkových podstat podle § 48 odst. 1 písm. b), c) a d) není obec, a to ani jako orgán státního dozoru, oprávněna pokutu ukládat.
Státní dozor spočívá ve výkonu dozoru nad dodržováním loterního zákona provozovateli loterií a jiných podobných her.
Dodržováním tohoto zákona se rozumí zejména splnění veškerých povinností vyplývajících z jednotlivých ustanovení zákona, jakož i splnění dalších podmínek vyplývajících z konkrétního povolení. Jedním z problémů, které vyvstávají v aplikační praxi při interpretaci výše uvedených ustanovení loterního zákona, je otázka, zda je možné vykonávat státní dozor i nad jinými osobami než provozovateli loterií a jiných podobných her.
KOHO POVAŽOVAT ZA PROVOZOVATELE
Definice provozovatele je uvedena v § 1 odst. 7 loterního zákona, který stanovuje, že se jím rozumí právnická osoba se sídlem na území České republiky, které oprávněný orgán vydal povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry.
Z doslovného výkladu uvedeného ustanovení by mohlo vyplývat, že státní dozor je možné vykonávat pouze nad právnickou osobou, které bylo vydáno povolení k provozování loterie a jiné podobné hry. Právním argumentem opaku by pak nad osobou, které příslušné veřejnoprávní povolení vydáno nebylo, orgán státního dozoru svou pravomoc uplatňovat nemohl.
Tento výklad je však z hlediska účelu zákona a zejména z hlediska podstaty správního trestání nepřijatelný. Přestože loterní zákon výslovně uvádí, že státní dozor je vykonáván pouze nad provozovateli, je nezbytné tuto definici vykládat extenzivně tak, aby ji bylo možné vztáhnout na osobu, která povolení nemá, ať už z důvodu, že její žádosti o vydání povolení nebylo vyhověno, nebo že tato osoba ani o vydání takového povolení nezažádala či platnost vydaného povolení již uplynula, a tudíž provozuje neoprávněně.
Za provozovatele dále bude nutné považovat provozovatele tzv. spotřebitelských loterií upravených v ustanovení § 1 odst. 5 loterního zákona, přestože se v předmětné situaci povolení nevydává.
Pro účely tohoto článku se další výklad ke spotřebitelským loteriím vztahuje pouze k takovým spotřebitelským loteriím, které jsou zakázané. To znamená, že postihovat je možné, zjednodušeně řečeno, soutěž, anketu a jinou akci o ceny, při nichž o výhře rozhoduje slosování nebo jiný náhodný výběr a u nichž je podmínkou účasti nákup zboží či služby nebo účast na reklamní akci.
Předmětem výhry pak mohou být peníze, vkladní knížky, cenné papíry, pojištění a nemovitosti (bez jakéhokoliv omezení), a nebo nepeněžní plnění za podmínky, že jejich peněžní hodnota v ročním úhrnu u jednoho provozovatele přesáhne částku 200 000 Kč a v případě, kdy jednotlivá výhra přesáhne částku 20 000 Kč.
Na základě výše uvedeného lze shrnout, že z hlediska teleologického výkladu (tj. právního výkladu z celkového pohledu se zaměřením na účel právní úpravy) a samotné podstaty správního trestání a také z důvodu ochrany veřejného zájmu, je pojem provozovatele vykládán v širším významu tak, že je pod něj zahrnována jednak osoba, která platné povolení nemá, tak osoba, která provozuje spotřebitelskou loterii. V této souvislosti se na tyto osoby v plné míře uplatní ustanovení loterního zákona vztahující se k státnímu dozoru a správním deliktům.
JAN ŘEHOLA
MICHAELA POBOŘILOVÁ
doktorandi Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Sdělení autorů
Tento text byl zpracován s finanční podporou a v rámci projektu specifického vědeckého výzkumu »Právní otázky daňové, fiskální a monetární podpory hospodářského růstu v zemích střední Evropy v letech 2011 až 2015«, realizovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
