V krajích se o slovo už brzy přihlásí platformy složené z představitelů malých i větších obcí, zástupců podnikatelské a neziskové sféry a rovněž sektorových úředníků krajů zabývajících se oblastmi školství, životního prostředí apod.
Myšlenka na vznik institutu stálých konferencí regionálních partnerů v každém kraji byla loni v listopadu potvrzena v Pardubicích, kde o novém programovacím období EU +2014 jednaly Sdružení místních samospráv (SMS) ČR, Svaz měst a obcí (SMO) ČR, Asociace krajů ČR, Spolek pro obnovu venkova, Národní síť MAS - a také Ministerstvo pro místní rozvoj. Jak poznamenává předsedkyně SMS ČR Ing. Jana Juřenčáková, stálé konference však nemají plnit funkci integrovaného nástroje rozvoje území.
V čem tedy bude spočívat jejich smysl?
Především půjde o platformu, která bude monitorovat, moderovat a kultivovat zacílení jednotlivých integrovaných nástrojů (MAS a ITI) - a rovněž individuálních projektů tak, aby vzájemně dávaly smysl, nekonkurovaly si a posouvaly region vpřed. Ráda bych v této souvislosti vyzdvihla partnerství, které má být základním principem stálých konferencí. Zjednodušeně lze říci, že žádný subjekt v něm nebude mít rozhodovací převahu k ovlivňování budoucnosti území kraje, neboť vždy půjde o společnou věc. I proto se hovoří o potřebě konsenzuálního rozhodování, která by všechny zúčastněné přiměla hledat skutečně všeobecně přijatelné řešení rozvoje.
Které subjekty se tohoto procesu zúčastní?
Kromě malých i větších obcí zejména zástupci podnikatelské a neziskové sféry - a také sektoroví úředníci kraje zastupující oblasti školství, životního prostředí a další. Celkem by to mělo být 11 povinných členů a nanejvýš čtyři další členové, kteří by byli pro každý kraj volitelní s přihlédnutím k regionálním specifikům. Počítáme s tím, že jedním ze členů tohoto grémia bude i krajský reprezentant naší organizace, tedy zkušený starosta.
Takže stálé konference nebudou jakousi náhradou pro kraje za regionální rady regionů soudržnosti, jejímž prostřednictvím by si kraje udržely kontrolu nad přerozdělováním evropských peněz na svých územích?
Obava nad přímou linkou mezi stávajícími regionálními radami a stálými konferencemi je lichá. Naopak musím říci, že si velmi vážím postoje Asociace krajů, jejíž představy o podobě stálých konferencí jsou velmi blízké našim. Zásadním rozdílem mezi regionálními radami a stálými konferencemi je výrazné odpolitizování systému. Připravuje se taková platforma, do které bude řada partnerských subjektů svobodně nominovat své zástupce. Vznikne tak pluralitní těleso, jež kromě nezávisle nominovaného zastoupení sil bude i velmi nezávislé, a to díky principu konsenzuálního rozhodování. Tedy buď se domluví, nebo se jednání nikam dále neposunou.
Nezůstane však přesto stálá konference »bezzubou«, nebude-li moci garantovat, že obce, města i kraje budou mít odpovídající přístup k projektům uskutečňovaným v rámci územní dimenze, ať už prostřednictvím některého z integrovaných nástrojů či individuálních projektů, jak to ostatně požaduje i letos v únoru podepsané Memorandum Venkov +2014?
Nyní se snažíme o přesnou definici vztahu těchto krajských platforem směrem k Národní stálé konferenci. Stálé konference budou také zahrnuty do Dohody o partnerství a rovněž do metodických dokumentů k realizaci jednotlivých operačních programů, které by měly povinnost zohledňovat stanoviska a návrhy stálých konferencí. Ačkoliv se zatím hovoří o pravomoci »silně doporučující«, domnívám se, že právě s ohledem na velmi reprezentativní a široké zastoupení těchto platforem bude velmi těžké, nebo spíše nemožné jejich stanoviska obcházet.
Upřesněte, prosím, jak to bude s možnostmi stálých konferencí vyvíjet iniciativu vůči resortům s gescí za jednotlivé operační programy, které by přece všechny měly v sobě zahrnovat i územní dimenzi?
Jak už jsem zmiňovala, stálé konference budou mít mandát silně doporučovat například vyhlášení územně cílených výzev nebo zohlednit při výběru projektů určitou zvýšenou regionální potřebnost určité investice či intervence. Tato doporučení budou vycházet zejména z priorit území, které stálá konference v regionu vydefinuje. Typickým příkladem může být třeba odkanalizování určitého území, které výrazně více ohrožuje kvalitu povrchových vod.
Nebude však každá stálá konference už předem v sobě skrývat rozpor mezi zájmy malých obcí a velkých měst, ITI aglomerací či mezi komunitně vedeným místním rozvojem a individuálními, ryze obecními projekty obcí nebo projekty svazků obcí?
Rozpory mezi velkými městy a malými obcemi nebo mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů jsou přirozené. Bylo by nezvyklé, kdyby neexistovaly. Vychází totiž z logické potřeby hájit svoje pole. Často si však říkám - a to neplatí jen pro oblast regionálního rozvoje, že polarizace dnešního světa je až příliš silná. Vzniká rozhodně nedostatkem dialogu, jemuž je princip partnerství velmi blízký. A právě stálé konference v regionech mohou být prvním zábleskem změny. Všichni aktéři totiž pochopí, že rozvoj regionu je věcí společnou a že silová jednostranná řešení regionům dlouhodobě neprospívají.
Jak moc je o stálých konferencích v současné době již rozhodnuto?
Principy, o nichž jsem hovořila, by se měly promítnout do Dohody o partnerství, jejíž text bude brzy uzavřen. Přesné nastavení jednotlivých pravidel a parametrů je však ještě věcí jednání. Vzhledem k pokročilé době by se stálé konference měly poprvé sejít již letos po polovině března.
Ačkoliv se zatím hovoří jen o »silně doporučující« pravomoci stálých konferencí, domnívám se, že bude velmi těžké, nebo spíše nemožné jejich stanoviska obcházet.
Jana Juřenčáková: Stálé konference regionálních partnerů by se poprvé měly v krajích sejít již po polovině letošního března.
FOTO: ARCHIV
