Do konce roku 2015 musí malá sídla do 500 ekvivalentních obyvatel při vypouštění svých odpadních vod vyhovět emis ním standardům, které jim právě před rokem vymezilo nařízení vlády č. 229/2007 Sb. Byť tyto standardy nejsou tak přísné jako jiné, které platí pro velké aglomerace, může snaha o splnění nařízení vlády citelně poznamenat finanční zdraví leckteré menší obce. Na jihu Čech však mají při extenzivním čištění odpadních vod vypouštěných na území malých obcí dobré zkušenosti i s tzv. biologickými rybníky s předřazeným mechanickým předčištěním.
Poněkud ve stínu nyní leckde už i horečného hledání možností, jak v některých aglomeracích nad 2000 ekvivalentních obyvatel (EO) urychleně a takřka na poslední chvíli od konce roku 2010 dostát požadavkům evropské směrnice č. 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod, zůstává další neméně složité zadání. Totiž ve smyslu téže směrnice zajistit, aby odpadní vody odváděné stokovými soustavami v aglomeracích do 2000 obyvatel procházely před vypuštěním "přiměřeným čištěním".
Za "přiměřené čištění" se přitom považuje takový postup nebo způsob zneškodňování, který zajistí, že při vypouštění odpadních vod do recipientu budou splněny emisní limity, které stanoví místní příslušný vodoprávní úřad v souladu s nařízením vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
I MALÉ OBCE UŽ BEZ PARDONU
Toto nařízení vlády bylo právě před rokem v srpnu novelizováno nařízením vlády č. 229/2007 Sb. A přineslo i jednu nepříjemnou změnu pro nejmenší obce do 500 obyvatel, resp. do 500 EO: Proti původnímu nařízení vlády č. 61/2003 Sb. nově stanovilo emisní standardy (viz tabulka) i pro tuto velikostní kategorii, a to v ukazatelích BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku, CHSKCr (chemická spotřeba kyslíku) a NL (nerozpuštěné látky), jimž tato sídla musí při vypouštění odpadních vod vyhovět do 22. prosince 2015.
V ČR existuje značná rozmanitost v technických zařízeních i technologických procesech použitelných pro čištění odpadních vod. Rozhodování mezi nimi je tak dáno řadou místních kritérií; zásadní je však velikost daného zdroje znečištění vyjádřená v jednot-kách ekvivalentního obyvatele. Zásada velikostního členění čistíren odpadních vod (ČOV) do kategorií s různými nároky na velikost emisních standardů byla převzata i do novelizovaného nařízení vlády. To sice nevyjmenovává žádné konkrétní technologie pro jednotlivé velikostní kategorie ČOV, avšak víceméně nepřímo na ně přece jen odkazuje, a to stanovením přípustných hodnot pro jednotlivé ukazatele znečištění ve vypouštěných odpadních vodách.
Za základ nejlepší dostupné technologie pro kategorii ČOV do 500 EO Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ČR ve své metodice k nařízení vlády č. 229/2007 Sb. považuje nízko až středně zatěžovanou aktivaci s aerobní stabilizací kalu. Dalším vhodným řešením také mohou být různé konstrukce rotačních biofilmových reaktorů s vlastním mechanickým čištěním a separací biomasy; malé biologické filtry - a to buď samostatné či v kombinaci s aktivačním procesem (nosiče ponořené do aktivace) s vlastním předčištěním i separací biomasy. Všechny tyto technologie je však podle MŽP vhodné dodávat v kompaktním provedení (tzv. balené čistírny), aby se snížila investiční i provozní náročnost.
V metodice se dále praví: "Za možné řešení jsou, ovšem na základě důkladné znalosti místních podmínek, považovány i netradiční technologie jako biologické dočišťovací nádrže, kořenové (vegetační) čistírny či zemní filtry. Důraz je ovšem nutné klást na dokonalé mechanické předčištění odpadních vod před jejich přivedením do těchto zařízení."
JAK FUNGUJE SESTAVA V HOMOLÍCH
Šestá největší vodohospodářská společnost v České republice - Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s. (VaK JČ) provozuje 45 ČOV v malých obcích pod 500 EO. Pro třináct z nich je typická sestava, která byla uplatněna i v místních částech Nové Homole a Černý Dub obce Homole poblíž Českých Budějovic: Odpadní vody nejprve natékají na česle s třícentimetrovými průlinami a pak na podélný lapák písku, Ten je tvořen sedm metrů dlouhým žlabem, v němž se z vody odsadí písek, který se pak mechanicky vytěží lopatou (hrubé nečistoty z česlí a písek se ukládají na zpevněnou plochu a jednou až dvakrát ročně odvážejí jako ostatní odpad na skládku domovního odpadu). Z lapáku písku voda natéká do štěrbinové nádrže, kde zůstává dvě až čtyři hodiny, během nichž se z ní odsadí všechny usaditelné látky. Ty propadají štěrbinou (odtud název nádrže) do kalového prostoru o objemu 100 m3. V něm usaditelné látky vyhnijí, přičemž vzniklý bioplyn se rozptyluje do okolí. Vyhnilý kal se vyváží třikrát až čtyřikrát ročně na nedalekou ČOV, kde se vylisuje a smluvní firma jej poté likviduje kompostováním. Po mechanickém předčištění odpadní voda natéká do rybníka - biologické nádrže o ploše 6300 m2 a průměrné hloubce 1 m. V rybníku jsou zbylé organické látky biologicky rozkládány činností mikroorganismů. Nerozložitelné látky sedimentují na dno, odkud se zhruba po 20 až 30 letech provozu odtěží.
Při pravidelném vyvážení štěrbinové nádrže a základní údržbě rybníka (jde zejména o sečení trávy) taková biologická dočišťovací nádrž nepředstavuje žádný zdroj zápachu. Kolem rybníka a předřadných zařízení projektant navrhuje ochranné pásmo podle místních podmínek, obvykle 100 až 200 metrů od souvislé zástavby, což je ovšem obecné pravidlo pro každou ČOV. Biologický rybník nemusí být oplocen a nemusí v něm být omezen ani případný chov ryb - ovšem s tou výhradou, že tento chov nesmí být podporován hnojením či krmením, aby se nezhoršoval odtok. Odtok musí být přitom umožněn z různých hloubek a pro odtěžení sedimentu musí umožnit i úplné vypuštění rybníka. Životnost biologických rybníků při pravidelné těžbě sedimentů není nikterak časově omezena.
CO VŠE JE TŘEBA ZAPOČÍTAT
Pro čištění odpadních vod může být využit i stávající rybník, což může být aktuálně značně výhodné při stále se zvyšující ceně půdy. Jak však upozorňuje Ing. Jan Jindra, CSc., vedoucí odedělení rozvoje VaK JČ, rybník však nesmí mít žádný jiný přítok než přítok odpadních vod. Další technické podmínky a parametry jsou uvedeny v ČSN 75 6402 čistírny odpadních vod do 500 ekvivalentních obyvatel. Podle této normy se pro návrh biologické nádrže počítá na 1 napojeného obyvatele s 10 až 20 m2 plochy rybníka.Hloubka vody se volí okolo 1 m. To znamená, že pro obec s 500 obyvateli je zapotřebí vodní plocha přibližně 0,5 až 1,0 ha.
Zkušenosti společnosti VaK JČ hovoří o tom, že roční náklady na vyčištění odpadních vod od jednoho napojeného obyvatele se v závislosti na použité technologii pohybují od 80 do 1800 Kč. "Spodní hranice odpovídá extenzivnímu čištění odpadních vod s využitím biologických rybníků, k horní hranice stoupají náklady při využití aktivačních ČOV a ČOV s biofiltry. Vysoké náklady jsou totiž spojeny s potřebou stále dražší elektrické energie, kvalifikované obsluhy a se zvýšenými nároky na údržbu a obsluhu," podotýká Ing. Jan Jindra. A dodává: "Pokud jde o kvalitu vyčištěných odpadních vod, aktivační ČOV a ČOV s biofiltry skutečně poskytujío něco lepší kvalitu odtoku. Uvědomíme-li si však, že v biologickém rybníku se také čistí část odlehčených vod - což u aktivací a biofiltrů nelze, pak je výsledný efekt obou technologií prakticky srovnatelný. Nesporná je však skutečnost, že rybníky mohou vytvářet zajímavý prvek z hlediska biologického oživení a tvorby krajiny."
MINISTERSTVO VZKAZUJE
Společnost VaK JČ jako největší provozovatel vodohospodářské infrastruktury na jihu Čech už sestavu "lapák písku - štěrbinová nádrž nebo septik - biologický rybník" považuje pro malé obce za "klasickou", byť určitě ne za univerzální.
S tím koresponduje vyjádření MŽP, které slovy tiskového mluvčího Mgr. Jakuba Kašpara vzkazuje, že v dlouhodobém výhledu podobné netradiční technologie zneškodňování odpadních vod nemohou pro větší velikostní kategorie (tedy ani pro kategorii 501 až 2000 EO) splňovat požadavky na jakost vyčištěné vody, ani na provoz zařízení.
Ing. Jan Jindra doplňuje: "Metodický pokyn k nařízení vlády č. 229/2007 nevylučuje možnost použít biologické rybníky i pro obce řekněme do tisíce obyvatel. Je však třeba prokázat, že i tam bude mít použité řešení dostatečnou účinnost. Koneckonců je pravděpodobné, že také v těchto obcích počet fyzicky napojených obyvatel zpravidla odpovídá daleko menšímu počtu tzv. EO. Většina obyvatel totiž přes den bývá za prací ve městě, a "odevzdá" tak své znečištění tam."
BUDE DOST PENĚZ?
Mají-li i obce do 500 obyvatel nejpozději ke konci roku 2015 dosáhnout přijatelných hodnot při čištění svých odpadních vod, nevyvolá to tlak na nové investice? Bude potom tak jako nyní ještě relativně snadné dosáhnout na evropské dotace po roce 2013, kdy skončí současné programovací období EU a s ním i masívní přísun evropských dotací do ČR, která se po tomto datu stane už tzv. čistým plátcem do rozpočtu unie?
Mluvčí MŽP Mgr. Jakub Kašpar odpovídá: "Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí poskytuje finanční podporu projektům směřujícím ke zlepšení stavu povrchových vod, a to z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). V rámci jeho Prioritní osy 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní, jsou podporovány projekty, které směřují ke zlepšení stavu povrchových a podzemních vod, zlepšení jakosti a dodávek pitné vody a snižování rizika povodní. Je však nutné zdůraznit, že finanční podpora je nyní zaměřena především na podporu projektů, které směřují ke splnění závazku ČR vůči Evropské unii. Jak známo, naší zemi bylo přiznáno přechodné období do 31. 12. 2010 pro splnění některých požadavků Směrnice č. 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod (čl. 3, 4 a 5), které se týkají aglomerací s počtem ekvivalentních obyvatel větším než 2000."
AŽ SE VYŘEŠÍ VELKÉ AGLOMERACE
Přesto podle mluvčího i po roce 2013 budou existovat dosažitelné dotační nástroje k řešení problematiky vodohospodářské infrastruktury. "A protože už budou zvládnuty velké aglomerace, bude možné nově nastavit priority dotačních programů, a tedy více podporovat i technicky vhodné projekty pro menší obce," tvrdí Mgr. Jakub Kašpar.
Pesimistou není ani Ing. Jan Jindra. Nicméně poukazuje na nutnost, aby se i malé obce včas seznámily s podmínkami pro vypouštění odpadních vod a s požadavky na odtokové parametry, jak je i pro ně určuje nařízení vlády č. 229/2007 Sb. "Z toho vyplývá potřeba zahájit přípravu příslušných projektů už teď," říká vedoucí oddělení rozvoje VaK JČ. "Bylo by účelné, kdyby každá taková obec měla v předstihu k dispozici alespoň jednoduchou technicko-ekonomickou studii odkanalizování a čištění odpadních vod na svém území, a vytvořila si tak základní představu o tom, jak požadavky tohoto nařízení bude moci provést. Aniž bych chtěl propagovat pouze biologické rybníky, mám za to, že čištění odpadních vod ve formě návesních rybníků má u nás dlouholetou tradici. Je nenáročnou použitelnou technologií pro malé obce zejména ve vazbě na technický stav kanalizace a vysoké naředění přiváděných odpadních vod tzv. balastními vodami (podzemní vody, meliorační vody, přelivy z jiných rybníků). V těchto podmínkách klasické intenzivní způsoby čištění zpravidla selhávají, zatímco rybník se pro obec může stát provozně i ekonomicky zajímavým řešením," uzavřel Ing. Jan Jindra.
IVAN RYŠAVÝ
Zkušenosti obcí Jílovice a Homole
Marie Štěpánková, starostka obce Homole: Obec Homole (1150 obyvatel) má tři místní části - Homole, Nové Homole a Černý Dub. Pro Nové Homole a Černý Dub (s celkem 750 obyvateli) jsme v roce 1998 vybudovali nový biologický rybník o ploše 1,45 ha, do něhož jsou odpadní vody z obou místních částí svedeny zatrubněnými stokami přes odlehčovací komory (z nich jsou případné dešťové přívalové vody odváděny přímo mdo potoka, nikoliv do ČOV). Rybník je dvoustupňový, přičemž 1. stupeň má zpevněné dno, aby tam bylo možné čistit usazeniny. Průměrná hloubka 1. stupně činí 0,8 až 0,9 m, u 2. stupně pak 1,6 m. U rybníka lze při čištění snížit hladinu výpustním zařízením do potoka a není omezena jeho funkce. Rybník je v majetku obce, provozovatelem je VaK JČ. Náklady na provoz a další režii spojenou s využíváním rybníka pro dočišťování odpadních vod loni činily 47 716 Kč - náklady se vztahují zejména ke spotřebě elektrické energie na pohon areátoru pro okysličování vody. Biologický rybník znamená jednoduchou údržbu a podstatně nižší finanční náklady než klasické čištění a máme za to, že neomezuje ani občany.
Věra Jindrová, místostarostka obce Jílovice: Téměř 97 % obyvatel obce Jílovice (500 obyvatel) je napojeno na ČOV, připojeny však nejsou místní části. Biologický rybník byl obcí vybudován na nepříliš plodné louce a bez problémů slouží už od roku 1992, kdy byla u nás položena kanalizace. Pro toto řešení jsme se rozhodli proto, že nevyžaduje oddílnou kanalizaci, neboť občané měli svoji vlastní kanalizaci včetně zaústění dešťových svodů. Kdyby byl vybudován jiný typ ČOV, musel by se každý občan připojit na ni přímo a navíc odděleně splaškovou vodou i dešťovou. S tímto řešením jsme nadmíru spokojeni, protože zapadá do krajiny a pohledově je to rybník, který ji nenarušuje. Celé dílo se snadno udržuje, vyžaduje nízké náklady a rybník zvládl i povodně. Rybník je oplocen, pravidelně se na jeho břežích seká tráva a není s ním žádný problém a ani nezapáchá.
Zdroj: MŽP ČR
