Územní samosprávné celky v souladu se zákonem České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o správních poplatcích) vyměřují a vybírají správní poplatky, pokud jsou zvláštními právními předpisy pověřeny výkonem státní správy. Zákon o...
Územní samosprávné celky v souladu se zákonem České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o správních poplatcích) vyměřují a vybírají správní poplatky, pokud jsou zvláštními právními předpisy pověřeny výkonem státní správy. Zákon o správních poplatcích zároveň nevylučuje, aby se obce či kraje současně neocitly v pozici poplatníka některého správního poplatku (viz § 3 odst. 1 citovaného zákona, podle něhož je poplatníkem mj. právnická osoba, která dala podnět k úkonu správnímu orgánu, nebo osoba, v jejímž zájmu nebo věci byl úkon proveden).
Osvobození od poplatků
Problematickým jevem, který se v této oblasti objevil dnem 1. ledna 2003, je záležitost osvobození obcí a krajů od správních poplatků, neboť zákon o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů1) s účinnosti od výše uvedeného data významně modifikoval ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona o správních poplatcích, který se týká předmětné záležitosti.
Podle znění platného do 31. prosince 2002 byly obce osvobozeny od správních poplatků, pokud šlo o úkony prováděné orgány obcí nebo o úkony týkající se výkonu státní správy, který byl na ně přenesen. Zákon č. 320/2002 Sb. nově upravil institut osvobození od správních poplatků. Tímto zákonem došlo k jeho rozšíření, a to na straně samotného subjektu osvobozeného od správního poplatku (je použit pojem územní samosprávné celky, který zahrnuje nejen obce, ale i kraje a hlavní město Prahu), na straně druhé ale nelze nevidět jeho významné zúžení v oblasti rozsahu předmětu zpoplatnění.
V souladu s novelizovaným zněním ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) zákona o správních poplatcích jsou od 1. ledna 2003 územní samosprávné celky osvobozeny od správních poplatků pouze v těch případech, jde-li o úkony týkající se výkonu státní správy, kterým jsou pověřeny. Nové znění předmětného zákona neumožňuje, aby byly od správních poplatků osvobozeny úkony prováděné orgány obcí v samostatné působnosti pro vlastní potřebu dané obce. Stejné tvrzení lze obdobně vztáhnout i na kraje.
Dva výklady
K dané problematice vydalo Ministerstvo financí dvě výkladová stanoviska. První stanovisko, které bylo uveřejněno ve Finančním zpravodaji2), upozorňuje na rozšíření subjektů osvobozených od správních poplatků (tj. krajů).
Ke svému druhému výkladovému stanovisku přistoupilo toto ministerstvo z důvodu "soustavného přetrvávání nesrovnalostí v uplatňování nároku na osvobození územních samosprávných celků od správních poplatků".3) Toto druhé stanovisko je již rozsáhlejší a dlužno dodat, že i kvalitnější. Po již tradičním zdůraznění, že územní samosprávné celky nejsou jen obce, ale dokonce i kraje (!), je zde uvedeno i něco navíc. Stanovisko je obohaceno o správnou myšlenku uvedenou v samotném závěru, že územní samosprávný celek je povinen prokázat při uplatnění nároku na osvobození od správního poplatku takovou skutečnost, že provedení požadovaného úkonu bezprostředně souvisí s výkonem státní správy, která byla na územní samosprávný celek přenesena zvláštním zákonem.
Ovšem ani toto následné stanovisko se bohužel nezmiňuje ani slovem o tzv. samostatné působnosti obce či kraje, resp. slovy zákona o správních poplatcích platného do 31. prosince 2002 "o úkonech prováděných orgány obcí". Nosným vyjádřením stanoviska je zvýrazněná věta: "Z toho vyplývá úplné vzájemné osvobození od správních poplatků mezi všemi územními samosprávnými celky." Jsem ovšem přesvědčen, že i zmiňovanou vytučněnou větu je nutno vykládat v celkovém kontextu stanoviska (resp. i s bezprostředně předcházející větou), tzn. že úplné vzájemné osvobození od správních poplatků mezi všemi územními samosprávnými celky platí pouze za předpokladu, že obec nebo kraj žádá o provedení takového zpoplatňovaného úkonu, který spadá do jejich přenesené působnosti (stanovenou zvláštním zákonem).
Opět národní výbory?
Rozhodně nemohu přijmout názor, že obce a kraje jsou podle platné právní úpravy paušálně (bez dalšího posuzování) osvobozeny od všech správních poplatků. Zákon o správních poplatcích jednoznačně stanoví, že od správních poplatků jsou osvobozeny územní samosprávné celky, ale pouze za - zákonem stanovené - podmínky, že jde o úkony, týkající se výkonu státní správy, kterým jsou tyto územní samosprávné celky pověřeny. Pokud by snad mělo platit všeobecné osvobození obcí a krajů od správních poplatků, zákonodárce by uvedl pouze následující větu: Od správních poplatků jsou osvobozeny územní samosprávné celky.
Je skutečně škoda, že se Ministerstvo financí ve svých stanoviscích nevypořádalo s vysvětlením, jaké dopady má vypuštění části věty v předmětném ustanovení, tj. že od správních poplatků jsou osvobozeny obce, jde-li o úkony prováděné orgány obcí. Novela zákona o správních poplatcích v dané oblasti přinesla (jak jsem uvedl v úvodu tohoto příspěvku) dvě podstatné změny, ale ministerstvo jako by snad zaznamenalo pouze jednu jedinou (pozor: ...osvobozeny jsou nejen obce, ale i kraje...). Je velmi zajímavé, jak se Ministerstvo financí vyhýbá ve svých stanoviscích druhé (pro obce daleko podstatnější) změně, jak v podstatě přechází pojem samostatné působnosti obce nebo kraje. Až mám z toho zvláštní pocit, jako bychom byli opět v době národních výborů, které vykonávaly pouze a jen státní správu a kde by tato stanoviska po věcné stránce pochopitelně plně obstála. Územní samosprávné celky ale nejsou národními výbory, nevykonávají pouze státní správu - naopak: státní správa jimi vykonávaná představuje, resp. by měla představovat pouze zlomek jejich činnosti.
Potřebuje-li například obec pro účely výkonu státní správy (např. uzavření veřejnoprávní smlouvy) ověřit pravost podpisu (tzv. legalizace), je ze zákona od tohoto úkonu osvobozena. Pokud ovšem chce tatáž obec ověřit podpis například na kupní smlouvě v rámci své samostatné působnosti, měla by podle mého soudu za tento úkon zaplatit. Zatím nemám tak velkou fantazii, abych pod pojem státní správa (myšleno ve funkčním pojetí) uměl podřadit pojem samospráva či samostatná působnost obce nebo kraje.
Příslušná stanoviska Ministerstva financí jsou po věcné stránce zcela v pořádku a nelze jim z tohoto hlediska nic vytknout. Jejich slabou stránkou, která bohužel způsobuje nejednotný postup obcí a krajů při aplikaci daného ustanovení zákona o správních poplatcích, je však nekomplexní postižení předmětné - poměrně ne až tak jednoduché - problematiky.
Poznámky:
1) Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
2) Sdělení Ministerstva financí o uplatňování některých ustanovení zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, č. j.: 534/137 326/2002 ze dne 20. ledna 2003.
3) Osvobození podle § 9 odst. 1 písm. c) zákona o správních poplatcích, č. j.: 534/64 281/2003 ze dne 24. července 2003.
právník
