V souvislosti s nedávným odvoláním primátora města Liberec se objevily různé názory, mj. také o postavení starosty/primátora v současném systému komunální politiky. Myslím, že stojí za toleccos uvést na pravou míru. Starosta/primátor může zařídit úplně všechno. Tak si jeho postavení a pravomoci...
V souvislosti s nedávným odvoláním primátora města Liberec se objevily různé názory, mj. také o postavení starosty/primátora v současném systému komunální politiky. Myslím, že stojí za toleccos uvést na pravou míru.
Starosta/primátor může zařídit úplně všechno. Tak si jeho postavení a pravomoci představuje možná většina občanů. Tato představa je však mylná. Pravomoci starosty podle zákona o obcích jsou ve skutečnosti velmi malé: Zastupuje obec navenek, stojí v čele obecního úřadu, se souhlasem ředitele krajského úřadu jmenuje tajemníka obecního úřadu, odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce, řídí zasedání rady a zastupitelstva obce. Vše podstatné rozhodují kolektivní orgány - zastupitelstvo obce a rada obce, a tam má starosta jen jeden hlas jako každý jiný zvolený zastupitel. Síla dobrého a schopného starosty spočívá v jeho schopnosti přesvědčit o svých názorech, postojích a návrzích radu a zastupitelstvo, které rozhodují o všech zásadních věcech, jako jsou rozpočet, územní plán, prodeje majetku obce atd. Pokud to dokáže, je dobrým a úspěšným starostou. Když ne, potom zůstane se svými představami osamocen a nemůže být ani prospěšný obci a občanům, i kdyby jeho nápady byly sebelepší.
Ve větších (a někdy i v malých) obcích a městech do toho navíc vstupuje politika, volební strany, koalice, opozice, koaliční vyjednávání. Pro každého starostu je nutností, aby za ním stála jeho volební strana, a na něm opět leží povinnost všechny zásadní věci komunikovat uvnitř této volební strany. Ale to většinou nestačí, málokde získá vítěz komunálních voleb více než 50 % mandátů v zastupitelstvu. A tak je nutné vyjednávat s dalšími volebními stranami o vytvoření koalice, získat většinu v zastupitelstvu, kromě jiného hned po volbách, aby starosta mohl být vůbec starostou.
Ti, kterým se tento stav nelíbí, se zaklínají možností zavedení přímé volby starostů občany obce. Co kdybychom však pak dovolili »geniálnímu« starostovi takové zastupitelstvo, které mu neumožní jeho »genialitu« ve prospěch obce naplnit, protože mu na to neschválí v rozpočtu peníze a třeba nezmění územní plán tak, jak on požaduje. Také je přece možné dát přímo zvolenému starostovi všechny pravomoci, které mají nyní rada a zastupitelstvo,aby měl šanci uskutečnit to, co slíbil voličům jako třeba v USA, kde přímo a se všemi pravomocemi své starosty volí. Ano, ale pak už se musíme jen modlit, aby takový »panovník« nad obcí byl skutečně panovníkem osvíceným.
JIŘÍ NĚMEC
právník
