Zastupitelé často nemají jasno v tom, co si vlastně starosta může sám dovolit. Chtějí znát, jak se postavit ke skutečnosti, když starosta předloží smlouvu či jiný zavazující dokument s tím, že už jej podepsal, a žádá zpětné schválení. Podle mého názoru ať už zastupitelstvo s podepsaným dokumentem...
Zastupitelé často nemají jasno v tom, co si vlastně starosta může sám dovolit. Chtějí znát, jak se postavit ke skutečnosti, když starosta předloží smlouvu či jiný zavazující dokument s tím, že už jej podepsal, a žádá zpětné schválení.
Podle mého názoru ať už zastupitelstvo s podepsaným dokumentem souhlasí či nikoli, jde o jev negativní, který lze tolerovat pouze v ojedinělých případech. Proti zpětnému schvalování by se zastupitelé měli ozvat vždy, protože zvedáním rukou zpětně degradují svou funkci.
Velmi často starostové (nebo radní) tvrdí, že jde v podstatě o záležitost, která není důležitá, nebo že ji zákon neupravuje nebo že jde o dohodu, která město nezavazuje. Setkala jsem se také s argumentem, že když se nerozhoduje o majetku, nemusí o smlouvě rozhodovat žádný orgán obce.
CO ŘÍKÁ ZÁKON
Připomeňme si proto základní filozofii zákona o obcích.
Zákon určuje, o čem rozhodují obecní zastupitelstvo a obecní rada
V § 36 a 36a) najdeme výčet záležitostí, které spadají do rozhodovací pravomoci obecního zastupitelstva. V § 45 najdeme výčet věcí, o kterých rozhoduje obecní rada. Jde o rozdělení kompetencí tak, jak je předpokládá zákon, tedy o základní členění.
Výčet uvedený v zákoně není taxativní
Tento výčet nemůže být nikdy úplný. Život obce je natolik různorodý, že její orgány řeší daleko více problémů. Tyto věci spadají pod ustanovení, které říká, že tyto ostatní záležitosti spadající do samostatné působnosti obce řeší obecní rada.
Základní princip zákona je následující:
- každý orgán řeší věci, které mu určuje zákon o obcích, tj. co je dáno zastupitelstvu, řeší zastupitelstvo, co obecní radě, řeší obecní rada,
- ostatní záležitosti, které zákon nezmiňuje, spadají do působnosti obecní rady.
Tento princip není dogma - jde o úpravu, kdy "zastupitelstvo nerozhodne jinak".
Ačkoli zákon o obcích řeší dělbu působnosti, neznamená to, že tento princip je pevný a orgány obce se od něj nemohou odchýlit. Zákon pouze zapovídá zastupitelstvu svěřit konkrétně uvedené záležitosti (majetkoprávní) obecní radě. To ze zákona zastupitelstvo nesmí, i kdyby chtělo.
Opačný postup je podle mého názoru možný v plné šíři z pozice nejvyššího orgánu obce - zastupitelstvo si může vyhradit rozhodnutí o kterékoli otázce, kterou zákon svěřuje obecní radě v oblasti samostatné působnosti, nebo o otázce, kterou zákon neupravuje.
Například nedávný spor v jednom větším severomoravském městě, kdy městská rada tvrdila, že nájemní smlouvu na mnohamiliónové plnění musí rozhodnout ona, i když o ní chce rozhodnout zastupitelstvo, má podle mého mínění jasné řešení - zastupitelstvo si může rozhodnutí o této otázce vyhradit a rozhodnout.
Alternativy v rámci zákonné úpravy jsou tyto:
- každý orgán řeší věci, které mu určuje zákon o obcích, co je dáno zastupitelstvu, řeší zastupitelstvo, co obecní radě, řeší obecní rada,
- ostatní záležitosti, které zákon nezmiňuje, spadají do působnosti obecní rady,
- zastupitelstvo si však navíc vyhradí rozhodování o některých jiných otázkách v oblasti samostatné působnosti, tzn. některé otázky, které jinak náleží obecní radě nebo které zákon nezmiňuje vůbec,
- zastupitelstvo může také obecní radě uložit úkol v kterékoli oblasti samostatné působnosti, tzn. i v té, kterou má rada ve své působnosti uvedené v zákoně.
Překročení pravomoci vzhledem k rozdělení působnosti
V spletitých výkladových postupech je někdy obtížné vyslovit, kdy překročila svou pravomoc obecní rada. Je nutné vycházet z jednotlivého případu. Zatímco je vždy poměrně jednoduché říci, že rada překročila svou pravomoc, když prodala například nemovitost, v případě pronájmu (jakkoli vysokého) to můžeme říci jen tehdy, jestliže rada rozhodla navzdory skutečnosti, že zastupitelstvo se vyslovilo jasně předem, že o pronájmu chce rozhodnout samo.
Zastupitelstvo svou pravomoc prakticky překročit nemůže - je nejvyšším orgánem obce a může učinit každé rozhodnutí týkající se samostatné působnosti obce.
OPRÁVNĚNÍ STAROSTY
To, co někdy bývá příčinou sáhodlouhých polemik, není až tak složité. Starosta má tato oprávnění:
- Zastupuje obec navenek. Mimo jiné podepisuje smlouvy, dohody a jiné písemnosti, ale vždy až po rozhodnutí některého orgánu obce. Zastupování obce de facto znamená zastupování obecního zastupitelstva nebo obecní rady. Nečiní z něj statutárního zástupce v jeho pravé podstatě. K podpisu musí být vždy "zplnomocněn" existujícím usnesením zastupitelstva nebo rady.
- Má právo užívat při významných příležitostech a občanských obřadech závěsného odznaku se státním znakem.
- Spolu se zástupcem starosty nebo jiným radním podepisuje obecně závazné vyhlášky a jiná usnesení zastupitelstva.
- Připravuje, svolává a řídí schůze obecní rady a společně s pověřeným členem rady podepisuje její usnesení.
- Může pozastavit výkon usnesení obecní rady v otázkách samostatné působnosti obce, má-li za to, že je nesprávné. Věc pak předloží k rozhodnutí nejbližšímu zasedání obecního zastupitelstva. (Zákonodárce dává starostovi možnost měnit zákonem rozdělenou působnost směrem k zastupitelstvu. To koresponduje s výkladem, že zastupitelstvo může rozhodnout bez obav i věc spadající jinak do působnosti obecní rady).
Pokud starosta učiní cokoli víc, překračuje svou pravomoc. Žádné dohody o spolupráci, žádné smlouvy o smlouvě budoucí, žádné přísliby financování, a už vůbec ne smlouvy, které svěřuje zákon výslovně do působnosti orgánů obce, nesmí podepsat sám.
TO, CO OPRAVDU SPĚCHÁ
Může se opravdu stát, že některá věc spěchá, a standardní postupy svolání orgánu obce by selhaly. I v takovém případě lze najít rozumné řešení: svolat mimořádné zasedání zastupitelstva nebo rady; získat stanoviska zastupitelů neformálním způsobem (telefonicky, osobním kontaktem, formou stanovisek politických klubů).
Tak se starosta vyhne prodlení, které by mohlo pozitivní záležitost ohrozit. Přitom neriskuje nařčení, že podepsal něco za zády zastupitelů nebo radních. Nestandardní řešení je možné používat pouze v nestandardních situacích.
JANA HAMPLOVÁ,
stálá spolupracovnice redakce
DESATERO O PRAVOMOCI aneb VŠECHNO V ZÁKONĚ NENAJDETE
Respektujme, že nejvyšším orgánem je obecní zastupitelstvo, kterému jsou radní i starosta odpovědni ze svých funkcí.
Chce-li zastupitelstvo rozhodovat i něco jiného, než mu "dal do vínku" zákon o obcích, mělo by to vyjádřit předem a formou usnesení.
Obecní zastupitelstvo může uložit úkol obecní radě i v oblasti "její" působnosti a ona je povinna jej splnit.
Obecní zastupitelstvo by nemělo nic schvalovat zpětně, aniž by o věci, byť neformálně, nebylo informováno. Totéž se týká obecní rady.
Zákon o obcích rozděluje působnost pro případ, že zastupitelstvo nerozhodne jinak ve prospěch sebe sama.
Starosta má velmi omezenou pravomoc a bez zmocnění orgánů obce nemůže za obec závazně podepisovat jakékoli závazky a dokumenty.
Není-li zákonná úprava dostatečně jasná a dojde-li ke sporu, je nutné ho vyřešit ve prospěch názoru zastupitelstva jako nejvyššího orgánu obce.
Dojde-li k překročení pravomocí, není vždy nutné vyvozovat přísné důsledky. Je však vhodné dát najevo, že příště bude k těmto důsledkům přikročeno, aby se situace neopakovala.
Zastupitelé a radní by vždy měli vidět listinu, kterou schvalují, aby zjistili, zdali již na ní "náhodou" není podpis starosty, a namátkově kontrolovat odpovídající data uzavřených závazků a data usnesení.
Zásadní překročení pravomoci (ručení, zástavy, prodeje, pronájmy apod.) by měly být nekompromisně spojeny s odchodem z funkce a obce by se měly začít pouštět do sporů o neplatnost podobných smluv.
