Nejen města, jejich náměstí, ulice či parky dostávají v posledních letech nový a krásnější kabát, ale stejně je tomu na vesnicích. Obnovují se staré stavby, ale také restaurují historické objekty, které jsou doslova pokladem lidové vesnické architektury.
Oprava historických objektů je finančně náročná a ne každý vlastník, ať již je to obec, či soukromník, disponuje dostatečným kapitálem. To byl důvod, proč v roce 1997 vznikl Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny. Program je součástí komplexní péče o památkový fond v naší republice a je určen na obnovu a zachování nemovitých kulturních památek, zejména památek lidové architektury, jakými jsou například zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky či boží muka. Poskytuje však prostředky i na opravy vesnických kostelů, zámečků, tvrzí, ale i technických děl, soch a pomníků, zahrad apod., které se nacházejí na území vesnických památkových rezervací a zón a krajinných památkových zón. Do programu nelze zařadit kulturní památku v případě, že špatný technický stav způsobil vlastník úmyslným zanedbáváním její pravidelné údržby.
VE SPOLUPRÁCI S PAMÁTKÁŘI
Každoročně je v rámci jmenovaného programu opraveno či zrenovováno více než 100 objektů různé velikosti. Do programu je přihlašuje vlastník prostřednictvím územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu, které je téměř v každém kraji. Odborníci z Národního památkového ústavu dobře znají veškeré památky v místě, kde působí. Vědí, které jsou historicky cenné a jak je udržovat. I když vyjde podnět na opravu nebo renovaci objektu od jeho vlastníka, obce nebo soukromníka, památkáři musí objekt vždy důkladně prohlédnout a renovaci doporučit. Ministerstvo kultury ČR pak předloží návrh na jeho obnovu a na zařazení do programu.
Každoročně mohou vlastníci historických lidových objektů využít z tohoto programu až 25 miliónů korun. Sami se však také musí na obnově podílet, a to nejméně 20 procenty ze smluvní ceny díla nebo z odborně odhadnuté ceny, popřípadě ceny nakoupeného stavebního materiálu v případě, že si vlastník historický objekt opravuje svépomocí.
Jak jsme se dozvěděli od Ing. arch. Jarmily Pokorné z odboru památkové péče Ministerstva kultury, odborníci z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu poskytují při renovaci historického objektu nejen odbornou pomoc, ale také mají kontrolní dohled.
V ČEM SPOČÍVÁ ODBORNÁ POMOC?
Především v doporučeních jak a co provádět. Příkladně: Tento krov je opravdu historický, je cenný, barokní, ten je nutné opravit. Jistě, je na řadě míst prožraný a dost prohnilý, ale nebourejte ho, jde přece nastavit, přeplátovat. Zacházejte s tímto krovem opatrně, je přece škoda jej zničit. Nebo: Původní jsou právě tato okna, i když jsou v celé stavbě již jen dvě. Přesně taková se sem zase musí dát, bude to finančně náročnější - ale přece kvůli tomu dostáváte finanční příspěvek od státu.
Bez těchto odborných rad od památkářů by vlastník krov rozhodně strhl a tím nenávratně zničil. A místo oken, která se používala před třemi, čtyřmi stoletími, by dal moderní, plastová... Památkáři poznají, kdy je škoda původní šindele vyhodit, nebo kdy je třeba zachovat původní podlahu. Upozorňují vlastníka objektu, že renovuje historii, kterou je třeba v původní podobě zachovat pro budoucí pokolení.
Až do konce loňského roku Ministerstvo kultury neposkytovalo finanční prostředky na obnovu historických vesnických památek přímo stavebníkům, ale prostřednictvím příslušných okresních úřadů. Od letošního roku rozděluje tyto peníze samo. Přesně určí, na co jsou určeny, na jakou stavbu a co na ní má být opraveno či zrekonstruováno. Každý objekt, na který je poskytnut finanční příspěvek, se důkladně zdokumentuje, vyfotografuje před opravou a po ní, aby bylo zřejmé, že peníze nebyly využity na nic jiného.
V roce 2002 bylo na historické vesnické památky z Programu péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny poskytnuto téměř 15 miliónů korun. Bylo to na některé usedlosti, tvrze či kostely.
PODOBNĚ V LETOŠNÍM ROCE
Na základě rozhodnutí a doporučení památkářů jsou prostředky z programu přidělovány i v letošním roce. Přijdou např. na odvlhčení zdiva a opravu vnějších omítek v kostele sv. Jana Křtitele a Panny Marie v Květově na Písecku, na roubenky v Olešné ve středních Čechách, v Římově a Dobřívu v západních Čechách. Příspěvek však dostanou i vlastníci památkově chráněného domu v pražské Troji-Rybářích, který zničila loňská povodeň. Jeho obnovu doporučili odborníci z Pražské památkové péče.
Finanční příspěvek na rekonstrukci jednoho objektu mohou čerpat také majitelé bývalého pivovaru ve Vutějovicích v jižních Čechách. Když začali renovovat celý objekt, zjistili, že jedno stavení, které vypadalo jako normální zděná stavba, je vlastně historicky cenná roubenka z 15. století. Proto přivolali památkáře a také restaurátory. Stavení bude opraveno přesně dle historických poznatků a zachováno v původní podobě.
Na obnovu památek lidového stavitelství přispívá stát již řadu let. Je však důležité, aby prostředky byly účelně vynaloženy, přesně tak, jak bylo stanoveno. Územní odborná pracoviště Národního památkového ústavu jsou oprávněna na stavbě, rekonstrukci historického objektu lidového stavitelství uplatňovat dohled a vznášet připomínky a náměty kvůli zajištění kvality prováděných prací. Stavební dohled také vykonává, jak mu to ukládá příslušný zákon, městský úřad, který má působnost v místě, kde se historická památka opravuje.
Každý, kdo žádá o finanční příspěvek na obnovu nemovité kulturní památky, se současně s jeho přidělením dozví, kdo má právo mu přijít na stavbu, kdo mu tam bude vykonávat odborný dohled a státní dozor.
