"Stavební činnost" pod lupou právních předpisů 2/

Jsou to následující pojmy: 1) stavba, 2) změna dokončené stavby - a) nástavba, b) přístavba a c) stavební úprava, 3) změna stavby před dokončením, 4) drobná stavba, 5) jednoduchá stavba, 6) udržovací práce, 7) terénní úpravy, 8) reklamní, informační a propagační zařízení, 9) stavební pozemek a 10) subjekty řízení - a) právní orgán, b) účastníci řízení, c) dotčené orgány státní správy a d) jiné (ostatní) subjekty řízení.

Pojem Stavba

Nejdůležitější je pojem "stavba", resp. pojem stavba pro účely stavebního zákona. Tento pojem není ani ve stavebním zákoně ani v jeho prováděcích předpisech přímo definován. Zákon obsahuje pouze jeho obecnou charakteristiku., když se za stavbu považují (ust. § 139b odst. l stavebního zákona): "Veškerá stavební díla, bez zřetele na stavebně technické provedení, účel a dobu trvání". Vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona pak v § 2 stanoví: "Podle této vyhlášky se postupuje u všech druhů staveb, bez zřetele na jejich 1) stavebnětechnické provedení, například u budov, podzemních staveb, věží, stožárů, sil, zásobníků, nádrží, jeřábových drah, podzemních a nadzemních vedení, tribun, zdí a oplocení, 2) účel, například u staveb pro bydlení, občanského vybavení, staveb pro výrobu a skladování, pro dopravu, rozvod energií, pro vodní hospodářství, civilní ochranu, rekreaci. Vyhláška v citovaném ustanovení uvádí v obsáhlém, ale pouze příkladném výčtu různé typy staveb, které jsou považovány za stavby pro účely stavebního zákona. Z uvedeného je zřejmé, že pojem stavba je pro účely stavebního zákona používán v nejširším významu (viz formulace: "Za stavbu se považuje každé stavební dílo.").

Je proto třeba nejprve alespoň základními znaky charakterizovat pojem "stavební dílo".

Stavební dílo je vždy výsledkem stavební činnosti. Ta vyžaduje vždy minimálně: 1) přítomnost člověka, 2) stavební materiál, 3) technologický postup, 4) účel (viz výše).

Je-li pojem stavby vymezen takto široce, je zřejmé, že musí být zároveň zúžen, tj. musí být vymezen také negativně. Tento negativní výčet je obsažen v ust. § 56 stavebního zákona, který uvádí, jaké stavby, konstrukce, zařízení a podobně (stavební díla) nevyžadují stavební povolení ani ohlášení.

Jde o následující stavební díla:

1) důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování a dozoru orgánů státní báňské správy podle horních předpisů,

2) nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě, včetně opěrných a vytyčovacích bodů a telefonní budky,

3) krátkodobá přenosná zařízení, jako prodejní stánky, konstrukce a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov,

4) scénické stavby pro film a televizi,

5) geodetické dřevěné a přenosné měřické věže, signály a pyramidy,

6) konstrukce chmelnic a vinic,

7) stavební úpravy elektrických vedení bez omezení napětí, pokud se nemění jejich trasa,

8) stavební úpravy vnitřních telekomunikačních rozvodů,

9) udržovací práce, u nichž není předepsáno ohlášení podle § 55 odst. 3 stavebního zákona.

Z výše uvedených případů, "však stavbou" ve smyslu stavebního zákona jsou i ty, které jsou uvedeny pod body 2) a 7). V obou těchto případech je třeba územní rozhodnutí. V prvém případě /bod 2)/ rozhodnutí o umístění stavby a ve druhém /bod 6)/ rozhodnutí o využití území (viz další výklad).

Rozhoduje stavební úřad

Rozhodujícím kritériem pro to, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona, není tedy ani způsob provedení stavby, použitý materiál, doba, na kterou je stavba povolována (viz další výklad), ani to, zda je stavba spojena se zemí pevným základem, či nikoli nebo jakékoli jiné "vlastnosti" stavby, ale zásadně pouze to, zda jde o stavbu přenosnou a krátkodobě umisťovanou /viz bod 3) shora uvedeného výčtu/.

Přenosnými stavbami (konstrukcemi, zařízeními apod.) se rozumí jen takové, které jsou přemístitelné pouze lidskou silou, tj. bez použití jakýchkoli mechanismů. Zda v konkrétním případě o takovou stavbu (konstrukci, zařízení apod.) jde, či nikoli, tj., zda jde o stavbu ve smyslu stavebního zákona (stavbu podléhající "povolení" stavebního úřadu), musí v každém jednotlivém případě posoudit vždy věcně a místně příslušný stavební úřad. Ten je také oprávněn ve sporných případech stanovit formu případného povolení, tj., zda bude třeba stavební povolení nebo postačí pouhé ohlášení (viz další výklad).

Důležité je členění staveb podle doby jejich trvání, a to na stavby: 1) trvalé a 2) dočasné, u kterých se předem omezí doba jejich trvání (ust. § 139b odst. 2 stavebního zákona ).

Stanislav Malý,

právník,

odborný asistent na katedře společenských věd Stavební fakulty ČVUT

Stavební dílo je vždy výsledkem stavební činnosti. Ta vyžaduje vždy minimálně: 1) přítomnost člověka, 2) stavební materiál, 3) technologický postup, 4) účel.