Málokterý ze státních programů má tak důkladné zázemí jako program "panel". Přesto jsou výsledky hubené. Svou pomoc nadále nabízí Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků.
Zájemci o opravy panelových domů mohou hledat pomoc v padesátce úředně schválených poradenských středisek rozmístěných po celé republice. Patrně nejvíc je využívána síť České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT - www.ckait.cz), jejíž střediska lze najít v každém kraji. První vzniklo jako pilotní projekt ještě před vyhlášením programu v roce 1999 v Hradci Králové.
Komora navrhuje změny
Program "panel" zatím není příliš úspěšný. Důvod vidí Ing. Vladimír Blažek, delegát hradecké oblastní kanceláře ČKAIT, v jeho špatném nastavení. Hlavní problémem je přílišná finanční náročnost, daná striktním požadavkem opravit vše komplexně a naráz. Potíže také působí administrativní složitost. Dokládá to i nevelký počet stanovisek, jež jsou nutnou součástí dokumentů přiložených k žádosti. Odborníci ve všech 14 střediscích ČKAIT jich vydali za čtyři roky existence programu jen 140. Ing. Blažek odhaduje, že 140 panelových domů zapojených do programu představuje zhruba 10 tisíc bytů. "Předložili jsme oběma kompetentním ministerstvům pro místní rozvoj a obchodu a průmyslu návrh, aby bylo možné dělat se státní podporou i opravy po částech, přičemž podmínka komplexní regenerace celého domu by nadále platila. Oficiálně však zatím nikdo nereagoval," řekl.
Na co je třeba dát pozor
Když se majitel domu rozhodne pro regeneraci panelového domu, ať se státní pomocí, nebo bez ní, je podle Ing. Blažka velice důležité vybrat si projektanta, který má s panelovým stavěním zkušenost. Ideální by byl ten, kdo pracoval na původním projektu, ale vzhledem k velkému časovému odstupu už těchto lidí ubývá. Komora nesmí nikoho konkrétně doporučovat, tak alespoň radí: Volba by neměla být jen záležitostí ceny. A když už si investor vybere levnější firmu, pak by měl zvolit v každém případě kvalitní stavební dozor. Existují už bohužel případy, kdy se objevují závady na nedávno opravených domech.
Teoreticky by měla existovat ke každému domu původní dokumentace, ale v praxi tomu tak nebývá. Proto ještě před vyhlášením programu zpracovali přední čeští odborníci manuály popisující všechny u nás používané stavební soustavy. K dispozici jsou ve všech poradenských střediscích. Komora je původně chtěla dopracovat do větší podrobnosti, na úroveň jakési katalogové dokumentace typového řešení oprav, ale Ministerstvo průmyslu a obchodu na to už nemělo peníze. Podařilo se takto zpracovat jen jednu stavební soustavu, hradeckou HK. Odborníci považují za užitečné, když se investor seznámí s touto brožurou i v případě, že opravovaný dům je postaven ze zcela jiné panelové soustavy. Důležitý je i výběr stavební firmy. Přestože je ve stavebnictví konkurence obrovská, odborníci říkají, že mnohde se přístup k práci od dob socialismu nezměnil. Důvodem je i to, že resort stavebnictví ztratil obrovské množství odborníků, zejména řemeslníků. Dnes už nikoho ani nepřekvapuje, že na stavbě se často lze domluvit česky jen se stavbyvedoucím. Klasickým problémem při opravách panelových domů je podle Ing. Blažka nedodržování správného technologického postupu při zateplování, při lepení tepelných polystyrénových izolací. Důsledkem jsou různá vyboulení na fasádě a následně její opadávání.
Rozebíhá se spontánní regenerace
I když statistiky o úspěchu státního programu příliš nepřesvědčují, panelová sídliště přesto prokukují. Dost se o to zasluhují klasická bytová družstva. Podle Ing. Blažka není divu - jsou na samostatnost včetně opravování bytového fondu zvyklá, mají na to fondy. Stejně tak se podle něho nelze divit radnicím, že nemají o opravy, byť se státní podporou, velký zájem. Logicky se zdráhají dlouhodobě obec zatížit dluhem, proto se těchto bytů zbavují, aniž by je nejdříve daly do pořádku. "Není to dobře, ale existující nástroje je k tomu vedou. Každý přizpůsobuje své chování podmínkám, a ty jsou dnes nastaveny tak, aby se obce bytů zbavovaly."
Převažující formou vlastnictví jsou dnes už leckde tzv. malá družstva nebo společenství vlastníků, která vznikla v důsledku privatizace. I když přesná čísla nikdo nezná, je na první pohled viditelné, že se noví vlastníci začínají o svůj majetek starat. Jen nepatrná část z nich ale využila státního programu. Noví majitelé se logicky nechtějí a ani nemohou silně zadlužit poté, co se finančně vyčerpali koupí bytu. Ale po částech domy opravují. Tato spontánní modernizace, jak ji odborníci nazývají, běží na většině sídlišť - vyměňují se bytová jádra, dveře, okna, přestavují koupelny, obnovují fasády.
Zachovat sociální strukturu
Občas se objevují obavy, že rychlá privatizace bytů a s ní související vznik nových subjektů postrádajících zkušenosti se správou domu bude jednou příčinou velkého maléru. Ing. Blažek je nesdílí: "Možná to někde malér být může, ale myslím si, že ve většině případů jsou tito lidé lepšími vlastníky než obce. Alespoň tak se mi to z denní praxe jeví, i když tento pocit nemám podložený žádnou statistikou."
Obavy je podle něho třeba mít z něčeho jiného: Zatímco obytné domy se sice pomalu, ale přece začínají dávat do pořádku, leckde vedle nich trčí jak němá výčitka rozpadající se samoobsluhy a další vybavení. Pro sociální zdraví sídliště je to stejně nebezpečné, jako když se objeví jeden "vybydlený" dům. Ten pak působí jak morová nákaza, protože se sem začnou stahovat nežádoucí elementy. Hrozí tím nebezpečí, že dosud existující zdravá sociální struktura sídliště se změní ve svůj opak.
Obnovu infrastruktury by sice měl mj. podporovat program revitalizace sídlišť, ale vzhledem k nepatrnému množství peněz, jimiž disponuje, jsou výsledky tristní. Ing. Blažek je vůči tomuto programu skeptický: "Vždy se vyzobne nějaký fenomén, na němž se předvedou architekti, vyhodí se za to milióny a efekt je nulový. Znám konkrétní případ, kdy se takto postavily garáže pro pár lidí, kteří přitom bydlí úplně jinde."
"Systém podpory oprav panelových domů je třeba zachovat, ale měl by být modifikován, aby byl pružnější. Také se domnívám, že nebylo úplně správné zrušit rozdílnou úrokovou dotaci pro okresy s nestejnou ekonomickou silou. Svědčí pro to fakt, že se nejvíc opravovalo v okresech, které měly pětiprocentní bonifikaci. Zkušenosti s jinými programy zároveň dokládají, že lepší než úroková dotace jsou přímé dotace. V každém případě se s panelovými sídlišti musí něco udělat, protože dluh z tzv. zanedbanosti narůstá každým dnem a není možné příliš otálet. Za deset let už by také mohlo být pozdě," shrnul Ing. Blažek.
