Aktuální znění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), bylo vyhlášeno pod č. 197/1998 Sb. V části stavebního zákona týkající se pořizování územně plánovací dokumentace a územněplánovacích podkladů došlo k řadě podstatných změn a doplnění. Mezi územněplánovací...
Aktuální znění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), bylo vyhlášeno pod č. 197/1998 Sb. V části stavebního zákona týkající se pořizování územně plánovací dokumentace a územněplánovacích podkladů došlo k řadě podstatných změn a doplnění.
Mezi územněplánovací podklady se zařadila územní prognóza (§ 3 nového znění stavebního zákona), která doposud tvořila jednu z kategorií územněplánovací dokumentace. V té došlo, na základě zkušeností z pořizovatelské praxe, ke značnému zjednodušení, k redukci z dosavadních devíti jen na tři druhy územněplánovací dokumentace.
První představují územní plány velkých územních celků (9). Mají řešit společné problémy více obcí, případně i okresů, vymezit hlavní rozvojové plochy, koordinovat základní systémy technické infrastruktury a spoluvytvářet regionální systémy ekologické stability. Počítá se s tím, že než začnou fungovat orgány vyšších územních samosprávných celků, bude jejich pořizování zabezpečovat Ministerstvo pro místní rozvoj.
ZÁKLADNÍ DOKUMENT
Základním koncepčním dokumentem rozvoje sídel jsou územní plány obcí (§ 10). Ty stanoví urbanistickou koncepci, na jejímž základě se bude obec stavebně vyvíjet, určí základní regulaci území, přípustné, nepřípustné nebo podmíněné funkční využití ploch a vymezí hranice zastavitelného území. Součástí závazné části nových územních plánů obcí je také vymezení ploch pro veřejně prospěšné stavby a pro asanace.
Součástí řešení každého územního plánu obce musí být také vyhodnocení předpokládaných důsledků na životní prostředí. Předpokládá se, že se územní plán obce bude zpracovávat pro celé správní území obce, případně pro její část (Praha a statutární města) nebo pro území více obcí.
Pořizovatelem jsou všechny obce, což představuje zásadní posun v dělbě kompetencí orgánů územního plánování. To se v praxi neobejde bez problémů, proto novela stavebního zákona počítá s nouzovým řešením umožňujícím, aby na základě žádostí obcí zajistily pořízení územního plánu okresní úřady.
REGULAČNÍ PLÁN
Regulační plán (§ 11) navazuje na historické funkce územního plánování při regulaci výstavby obcí, rozvržení jednotlivých pozemků, stanovení jejich funkčního využití a konkrétních podmínek jejich zástavby. Z pohledu koncepčního zaměření je zcela srovnatelný s dokumenty používanými v měřítku jednotlivých parcel v zahraničí.
Jeho projednávání bude zvlášť komplikované, neboť obsahuje konkrétní zásahy do uplatňování vlastnických a jim obdobných práv k pozemkům a stavbám. Regulační plán se zpracovává z praktických důvodů pro části obcí; v případě menších sídel jej bude možné po vyhodnocení konkrétních podmínek zpracovat pro celé území obce, která bude zároveň jeho pořizovatelem.
PROCES POŘIZOVÁNÍ
Zásadní změny se týkají také procesu pořizování územněplánovací dokumentace. Vstupní dokument do tohoto procesu reprezentuje zadání (§ 20), které podléhá projednání s jednotlivými účastníky. Pořizovatel má za povinnost rovněž informovat orgány územního plánování sousedních územních obvodů. Před schválením zadání pro územní plán obce a regulační plán se vyžaduje vždy jeho projednání s nadřízeným orgánem územního plánování.
Zcela nově se upravuje fáze projednání konceptu řešení (21), do které se posouvá těžiště zpracování územněplánovací dokumentace včetně rozhodování o uplatněných námitkách. Při projednávání konceptu se vždy požaduje účinné seznámení všech účastníků s jeho obsahem, což předpokládá veřejná jednání, na kterých pořizovatelé a zpracovatelé podají odborný výklad a příslušná vysvětlení.
PROJEDNÁVÁNÍ
Zvláštní pozornost je u územního plánu velkého územního celku věnována projednání s dotčenými obcemi, které prezentují důležité místní zájmy a přiznává se jim právo uplatňovat námitky, o kterých musí rozhodnout schvalující orgán.
Zvláštní postavení mají při projednávání konceptu také vlastníci pozemků a staveb, jejichž práva jsou dotčena regulačním plánem, územním plánem obce nebo veřejně prospěšnými stavbami v rámci územního plánu velkého územního celku. Také oni mohou vznést námitky, o kterých musí rozhodnout schvalující orgán, a pro jejichž uplatnění se stanoví přiměřené lhůty.
Na projednání konceptu navazuje projednání návrhu územněplánovací dokumentace (§ 22, 23, 25). Představuje možnost prověřit, jak byly splněny pokyny pro zpracování návrhu a jak byly zohledněny požadavky jednotlivých subjektů, které se tvorby konceptu zúčastnily. Nepředpokládá se, že by se návrh projednával formou schůzí, ale že bude pouze vystaven k veřejnému nahlédnutí a podání připomínek ze strany veřejnosti.
Své námitky mohou uplatnit dotčené obce a vlastníci dotčených pozemků a staveb. Zvláštní režim se stanoví pro projednání s příslušnými orgány státní správy, se kterými musí být návrh dohodnut, pokud uplatní svá stanoviska. V zájmu operativnosti se vždy bude dodržovat zásada, že pokud ani po opakované výzvě neuplatní svá stanoviska v dodatečné lhůtě, má se za to, že proti návrhu nemají námitek.
SCHVALOVÁNÍ
Příslušnost ke schvalování územněplánovací dokumentace (26 a 28) vychází ze současné dělby pravomocí orgánů územního plánování. Územní plán velkého územního celku schvaluje Ministerstvo pro místní (regionální) rozvoj. Vládě je přitom ponechána možnost, aby si vyhradila schválení územního plánu například pohraničních oblastí nebo regionů celorepublikového významu a územněplánovací dokumentace vojenských újezdů.
V návaznosti na zákon o obcích přísluší obci schvalování územních plánů obcí a regulačních plánů, které funkčně a obsahově nahrazují dříve pořizovanou územněplánovací dokumentaci sídelních útvarů a zón.
ZÁVAZNÁ ČÁST
Dovršením celého procesu je stanovení závazné části územněplánovací dokumentace (§ 29-31) a její vyhlášení obecně závaznými právními předpisy. Nová právní úprava navazuje na celkovou změnu terminologie územněplánovací dokumentace a rozšiřuje její závaznost na veškeré rozhodování v území, tedy i na stavební řízení, řízení o změně staveb apod. Nová je také zásada respektování návaznosti na dokumentaci vyšších stupňů.
V praxi to znamená, že orgán územního plánování je povinen uvést do souladu územní plán obce s následně schváleným územním plánem velkého územního celku nebo regulační plán s následně schválenými územními plány obce a velkého územního celku.
JAN KOKTA
Zvláštní pozornost je u územního plánu velkého územního celku věnována projednání s dotčenými obcemi, které prezentují důležité místní zájmy a přiznává se jim právo uplatňovat námitky, o kterých musí rozhodnout schvalující orgán.
