Mohou obce zakládat svěřenské fondy? A jak se bude řešit jejich event. zrušení? Jedním z nových institutů, které přinesl občanský zákoník, je svěřenský fond, upravený v § 1448-1474. Jeho podstata spočívá v tom, že jeho zakladatel vyčlení část svého majetku za určitým účelem a pověří jejím...
Mohou obce zakládat svěřenské fondy? A jak se bude řešit jejich event. zrušení?
Jedním z nových institutů, které přinesl občanský zákoník, je svěřenský fond, upravený v § 1448-1474. Jeho podstata spočívá v tom, že jeho zakladatel vyčlení část svého majetku za určitým účelem a pověří jejím spravováním třetí osobu - svěřenského správce. Důležitým důsledkem vytvoření svěřenského fondu je vznik zcela odděleného, nezávislého vlastnictví vyčleněného majetku. Ten tak přestává být vlastnictvím zakladatele, zároveň se však vlastníkem nestává ani svěřenský správce, byť mu zákon svěřuje výkon vlastnických práv k vyčleněnému majetku. Svěřenský správce totiž postrádá právo s majetkem libovolně nakládat, nýbrž je povinen, slovy důvodové zprávy »šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu, dbát o naplňování jeho účelu a respektovat práva obmyšlených«, tedy osob, jimž má být ze svěřenského fondu plněno. Svěřenský fond nicméně není ani samostatnou právnickou osobou, ba není ani nadán právní osobností.
Svěřenský fond může být zřízen smlouvou či pořízením pro případ smrti. V prvním případě vzniká fond okamžikem, kdy svěřenský správce přijme pověření k jeho správě. Ve druhém případě pak smrtí zůstavitele. Svěřenským správcem může být jakákoli svéprávná fyzická osoba či právnická osoba, o které tak stanoví zákon (např. zákon o investičních společnostech, podle něhož může být svěřenským správcem investiční společnost).
Účel svěřenského fondu může být soukromý či veřejně prospěšný. Zatímco svěřenský fond vytvořený k soukromému účelu může sloužit k prospěchu určité osoby (či na její památku), a to i skrze dosahování zisku prostřednictvím investování, hlavním účelem veřejně prospěšného svěřenského fondu dosahování zisku být nesmí.
Každý svěřenský fond musí také mít statut, který vydává zakladatel fondu ve formě veřejné listiny. Ve statutu zakladatel určí nezbytné údaje a pravidla, jimiž se při správě fondu svěřenský správce musí řídit. Zákon přitom stanoví jen minimální náležitosti statutu (označení fondu, označení majetku, který tvoří svěřenský fond, vymezení účelu fondu, podmínky pro plnění z fondu, údaj o době trvání fondu a případně určení obmyšleného) - případné další podmínky již závisejí na vůli zakladatele.
Naopak možnosti zrušení svěřenského fondu jsou zákonem značně omezeny. Ke zrušení fondu bude zpravidla docházet buď uplynutím doby, na kterou byl fond zřízen, nebo naplněním jeho účelu. O zrušení fondu může rozhodnout i soud (na návrh osoby, která na tom má právní zájem), a to je-li dosažení účelu, pro který byl zřízen, nemožné či obtížně dosažitelné. Při zániku fondu svěřenský správce vydává majetek tomu, kdo na něj má právo.
Ačkoli technicky vzato neexistuje důvod, proč by obec nemohla vytvořit vlastní svěřenský fond (zákon nijak neomezuje, kdo může být zakladatelem fondu), nelze opomínat, že k nepostradatelným elementům moderní veřejné správy patří i maximální transparentnost. Nejvýznamnější přínos svěřenského fondu, totiž možnost vyčlenit část majetku a vytvořit z něj zcela autonomní a do značné míry anonymní jmění, jde spíše proti tomuto atributu. Byť možnosti dobrovolného zveřejňování informací z fondu nic nebrání.
Je však možné uvažovat i tak, že vyčleněním majetku do svěřenského fondu jej lze ochránit před zcizením pozdější politickou reprezentací a zachovat jeho účel (např. využití nemovitosti k veřejně prospěšným účelům). Zakladatel fondu sice může i později měnit jeho účel, ale nemůže si z něj majetek jen tak vzít zpět.
Mgr. FRANTIŠEK KORBEL, Ph.D.
advokát, Havel, Holásek & Partners
