U územních samosprávných celků (ÚSC) jsou výjimky při uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. Uplatňuje se dvojí právní režim uvedený v zákoníku práce (ZP ) a v zákoně č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků. Podmínky opravňující zaměstnavatele ke sjednání pracovního poměru...
U územních samosprávných celků (ÚSC) jsou výjimky při uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. Uplatňuje se dvojí právní režim uvedený v zákoníku práce (ZP ) a v zákoně č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků.
Podmínky opravňující zaměstnavatele ke sjednání pracovního poměru úředníka ÚSC na dobu určitou, které jsou uvedeny v zákoně č. 312/2002 Sb., se odlišují od podmínek v § 39 ZP. Musí pro to být důvod spočívající v potřebě zajistit časově omezenou správní činnost nebo nahradit dočasně nepřítomného úředníka, zejména v případě jeho mateřské nebo rodičovské dovolené, pracovní neschopnosti, u níž lze na základě lékařského posudku předpokládat, že bude delší než 3 měsíce, výkonu civilní nebo vojenské služby nebo výkonu veřejné funkce.
VÝJIMKY U ÚŘEDNÍKŮ
Jsou to výjimečné případy. Pracovní poměr by měl být sjednáván na dobu neurčitou. Krátkodobý pracovní poměr neumožňuje, aby úředník absolvoval systém prohlubování kvalifikace podle zákona. Přitom vzdělávání úředníků je jednou z důležitých záruk kvality výkonu veřejné správy. Krátkodobé pracovní poměry by umožnily obcházet zákon a vznikalo by nebezpečí, že správní činnosti by vykonávali zaměstnanci bez zvláštní odborné způsobilosti.
V pracovní smlouvě na dobu určitou uvede ÚSC důvod, pro který nebyl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Není-li v pracovní smlouvě nebo ve jmenování do funkce uveden důvod, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. To je zásadní rozdíl od zaměstnanců jiných zaměstnavatelů mimo územní samosprávné celky. Jde například o subjekty v oblasti veřejné správy, jako jsou školská, zdravotnická, kulturní zařízení.
Ujednání pracovního poměru na dobu určitou musí být konkrétní a přesné, aby nebyly pochybnosti o tom, na jakou dobu se pracovněprávní vztah uzavírá. Tato doba může být určena konkrétně do určitého dne, může být vymezena určitou skutečností či událostí (např. ukončením pracovní neschopnosti, uplynutím rodičovské dovolené ) a může být sjednána také stanovením počtu dnů, po které bude úředník pracovat. Už ze samotného pojmu »pracovní poměr sjednaný na určitou dobu« vyplývá, že tento pracovní poměr má být zásadně krátkodobý, sjednaný především na dobu časově dohlednou.
Na úředníky se tak obecná úprava pracovního poměru na dobu určitou podle paragrafu 39 zákoníku práce nevztahuje, i když právní úprava je téměř shodná. Ustanovením § 39 ZP se však řídí ostatní zaměstnanci územního samosprávného celku, kteří nemají statut »úředníka«. Jde o zaměstnance na úseku servisních, pomocných, obslužných a jiných manuálních činností. Proto v personální agendě územních samosprávných celků se při posuzování pracovních poměrů na dobu určitou budeme i nadále setkávat se dvěma kategoriemi zaměstnanců, jejichž pracovní poměry na dobu určitou jsou posuzovány podle ZP a podle zákona o úřednících územních samosprávných celků.
LEGISLATIVNÍ ZMĚNY
V programovém prohlášení vlády se uvádí, že by se měla zvýšit flexibilita pracovněprávního vztahu mj. tím, že se uvolní právní úprava pracovního poměru na dobu určitou. Tento úkol se promítá do tzv. velké novely zákoníku práce, která by měla nabýt účinnosti 1. ledna 2012.
Dosavadní právní úprava stanovující maximální dobu, po kterou může trvat pracovní poměr na dobu určitou, odpovídá ustanovení čl. 5 směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Nicméně zaměstnanci si stěžují na to, že jim zaměstnavatelé pracovní poměr na dobu určitou opakovaně prodlužují a jejich nejistota o dalším trvání jejich zaměstnání narůstá.
CELKOVĚ NA DEVĚT LET
Novela zákoníku práce (§ 39) upravuje trvání pracovního poměru na dobu určitou na zcela nových základech. Doba trvání tohoto pracovního poměru bude ze zákona výrazněji prodloužena, a zároveň budou eliminována možná opakování pracovního poměru na dobu určitou.
Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou může trvat nejdéle 3 roky. Ovšem o stejně dlouhou dobu by mohlo být trvání tohoto pracovního poměru ještě dvakrát opakováno. Smluvní strany by tak mohly uzavřít pracovní poměr na dobu určitou celkem třikrát, tj. max. na 9 let (3 + 3 + 3).
Smluvní strany budou mít také možnost dožadovat se v občanském soudním řízení toho, že byl porušen zákon, a že se nejednalo o pracovní poměr na dobu určitou, ale o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Jiné (zvláštní) zákony, například ve školství, budou moci, jako odchylku od obecné úpravy trvání pracovního poměru na dobu určitou v ZP stanovit jinou úpravu.
Nová právní úprava obsahuje princip, podle něhož při porušení zákonem stanovených podmínek při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou (zaměstnavatel například uzavře pracovní poměr na dobu určitou celkem čtyřikrát), je konstruována právní fikce, podle které byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, pokud zaměstnanec kvalifikovaným způsobem projeví před uplynutím sjednané doby vůli pracovat u zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu neurčitou. Jestliže zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho po uplynutí původně sjednané doby dále zaměstnával, jeho pracovní poměr skončí uplynutím sjednané doby.
V zájmu právní jistoty obou účastníků pracovněprávního vztahu je stanovena dvouměsíční prekluzivní lhůta pro uplatnění návrhu u soudu na určení, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou.
Nová právní úprava termínovaného pracovního poměru nic nemění na způsobu a důvodech uzavírání pracovního poměru na dobu určitou u úředníků ÚSC. I nadále se bude beze změny uplatňovat § 10 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků.
Ostatní zaměstnanci územních samosprávných celků, kteří nejsou úředníky, se budou řídit novým ustanovením § 39 zákoníku práce.
LADISLAV JOUZA
právník
