V dubnu se v Praze konal 4. ročník mezinárodní konference "Tepelná ochrana budov 2002". Tato konference se zabývala současnými trendy a novými poznatky v oblasti tepelné ochrany budov. Čtvrtý ročník byl věnován čtyřem nosným tématům: vývoj požadavků na tepelnou ochranu budov v Evropě, motivace k nízké energetické náročnosti budov, nízkoenergetické domy - teorie a praxe a trvale udržitelné bydlení (v rámci Agendy 21).
| Podle témat i zaměření konference by se zdálo, že byla určena spíše odborníkům. Mnohé přednášky se však netýkaly úzce specializovaných témat, ale ukázaly, jakým směrem pravděpodobně půjde stavitelství v oblastech tepelných izolací do budoucna.
O vysokou odbornou úroveň konference se postarala dvojice oficiálních odborných garantů - Jiří Šála za Českou republiku a Zuzana Sternová za Slovensko. Konference pořádal OPET Czech Republic v rámci programů Evropské unie. Finančně byla konference podpořena dvěma významnými sponzory - Rockwool, a. s., a JČE, a. s., a o její úrovni svědčí nejen účast více než 140 odborníků z Čech, Slovenska, Rakouska, Litvy, Dánska, Německa, Švýcarska, ale i to, že zúčastnění věnovali pozornost přednášejícím až do pozdního pátečního odpoledne. První blok byl zaměřen na národní požadavky na tepelnou ochranu budov nejen u nás, ale i v ostatních státech Evropy. Z tohoto bloku lze odvodit jednoznačné a neustálé zvyšování nároků na tepelně izolační vlastnosti obvodových konstrukcí. Pozornost je třeba věnovat nejen vlastnímu tepelnému odporu konstrukce, ale do budoucna zejména tepelným mostům, a to jak liniovým, tak i bodovým. Podle některých přednášejících lze v blízké budoucnosti (okolo roku 2040 až 2050) očekávat požadavky na tepelné izolace na úrovni dnešních požadavků na pasivní dům, tedy součinitel prostupu tepla stěn pod U = 0,2 W/(m2.K). Zároveň je však nutné dbát nejen na součinitel prostupu tepla stěnami, ale pokud možno i na vyvážení tepelných úniků i ostatními konstrukcemi za předpokladu, že je to ekonomicky a konstrukčně vhodné. Je nutné si uvědomit, že dům se nestaví jen na používání v přítomnosti nebo v následujících několika málo letech, ale musí umožňovat pokud možno bezproblémové užívání po celou dobu životnosti. To se například může projevit v tom, že se do stavby s konstrukcemi s maximálním tepelným odporem osadí dnes již cenově přijatelná okna se součinitelem prostupu tepla U = 1,1 W/(m2.K) a bude se předpokládat, že během životnosti domu se okna vymění za nová, technicky vyspělejší s podstatně příznivějšími tepelně technickými parametry. V souvislosti se zpřísňováním norem na tepelnou ochranu budov se rozvinula zajímavá diskuze nad příspěvkem Claudie Alt z Německa, který se týkal nové německé směrnice EnergieEinspar-Verordnung 2002. Tato směrnice vešla v platnost 1. února 2002 a předepisuje maximální spotřebu energie na provoz budovy, a to nejen na vytápění, ale i na přípravu teplé vody a klimatizaci. Tuto směrnici musí splňovat všechny novostavby a v některých případech i již postavené domy. ŠVÝCARSKÉ ZKUŠENOSTI Za velmi zajímavou přednášku je možné považovat příspěvek Karla Viridéna, který se týkal rekonstrukce starého činžovního domu na dům s minimální spotřebou tepla na vytápění. V příspěvku byl patrný nekompromisní přístup k tepelným izolacím a zvyšování tepelného odporu i u starých památkově cenných domů, a to i při dalších omezeních, jako např., že dům nemůže z čelní strany obsahovat více než 3 cm tepelné izolace. Pro splnění požadavků na co nejmenší součinitel prostupu tepla bylo u této stěny kombinováno zateplení z vnější strany v již zmíněné síle 3 cm s tepelnou izolací zevnitř. Návrh pochopitelně obsahoval i zhodnocení tepelně vlhkostních parametrů při aplikaci tepelné izolace zevnitř. Vzhledem k tomu, že se jednalo o dům na frekventované ulici, byla celá konstrukce střechy vč. schodiště předmontována ve výrobně a následně byly celé bloky osazeny na zděnou část domu. Moderní trendy ve stavebnictví představoval příspěvek Gerta Christensena, který představil nově postavený administrativní objekt firmy Rockwool v Dánsku. Tato budova má 2500 m2 podlahových ploch a předpokládaná tepelná ztráta je 15 kWh/(m2 za rok). Dům je experimentální, a tak obsahuje velké množství čidel, která sbírají kontinuálně data a vyhodnocují je. Dům je možné navštívit i virtuálně na adrese: www.rockwool.com. Právě tento dům byl již stavěn tak, aby pokud možno splnil požadavky na tepelné ztráty i za 50 let. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ Výše uvedené slovní spojení zatím pro naši veřejnost není nosným tématem, neboť většina obyvatel si neuvědomuje, že dochází k velmi intenzivnímu vyčerpávání neobnovitelných zdrojů energie. Nicméně je pravdou, že stále více obyvatel životní prostředí zajímá a podle průzkumů je již nezanedbatelná část populace ochotna platit zvýšené náklady na ekologickou energii. Tento trend se bude neustále pokračovat a je na nás, jaký k němu zaujmeme postoj. Zdá se, že do budoucna se bude spotřeba energie domu hodnotit nejen z pohledu užívání, ale z pohledu celkové životnosti stavby. Bude tedy nutné nejen spočítat energii potřebnou k udržení přijatelného klimatu v budově, ale i tzv. vázanou nebo šedou energii, tedy energii potřebnou na výrobu jednotlivých stavebních prvků, na výstavbu domu i na jeho následnou recyklaci, popř. skládkování. Podle příspěvku Jana Tywoniaka je pravděpodobné, že do budoucna bude vhodné optimalizovat tloušťku tepelné izolace spíše podle spotřeby provozní energie domu a svázaných energií, zejména proto, že dlouhodobé prognózy cen energií nejsou dostatečně přesné. OPOMÍJENÁ MÍSTA ZTRÁT Některé přednášky i názory diskutujících se týkaly dosud málo publikovaných problémů - tepelných mostů a infiltrací. Podle přednášky Jiřího Šály se mohou výrazné tepelné mosty projevovat zvýšením součinitele prostupu tepla U o 25 %, což představuje zároveň zvýšení tepelných ztrát o tuto hodnotu. Podle mých zkušeností přitom však nejde o extrém, u nepovedených staveb je možné očekávat i vyšší zvýšení hodnoty součinitele prostupu tepla. S tepelnými mosty souvisel i příspěvek Nizar Al-Hajjara, který se věnoval mj. tepelným mostům u dvojskel způsobených hliníkovými distančními rámečky. Velmi zajímavého tématu se dotýkala přednáška Jiřího Nováka, který se zabývá vzduchotěsností stavebních dílů a staveb. Podle jím uvedené tabulky náhodně vybraných objektů tyto objekty více jak 3x překračují německé požadavky na vzduchotěsnost staveb. Tato netěsnost staveb má pochopitelně výrazný vliv na podstatné zvýšení spotřeby energií na vytápění, zejména za větrného zimního počasí. Příspěvek Zbyňka Svobody se týkal simulačního modelu připravované evropské normy prEN ISO 13792. V něm na konkrétním příkladu depozitáře ukazoval, jak je možné spočítat maximální teplotu v letním období a pomocí jednoduchých opatření pak docílit toho, aby v místnostech nestoupla teplota nad maximální povolenou mez, která činila 21oC. Tento problém se netýkal vytápění budovy, ale naopak zabránění nadměrnému přehřívání bez pomoci chlazení. Jednotlivými úpravami (instalace vnějších okenic, intenzivní větrání v noci) bylo možné zcela vyloučit energeticky náročné chlazení a přitom v depozitáři zachovat požadovanou teplotu, která nepovede k destrukci uchovávaných objektů. |
