Tváří lednového vydání Moderní obce je starosta Svitav David Šimek

Tento týden se k předplatitelům a dalším čtenářům expedovalo lednové vydání Moderní obce. Na první straně obálky najdete snímek Davida Šimka, starosty města Svitavy, jímž je anoncován hlavní rozhovor aktuálního čísla časopisu. K lednovému vydání Moderní obce náleží i speciální třicetišestistránková příloha, která představuje všechny projekty, které byly přihlášeny nebo nominovány do loňského ročníku soutěže Komunální projekt roku 2019.

V lednovém vydání Moderní obce však najdete i další zajímavé texty. Začíná tam mimo jiné nový seriál advokátky Jany Zwyrtek Hamplové nazvaný Stovky otázek bez odpovědí aneb Jak řešit situace, které zákon o obcícch výslovně neupravuje.

Určitě si nenechte ujít ani závěr jiného seriálu z pera Jiřího Hrubého, vedoucího odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv. Ve svém třextu se zabývá kritérii pro posouzení zákonnosti opatření obecné povahy o vyhlášení "bezdávkové zóny".

Pochopitelně ani tentokrát nemůže v Moderní obci chybět téma připravovaného stavebního zákona. V lednovém čísle se k němu velice zevrubně (a kriticky) vyjadřuje starosta města Postoloprty Zdeněk Pištora.

V rubrice Kauza se zabýváme aktuálními úvahami o možných změnách rozpočtového určení daní. Nad jednou požadovanou změnou - zastropováním příjmů z RUD pro čtyři největší města - se v rubrice Polemika střetli poslankyně Věra Kovářová, místopředsedkyně Sdružení místních samospráv ČR, a poslanec Martin Baxa, primátor města Plzně.

Nepochybně zaujme i text náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy Pavly Katzové, která komentuje reformu financování regionálního školství, která odstartovala letos 1. ledna.

V rubrice Spektrum si přečtěte ohlédnutí za sérií seminářů pořádaných loni v září, říjnu a listopadu Českou advokátní komorou, Nejvyšším státním zastupitelstvím ČR, Svazem měst a obcí ČR a Sdružením místních samospráv ČR od názvem Zastupitel v právu. Pro mnohé čtenáře budou možná překvapením slova nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který připustil, že "moc nevíme, jak to na obcích skutečně chodí, máme to jen vyčtené ze zákonů".  V té souvislosti uvedl, že se zkusí domluvit se dvěma státními zástupci a vyslat je na stáž - jednoho do velkého města, druhého na malou obec, aby se detailněji seznámili se složitostí právního prostředí, v němž se zastupitelé - většinou právní laici - musí pohybovat. Tito státní zástupci by následně mohli metodicky působit do celé soustavy státního zastupitelství.

A protože z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují, činíme tak i nyní.

* Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady:  "České ekonomika i nadále naráží na bariéry na trhu práce, který stále vykazuje znaky přehřívání. Tempo růstu objemu mezd a platů má sice letos klesnout ze 7,4 na 5,9 procenta, přičemž míra nezaměstnanosti podle odhadu vzroste o 0,2 procentního bodu na 2,2 %, ale převis volných pracovních míst nad počtem uchazečů o práci bude i nadále přetrvávat.

Města a obce tuto skutečnost pocítí především pří plánování a realizaci investic. Dodavatelské subjekty se totiž budou i nadále potýkat s nedostatkem kapacit, což se nepříznivě projevuje na délce dodacích lhůt. Starostové tak musí i pro rok 2020 počítat se zvýšenou pravděpodobností výskytu prodlev v realizaci investičních projektů."

* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: "Ukazuje se, že ve všech velikostních skupinách obcí mají ty s dluhem vyšší příjmy na obyvatele než ty, které dluh nemají. Vyplývá z toho, že půjčku si berou obce se spíše vyššími příjmy než ty, které mají příjmy nižší. Takže přijetím půjčky obce nekompenzují nižší příjmy, nýbrž hledají dodatečné prostředky na rozvoj obecní infrastruktury a na zlepšení podmínek života svých obyvatel."

* Luděk Tesař, ekonom: "Mé úvahy k změně RUD založené na dvacetileté zkušenosti spoluautora RUD jsou následující:

1. rozšířit spektrum sdílených daní o daně spotřební, tím se ještě více sladí vývoj příjmů státu a obcí;
2. sladit koeficientů statutárních měst tak, aby Praha, Brno, Ostrava a Plzeň tolik nevyčnívaly – k tomu pro zaplacení velké části této operace využít;
3. zavedení plného sdílení daně z hazardu, čímž by se uhradilo částečně sladění koeficientů pro statutární města a odstranila by se nespravedlnost a velké rozdíly u obcí s a bez výnosů z hazardu; zároveň by se zamezilo negativním dopadům na státní rozpočet;
4. přesunout příspěvky na přenesený výkon státní správy do rozpočtového určení daní po úspěšném vzoru přesunu příspěvků na žáky do RUD (k němuž došlo v roce 2013 – a osvědčilo se to); zavedly by se podíly podle velikosti správních obvodů a úrovně přeneseného výkonu (I,II, III) – tím by se utnula jednou provždy diskuse nad tím, kdo koho dotuje koho – jestli stát obce nebo obce stát;
5. zrušit většinu dotací pro obce a kraje a rozpustit je do RUD; obce si na investice rády velmi levně půjčí, když budou mít záruky vyššího příjmu v rámci RUD a nad zmizením dotací bude plakat jen Evropská unie a její komise, lobbystičtí nohsledi a podivné dotační firmy – jsem přesvědčen o tom, že většina obcí by tomu zatleskala."

* Petr Bartoň, ekonom: "Parametrizace zákona o RUD není optimální ani ve vztahu k různosti služeb, které různá města zajišťují. V podstatě jediný prvek, který řeší extra služby velkých měst (jež využívají lidé z okolních regionů – jako divadla či galerie), jsou takzvané přepočítací koeficienty, podle nichž má jeden Brňan, Ostravan či Plzeňan hodnotu 2,3 běžného obyvatele, a jeden Pražan dokonce 4 běžných obyvatel. Takto vyjmenovaný arbitrární seznam je nefér nejen vůči pátému největšímu městu (Liberci), ale podle odborné literatury může též porušovat Směrnice EU o státní podpoře. Jmenovitý výčet měst, na něž se uvedené koeficienty vztahují, vlastně zakládá stav, jako bychom měli například zákon, že dotace na dopravu může dostávat jen firma s písmeny Č a D v názvu.

Hádky o zvláštních koeficientech se stále vedou o to, jestli je čtyřnásobek pro Prahu moc nebo málo za extra služby. Téměř nikdo však neřeší, že kvůli našim „rakousko-uherským“ zákonům o policejní adrese a kvůli složitosti její změny dnes u nás málo lidí skutečně bydlí na své oficiální adrese. V Praze je tento nesoulad samozřejmě největší: Namísto pro výpočet vykázaných 1,3 milionu lidí žije v hlavním městě –podle expertních výpočtů platformy 4CT – reálně nejspíše 1,6 milionu lidí. Potom veškerá parametrizace podle počtu oficiálních obyvatel samozřejmě postrádá smysl."

* Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv: "Po slovenském vzoru například žádáme, aby s ohledem na stárnutí české populace bylo do RUD zařazeno nové kritérium – počet seniorů nad 65 let s trvalým pobytem na území obce, a to s vahou 5 % v RUD. Sdílení daní mezi stát a obce by mělo obsahovat rovněž solidární část, kdy by například 1 % celkového inkasa sdílených daní sloužilo na podporu strukturálně postižených regionů a obcí."

* František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR: "Za rok 2018 jsme v obcích a městech rozumně proinvestovali a více než stát, bezmála 100 mld. Kč, a to z 80 % dokonce z vlastních zdrojů. Máme připravenu řadu projektů, které nejsou spolufinancovatelné z národních zdrojů či EU. Jde především o infrastrukturní stavby v malých obcích, a těm na účtech potřebné miliony opravdu neleží. To je hlavním důvodem našich snah posílit obecné rozpočty, aby samosprávy dokázaly uskutečňovat své projekty a ufinancovaly stále se zvětšující nároky na pokrytí potřeb občanů, především v sociální oblasti.“

* Veronika Vrecionová, předsedkyně Spolku pro obnovu venkova: „Kromě samotného procenta, které na sdílených daních připadá obcím, debatujeme i o jednotlivých parametrech, mezi něž bezesporu patří zohlednění počtu seniorů v obci. Důvodem je mimo jiné neustále narůstající agenda, kterou na obce stát uvaluje, aniž by ji finančně kompenzoval. V řadě činností navíc vláda v posledních letech selhává a obce tyto činnosti musí kompenzovat na vlastní náklady. Například v oblasti vzdělávání často obce vydávají na platy učitelů více, než jim stát hradí, aby byly jejich školy vůbec schopné kvalitní učitele přilákat. Vydávají také značné prostředky na sociální služby, jejichž financování stát omezuje atp.“

* Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy: „V Praze vzniká 25 % HDP, z rozpočtového určení daní získáváme pouze 7 % z celkového výběru daní. Z mého pohledu jde tedy o nesmyslný návrh Sdružení místních samospráv, podpora regionů by neměla jít na úkor měst, která jsou motorem ekonomiky a centrem inovací. Naopak problém vidím v tom, že evropské dotace byly místo smysluplného rozvoje regionů použity na soukromá hnízda oligarchů... ...Praha zajišťuje mnoho funkcí pro obyvatele Středočeského kraje, které dotuje z financí, jež dostává od státu »na hlavu« každého obyvatele Prahy. S ohledem na to, že městská hromadná doprava je dotována ze 75 % městem, tak na každého mimopražského uživatele MHD pražský dopravní podnik doplácí ze své kasy. Obdobný problém je například i ve školství.“

* David Šimek, starosta Svitav: "Jako předseda Školské komise SMO ČR spolu s kolegyněmi a kolegy v komisi aktuálně řeším financování školství a zejména nepedagogických pracovníků. Jednal jsem s ministrem školství o možnosti podpory lyžařských školních výcviků. Svaz měst a obcí ČR podporuje cestu, že by stát měl uvolnit více peněz do ostatních neinvestičních výdajů na vzdělávání (ONIV), které dává školským zařízením. Aktuálně dává 1136 Kč na žáka, naším zájmem je, aby tento příspěvek byl vyšší a škola z něj mohla hradit lyžařské a hlavně plavecké výcviky. Pan ministr slíbil, že letos by rád udělal novelu školského zákona, která by umožnila změnu pravidel čerpání této položky a od roku 2021 by rád navýšil rozpočet na ni z 2,1 miliardy na 3 miliardy korun, což vychází v průměru 2000 korun na žáka."

* Pavla Katzová, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy: "Od letošního ledna začínají být finance rozdělovány podle podmínek každé konkrétní školy. Pro jednotlivé typy škol a školní družinu je stanoven maximální počet hodin výuky hrazený ze státního rozpočtu. Peníze jednotlivým školám bude rozepisovat přímo Ministerstvo školství na základě výkazů, které školy vyplňovaly k 30. září 2019."

* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: "Život přináší i různé jiné příběhy – například dlouhodobou nemoc místostarosty, kterého nechtějí kolegové z toho důvodu odvolat, ale chtějí za něj na určitou dobu „náhradu“. Nebo když zastupitelé chtějí dát pravidla jednomu z kolegů, který tzv. nemá rozum, a na každém zasedání vystupuje až stokrát apod. Jak na to se vám pokusíme také poradit.

- Když nevím, ptám se. Přestože jsme v úvodu napsali, že stanoviska a metodiky Ministerstva vnitra ČR (a dalších ministerstev) nejsou závazné, jsou důležité pro jednu věc – pokud nevíme a zeptáme se – a oni nám odpoví, nemůže nám pak nikdo v budoucnu zazlívat, že jsme se řídili stanoviskem odborného správního orgánu. Tedy jde o další prvek prevence odpovědnosti. Tedy stanovisko ministerstva je důležitý prvek onoho „alibi“ do budoucna, že jsme udělali vše, co jsme mohli, abychom se dopátrali správného řešení. Proto pokud nevíme – ptejme se, tím nemůžeme udělat nikdy chybu. Podstatné je, abychom dokázali položit otázku na základě pravdivě popsané situace, nikoli zavádějícím způsobem.

Dokumentujme to opět na případu Ferrari. Pokud bychom se zeptali Ministerstva vnitra ČR, zda může zastupitelstvo rozhodnout o nákupu movité věci – osobního služebního automobilu, ministerstvo samozřejmě odpoví, že zastupitelstvo tak rozhodnout může.

Kdybychom se však zeptali, zda může zastupitelstvo rozhodnout o nákupu movité věci – osobního automobilu ferrari za 10,2 mil. Kč jako služebního vozu starosty města, ministerstvo nás nepochybně důrazně upozorní na ustanovení o hospodárnosti apod.  Tedy i ptát se je nutné objektivně.

- Když nevím a nechci se ptát ministerstva, povolám advokáta. Řada obcí a měst má zábrany ptát se přímo ministerstva, a to ze dvou důvodů:

– nechtějí svou nejistotu „odhalovat“, aby náhodou nevyvolaly samy proti sobě kontrolu apod.;

– chtějí názor nikoli úřednický, ale více „svobodný“.

Pak mají svou roli v rámci generální prevence advokáti. Proč? Jsou to osoby, které jako jediné v rámci ČR mohou dávat právní stanoviska v rámci své soukromé praxe, nikdo jiný toto oprávnění nemá (podobnou roli by mohlo sehrát snad pouze stanovisko z akademické obce – z některé právnických fakult), a proto názor někoho jiného nemůže vyvolat ty důsledky, které identifikoval už před několika lety Nejvyšší soud ČR (19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010): „Jestliže se laické osoby spolehnou na právní rady advokáta jako osoby práva znalé, aniž by zde byly nějaké konkrétní okolnosti, ze kterých by mohly usuzovat na nesprávnost takových rad, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění.“ Jinými slovy řečeno, pokud jsme postupovali tak, jak nám advokát poradil, nemůže být vůči nám vyvozována odpovědnost."

* Libor Šebestík, zástupce ředitele Městské policie Prostějov: "V příštích letech chceme realizovat více mobilních kamerových jednotek a využívat je podle požadavků při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Jedním z dalších cílů je vyřešit zcela nezávislé napájení (např. využitím solárních panelů). Potenciální zájemcům o vlastní mobilní jednotky, postavené na základě výše uvedené technologie, doporučujeme provést realizaci pouze se šifrovaným přenosem do vlastní sítě a na vlastní záznamové úložiště, zejména z důvodu ochrany přenášených dat podle požadavků GDPR a MV ČR. Je také třeba vyjednat optimální finanční podmínky s operátorem pro poskytování neomezeného datového připojení a přidělování pevných IP adres v rámci poskytnuté virtuální sítě."

* Stanislav Loskot, poradce pro komunikaci a bezpečnost ve veřejné správě: "Problémem řady organizaci spojeným s řízením lidí je nerovnováha mezi říze­ním a vedením. Převaha vedení nad řízením je často problémem menších a začínajících organizací. Jejím důsled­kem je kult osobnosti vedoucích představitelů organizace a chaos při jejím řízení. Nerovnováha v neprospěch vedení, která je v praxi častější a postihuje především organizace větší a starší, vytváří naopak krátkozrakost, strnulost a byrokracii, nízkou odpovědnost a především neschopnost reagovat na změny; jejím průvodním rysem je i nedostatečná motivace a iniciativa zaměstnanců."

* Jiří Hrubý, Kancelář veřejného ochránce práv: "dokud správní soudy či Ústavní soud neposkytnou svojí judikaturou konkrétnější vodítka k posuzování zákonnosti a ústavnosti postupu pověřených obecních úřadů při vyhlašování opatření, měly by se tyto správní orgány zdržet alespoň zjevných excesů.

Prvním z nich je vyhlašování opatření na území celého města, aniž by byl prokázán zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů v jednotlivých oblastech. Takový postup se zjevně míjí s úmyslem zákonodárce, který formulací „oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“ rozhodně neměl na mysli, že oblastí může být území celého města.

Ze samotné právní úpravy a principů, které je při vyhlašování opatření třeba dodržet (zejména princip proporcionality), je zřejmé, že pověřený obecní úřad musí vždy zvažovat skutečné dopady a nezbytnost samotné regulace opatřením obecné povahy. Měl by si vždy zodpovědět otázku, zda je vydání opatření obecné povahy způsobilé dosáhnout snížení výskytu sociálně nežádoucích jevů a eliminace „obchodu“ s chudobou. Měl by také zvažovat dopady opatření na jednotlivé cílové skupiny a zvolit takový postup, který zasahuje do práv dotčených osob co nejméně."

* Zdeněk Pištora, starosta města Postoloprty: "Záměr nového stavebního práva tak, jak je nyní předložen, se zaštiťuje zkrácením praktických lhůt pro vyřizování povolování staveb – toto je však jen laciné mediální zdůvodnění a „mediální masáž veřejnosti“, výsledek bude přesně opačný.

Navrhovaná centralizace je projevem autoritativních a diktátorských režimů. Jinak řečeno, je zde patrná snaha o odebrání samostatného rozhodování obcí.

Stávající systém zajišťuje potřebnou dostupnost veřejnosti, jak vzdáleností ze všech míst správního území, tak znalostí místních poměrů.

Provádění pokusů je pro vědecké pochopení světa nezbytné, ale neprovádění hazardních pokusů na celém státě a na prostých občanech! Úspěšná věc se aplikuje, až po úspěšném zkušebním provozu.  Je třeba vytvořit zkušební ověřovací model tohoto hazardního projektu a teprve po nezpochybnitelném úspěšném vyhodnocení jej případně aplikovat na celý stát."

* Zuzana Adamcová, kolektivní systému zpětného odběru elektrozařízení EKOLAMP: „V případě České republiky se zjistilo, že v podstatě 100 procent testovaných elektrozařízení, nabízených do ČR prostřednictvím zahraničních e-shopů, nedodržuje zákonné environmentální povinnosti. To znamená, že nová elektrozařízení jsou prodávána bez toho, aby se jejich výrobci či dovozci jakýmkoliv způsobem zapojili do systému zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení. Dále za tyto produkty není při prodeji často ani uhrazena daň z přidané hodnoty. A jelikož se jedná o výrobky, které jsou doručovány ze zahraničí přímo konečnému spotřebiteli, není v řadě případů ani testována bezpečnost těchto výrobků, obsah nebezpečných látek a podobně. V zemích jako je Francie, Anglie nebo Německo je už více než 15 procent všech prodaných elektrozařízení dodáno spotřebitelům přes zahraniční e-shopy, aniž by bylo zajištěno, že výrobci nebo dovozci těchto produktů budou řádně zapojeni do jejich sběru a recyklace. V České republice se zatím jedná „pouze“ o nižší jednotky procent, ale i zde bude toto číslo nepochybně růst. Česká republika je zatím s řešením tohoto problému pozadu.“*

/rš/

Lednové vydání Moderní obce si můžete přečíst v digitální podobě na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec, nebo si tištěnou Moderní obec můžete předplatit na: https://www.profipress.cz/predplatne/.