Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Kateřinou Šilhovou Šafránkovou (viz první strana obálky nahoře), starostkou MČ Praha – Dolní Chabry.
Lednové vydání Moderní obce však přináší i řadu dalších zajímavých a podnětných textů, v nichž promlouvá nemálo osobností nejen z veřejné správy. Uvádíme proto výběr z jejich vyjádření pro Moderní obec.
* Kateřina Šilhová Šafránková, starostka MČ Praha – Dolní Chabry: Dolní Chabry mají svoji silnou historii. Starousedlíkům vyhovuje vesnická atmosféra, že tu býval klid a přitom Praha na dosah ruky. Začínají se sem stěhovat mladí lidé s rodinami, kteří mají zase svou představu o tom, jak by měla pražská městská část fungovat. Snažíme se nějak skloubit, aby to původní, tradiční šlo dohromady s novým a moderním.
Nová zástavba vzniká v rozvojových lokalitách. V té první části se očekává až 1200 bytů a až se lokalita jednou zastaví celá, zdvojnásobí počet obyvatel. Propojení původní a nové části není dáno ani fyzicky, kvůli obtížné průchodnosti úzkou cestou, kterou se nám však podařilo zachránit jako zelenou a pro pěší. Snažíme se ji kultivovat, aby se tudy novým obyvatelům dobře chodilo a nemuseli vždycky brát auto a jet okolo.
A naše další specifika? Zrovna nedávno mi jeden developer říkal, že se o nás za poslední dva roky začíná dost vědět jako o challenging municipality, tedy že to s námi není úplně jednoduché. Faktem je, že proti některým zásadním projektům se snažíme bránit, zejména proto, aby se z nás nestalo technické zázemí velké Prahy. Ohrožuje nás například aktuální trasování pražského okruhu, které by vedlo přes tři chráněné přírodní lokality. Všemi silami se snažíme bojovat za rozumnější alternativu. Příkladů by bylo víc. Raději bychom ale spíše tvořili než bojovali.
* Petr Mareš, starosta obce Červená Voda na Ústeckoorlicku (k projektu návratu voidy do krajiny, s nímž obec zvítězila v soutěži o nejinovativnější obec v oblasti udržitelné energetiky a environmentální odpovědnosti v rámci projektu OBEC 2030): Do území degradovaného odvodněním a intenzivním zemědělským využíváním zpětně přivedeme vodu a nastartujeme podmínky pro rozvoj přirozených procesů. Lokalita bude zásobena prostřednictvím dvou drobných korýtek, která budou v době zvýšených průtoků dotovat nivu vodou. V části roku budou založené prvky závislé na hladině podzemní vody a atmosférických srážkách. V průběhu, který z části kopíruje vedení suchého odvodňovacího příkopu, jsou navrženy dvě mělké průtočné tůně.
* Zuzana Buryanová, ředitelka malotřídní ZŠ Zbyslavice na Ostravsku (k úpravě školní chodby, jak si ji s pomocí architekta Davida Kotka navrhly samo žáci): Chodba hlavně slouží dětem. Rády v ní tráví čas, setkávají se zde žáci obou tříd, povídají si. Mezi vyučováním v chodbě najdou klid na soustředění se. Je tu spousta knih, ve kterých si děti čtou. Naše škola je malotřídní, což znamená, že se v jedné třídě učí dva i tři ročníky, takže chodba někdy poslouží jako třída. Díky proskleným dveřím má učitelka přehled o tom, co se děje »venku«. Už druhým rokem se zabýváme Montessori pedagogikou a je nám blízká nejen myšlením, ale i minimalismem. Děti v dnešní době mají mnoho rušivých podnětů, a tak jsme se rozhodli, že chceme jít cestou jednoduchosti, estetičnosti a vidět věci z pohledu dětí…
…Jedním z požadavků dětí byly květiny visící ze stropu, což byl oříšek,“ říká ředitelka školy. „Ale i tohoto úkolu jsme se zhostili, myslím, na výbornou. Děti si také přály velké gauče. Ty však pro nás byly cenově nedostupné, a navíc by se i hůře udržovaly. Zakoupená křesílka jsou dostatečně široká na to, aby se tam vešly i dvě děti. Nejvíce si užívají polštářků a dek. Místo obrazu (protože jsme se nemohli shodnout, jaký typ obrazu by v chodbě visel) jsme pověsili dětem velké zrcadlo. Děti zde totiž rády o přestávkách baletí.
Nejen plánování školní chodby, ale také samotná stavba mateřské školy i rekonstrukce původní školní budovy probíhaly ve spolupráci s obcí, zaměstnanci i architektem – a tato spolupráce se vyplatila. Díky vstřícnosti starostky Regíny Vřeské máme možnost ve spolupráci pokračovat. Společně nyní navrhujeme školní zahradu v přírodním stylu.
* Petr Borecký, radní Středočeského kraje pro oblast veřejné dopravy: Systém financování dopravní obslužnosti jsme změnili z prostého důvodu. Do roku 2021 nebyl vůbec v problematice příspěvků na dopravní obslužnost ze strany obcí a měst žádný řád. Neexistoval systém. Rozdíly mezi jednotlivými městy a obcemi byly obrovské a neodůvodnitelné.
Uvedu příklad: Stojí vedle sebe dvě stejně velká města, přitom jedno z nich platilo sedm milionů korun a druhé vůbec nic. Nebyla v tom logika, nemělo to smysl. Jediné, co se dalo vysledovat, byla jednoduchá linka – pokud měl krajský politik v určité oblasti dostatek hlasů, měli zde i obslužnost za daleko lepší podmínek. To bylo skutečně neúnosné. Zavedli jsme tedy systém spravedlivý, který se váže na počet cestujících, hustotu linek a zalidněnost sídel. Standardy DO jsou »politicky slepé«, měří všem stejně. Co se týče obcí a měst, už jsme podepsali smlouvy se zhruba 95 procenty z nich. Žije v nich více než 90 procent obyvatel kraje.
* Milan Volf, primátor statutárního města Kladna: Ohledně standardů dopravní obslužnosti (SDO) zaváděných Středočeským krajem jsme se jako město na soud obrátili například už jen například proto, že tyto standardy jsou vytvořené bez dopravních průzkumů. A byť byl vedením kraje deklarován opak, sám kraj se několikrát usvědčil ze lži. Data z průzkumu nám i přes několik výzev nebyla předložena a dozvídáme se, že dopravní průzkum probíhá až nyní a výsledky by měly být až v lednu letošního roku! Celý systém stojí na vodě. Jeho hlavním kritériem je počet obyvatel obce, nikoliv reálný počet cestujících.
Kritérium vycházející z počtu obyvatel navíc vůbec nerespektuje velikost města Kladna, protože maximem je zde sedm tisíc obyvatel. Kladno jich však má desetkrát tolik! SDO jsou tedy netransparentní a navíc nejednotné, když jsou vůči účastníkům ve stejném postavení nabízeny rozdílné smluvní podmínky.
Konkrétně vůči Kladnu vytvořil kraj cílený nátlak a k 1. září dopravu omezil s nepravdivým odůvodněním, že Kladno nejedná a že je „černým pasažérem“. Navíc v době krátce před komunálními volbami s jasným cílem postavit občany Kladna proti jeho vedení. Kraj nerespektuje veřejný zájem a jedná podle nás zcela nezákonným způsobem. Věříme, že v soudním řízení nakonec Kladno uspěje a kraj bude nucen vrátit dopravu do takového stavu, který odpovídá přepravní poptávce i jím schválenému plánu dopravní obslužnosti. Lidé se nevejdou do autobusů, které mají neustále zpoždění a někdy dokonce i projíždějí zastávkami, protože už v nich není místo.
* Martin Půta, místopředseda Rady Asociace krajů ČR a předseda její dopravní komise, hejtman Libereckého kraje: Veřejná doprava je tu vlastně pro všechny oblasti života. Využijete ji pro dopravu do práce, na úřad, do škol, na výlet či k lékaři. Aby mohla fungovat efektivně, je potřeba spolupracovat i meziresortně. Otevře-li se tak debata například o tom, jak se posune výuka ve školách, musí se brát v potaz brát také dopad na veřejnou dopravu a na to, aby se tímto krokem nestala méně efektivní.
Obdobně je vhodná spolupráce se zaměstnavateli. V Libereckém kraji se snažíme o takovou spolupráci a integrujeme do systému i tzv. svozovou dopravu. Je však spousta zaměstnavatelů, kteří o takovou spolupráci nestojí. Ono to pak stojí více peněz nás všechny – i ty firmy. Kolem směn totiž vidíte autobus, který jede do jednoho podniku jako neveřejná doprava s 15 lidmi a vedle něj jako nezbytnou dopravní obslužnost provozujeme krajský autobus s dalšími 15 lidmi. V obou autobusech je ale řidič, přičemž se bavíme o jejich kritickém nedostatku...
* Luděk Tesař, ekonom: Obce by měly přehodnotit v novém ekonomickém prostředí veškeré ceny. Škodlivé a ekonomicky nebezpečné je praxi nejčastěji chování politiků, kteří lidem neříkají pravdu a uvádějí je v omyl, například:
– Odpady. Katastrofa za 3,4 Kč denně je chiméra, které nedoporučuji podléhat nebo ji dokonce vyvolávat. Ano, počáteční dusno kvůli pár stokorunám za poplatky za odpady ročně navíc bývá nepříjemné. Jenže to, co nyní soudné lidi trápí, je zvýšení cen energií. Domácnost, která elektřinou i topí, bude za elektrický proud už možná navždy platit místo dosavadních 40 tis. Kč i více než 100 tis. Kč ročně, to už se patrně nikdy nezmění, viz graf. Jistě, obec lidem nastavováním financí do reality svým sociálně slabším obyvatelům nepomůže, jenže obec není sociální úřad a lidé většinou práci mají. Nezaměstnanost je v ČR nejnižší v Evropské unii – a dokud mají lidi práci, je na argumenty typu „1200 Kč za odpad ročně nás zničí“, vcelku snadná odpověď, že jde pouze o 3,4 Kč denně.
– Doprava. Svezete se autobusem za 15 Kč či můžete mít permanentku za 2000 Kč na rok, tj. za 5,5 Kč na den! Realita je však taková, že permanentka nestojí 2000 Kč, nýbrž 10 000 Kč na rok. Lidé ztrátu samozřejmě zaplatí tak, že stát nebo obec vytvoří dluh, který není vidět, a služba může být vesele zdarma či silně dotovaná. Daní za toto lhaní jsou dluhy státu nebo silně omezený rozvoj infrastruktury města. Cena adresné služby by zkrátka vždy měla odpovídat realitě. Finance pokaždé vystaví účet. Jednou budeme všichni platit vyšší daně než dosud kvůli podobným nerealistickým politickým prohlášením.
Fascinuje mě příklad Spojených států, kde stát naúčtuje a nechá si zaplatit služby úředníka, například probační a mediační služby. To je správná cesta. Ani doprava není neadresnou sociální službou a buď ji zaplatí cestující nebo ten kdo necestuje veřejnou dopravou či stát na dluh nebo město krácením investic.
– Nájmy. Obce musí ze zákona uplatňovat tržní nájemné. Všichni ti politici, kteří nabádají obce, aby měli levné nájmy buď neznají zákon, nebo ho vědomě porušují. Pokud už obec byty má, musí mít tržní nájemné, které je všude v ČR blízké či vyšší 200 Kč/m2 bytu, nebo lze uplatnit propočet, že na nájmu se musí vybrat 3 až 4 % tržní ceny nemovitosti ročně. Takový je zkrátka standard návratnosti nebo zákon ekonomiky, chcete-li. Tak to prostě je. Když obec tržní nájemné v obecních bytech neuplatňuje, vzniká jí škoda, za kterou nese odpovědnost rada. Výjimku z tržního nájemného lze vytvořit za účelem veřejného zájmu, přičemž veřejný zájem skutečně není bydlení jednotlivců. Protože mnozí, světe div se, bydlí v tržním nájemném nebo družstevním či ve společenstvu vlastníků – a nikdo jim nic nedotuje z obecní kasy. Například moje neteř, zdravotní sestřička, které se narodil chlapeček, platí 15 tis. Kč měsíčně v Praze v panelákovém bytě.
Pouze jediná cesta vede k legálně levným nájmům, sice byty prodat nájemníkům například do družstev apod. Ať si zkusí každý sám bydlet za 50 Kč / m2, když jen výměna kotle nebo oprava domu či rekonstrukce koupelny přijde na tolik, že 3000 Kč měsíčně skutečně nepokryje ani zlomek nákladů.
* Jiří Svoboda, předseda Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL), ředitel Lesního družstva obcí se sídlem v Přibyslavi: Systém smíšené státní správy a samosprávy selhal v kůrovcové kalamitě z několika důvodů. Obvody pověřených měst jsou příliš malé na to, aby bylo možno zaměstnat lesníka na celý úvazek, a tak vznikaly kombinace nejrozmanitějších forem, Výsledkem je stav, kde na významném počtu měst nejsou ve funkci lesníci, ale různě technicky vzdělaní „odborníci na lesy“, kteří řeší problematiku lesnictví spolu se zelení, vodou, myslivostí, odpady či dalšími agendami, takže počet rozhodnutí, opatření obecné povahy a dalších kroků, které bylo v počátku kůrovcové kalamity potřeba provádět, se dá počítat na prstech jedné ruky.
Navrhujeme proto vytvořit lesní úřady, jejichž obvod bude vytvořen podle lesnatosti, vlastnické struktury a počtu vlastníků lesů. Pod lesní úřady přejde odborná správa lesů, jež v současném systému neplní své poslání, které má, a OLH se v podstatě nikomu nezodpovídá. Velikost obvodu dovolí zaměstnat lesnicky vzdělané odborníky, kteří budou schopni plnit svoje povinnosti tak, jak se tomu děje v okolních zemích. Takto vytvořený systém bude pouze dvoustupňový a bude levnější než systém stávající.
Je evidentní, že například na Vysočině, kde je téměř 50 tisíc vlastníků a jenom 40 % lesů je ve správě Lesů ČR, by lesní úřad patrně byl v obrysu okresu. Ale v pohraničních oblastech ČR, někdejších Sudetech, kde je vlastníkem lesů stát a pak několik obcí, zatímco soukromých vlastníků je tam jen pár, by každý lesní úřad spravoval území i několika okresů.
* Daria Balejová, architektka města Řevnice v okrese Praha-západ: Řekla bych, že jako architektka města mám rolí víc. Jsou to role vedlejší, pomáhající hlavním aktérům v různých úkolech, týkajících se péče o veřejný prostor ve městě. Dají se shrnout zhruba do pěti témat: plánování města, veřejné stavby, soukromé stavby, údržba a osvěta. Výhodou takové pětirole je, že ji hraje jedna osoba – a tím jsou vzájemně propojené.
Ad plánování města: Město nyní řeší regulační plány a územní studie několika lokalit. Městská architektka (MA) je členkou pracovních týmů a do debaty přináší svou zkušenost lokální i odbornou. Ad veřejné stavby: Město plánuje rekonstrukci dvou objektů pro ZUŠ, besední dům, knihovnu a spolky. Projekt připravuje externí architektonická kancelář a MA je spojkou architekt – investor – uživatel. Těm pomáhá formulovat zadání (což je náročný úkol a klíč k dobrým projektům) a připomínkovat projekt v jednotlivých fázích. Ad stavby jiných subjektů: Správa železnic plánuje kompletní rekonstrukci tratě přes Řevnice. MA asistuje radnici při připomínkování projektu. Ponoří se do složitých výkresů a snaží se shrnout dopady řešení pro město, pro každodenní trasy a pobyt lidí. Podařilo se nám tak zamezit akustickým stěnám podél kolejí, prosadit zachování nebo vytvoření tras skrz bariéru dráhy. Vyjednat mimoúrovňový přejezd nebo prostor pro další P+R parking u nádraží. Ad údržba: Jak budou Technické služby renovovat chodník, jakou umístí lavičku, jak opraví hřbitovní zeď, jakou barvou natřou most, navrhuje MA. Jsou to malé úkoly, ale početné a viditelné. Ad osvěta: Obecní stavební záměry v místním časopise shrnuje a vysvětluje MA. Průběžně pořádá architektonické procházky či přednášky, zve ke spolupráci fakultu architektury.
Městský architekt je vždy jen člen týmu a rozhodování je na těch, které k tomu občané zvolili. Témata, která jsem představila, jistě řeší každé město: starosta, jednotliví úředníci, stavební technici, vedení technických služeb a další. S městským architektem může být jejich rozhodování také více kompetentní (z hlediska architektury), komplexní (z hlediska souvislostí) – a vlastně i jednodušší.
* Miroslav Vodák, architekt pracující pro město České Budějovice: Městský architekt by měl být především kvalifikovaným poradcem vedení města v jeho urbanistickém a architektonickém rozvoji. To se týká strategických dokumentů, jako jsou územní plány a další koncepce, stejně jako přípravy konkrétních projektů a investic, kde je potřeba vhodně stanovit stavební program a zadat veřejnou zakázku – a nakonec se účastnit diskuse mezi politiky, developery a veřejností nad tématy rozvoje města a krajiny…
… Osobně bych u větších krajských měst preferoval kancelář městského architekta s celým multioborovým týmem profesí tak, jak funguje Institut plánování a rozvoje hlavního města (IPR) Prahy, Kancelář architekta města (KAM) Brna nebo Městský ateliér prostorového plánování a architektur (MAPPA) Ostrava. U menších měst to může být externí spolupráce, což se třeba v Litomyšli nebo Klatovech ukazuje jako zcela dostačující…
… Poiud jde o rozdíl v práci architekta pro veřejný a pro soukromý sektorem, ten spočívá především v tom, že veřejní zadavatelé se musí řídit zákonem o veřejných zakázkách, případně zákonem o obcích. Celý proces od projektu k realizaci probíhá několika koly schvalování v radě nebo zastupitelstvu a často se k němu vyjadřuje i veřejnost, což znamená velké nároky na vzájemnou spolupráci a koordinaci. Tyto procesy mají bohužel velmi různorodou kvalitu a v každém městě fungují jinak,
Soukromý zadavatel naopak může fungovat mnohem efektivněji. Většinou velmi dobře ví, co chce stavět a proč chce stavět a dokáže se rychle rozhodovat. Zjednodušeně řečeno, může si ke spolupráci vybrat koho chce a jak chce, a to jak architekta, tak stavební firmu. Může spolupráci rychle ukončit nebo navýšit rozpočet, bez toho, aby to musel měsíce odůvodňovat a schvalovat…
… Rozvoj a stavbu města nelze zcela zastavit ani v době krize, takže přestože pravděpodobně dojde k omezení investic, stále tu bude dost příležitostí pro projekty, které se dříve nebo později budou realizovat. Zásadní otázka pro zadavatele bude, zda chtějí hledat relativně levné a rychlé řešení nebo kvalitní architekturu a současné technologie, které zajistí, že výsledek bude dlouhodobě funkční a udržitelný. Celá řada investice navíc bude podporována dotačními tituly, včetně zpracování projektové dokumentace.
* Radkin Honzák, psychiatr: Máme-li se dobrat hlubšího poznání jakéhokoliv jevu - tedy také vyhoření a jeho prevence - musíme na to jít nejen rozumově, ale musíme hledat také souvislosti citové a pocitové, tedy emoční. To znamená vnímat prvotní symptomy blížícího se vyhoření v oblasti tělesné, jako jsou příznaky chřipky, bolet ve svalech, únava, bolet hlavy či trávicí obtíže) i duševní (odpor k práci a nevolnosti, apatie), Jak vyhoření zabránit? Je třeba se orientovat na hezké momenty života, hezké maličkosti každého dne a dělat věci i pro sebe, nejen pro druhé. Je dobré nemít přehnaná očekávání – od sebe i od druhých, nestanovovat si nesplnitelné cíle, a pak se pranýřovat z jejich nedosažení a odpočívat. Ti, kteří to neumějí, je cesta, že odpočinek si lidé dají jako úkol, který musí splnit. A je dobré mít na paměti, že nelze vždy čekat vděk od ostatních.
* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Obec může napadnout územní plán sousední obce nebo jeho změnu. Musí však tvrdit, že napadená část změny územního plánu bude mít podstatný vliv na život obce a jejích občanů, a pak to také prokázat, tedy prokázat onen konkrétní zásah, protože napadení územního plánu sousední obce se chápe jako výjimečný krok. Tedy své procesní právo si následně musí věcně obhájit.
Nicméně aktivní procesní legitimace je pro obce důležitým prvkem v případné právní obraně proti skutečně značným zásahům cestou územních plánů sousedních jednotek územní samosprávy. To, že je Nejvyšším správním soudem ČR aktivní procesní legitimace pro obce připuštěna, je vůči nim nutné vnímat jako dobrý judikát.*
/rš/
* Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na: https://www.profipress.cz/predplatne/. Předplatitel spolu s tištěnou verzí časopisu získá i možnost zdarma využívat kvalitní on-line čtečku řasopisu.
* Přístup do kvalitní on-line čtečky Moderní obce mají i všichni stávající předplatitelé časopisu (stačí k tomu na e-mailový kontakt: odbyt@profipress.cz zaslat poštovní adresu, na niž je předplatné tištěné verze Moderní obce objednáno, a e-mailovou adresu, na kterou bude on-line verze pro daného předplatitele zpřístupněna).
* Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.
