Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Janou Kuthanovou (viz první strana obálky nahoře), starostkou Hořiněvsi a od letošního března i předsedkyní Národní sítě Místních akčních skupin, z. s.
Aktuální říjnové vydání Moderní obce však přináší i řadu dalších zajímavých a podnětných textů, v nichž promlouvá nemálo osobností nejen z veřejné správy. Uvádíme proto výběr z vyjádření některých z nich pro Moderní obec. Nenechte si ujít ani téma měsíce, které tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
* Jana Kuthanová, starostka Hořiněvsi: MAS Hradecký venkov je od ledna 2020 nositelem projektu Komunitní sociální práce na venkově, který je podporován Ministerstvem práce a sociálních věcí z OP Zaměstnanost+. Obcím, jež se do projektu zapojily, umožňuje zavést systematickou komunitní práci cílenou na seniory, mladé nízkopříjmové rodiny s dětmi, matky samoživitelky, různé osoby ohrožené sociálním vyloučením apod.
Konkrétně v Hořiněvsi můžeme díky tomuto projektu zaměstnávat sociální pracovnici na 0,2 úvazku. Nejprve jsem byla trochu nejistá, zda se nám vůbec vyplatí. V obci se totiž všichni mezi sebou známe, většinou si umíme navzájem pomáhat a nejsme příliš zvyklí využívat „institucionální“ pomoc.
Jenže pak se otevřely problémy v souvislosti se zánikem některých dodavatelů energií, nastolily se nové možnosti na získání příspěvku na bydlení, nejnověji přišel na řadu pětitisícový příspěvek státu na dítě i do řady rodin, které rodičovský příspěvek nepobírají. A ejhle, najednou tato sociální pracovnice měla docela velké množství zájemců o její rady či pomoc s potřebnou administrativou. A to jsme nyní v celé republice vstoupili do další etapy Milostivého léta na pomoc lidem v exekucích, kdy i u nás přibudou zájemci o tento způsob oddlužení.
Sociální pracovnice v obci hodně pomohla i během minulých covidových let. Pořádali jsme různé soutěže, jichž bylo možné účastnit se z domova. Ty nejlepší, a nutno říci i dojemné zkušenosti máme s putovním památníčkem, který paní roznášela od jedné poštovní schránky ke druhé a do něhož lidé zapisovali své vzpomínky, životní příběhy, různé vzkazy atd.
* Antonín Schubert, mluvčí Svazu šumavských obcí: Ještě socialistický zákon o požární ochraně ukládá povinnost za požární ochranu na území parku obcím. Paradoxem je, že české národní parky budováním divočiny zvyšují požární nebezpečí. Na Šumavě se nám podařilo za ministra životního prostředí Chalupy přesvědčit ministerstvo, ať si za zvýšené požární nebezpečí tvorbou divočiny odpovídá příslušná správa národního parku. Jako někdejší předseda Šumavských obcí jsem se obrátil na ministra vnitra Chovance, aby uložil zákonem tuto povinnost těm, kteří požární riziko zvyšují, tedy v tomto případě příslušným Správám národních parků. Ministr Chovanec mi odpověděl, že zákon měnit nebude. Otázka nestojí tak, jak začne hořet, ale kdy začne hořet, aniž by byla vůle ze strany Ministerstva vnitra tento rozpor řešit.
* Jiřina Králová, starostka městyse Strážný na Prachaticku a předsedkyně Svazu šumavských obcí: Každý nový starosta, jehož obec leží na území Národního parku, si myslí, že s parkem bude spolupracovat, že to půjde. Časem většina zjistí, že spolupráce je možná jen tehdy, pokud s parkem ve všem souhlasíte a kývete jim. Pokud tomu tak není, stanete se jejich nepřítelem. Což je i můj případ. Před měsíci jsem řešila, že Národní park dal nové závory na značené turistické trasy v katastru naší obce. Tyto závory jsou zamčené. Nebyla jsem informována dopředu ani nedostala klíč, až po mé osobní urgenci. Pan náměstek přivezl tři různé klíče, protože nevěděl, který zrovna do zámku pasuje. Na můj dotaz, zda všechny záchranné vozy a hasičské vozy takový klíček mají, mi odpověděl, že asi ano. A i kdyby ne, tak si určitě poradí.
Mohu uvést příklad, jak se chová Národní park. Někdy před deseti lety u nás v parku hořelo. Naši hasiči vyjeli k požáru, ale nemohli okamžitě hasit, protože Správa NP všude na příjezdových cestách (bez dovolení a schválení silničního správního orgánu) instalovala pevné, uzamčené kovové zábrany. Hasiči nejdříve museli překonat překážku a teprve pak mohli hasit.
* Beáta Berniková, mluvčí Ministerstva životního prostředí: Požár v Národním parku České Švýcarsko ukázal jistou míru nepřipravenosti, kterou je třeba minimalizovat. Dosud se zdálo, že komunikace s hasiči a jimi odsouhlasené plány stačí. Bohužel sucha v posledních letech jsou velká a šíření požárů v lesních celcích tak nebezpečné, že je nutné tuto spolupráci s hasiči modernizovat. Proto poskytujeme obcím a městům na území národního parku finance z aktuální 100milionové dotační výzvy na preventivní opatření. Změníme také komunikaci s obcemi, více se chceme zaměřit na prevenci požárů. Existuji systémy, které včas upozorní na to, že nastala situace vhodná pro vznik požáru, a díky nim můžeme zvýšit kontrolu a možná i omezit pohyb turistů. Protože pravou příčinou té události v Hřensku byl lidský element a nezodpovědné chování.
* Jakub Malačka, starosta Znojma: Národní rozvojová banka nám poskytla 90procentní dotaci právě na přípravu energeticky úsporných projektů řešených metodou EPC. Dotace pomůže s financováním úvodního poradenství, zpracováním analýzy vhodnosti vybraných objektů, zpracováním zadávací dokumentace a organizací zadávacího řízení pro výběr dodavatele, případně také zpracování dokumentů pro podání žádosti o dotaci z Operačního programu Životního prostředí na zateplení příslušných objektů. Takže pomoc je to opravdu velká.
Pro aplikace EPC bylo vytipováno 14 budov ve vlastnictví města, mezi kterými jsou administrativní budovy města Znojma, sportovní zařízení, školy, domy zvláštního určení a další zařízení občanské vybavenosti.
Opatření přinesou díky investicím do úsporných opatření především snížení spotřeby. Bohužel dobu návratnosti vám nyní neřeknu, protože ta se odvíjí právě od míry investic, což zatím nemáme spočítáno. Jedná se ale o komplexní investici do budov. Tedy výměny zdrojů tepla a ohřevu teplé vody, osvětlení, rekuperace, chlazení, modernizace/rekonstrukce rozvodů, zateplení atd.
* Luděk Tesař, ekonom: K sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů obcí bych doporučil:
- Nepanikařit a nenechat se otrávit, ať se děje, co se děje.
- Nekrátit daňové příjmy a převzít čísla s růstem daňových příjmů letos o 12 % a alespoň 10 % pro příští rok 2023 (objednat lze i podrobné predikce daňových příjmů, viz www.cityfinmance.cz).
- Zakomponovat vyšší rezervy na položky 59xx nebo 5171 apod.
- Zajistit růst platů o zhruba 10 %..
- Počítat s růstem výdajů na energie.
- Dodržet vysoce kladné provozní saldo přesahující splátky dluhů (úmor).
- Připravit opatření pro samosprávu po volbách. Vypracovat analýzu financí obce s výhledem a prezentovat vývoj a stav financí obce, finanční možnosti obce na následující období samosprávě, včetně stanovení stropu bezpečného zadlužení (opět lze i objednat na www.cityfinance.cz) a v případě potřeby:
* Převzít daňovou odpovědnost – nastavit místní koeficient daně z nemovitostí dle §12 alespoň na 3.
* Konsolidovat a přehodnotit, co se z rozpočtu platí a zda je to potřebné, včetně příspěvkových organizací a obchodních společností.
* Zajistit cenovou normalizaci – poplatky za odpad, vodné a stočné, nájmy bytů, veškeré ceny dostat do rentabilní polohy a do „normálu“ vyspělého světa.
- Nebát se využívat úvěry na investice, ale správně nastavit parametry úvěrů. Úvěry nefixovat a mít na plovoucích sazbách s delší splatností kvůli nižším splátkám – i když jsou momentálně vysoké úroky, nebude to tak věčně a inflace je zatím násobně vyšší. Úvěry tedy šetří ročně velké zdroje ve výši zhruba 10 % investice na úvěr. Zkrátka realizovat investice samosprávy dříve, a tedy za nižší ceny, na úvěr je výhodné a šetřit na ně je nevýhodné a často i nereálné.
- Nebát se sjednat v případě napjatějšího cash flow kontokorent.
- V případě potřeby si na investice zajistit tzv. Investiční úvěrový rámec.
- Nehromadit nadbytečně peníze na účtech – ale rezerva by neměla klesnout podle rozpočtu na konci roku pod cca 10 % daňových příjmů.
- Zapojit maximum zdrojů do rozvoje infrastruktury pro bydlení a podnikání.
- Novému starostovi, bude-li nový s úsměvem věnovat podporu zajištění cílů financemi.
- Pokud bude nový starosta v zastupitelstvu zcela nový a evidentně naivní, neberte mu to vy a nechte to na někom jiném. Usmějte se a buďte vlídní, tedy nadneseně řečeno „zasalutujte“ a ukliďte se, než mu to dojde. Nebo mi zavolejte, najměte mě a společně mu to vysvětlíme.
- „Starému starostovi“, vytrvá-li, koupit bonboniéru, kytky, láhev něčeho dobrého nebo rovnou zajít na steak.
* Jaroslav Synek, expert výrobně-technického ředitele společnosti Metrostav a. s., která je řádným členem Asociace pro rozvoj infrastruktury: Zadavateli metoda Design & Build (Operate) umožňuje spojit výhodně zhotovitele s projektantem, příp. i s provozovatelem stavby. Tato koncentrace služeb a dodávek klade na zadavatele významně menší organizační i výkonové nároky probíhající po dobu realizace projektu. Dovoluje mu věnovat se místo operativních procesů stavebního projektu jeho hlavním aktivitám.
Metoda je vhodná pro většinu typů staveb, které pořizují nebo modernizují obce, tj. školy, administrativní a komerční budovy, zdravotnická a sportovní zařízení či další objekty.
Výhodami metody Design & Build (Operate) jsou snížení rizik vyplývajících zejména z dělené odpovědnosti projektanta a zhotovitele stavby, případně provozovatele, zkrácení lhůt projektu, zvýšení efektivity provozu a investice dosahováním očekávaných výkonů (např. nízkou spotřebu energií), zájem zhotovitele uplatnit specializované know-how, svoje technologie a znalosti, minimalizaci nákladů životního cyklu.
Asi nejviditelnější výhodou metody je již uvedená spojená odpovědnost zhotovitele stavby za návrh, provedení a výkon stavby, tedy eliminace objednatelem řízené nezbytné kooperace mezi projektantem a zhotovitelem při stavbě a nejasné odpovědnosti za možné škody a vady, a vyšší jistota splnění požadovaných funkcí a výkonů (cílů) stavby a dodržení nabídkové ceny.
Základní potřebou pro tuto metodu dodávky stavebního projektu je vhodná smluvní dokumentace, která zajistí naplnění zadání objednatele a závazků zhotovitele za dokončený projekt. Jedním z často využívaných vzorů pro metodu Design & Build je tzv. žlutá kniha FIDIC, která je dostupná i v české verzi. Tento smluvní vzor navazuje svou strukturou na v České republice mnohem používanější červenou knihu FIDIC.
Zatímco červená kniha FIDIC je typickým měřeným kontraktem, kde je cena díla určována na základě měření skutečné spotřeby položek s tím, že za projektování a podklady včetně výkazu výměr odpovídá objednatel, žlutá kniha FIDIC počítá s tím, že fáze projektování je na zhotoviteli. Ten dále dílo oceňuje paušální cenou a nese rizika s tím spojená. I v rámci žluté knihy FIDIC jsou zachovány nároky (claimy) zhotovitele a možnost variací.
Příslušné vzorové dokumenty s překladem do českého jazyka je možné získat například na stránkách Správy železnic, která je sama v rámci svých projektů používá: https://www.spravazeleznic.cz/stavby-zakazky/podklady-pro-zhotovitele/smluvni-podminky-fidic.
K obecným podmínkám, které odpovídají mezinárodnímu vzoru, jsou pak zpracovány i podmínky zvláštní, které použití obecného vzoru lokalizují pro využití v českém právním řádu a specifikují pro potřeby konkrétního projektu/zadavatele. Příklad lze opět najít na odkazovaných stránkách Správy železnic.
Postup při využití metody D&B při zadávání zakázek potom zpracoval i Státní fond dopravní infrastruktury, a to v Metodice pro zadání veřejné zakázky formou Design-Build pro dopravní stavby v ČR, která je opět dostupná na webových stánkách SFDI v sekci Metodiky: https://www.sfdi.cz/soubory/obrazky-clanky/metodiky/2015_metodika_db_zaverecna_zprava.pdf.
* Slavomíra Körnerová, spolupracovnice redakce, Vídeň: Rakouská metropole se sice řadí k nejzelenějším evropským velkoměstům, avšak souvislé zelené plochy, největší parky, pole, vinohrady, lesy a lesoparky najdeme hlavně v okrajových částech, zatímco centrum v létě trpí kumulací tepla ve zdech domů a v betonových či asfaltových plochách (tzv. tepelné ostrovy).
Zeleň na některých vídeňských ulicích prakticky není vidět, což by se mělo v dohledné době změnit. Do roku 2025 je vyčleněno 100 milionů eur na ozelenění fasád, střech, vnitřních dvorů a na podobné projekty v rámci programu Lebenswerte Klimamusterstadt, jehož volně přeložený název znamená „město se vzorovým přístupem ke klimatu, v němž se vyplatí žít“.
Finance se využijí též na redukci a rozčlenění velkých betonových ploch. Majitelé budov, kteří mají zájem zastínit fasády popínavými rostlinami, dostávají i materiální pomoc v podobě květináčů a rostlin včetně návodu, jak o ně pečovat.
Do roku 2025 plánuje Vídeň rozšířit parkové plochy o 400 tisíc metrů2 a vysadit 25 tisíc nových stromů.
* Jarmila Šťastná, spolupracovnice redakce: Pro sběr recyklovatelných složek komunálního odpadu funguje v Itálii ne-monopolní systém. Systémů, zajišťujících rozšířenou odpovědnost výrobce (kolektivní systémy, EPR), přitom existuje celá řada. Mezi nimi se v poslední době objevují i systémy, specializované na sběr PET lahví určených k recyklaci bottle-to-bottle a k výrobě recyklovaného PET pro potravinářské účely.
Systém nefunguje jako klasický zálohový systém. Za každou odevzdanou PET láhev jakékoliv velikosti (od 0,25 cl do 2 litrů) získá uživatel ekobonus ve výši 5 eurocentů, které lze pomocí systému cashback nashromáždit ve virtuální peněžence a utratit za jízdenky na městskou hromadnou dopravu (jednorázovou i měsíční předplatní). Vše probíhá přes aplikaci, kterou si ten, kdo se chce do projektu zapojit, musí stáhnout do mobilu.
Každý uživatel může denně odevzdat maximálně třicet lahví, které nesmějí být poškozené nebo pomačkané. Rovněž to musí být lahve od výrobců zapojeným do systému. Jsou označeny QR kódem, který automat kontroluje, takže rovněž nesmí být porušený. Pokud automat rozhodne, že láhev nevyhovuje těmto požadavkům, nepřijme ji. Kolem automatů se proto často povalují lahve, které byly pomačkané nebo neměly dostatečně čitelný kód, a lidem se nechtělo je odnést do žlutého kontejneru.
Takto nastavený systém vyžaduje z mého pohledu silné ekologické přesvědčení. Jelikož jednorázová cesta metrem stojí v Římě 1,50 euro, můžete odevzdáním lahví získat maximálně jednu jízdenku denně, a znamená to kupovat jen určité lahve, shromaždovat je doma a pak nosit k metru. Je vyloučeno, aby si sběrem odhozených lahví přivydělávali například bezdomovci, což bývá častým argumentem na podporu zavedení záloh.
Nicméně systému se v Římě zjevně daří, přinejmenším jako projektu vychovávajícímu veřejnost k oddělenému sběru. Za zhruba dva a půl roku, navzdory půlroční přestávce způsobené pandemií, během níž společnost ATAC pozastavila sběr, bylo do ekokompaktorů dodáno více než šest milionů lahví. Denně se v průměru sebere přibližně 8000 lahví, které mohou jít do recyklace na potravinářské použití.
Podle odborníků nejsou pro výrobu bottle-to bottle dostatečně čisté ani lahve z odděleného komunálního sběru, tedy ze žlutých kontejnerů. V Římě (podle osobní zkušenosti) ještě méně než třeba u nás. Barevné kontejnery sice v ulicích také nacházejí, ale kolem nich i v nich panuje otřesný nepořádek. Uklizeno bývá jen na vyhlášených turistických místech italské metropole. Čistota v ulicích je v porovnání s našimi městy nesrovnatelně horší a pro standardy našich technických služeb by byla nepřijatelná.
* Barbara Vojvodíková, Institut pro udržitelný rozvoj z. s.: Zahrádkářská osada Vallila, oáza uprostřed města (Vallilan siirtolapuutarha – keidas keskellä kaupunkia) byla založena v roce 1932. Je jednou z devíti zahrádkářských kolonií v Helsinkách. Původní myšlenkou bylo zajistit svým členům zdravé a výživné potraviny. Už samotná adresa, Elisabeth Kochin tie 1, je poctou zahradní architektce, která se dlouhá léta snažila v pozici městské zahradní architektky podporovat zemědělskou malovýrobu v Helsinkách… … V osadě platí pravidla týkající se výšky živých plotů a šířky okrajů. Prakticky jde o to, aby zelené ploty neznamenaly pohledovou bariéru a pevné ploty (výška maximálně 90 cm) byly opravdu jen symbolickou hranicí, především pokud má zahrádkář psa nebo malé dítě.
Okraje pozemků, kolem nichž vedou komunikace, je třeba udržovat bez plevele (stejně tak hranice se sousedy). Větve nesmí zasahovat do komunikace. Každoročně probíhá celková prohlídka stavu pozemků a navrhují se případné úpravy. Počet zájemců o zahradu výrazně převyšuje počet parcel, proto se členové snaží dodržovat pravidla a nebýt z osady vyloučeni. Platí rovněž obecné zásady slušnosti, jako například, že hluk nebo kouř nemá obtěžovat sousedy.
Chatky jsou nezbytnou součástí každého pozemku. Platí pro ně však velmi přísná pravidla. Obecně je třeba dodržovat styl z doby založení osady. Také existuje dokument z roku 2012, který upravuje další pravidla pro výstavbu. Stavební směrnice je vypracovaná ve spolupráci s orgány města Helsinky a stanovuje pravidla pro výstavbu na jednotlivých pozemcích. Jakákoliv stavby nebo rekonstrukce (včetně změny barvy chatky) podléhá schválení představenstva. V zahrádkářské osadě působí také stavební komise, která připravuje podklady pro představenstvo a radí, jak správně postupovat, ať už se rozhodne nájemce k malování chaty, renovaci nebo výstavbě nové chaty. Povolení je nutné také při stavbě plotu či pergoly.
* Petr Kolman, člen Rozkladové komise Úřadu pro ochranu osobních údajů: Není žádným tajemstvím, že soukromých uživatelů provozujících kamery, zejména ve svých domech anebo pozemcích, přibývá. Tyto kamery jsou často trnem v oku především sousedům a sousedkám, protože údajně nebo i skutečně narušují a omezují jejich soukromí.
Před pomyslnou závorku vytkněme, že z právního hlediska musí k používání kamery snímající jiné osoby mít předmětný občan vážný právní důvod. Nicméně ten zpravidla má, nejčastěji jde o ochranu vlastního majetku nebo osob (včetně dětí) pohybujících se v prostoru jeho nemovitostí.
Jak opakovaně konstatoval mj. i Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), tedy ústřední metodický správní orgán pro danou oblast, občan obce může zcela legálně svou soukromou kamerou (resp. kamerovým systémem) snímat vlastní nemovitost a přiměřeně také její hranici. Kupříkladu okrajové úseky okolních přilehlých pozemků, zahrad, ale i veřejných komunikací – například chodníků.
Vždy však musí jít o přiměřenou (!) realizaci monitoringu relevantních míst, odkud vychází či může vycházet útok na právem chráněné zájmy vlastníka (či provozovatele) kamery. A vždy se musí jednat pouze o míru nezbytně nutnou k ochraně jeho zájmů.
Nejvyšší správní soud (NSS) k tomu mj. judikoval: Při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života, je nutné aplikovat princip proporcionality. Při posuzování zákonnosti umístění kamerového systému je vždy třeba vycházet z toho, že k plnění svých funkcí musí být kamerový systém nastaven efektivně. Nastavení kamery, která snímá veřejný prostor, musí umožnit dosažení účelu snímání, tedy zachycení eventuálních pachatelů protiprávní činnosti.
Jak tuší i neprávníci, právě ta „přiměřená míra“ je leckdy předmětem sporů nejen mezi sousedy.
In medias res – sousedé jsou často dotčeni tím, že kamery narušují jejich soukromí. Lidověji vyjádřeno, ochrana majetku je sice hezká věc, ale pokud vás například na vaší vlastní zahradě sleduje de facto nonstop „sousedova kamera“, tak to příjemné opravdu není.
Nyní se tedy budeme věnovat otázce, jak správně postupovat a na který orgán se obrátit, pakliže občan obce nepřiměřeně obtěžuje jiné svým agresivním kamerovým systémem?
Zejména občanské právo nás učí, že nejprve se máme s narušitelem pokusit dohodnout. Někdy dohoda pomůže, ale často nikoliv.
Můžeme se vydat cestou práva veřejného, ale i trasou práva soukromého.
* Z hlediska práva veřejného, jestliže takový výtečník nadále používá kameru nepřiměřeně, a tedy nezákonně, dopouští se přestupku proti občanskému soužití podle zákona o některých přestupcích. Protiprávní jednání souseda je proto třeba řádně a včas ohlásit příslušné obci. Následně bude projednáno komisí k projednání přestupků. A soused může dostat následně i pokutu za tento přestupek.
* Naskýtá se však i cesta soukromoprávní. Kdo chce docílit konce nepřiměřeného kamerového sledování, může se rovněž obrátit s návrhem požadovaného opatření na příslušný civilní soud. Přitom i zde platí, že žalobnímu návrhu by měla předcházet snaha se sousedem se dohodnout. V závažnějších případech můžete po zvědavém sousedovi chtít i odškodnění či jiné přiměřené zadostiučinění za újmu, kterou vám svým kamerovým systémem způsobil.
* Marcela Káňová, advokátka (v rubrice Právní poradna v odpovědi na otázku „Lze při poptávce služeb podpory serverů požadovat v rámci kvalifikace i prokázání toho, že dodavatel je oficiálním partnerem výrobce daného serveru?“): Přestože v rámci veřejných zakázek v oblasti IT je požadavek na prokázání určitého stupně partnerství s výrobcem produktu, k němuž se vážou poptávané služby, poměrně častým, může jít o požadavek rozporný se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“).
Předně je nutno zdůraznit, že výčet toho, co může zadavatel k prokázání technické kvalifikace po dodavatelích požadovat je stanoven taxativně v § 79 ZZVZ. Požadavek na partnerství je přitom zadavateli nejčastěji požadovaná s odkazem na § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ, podle kterého může zadavatel požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to ve vztahu k fyzickým osobám, které je budou poskytovat nebo jejich vedoucím pracovníkům.
Účelem tedy je poskytnout zadavateli nástroj k ověření, že disponuje dostatečně kvalitním personálním zázemím, které se bude podílet na plnění předmětu veřejné zakázky. Tyto požadavky však musí být stanoveny mj. s ohledem na zásadu přiměřenosti a zákaz kladení takových požadavků, které by bezdůvodně vytvářely překážky hospodářské soutěže.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že výrobci technologií si kladou i různé podmínky pro to, aby se dodavatelé stali jejich partnery – a zdaleka ne vždy se týkají pouze technické odbornosti zájemců či jejich pracovníků. Naopak objevují se i jiná kritéria, mezi nimi např. ekonomická vážící se na dosažení určitého obratu při odběru produktů daného výrobce.
Důležité je rovněž to, nakolik je reálná možnost stát se partnerem konkrétní ICT společnosti. Pokud by totiž existovala možnost, že se dotčená společnost rozhodne z libovolných příčin se zájemcem spolupráci nenavázat, byť by se případně jednalo o jinak po technické stránce erudovaného dodavatele, je takový dodavatel automaticky diskvalifikován z možnosti získání veřejné zakázky, ačkoliv by ji byl – pakliže by zadavatel nestanovil tento požadavek na kritérium technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ – schopen řádně plnit.
Dále je třeba uvést, že partnerská spolupráce bývá navazována s dodavateli, nikoliv jejich pracovníky, kteří představují realizační tým dodavatele a k nimž se technická kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm d) ZZVZ vztahuje.
Doporučením proto je, aby si zadavatelé před stanovením takového požadavku ověřili konkrétní podmínky dotčené ICT společnosti, které klade na dodavatele pro to, aby se jejími partnery stali.
/rš/
* Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na: https://www.profipress.cz/predplatne/. Předplatitel spolu s tištěnou verzí časopisu získá i možnost zdarma využívat kvalitní on-line čtečku řasopisu.
* Přístup do kvalitní on-line čtečky Moderní obce mají i všichni stávající předplatitelé časopisu (stačí k tomu na e-mailový kontakt: odbyt@profipress.cz zaslat poštovní adresu, na niž je předplatné tištěné verze Moderní obce objednáno, a e-mailovou adresu, na kterou bude on-line verze pro daného předplatitele zpřístupněna).
* Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.
* Starší ročníky Moderní obce (1996 až 2016) si můžete bezplatně elektronicky prolistovat na: https://profipress.cz/seznam-casopisu/ . Najdete tam také starší ročníky dalších časopisů z produkce vydavatelství Profi Press s. r. o.
*
