Jako vždy i tentokrát z aktuálního čísla Moderní obce přinášíme výběr zajímavých výroků některých osobností, jež vystupují na stránkách časopisu. Nechybí mezi nimi ani Ladislava Rejšková, starostka obce Libotenice na Litoměřicku. Její portrétní snímek najdete i na první straně obálky říjnové Moderní obce.
Z každého nového vydání Moderní obce vybíráme zajímavé citáty některých osobností, které na stránkách časopisu vystupují. I nyní si můžete přečíst výběr citátů z říjnového čísla Moderní obce.
* Karl-Heinz Lambertz, předseda Evropského výboru regionů: Rychle nastupující digitalizace a automatizace, zkrátka Průmysl 4.0, povede k zániku mnoha klasických pracovních míst. Nemyslím si však, že mnozí z těch, kdo v důsledku těchto velkých změn přijdou o zaměstnání, budou moci snadno najít uplatnění v běžných firmách. Přitom tito nezaměstnaní se asi nebudou přemisťovat do Asie za novými pracovními příležitostmi… Tvrdím, že uvedená situace povede k nutnosti, aby sociální ekonomika absorbovala právě tyto velké skupiny nově nezaměstnaných. Zatím v souvislosti se sociální ekonomikou hovoříme spíše o zaměstnávání lidí s různým zdravotním hendikepem. Časem však půjde i o zaměstnávání dalších kategorií pracovníků, o nichž jsem hovořil, a tento trend je patrný už dnes. Sociální ekonomika má potenciál pro tyto lidi vytvářet nová pracovní místa, ať už půjde o výrobu některých produktů, nebo o poskytování nejrůznějších služeb, samozřejmě včetně sociálních.
* Jana Přecechtělová, starostka obce Srbce na Prostějovsku, výkonná ředitelka Sdružení místních samospráv ČR: V letošním roce bude sestavování rozpočtu obcí na příští rok loterií. Pravda, někdo by mohl namítnout, že u malé obce, jako jsou Srbce s necelou stovkou obyvatel, se rozpočet udělá pohledem z okna. Skutečnost je však zcela opačná. Příprava rozpočtu zejména malé obce je náročným procesem. S rozpočtem na příští rok se opět budeme muset přizpůsobit především výdajům, které na nás hrne kraj, obec s rozšířenou působností a stát.
* Ladislava Rejšková, starostka obce Libotenice na Litoměřicku: Stát se snaží o centralizaci veřejné správy, což vysvětluje snahou ušetřit peníze. Někdy však mám silný pocit, že by se nejraději vrátil ke slučování obcí, byť to (zatím) nikdo z jeho představitelů nahlas neřekne. Samozřejmě jsem pro úspory všeho druhu. Ovšem ne za tu cenu, že se zlikviduje jedinečnost české územní samosprávy, totiž samostatné a svébytné fungování malých venkovských obcí.
* Oldřich Kužílek, expert na právo na informace z Otevřené společnosti, spoluautor infozákona: Úředníci i funkcionáři mívají mylně zúženou představu o účelu zákona jen na běžné informace, které „jsou po ruce“. Pak je naštve žádost studenta nebo vědce, který vyhledává data k odborné práci, anebo obchodníka, žádajícího informace o investicích, projektech nebo jiné údaje, které veřejná správa masivně produkuje. To vše je legitimní obsah práva na informace, zaručeného Listinou základních práv a svobod, ale i účelem evropské Směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru, kterou infozákon od roku 2006 provádí. Tyto informace jsou motorem ekonomiky, vzdělání a konkurenceschopnosti. Úřady ale musejí umět zákon správně použít. Žadatel nemá právo „objednat si“ analýzu nebo hlubší rešerši. Úředník mu musí umět říci a nabídnout „vyhledej si sám“. To platí například u požadavku na informaci, která je zveřejněná, ale podobných nástrojů má infozákon více. Pokud je úředník neumí využít, neměl by nadávat na zákon.
* Věra Palkovská, primátorka Třince: Město může postupovat vždy jen v rámci zákona, tedy žádost posoudit podle jejího obsahu – a potom rozhodnout o poskytnutí informace, o jejím odložení, či o odmítnutí. Odložení – a zejména rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace jsou zcela výjimečnými postupy, protože musí splňovat velmi přísná kritéria. Tato kritéria jsou ještě doplněna řadou judikátů Nejvyššího správního soudu či nálezy Ústavního soudu. Nejčastěji se týkaly problematiky poskytování informací o platech a odměnách zaměstnanců veřejné správy.
* Hana Malá, tiskový odbor Ministerstva vnitra ČR: K otázce šikanózní povahy žádosti o informace činíme závěr, že platná a účinná legislativa nabízí procesní nástroje, jak čelit vysokému náporu žádostí o informace. Samozřejmě je to vždy spojeno s určitou mírou administrativního zatížení. Nelze však po právu přistoupit k ignorování žádostí o informace. Povinností obce jako povinného subjektu je vyhodnotit, zda určitá konkrétní žádost implikuje zneužití informačního zákona a svůj názor řádně odůvodnit v rozhodnutí, kterým se žádost o informace zcela nebo zčásti odmítá (§ 15 InfZ). V případě podaného odvolání pak bude na nadřízeném orgánu obce (krajském úřadu), aby vyhodnotil zákonnost a správnost takového postupu.
* Miroslav Matej, Ministerstvo financí ČR, a ekonom Luděk Tesař (jde o společný text obou autorů): Doporučujeme více pracovat s rozpisem rozpočtu a zajistit stabilnější rozpočty v chytré, zbytečně nepodrobné struktuře. Nikdo by v dnešní době neměl nárokovat zbytečně podrobné členění rozpočtu z pozice transparentnosti, neboť ta je zajištěna více než komfortně i u rozpočtu o dvou řádcích.
Voláme po návratu k podstatě rozpočtu jako nástroje, který zajišťuje finanční krytí provozu, který je víceméně dán a pro realizaci rozvoje, tedy investic a oprav. Praxe ukazuje, že se rozpočty některých územních samosprávných celků zvrhly do zbytečných podrobností a že se plete to, co je rozpočet, co rozpis, kdy se provádí změna rozpočtu apod. Tím narostla zbytečná byrokracie.
Nikdy by se neměl vytratit smysl financí, tedy že jsou nástrojem k financování veřejných služeb, že by se neměly hromadit ani směřovat k trvalým deficitům. Rozpočty by měly být dlouhodobě vyrovnané a spolu se střednědobým výhledem rozpočtu by měly být nástrojem realizace komunální politiky vedoucí ke zlepšování podmínek pro podnikání, bydlení a uspokojování veřejných potřeb.
* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Schodek rozpočtu sám o sobě není příznakem špatného hospodaření obce, pokud je důsledkem investiční aktivity a bude-li mít obec dostatek peněz, aby v budoucích letech deficit uhradila. To by neměl být problém, protože každá obec má zajištěné příjmy plynoucí z rozpočtového určení daní (RUD). Na rozdíl od schodku nemá přebytek rozpočtu obcí obdobná fyzická omezení. Teoreticky jej lze vykazovat do nekonečna. To však nic nemění na tom, že dlouhodobé vykazování přebytku je pro obec neefektivní, i když se na první pohled může jevit jako příznak dobrého hospodaření. Většina peněz, které obce takto kumuluje, leží na bankovních účtech. Jejich hodnotu snižují nejen bankovní poplatky, ale také inflace. Udržovat vysokou míru úspor v období nízkých úrokových sazeb je navíc značně nehospodárné, protože z toho mají užitek pouze banky.
* Jitka Nováková, členka rady Sekce správy zeleně Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu: V současné době jsme svědky fenoménu výzev. Ať už je to například výzva Sázejme stromy, či třeba výzvy Nesekejme trávníky, Více květnatých luk pro hmyz, Ovocné stromy do krajiny... Žijeme totiž v době hesel a sociálních sítí a tyto výzvy jsou lidmi velmi oblíbené. Jde o jednoduchá sdělení. Jejich uplatnění v praxi je však nutné provádět s největší obezřetností. Je třeba je brát pouze jako inspiraci, nikoliv jako dogma.
Například letošní výzvou Nesekejte trávníky jistě nikdo nemyslel, že by se mělo v obcích přestat úplně sekat. Její hlavní myšlenkou bylo upozornění správců zeleně na nevhodný systém managementu péče o travnaté plochy, kdy v některých obcích je například stanoven počet sečí za rok, a to bez ohledu na klimatické podmínky a stav a využití trávníku. Je proto vždy na zodpovědnosti správce zeleně a vedení obce, zda bezhlavě podlehne takové výzvě bez ohledu na koncepční správu zeleně a následky, nebo přijme-li ji jako podnět k zamyšlení a ke zlepšení péče o veřejnou zeleň.
* Nikola Vavrous Khoma, street-artový umělec: Od té doby, co jsem začal tvořit graffiti, jsem byl fascinován veřejným prostorem a jeho častou pustotou. Je to zřejmé zejména ve větších městech. Jsem z Ostravska, kde všude nacházíme nesmazatelnou stopu průmyslu, který ovlivnil také vzhled ulic a náměstí. Proto veřejný prostor vnímám jako nekonečný potenciál, jako jedno velké plátno.
Jak tedy postupovat, chce-li město či obec kvalitně proměnit tvář některých objektů ve veřejném prostoru? Vždy záleží na individuálním případu. Jestliže má město pocit, že na jeho území lidé touží tvořit graffiti, ať jim vyčlení prostor, kde se mohou volně realizovat – a tím se učit a zdokonalovat. Kdybych já osobně celé roky nestrávil malováním na legálních stěnách, nikdy bych se nevypracoval k tomu, abych dokázal tvořit větší díla s přesahem. Obecně vidím jako dobrou cestu v tom, že radnice umožní vystavit kvalitní díla očím veřejnosti, čímž zároveň řeší problém zpustlých či soustavně vandaly ničených prostor.
* Michal Šourek, autorizovaný architekt, zakladatel ateliéru MSG Group: Pro Prahu je docela příznačná degradace veřejného prostoru na veřejné prostranství; Brno – jeho centrum – je na tom o poznání lépe. A jsou menší města, v nichž se vytváří nějaká občanská společnost, která ovlivňuje fungování obce. Tím nemyslím, že by město omračovalo něčím na první pohled viditelným, třeba architekturou, ale demonstruje viditelné projevy fungování občanské společnosti. Prostřednictvím participativních rozpočtů se mohou realizovat různé projekty, za nimiž stojí sami občané. Pak jsou obce či města, která jsou turisticky atraktivní, a vlivem sezónní návštěvnosti turistů v nich převažují negativní projevy turismu. Ekonomický přínos turismu mizí v soukromých kapsách, což ještě není to nejhorší – nejhorší je, že zbytek zisku se investuje zpět do rozvoje turismu, a obec – obyčejní občané z něj nemají nic.
* Lukáš Kříž, IR expert: Ačkoli by se mohlo zdát, že digitální ekonomika bude opomíjet schopnosti z bloku lidské dovednosti, není tomu tak. Zůstávají důležitou součástí očekávaných kvalit uchazeče. Potvrzují to i výsledky z vybraných chytrých měst v USA, v nichž inzerenti poptávali některé ze schopností ze skupiny lidské dovednosti v 60 procentech inzerátů. O 13 procentních bodů překonali relevantní celostátní výsledek. Výrazně větší zájem měli zaměstnavatelé z chytrých měst o kreativitu a analytické schopnosti. V obou případech byl z hlediska četnosti výskytu zhruba dvojnásobný.
* Petr Mlsna, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce legislativy, státní správy a územní samosprávy: Cílem zřízení Sbírky právních předpisů ÚSC není měnit systém dozoru nad zákonností obecně závazných vyhlášek či nařízení. S ohledem na skutečnost, že pravomoc zrušit obecně závaznou vyhlášku má pouze Ústavní soud, nemůže Ministerstvo vnitra rozhodovat o tom, kterou obecně závaznou vyhlášku nechá zveřejnit a kterou nikoliv.
Nově zřízená sbírka tak bude sloužit k jednotnému publikování (vyhlašování) právních předpisů územních samospráv. Právní předpis, který bude publikován ve sbírce, bude platným právním předpisem. Ministerstvo vnitra bude stejně jako doposud posuzovat zákonnost až platných právních předpisů – na tomto postupu se nic nezmění.
Pokud ministerstvo shledá určitou obecně závaznou vyhlášku publikovanou ve sbírce v rozporu se zákonem a obec dobrovolně nezjedná její nápravu, přistoupí Ministerstvo vnitra v souladu se zákonem o obcích k uplatnění svých dozorových opaření. Ve sbírce tak bude ve vztahu k této obecně závazné vyhlášce zveřejněno případné rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení její účinnosti nebo rozhodnutí Ústavního soudu o jejím zrušení. Kdokoliv tak bude moct ze sbírky například zjistit, že Ministerstvo vnitra pozastavilo účinnost konkrétní obecně závazné vyhlášky.
* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: V mnoha odborných textech (včetně textů autorky tohoto článku), které se týkají majetkoprávních jednání obcí a měst v podobě převodu vlastnických práv, se dočtete, že největším problémem, znamenající automaticky absolutní neplatnost smlouvy, je to, když není kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti schválena zastupitelstvem obce. Že je to věc, kterou soudy bez pardonu „odsoudí“ k neplatnosti, protože neschválení zastupitelstvem nelze prominout ani přehlédnout.
Přesto však máme judikát z roku 2012, který řekl ústy soudců něco jiného – a nutno dodat, že to řekl velmi rozumně. Je to další průlom ve výkladu zákona o obcích, znamenající výklad efektivní, ne formalistický.
* Marcela Fadrná, Kancelář veřejného ochránce práv: Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu tak, že pokud vydává opatření obecné povahy orgán obce nebo kraje v přenesené působnosti, je v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí odpůrcem ve smyslu § 101a odst. 3 s. ř. s. tento orgán obce či kraje. Odpůrcem tudíž není samotná obec nebo samotný kraj.
Adam Furek, právník: Žádný „obecný návod“ na vyřizování anonymních podnětů, podání apod., které jsou zasílány orgánům veřejné správy, neexistuje. Do značné míry záleží na předmětu takového podání, jakož i na rozhodnutí orgánu, jemuž je adresován. Některá anonymní podání mohou mít povahu podnětu k postupu správního orgánu z moci úřední podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (jejich důvodnost by se měla prověřit bez ohledu na anonymní charakter), jiná mohou mít po obsahové stránce povahu petice apod.*
/rš/
K foto:
Tváří říjnovéhoé vydání Moderní obce je starostka obce Libotenice Ladislava Rejšková
Foto: archiv
