Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Tomášem Pavelkou, starostou obce Mořice na Prostějovsku. Ten je také tváří říjnového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře). Připojme i aktualitu, že Tomáš Pavelka jako dlouholetý místní knihovník minulý týden obdržel Cenu Svazu knihovníků a informačních pracovníků MARK 2021 pro mladého knihovníka. Tomáš Pavelka je ve svých 23 letech i nejmladším starostou v České republice.
Říjnové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Městský mobiliář, veřejná prostranství a zeleň.
V říjnovém vydání Moderní obce však na str. 6 a 7 určitě nepřehlédněte ani fotogalerii ze slavnostního vyhlášení výsledků letošního ročníku naší soutěže Komunální projekt roku 2021. Videozáznam z tohoto slavnostního ceremoniálu je k vidění zde: https://moderniobec.cz/video/komunalni-projekt-roku-2021/ .
Medailonky jednotlivých vítězů soutěže můžete zhlédnout na: https://komunalniprojektroku.cz/video-galerie/komunalni-projekt-roku-2021/
Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách říjnového čísla našeho časopisu vystupují:
Tomáš Pavelka, starosta Mořic na Prostějovsku: Ono se nic nesmí takříkajíc lámat přes koleno. Přílišný radikalismus nikdy ničemu neprospěl. To ví i Jarda Brzák, který působí také v místní akční skupině, a proto zná mentalitu lidí na venkově. Mořice ve svém centru mají, resp. donedávna měly, velkou skupinu jehličnanů, což, jak asi uznáte, příliš neladí s obrazem typické hanácké vesnice, jíž Mořice ve 206 metrech nad mořem jinak zcela určitě jsou. Z minulosti už jsme měli připravený projekt, dokonce s dotační podporou, který počítal s vykácením všech těchto stromů, místo nichž měla zůstat holá plocha s mladými stromy. To jsme si však rozmysleli a rozhodli se stromy v centru ponechat, jen jehličnany nahradit postupně listnáči, a zajistit tak lepší biodiverzitu ekosystému obce. Příhodným „argumentem“ pro tento postup se v poslední době stal i kůrovec, který napadl také některé naše jehličnany.
Jistě, ozvaly se i hlasy proti, jak jste správně odhadl. Například když uprostřed obce po mnoho desetiletí rostly vedle sebe dvě borovice. Takže jsme po dohodě s občany zvolili kompromisní řešení – skáceli pouze jednu z nich a místo ní vysadili dub. Až více povyroste, nahradí i zbývající borovici.
Nebo jiný příklad: V jedné z ulic jsme chtěli vysadit stromy, neboť stromy tam bývaly už dříve. Jenže sousedé z ulice s výhledem na sever se obávali, že na podzim a v zimě budou mít v domech ještě méně světla, a tak tam vysadíme pouze keře. Prostě to chce trpělivost a vždy se snažit s lidmi domluvit.
* Ludvík Drobný, starosta obce Nové Heřminovy na Bruntálsku (k navržené stavbě přehrady na části území obce, která by měla být součástí protipovodňové ochrany velkého území podél dolního toku řeky Opavy): Projekt se táhne od roku 1998. Původně se jednalo o záměr postavit velkou přehradu, která by smazala z mapy celou obec Nové Heřmanovy, a zasáhla i do dalších území. Proti tomu se zvedla silná vlna odporu, která vyvolala snahu najít vhodnější řešení, zvláště pak dokázat, že stoletou vodu lze bezpečně provést Krnovem i bez přehrady. Úkolu se ujala Unie pro řeku Moravu, nejvíce pak projektant Ing. Václav Čermák. Současně plánovači přehrady pochopili, že velkou přehradu nemají šanci prosadit a v tichosti předložili do vlády tzv. malou přehradu. Tato je však vedle návrhu Václava Čermáka už zcela zbytečné. Některá jeho řešení projektanti zcela bezostyšně převzali, ale samotné přehrady se odmítají vzdát. Nejméně od roku 2010 naše obec požaduje vypracování multikriteriálního hodnocení obou variant i s příslibem, že výsledek tohoto hodnocení budeme respektovat, ať je jakýkoliv. Toto zastánci přehrady zcela odmítají pod různými snadno vyvratitelnými záminkami. Zřejmě s vědomím, že by svůj projekt neměli šanci obhájit.
* Jiří Kaucký, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů: Máme-li začít rozhovor takto k jádru věci, pak v prvé řadě jsem nucen – jako již mnohokrát – zdůraznit, že téměř při všech konkrétních krocích a návrzích v boji proti COVID-19, bylo potřeba si kromě otázek vztahujících se ke způsobu provedení a efektivitě při ochraně veřejného zdraví klást též otázky: Jakým způsobem jsou či mohou být přijímanými opatřeními dotčena základní lidská práva a svobody a jaký postup je třeba zvolit k tomu, aby byla tato práva občanům garantována v maximální možné míře i v takto složité situaci? Toto se však bohužel v uplynulém období zpravidla nedělo – někteří odpovědní nejenže si tuto otázku nekladli na začátku, ale nepokládají si ji ani ex post.
Já sám jsem jednoznačným zastáncem všech účelných opatření, která mohou zachraňovat životy a zdraví. Na druhé straně, ani jako občan České republiky –a tím méně jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, nemohu akceptovat mnohé vedlejší produkty zvládání epidemie směřující k závažnému ohrožení základních principů demokratického právního státu.
Je zcela zřejmé, že v krizových situacích epidemie je nutno kroky Parlamentu, vlády i orgánů ochrany veřejného zdraví podřizovat časovým hlediskům i významu chráněného zájmu, jímž lidský život a zdraví beze sporu jsou. Ani tato skutečnost však nemůže ospravedlnit rezignaci na ochranu ostatních ústavou garantovaných práv, čehož jsme bohužel v řadě případů byli svědky. Z oblasti ochrany osobních údajů je třeba především varovat před plošným a systematickým využíváním informací o zdravotním stavu fyzických osob, bez náležité snahy o jejich maximální zabezpečení.
Vztaženo k působnosti našeho Úřadu lze říci, že výše zmíněné období poznamenané pandemií onemocnění COVID-19 bylo z hlediska ochrany osobních údajů především obdobím hledání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů. Nalézání vyváženého řešení mezi ochranou života a zdraví na straně jedné a osobních údajů na straně druhé bylo a stále je nesnadným úkolem, a to i s ohledem na časový aspekt při přijímaní potřebných opatření.
Výše uvedená potřeba rychlosti a naléhavost bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů se bohužel v řadě případů odrazila v podobě neujasněnosti kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nebyly zvažovány na jejich počátku, což se negativně projevilo na jejich nastavení i vlastní realizaci. Zmíněné postupy, vzniklé narychlo pod časovým tlakem navíc ještě ex post podléhaly dalším, mnohdy též nesystémovým změnám, což nyní značně znesnadňuje monitoring těchto kroků v rámci kontroly.
Úřad se otázce nalézání rovnováhy mezi opatřeními na ochranu veřejného zdraví a principy ochrany osobních údajů od počátku pandemie intenzivně věnoval a podílel se i na evropské úrovni v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) na přijetí metodických materiálů, které měly být – a věřím, že i v praxi byly nápomocny orgánům ochrany zdraví při nastavování vhodných opatření týkajících se ochrany osobních údajů.
* Miroslav Matej, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování MF ČR, a Luděk Tesař, ekonom: Stále řešíme v praxi případy ignorace zákonného požadavku péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře není jen požadavek zákona nebo prázdný pojem, ale je především aplikací správné logiky prosperity, která mnohým obcím stále úplně chybí. Proto doporučujeme obcím zaměřit se vedle výdajů také na příjmy a aplikovat důsledně zákonný požadavek péče řádného hospodáře. Narážíme v praxi na oblasti, kde obce doplácí nebo neuplatňují obvyklé ceny bez dostatečného zdůvodnění. Jedná se velmi často o oblasti:
– Odpady. Obce na ně zbytečně doplácejí a bez dostatečně logického odůvodnění. Poplatek přitom není vysoký. Producent odpadu většinou nebývá chudákem vyžadujícím charitu na úkor jiných povinností či dokonce na úkor rozvoje obce.
– Byty. Zákonem striktně požadované obvyklé nájemné = tržní je v některých obcích stále stejně neobvyklé jako pasoucí se pižmoň.
– Vodné a stočné – voda zadarmo nebyla nikdy, vodné a stočné by mělo vždy cenami odpovídat nákladům, což se často neděje. I když není provozovatelem obec, ale třeba nějaké „VaKy“, výdaje na modernizace a obnovu infrastruktury stejně nakonec zaplatí obce (dotace nedotace).
– Doprava. Ani levná veřejná doprava, která radnice stojí často desítky, ba až stovky milionů i mnoho miliard (v případě Prahy) nepřivede podle mnoha studií více lidí do veřejné dopravy. Mnohá města se tak ve víru vášní oddala politice kamikaze, ať to stojí, co to stojí, ale císař musí zvítězit.
– Majetek. Mnoho obcí hromadilo nebo hromadí majetek, který je zátěží. Stává se, že byly vybudovány velké stavby třeba v „akci Z“ (zadarmo). Obyvatelé toho chtějí a udělají mnoho, ale velmi často odmítají nést za pořízený veřejný majetek přímou finanční zodpovědnost. Sazby daně z nemovitostí by měly odpovídat rozsahu a stavu obecního majetku a každé přání lidí, aby obec něco vlastnila by mělo být propojeno s finanční zodpovědností například ve zvýšení místního koeficientu daně z nemovitostí. Jinak hrozí, že podobné nástroje jako je participativní rozpočet nebo dotazníková šetření ať obec pořídí to či ono, povedou k tomu, že obce budou vlastnit nakonec i říši pohádek i s princeznou, ale nikdo nebude chtít zaplatit princezně šperky a opravit střechu zámku.
* Petra Syrová, předsedkyně spolku Pěšky městy: Z mého pohledu je důležité dívat se na dopravu komplexně. Například automobilová doprava v Praze představuje pouze 33 % v dělbě přepravní práce, pěší doprava 23 %. Řešení typu „až budou postaveny obchvaty a dost parkovacích domů, pak můžeme zklidňovat centra měst“ nebude bez dalších opatření fungovat a bude způsobovat jen další nárůst automobilové dopravy.
Nabídneme-li lidem silnice, budou je využívat a za chvíli budou zase přeplněné a do měst bude proudit více aut. Současně s výstavbou okruhů musí být regulován vjezd aut do center měst (např. zdražením parkování či mýtným) a lidem nabízeny jiné možnosti cestování – kvalitní městská a příměstská doprava, bezpečné a komfortní cesty pro pěší či jízdní kola.
Pokud se na dopravu díváme v kontextu udržitelného rozvoje, tak vnímám, že nastal čas pro přerozdělení veřejného prostoru měst férovějším způsobem. S ohledem na klimatické změny, současnou pandemii, ale i zdraví obyvatel, kvalitu a hodnotu veřejného prostoru je třeba přehodnotit priority v organizaci dopravy a podporovat rozvoj pěší, cyklistické či veřejné dopravy, které prostředí měst i lidem prospívají.
* Aleš Burian (brněnská architektonická kancelář Burian-Křivinka Architects), architekt pracující pro město Havlíčkův Brod (spolu s městem letos obdržel cenu Architekt obci): Za městského architekta se však nepovažuji. Nemám jeho povinnosti ani kompetence. Nicméně za tu dobu, co pro město pracujeme, jsem si k Havlíčkovu Brodu vytvořil velmi blízký vztah a často se tam účastním diskusí nad řešením jeho problémů... Pro mě je městský architekt představitelem kontinuity urbanistického rozvoje města. Proto by to měla být práce dlouhodobá, mimo volební cykly. A jestli je zaměstnancem města, nebo stojí mimo ně a město s ním pouze dlouhodobě spolupracuje, není až tak důležité. Myslím že i v naší republice máme příklady, kdy oba modely dobře fungují. Je to o konkrétních lidech – jak na straně města, tak architekta,
* Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu: Už před lety jsme si na radnici uvědomovali, že náměstí i další veřejná historická prostranství nejsou zrovna nejpřívětivějším místem pro setkávání místních lidí, ani atraktivním lákadlem pro turisty. Náměstí bylo tehdy po obvodu vydlážděno špatnou betonovou zámkovou dlažbou, dešťová voda tekla proudem po chodnících, veřejné osvětlení bylo již desítky let za svým zenitem. Ani mobiliář z éry socialismu nebo polosuchá, nevitální zeleň v betonových květináčích nevylepšovaly tvář města. Totéž platilo o stromech a keřích rozličných druhů vysazovaných v centru od počátku šedesátých let bez přijatelného dendrologického a kompozičního záměru... V podstatě to byli majitelé a provozovatelé obchodů, kteří se stali spouštěcím mechanismem k přípravě nejrozsáhlejší proměny centra města za posledních sto let. Začal tak proces, na jehož počátku byla radnicí připravena výzva pro vybrané architekty, aby předložili svoje návrhy k nápravě výše popsaného stavu. Tak se zrodila dlouholetá spolupráce s architektem Alešem Burianem z architektonické kanceláře Burian-Křivinka, která předložila hodnotitelské komisi nejlepší návrh k realizaci.
* Irena Melounová, manažerka marketingu společnosti Kooperativa v.o.d. Uhlířské Janovice: Veřejné osvětlení má především dobře plnit svou funkci a zvyšovat bezpečnost občanů. Tato nedílná součást veřejného prostoru
v mnoha městech dotváří atmosféru díky originálním svítidlům a dekorativním
stožárům. Současné trendy však volají na jedné straně po odpovědnosti vůči životnímu prostředí a velí snižovat světelné znečištění, na straně druhé se součástí povinné slovní zásoby moderních reprezentantů obcí stalo spojení Smart city. Hledání vyváženosti mezi funkčností, ekologičností, hospodárností a chytrostí může být někdy velmi náročné.
* Jan Procházka, jednatel společnosti FN-NANO, s.r.o.: Tady v Čechách potom přišel nápad jak tuto látku využít pro inteligentní nátěry. Oxid titaničitý je inertní, nemá chemické vlastnosti, tudíž nejde k ničemu přilepit, neulpívá na povrchu, ze zdi se za chvilku smyje, proto musíte použít pojivo, které to vše prováže a spojí dohromady. Nám se podařilo vytvořit pojivo, díky kterému si oxid titaničitý zachovává svoje fotokatalytické vlastnosti, a tak může sloužit jako funkční nátěr, který za pomoci fotokatalýzy dokáže odstraňovat viry, bakterie, jemné prachové částice, skleníkové plyny a další škodliviny.
Najít pojivo, které se nerozkládá, neusazuje se na povrchu materiálu, ale naopak drží látku dohromady, se nikomu před námi nepodařilo a jsem na to patřičně hrdý. Investovali jsme velké prostředky do patentové ochrany po celém světě.
* Marek Lang, výkonný ředitel a člen představenstva společnosti Millenium Technologies: Princip plazmového zplyňování je postaven na tom, že – zjednodušeně řečeno – vstupní surovina je ve vnitřním prostorou reaktoru vystavena teplotě 1250 až 1500 °C a také přímému kontaktu s výronem nízkoteplotního termického plazmatu o teplotě 3000 až 5000 °C. Díky tomu dochází k termickému rozkladu této suroviny až na atomární úroveň, přičemž se tyto částice následně zpětně poskládají tak, že z organické části odpadu vznikne syntézní plyn a z anorganiky pak sklovitá struska.
Syntézní plyn se následně zchlazuje zhruba na 200 °C a čištěním se z něj odstraní kyselé plyny (chlorovodík, sulfan…), tuhé znečišťující látky a přebytečná vlhkost. Z vyčištěného syntézního plynu je možné buď využít jeho chemickou energii a spálit jej v kotlích či v kogeneračních jednotkách, nebo z něj vyrábět další produkty, například vodík.
Anorganická část zplyňovaného materiálu se v reaktoru roztaví a následně se z reaktoru vypouští. Po vychladnutí ve vodní lázni vzniká inertní nevylouhovatelná sklovitá struska, která nepředstavuje žádné nebezpečí pro životní prostředí a může být využita třeba jako stavební či podkladový materiál místo štěrku.
Při energetickém využití se před vlastním plazmovým zplyňováním z odpadu ještě obvykle odstraňují jeho složky, které nejsou energeticky využitelné, například popel, sutě, kovy, sklo apod. Proto před vstupem do reaktoru je instalována – jak je to ostatně běžné i u jiných technologií – třídicí linka. Po vytřídění je vstupní materiál rozdrcen, případně může být vysušen.
* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka (v další části svého seriálu Eozsudky, které by samospráva měla znát): Světlo světa však spatřil významný judikát, který byl samozřejmě důležitý zejména pro danou obec a zrušení odvodu dotace, ale přinesl nejen to. Zcela jasně vyslovil, že
1, interní směrnice a 2. průzkum trhu
jsou dobrovolné kroky obce, tedy je nemusí realizovat povinně. Jinými slovy řečeno, absence směrnic nebo neprovedení průzkumu trhu neznamená automaticky porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.
Důležité je, aby celý proces obec obhájila, a své úvahy podpořila jasnými argumenty.
Proto v okamžiku, kdy bude konstatováno porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek „jen“ z toho, že obec nemá směrnice nebo jiná interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu, nebo proto, že neprovedla průzkum trhu, zdaleka to nestačí, protože nic takové nemá obec povinnost mít a realizovat. Obec má jedinou povinnost – rozumně a logicky obhájit svůj postup. Jak, je čistě její volba.
* Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv ( k nálezu Ústavního soudu o zrušení "bezdoplatkových zón"): Ústavní soud odmítl možnost plošného omezení nároku na doplatku na bydlení formou opatření obecné povahy ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že mezi sledovaným cílem zákonodárce a zvolenými prostředky pro omezení základního práva nebyl vztah rozumnosti. Legitimním cílem napadené právní úpravy měl být boj s „obchodem s chudobou“ a zamezení dalšího rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Ústavní soud však konstatoval, že „neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chce zákonodárce eliminovat. Zákonodárci zde nejde o nějaké ‚protože‘ je někdo chudý, nýbrž ‚když je chudý, a to bez dalšího, chudoba však není (přímým) zdrojem těchto jevů“ [bod 53.].
Dalším důvodem neústavnosti právní úpravy je plošnost OOP, které neumožňuje žádné osobní výjimky, a reálně tak dopadá i na osoby, které se na výskytu sociálně nežádoucích jevů nijak nepodílejí.
Vyloučením nároku na doplatek na bydlení se opatření míjejí s deklarovaným účinkem, místo omezení sociálně nežádoucích jevů v důsledku jejich prohloubení, neboť jsou „zdrojem bezdomovectví a jiných podob bezprizorního postavení osob“ [bod 57.]
Ústavní soud považuje opatření za málo adresná také proto, že poškozují osoby, které bydlí ve vyhlášené oblasti a nemají vliv na výskyt sociálně nežádoucích jevů. Přesto mohou být právní úpravou dotčeny, neboť nebudou-li pobírat doplatek na bydlení, může to u nich vést k životu „na ulici“, umísťování dětí do ústavní výchovy, ke zvýšené trestné činnosti. Napadená úprava se míjí svým cílem i v případech, kdy se sociálně nežádoucích jevů dopouštějí osoby, které ve vyhlášené lokalitě vůbec nebydlí anebo nejsou osobami v hmotné nouzi. I na takové případy poukazovaly subjekty, které Ústavní soud před vyhlášením nálezu oslovil.
* Petr Kolman, právník: Jako učitel správního práva bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Nadto použitelné analogicky i k zamýšlené přímé volbě hejtmanů krajů.
– Zaprvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by v zásadě nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.
Jen právní analfabet by totiž mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem bychom tak riskovali, že rozkolísáme chod 6250 českých, moravských a slezských obcí. Zbytečným hazardem bychom zcela zbůhdarma zahodili skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány navzájem, ale i se subjekty zvenku. Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.
– Zadruhé pro boj s korupcí by přímá volba nic nepřinesla. Skoro každá strana či hnutí má téma boje s korupcí jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí, tedy kolektivní orgán, tak je tento orgán zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).
Navíc když „lotři“ uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů místo jednoho starosty / primátora tak nejnže to darebáky vyjde zákonitě dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy, že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera Maria Puza, „čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou“.
Ano, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a pomyslných padesát odstínů transparentnosti, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má podle mého názoru stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím.
Báchorky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Dobromila Nezkorumpovatelného Dis. , jsou naivní. Ostatně podívejme se napříč politickým spektrem, kolik „vejlupků“ si již lidé za posledních třicet roků v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.
– Zatřetí o peníze jde až v první řadě. Třetí výhradou je výhrada ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské komplexní novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model v případě přímo voleného starosty nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu, aniž by byl zároveň vybaven významnějšími kompetencemi, by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.
Jak známo (nejen) díky pandemii covidu-19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. S přihlédnutím k fair play samozřejmě dodejme, že ani jiné členské státy Evropské unie na tom nejsou o mnoho lépe.*
/rš/
Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na: https://www.profipress.cz/predplatne/.
Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.
