Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Vladimírem Staruchem (viz první strana obálky nahoře), starostou Špindlerova Mlýna.
Aktuální srpnové vydání Moderní obce však přináší i řadu dalších zajímavých a podnětných textů, v nichž promlouvá nemálo osobností nejen z veřejné správy. Uvádíme proto výběr z jejich vyjádření pro Moderní obec. Nenechte si ujít ani téma měsíce, které tentokrát nese název Elektromobilita a další alternativní pohony.
* Vladimír Staruch, starosta Špindlerova Mlýna: Pokud jde o zastavování našeho území či v ochranném pásmu národního parku, záleží na úhlu pohledu. Výstavba apartmánového bydlení nebo domů apartmánového typu městu z dlouhodobého hlediska nic pozitivního nepřinesla. Na jednu stranu nechceme bránit tomu, aby se rekonstruovaly původní rekreační stavby, vznikaly přístavby nebo se nahrazovaly novými stavbami.
Na druhou stranu se však stává, že v souladu s územním plánem je přestavba schválena jako objekt komerčního typu, tedy penzion či hotel, stejně tak je i zkolaudována, ale ve skutečnosti to končí prodejem jednotlivých ubytovacích jednotek jako apartmánové bydlení. Tyto ubytovací jednotky vlastní více lidí, většinou bez trvalého bydliště, a objekty jsou využívány pouze několik dní v roce. Tohle je cesta, která z hlediska rozvoje města a příjmů není dobrá. Město se tomu snažilo bránit schválením nového územního plánu a počítalo s tím, že se podaří tuto výstavbu omezit. Od roku 2011 máme tedy trošku lepší nástroj na regulaci, ale s odstupem zjišťujeme, že se nám sice podařilo eliminovat rozsah výstavby některých takových objektů a možná trošku lépe regulovat nenavyšování ubytovací kapacity, ale nezabránili jsme jejich vzniku.
V nejcennějších lokalitách Svatý Petr a Labská se již nevymezují nová území určená k zástavbě, aby se zachovala stávající rozptýlená horská zástavba. Ve městě je ještě dost ploch, které mají být zastavěny, tudíž nechceme vymezovat nové kvůli dopadu na dopravní a vodohospodářskou infrastrukturu. Na druhou stranu požadavky vlastníků pozemků rostou a město s nimi bude muset pracovat.
* Petr Vícha, starosta Bohumína, senátor: V bytovém fondu města je zhruba 1500 bytů původně státních, 2800 bytů jsme získali v rámci tzv. velké privatizace od tehdejších železáren a drátoven, část jsme za tu dobu postavili či předělali z nebytových prostor… … S podporou z národních zdrojů bylo postaveno zhruba 110 bytů, a to právě rekonstrukcí jiných objektů, zejména bývalé ubytovny ŽDB, kterou jsme od nich koupili v žalostném stavu. Vzniklo tam pak téměř 90 bytů. V těchto bytech platí pravidla daná dotačními podmínkami. Mohou je vylicitovat jen ti, kteří mají velmi nízké příjmy a žádný majetek, omezena je i výše nájmu. Plnění podmínek prochází pravidelnou kontrolou Ministerstva pro místní rozvoj a pokaždé je shledáno vše v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy například někdo něco zdědí či se mu zvýší příjmy a musí se vystěhovat. Myslím, že po 17 letech od dotace by se již měly tyto podmínky zrušit…
… Naše zásady pro získání městského bytu do nájmu platí již dvacet let a přizpůsobují se získaným zkušenostem. Používá je i mnoho jiných měst, což naštěstí pro ně Ministerstvo vnitra zatím nezjistilo. Ministerstvu totiž například vadí, když chceme, aby žadatel měl trvalý pobyt nejméně jeden rok a neměl adresu úřadu. Máme se především starat o své občany, to nám ukládá i zákon o obcích. Ale jak to udělat, když trvalý pobyt je cár papíru, který si každý zařídí ze dne na den? Na radnici opravdu nikdo nebydlí, přestože je tam evidovaných přibližně 1500 lidí... Proč to podporovat?
Dále ministerstvu vadí, že podle našich zásad uchazeč o nájem městského bytu nemá být v insolvenci a nemá pobírat šest měsíců dávky hmotné nouze. Jenže proč to v zásadách máme? V našem systému totiž získá byt ten, kdo nabídne nejvyšší nájemné. A oni nám to vyhrávali lidé, kteří roky nepracovali (přitom pracovat mohli a měli!) a kteří se nezamýšleli nad tím, kolik mohou platit – vždyť úřad práce jim to doplatí! Naopak pracující si vše dobře spočítali a věděli, že nemohou nabídnout tolik jako tito lidé. To není spravedlivé. Kdo pobírá dávky, může požádat o výjimku.
A naléhání, ať pronajímáme byty i těm, kteří městu dluží, a pracně jsme je soudně vystěhovávali? Tak to už hlava nebere! Z kategorie nepochopitelných je i výtka, proč dva domy pronajímáme podle jiných zásad. Inu proto, že jsou to domy s pečovatelskou službou – a o těch rozhoduje sociální odbor. Celé šetření našich pro získání městského bytu do nájmu ze strany Ministerstva vnitra probíhá již čtyři roky, přitom dva uplynulé roky byl klid – ministerstvo si dalo pauzu. A nyní po nás chce, ať přijmeme opatření, a to nejlépe hned.
* Stanislav Křeček, veřejný ochránce práv: Skutečnost, že chybí zákon o sociálním bydlení, který by podrobněji stanovil podmínky pro poskytování bytů cílovým skupinám, jistě přispívá k tomu, že je jen na dané obci, zda vůbec a komu bude byty přidělovat. Ani dotační a úvěrové programy na výstavbu obecních (sociálních) bytů nemohou zákon o sociálním bydlení nahradit. Proto bylo také jedním z doporučení veřejného ochránce práv, aby vláda přehodnotila postoj k přijetí zákona o sociálním bydlení (neboť bývalá vláda od záměru zákona o sociálním bydlení ustoupila a nahradila jej právě dotačními a úvěrovými programy na výstavby bytů)… … Zásadně je však třeba zdůraznit, že ani zákon o sociálním nebo o dostupném bydlení neodstraní hlavní problém, s nímž se municipality při přidělování bytů setkávají a který je příčinou vzniku vyloučených lokalit. Totiž neschopnost nebo neochota některých občanů podřídit se společnému soužití v domě, chování a způsob života, který vede k devastaci bytů i domů a znepříjemňuje život ostatním obyvatelům obcí. Ale to je problém, se kterým mohou obce pomoci, nicméně vyřešit jej musí stát.
* Ivan Bartoš, místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj: Vedle Housing First existují i další podpůrné nástroje, kupříkladu pražská Městská nájemní agentura či kontaktní místa pro bydlení. Z těchto nástrojů, zahraničních zkušeností a zkušeností z českých pilotů bychom chtěli ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, neziskovými organizacemi a obcemi zapracovat na přípravě zákona nikoliv pouze o sociálním, ale dostupném bydlení a příklady dobré praxe převést do standardů, které budou moci obce využívat. Pilotáž se týkala několika desítek obcí, avšak těch máme tisíce a problém dostupného bydlení se postupně dotkne všech. Sen o vlastnickém bydlení se asi trochu rozplyne, tématem bude rovněž družstevní bydlení, Baugruppe a různé formy sdíleného bydlení.
… Chceme do budoucna nabídnout portfolio nástrojů obcím, z nichž se dá výstavba dostupného, obecního nebo sociálního bydlení skutečně pořizovat a navyšovat. Snažíme se zapojit Evropskou investiční banku do větších projektů, bavíme se i s komerčním sektorem. Naší ambicí je skutečně nabídnout takové nástroje a finanční balíčky, aby se obcím vyplatilo stavět.
* Adam Zábranský, radní hl. m. Prahy pro oblast bydlení a transparentnosti: Praha se potýká s nedostatkem obecních bytů na realizaci své bytové politiky, jejíž součástí je i sociální bydlení. Městský bytový fond zároveň není rovnoměrně rozložen na území města a my nechceme do jedné lokality dávat nadměrný počet nájemníků, kteří mají kombinované sociální problémy. Založili jsme Pražskou developerskou společnost a začali připravovat projekty na výstavbu tisíců nových městských bytů, ale to je běh na několik let a Pražané v bytové nouzi potřebují pomoc teď. Inicioval jsem proto vznik Městské nájemní agentury, která nám díky poskytovaným garancím umožňuje spolupracovat s majiteli bytů a tyto byty pronajímat domácnostem v nouzi.
Model městské nájemní agentury u nás zatím nebyl vyzkoušený. Inspirací bylo zahraničí, např. Belgie, Francie, Španělsko, Německo či Portugalsko, kde takové nástroje běžně využívají. Doufám, že nájemní agentury brzy začnou zakládat i další města u nás. Nově navíc bude možné na provoz získat evropské peníze skrze dotační výzvy MPSV na sociální bydlení.
* Miroslav Veselý, ředitel odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra ČR: Už v minulém volebním období jsme o zvažované změně zákonů o obcích, krajích a hlavním městě Praze zahájili diskusi se svazy zastupujícími města, obce, kraje a tajemníky městských a obecních úřadů o tom, co by v příslušném zákoně stálo za to vylepšit. Prozatím jsme identifikovali několik oblastí. První se týká meziobecní spolupráce, což zahrnuje zakotvení společenství obcí i otevření tématu metropolitní spolupráce. Další je problematika účasti veřejnosti, ale i členů zastupitelstev a radních na distančním jednání orgánů obcí, krajů a hlavního města. Řešili jsme i to, zda současné nastavení finančních limitů v zákoně o obcích odpovídá současné realitě, zda jsou obce stále schopny reagovat na nové výzvy kupříkladu tornádo na jihu Moravy nebo příliv uprchlíků. Což nás vedlo k diskusi o posílení kompetencí rady a starosty, a budeme-li připravovat takovou novelizaci, rádi bychom řešili i některé technické úpravy.
Pokud jde o společenství obcí, zákon by měl ukotvit meziobecní spolupráci, vznik dobrovolného svazku obcí, aby i ony mohly plnit úkoly nejen v rámci samostatné působnosti, ale aby se zejména pro menší obce našel funkční model, který by umožnil např. sdílet úředníka, který by vykonával přenesenou působnost na úrovni jednotlivých členských obcí.
* Tomáš Holub, manažer projektu SMART-Metering ve společnosti Energie AG Kolín: Dálkově odečitatelná „chytrá“ fakturační měřidla jsou umístěna na vodovodních přípojkách (zpravidla ve vodoměrné šachtě nebo za první zdí objektu). Pro panelové domy zajišťuje Energie AG Kolín podle platné legislativy dodávku vody tzv. na patní vodoměr domu, což je hlavní vodoměr umístěný, zpravidla ve sklepních prostorech.
Spotřeba v jednotlivých bytech je pak následně rozpočítávána na základě poměrových měřidel, která jsou umístěna v bytech, přičemž tato měřidla jsou v majetku vlastníka domu či vlastníků bytových jednotek. K datům, která se vztahuje k hlavnímu vodoměru, tedy může přistoupit správce či předseda domu, který tuto agendu obstarává… … Chytrý vodoměr monitoruje v reálném čase charakter odběru na daném odběrném místě a periodicky tato data odesílá do systému provozovatele vodohospodářské infrastruktury. Podle průběhu odběru je pak možné odhalit například nejen napouštění z bazénu v době zákazu, ale například i únik vody ve vodovodní síti odběratele (protékající toaletu nebo i havárii na vnitřních rozvodech).
* Radek Kubíček, ředitel společnosti 2K Consulting s.r.o.: V naší praxi často narážíme na neochotu dodavatelů informačních systémů. Ti z velké většiny ochraně osobních údajů příliš nerozumějí, nemají právní zázemí ve společnosti a spoléhají na fakt, že nic podobného po nich dosud žádná města či žádné obec nechtěly. V lepším případě nabídnou předpřipravenou formální zpracovatelskou smlouvu, ve které však zpravidla chybí řada povinností vyplývajících z GDPR.
Velmi často však zapomínají na celý článek odpovědnosti za škodu. Samotná identifikace operací, zda jde či nejde o zpracovatelské nebo správcovské, bývá předmětem diskusí po celé měsíce. Součinnosti se městům nedostává.
Nabízí se tak stávající smluvní vztahy vypovědět a zajistit si nového dodavatele informačního systému. Potíž je v tom, že takové změny jsou organizačně, právně a fakticky náročné. Mnohdy na trhu neexistuje konkurence. V některých případech jde o dotační projekt, který nezbývá než na základě neochoty zpracovatele/správce ukončit.
Externí či interní pověřenec pro ochranu osobních údajů se tak dostává do úzkých, protože při téměř každém úkonu/kontrole naráží na nedostatky a neochotu ze strany dodavatelů informačních systémů pro radnice. Ty jsou následně nepřiměřeně zatěžovány stesky dodavatelů na pověřence.
V oblasti ochrany osobních údajů proto pověřenci postupně docházejí k názoru, že je lepší držet se hesla Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Svou nečinností si totiž nezpůsobí u svého správce potíže.
Ti důmyslnější vydávají stanoviska k jednotlivým informačním systémům, kde popíší právní nedostatky, a odevzdají je správci, aby alespoň v minimálním měřítku dostáli svým povinnostem. Radnice si stanoviska uloží do šuplíku a pokračuje se dál.
Čtenář tohoto článku se patrně zeptá: O které dodavatele informačních systémů jde? Máme zkušenosti s dodavateli knihovních systémů, profilů zadavatele, Smart City, informování občanů formou sms zpráv, školních matrik, dodavatelů informačních systémů sloužících pro vedení spisové služby atd.
Příkladnou spolupráci s dodavatelem, tj. co do zabezpečení dat a smluvních vztahů, města a obce příliš často nezaznamenávají. Otázkou tedy je, co s tím. Radnicím zůstává jen minimální prostor a ochota se touto problematikou zabývat. Dvojnásob to platí, když jim nehrozí za porušení povinností v oblasti ochrany osobních údajů pokuta.
Dodavatelé zase spoléhají na to, že města a obce pokutu nemohou dostat, a tak nevznikne nárok na náhradu škody.
Právě na tato a jim podobná témata bude zaměřená Konference GDPR s panelovou diskusí pro veřejnou správu, která se uskuteční dne 6. 10. 2022 v Praze. Konferenci připravuje Spolek pro ochranu osobních údajů z. s. pod záštitou Úřadu pro ochranu osobních údajů ČR.*
/rš/
Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na: https://www.profipress.cz/predplatne/.
Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.
