Ke způsobu vymáhání pohledávek v Chomutově se vyjádřil i ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb. I když uznává, že nelze stát na straně neplatičů, je zásadně proti zvolenému způsobu, který považuje za nepřípustný a nezákonný. Upozorňuje na to, že radnice má možnost využít vlastního...
Ke způsobu vymáhání pohledávek v Chomutově se vyjádřil i ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb. I když uznává, že nelze stát na straně neplatičů, je zásadně proti zvolenému způsobu, který považuje za nepřípustný a nezákonný. Upozorňuje na to, že radnice má možnost využít vlastního exekučního titulu a vybírat přitom jen dlužnou částku s exekučním poplatkem 200 Kč, a nikoli nechávat státní prostředky v kapsách soukromých exekutorů. Opírá se přitom o některé výroky ústavních činitelů a renomovaných právníků, například Ústavního soudu, veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla i jeho zástupkyně Jitky Seitlové, vedoucího oddělení veřejného práva Ústavu státu a práva Akademie věd ČR JUDr. Jana Bárty, CSc., soudce Jana Viklického a dalších.
Michael Kocáb upozorňuje na právní stránku věci: "Podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, si obec může zvolit režim vymáhání, tj. buď bude nadále postupovat podle zákona o správě daní a poplatků a dlužnou částku bude exekuovat sama, nebo požádá o vymáhání soud či soudního exekutora. Již při této volbě obec musí respektovat pravidla zakotvená v zákoně o správě daní a poplatků, byť se posléze rozhodne vymáhání svěřit soudnímu exekutorovi. Jedním z těchto pravidel je podle § 2 odst. 2 zákona stanovená povinnost obce (jako správce daně) postupovat tak, aby při vyžadování povinností od dlužníků (daňových subjektů) volily jen takové prostředky, které dlužníky nejméně zatěžují a umožňují přitom dosáhnout vybrání dlužné částky."
Využití služeb soudního exekutora způsobem, k jakému přistoupila chomutovská radnice, je podle ministra Kocába v rozporu s povinností obcí volit šetrné prostředky při vymáhání. Namítá rovněž, že pokud obce argumentují, že tak jednaly i "pro poučení ostatních dlužníků", nelze takové nepřímé exemplární trestání považovat za postup, který je v souladu s principem dobré správy.
Michael Kocáb považuje za mýtus tvrzení, že medicína v podobě tvrdých restrikcí je účinná. "Trpělivý, pevný a o zákon opřený partnerský přístup v práci samospráv se všemi sociálně vyloučenými je jedinou odzkoušenou a nejúčinnější metodou prevence sociálního vyloučení všude ve světě. Nikdy nepřinese stoprocentní úspěch - ale téměř vždy dokáže zastavit přesahování sociální vyloučenosti do další generace."
/jo/
