V současné době zažíváme obrovský rozvoj výstavby nových obytných celků zejména z prostředků soukromého sektoru. Je ale třeba si klást otázku, jakou kvalitu života a životního prostředí nabízejí? Pozitivní odpověď můžeme hledat spíš v sousedním Německu, kde se na rozdíl od ČR uplatňuje sociální obnova města.
Problémem postkomunistických zemí je, že neprošly vývojem sociologizace architektury a urbanismu, která se projevovala v západních zemích především od 60. let minulého století. Tamní architekti a urbanisté si uvědomovali problémy, které s sebou přinesla Athénská charta a funkční plánování města. Reyner Banham například v roce 1963 napsal: "Plavba po Středozemním moři byla jistě vítaným oddechem od zhoršující se situace v Evropě a během tohoto krátkého úniku z reality delegáti vytvořili nejrétoričtější, olympsky povznesený a nakonec nejdestruktivnější dokument, jaký kdy z CIAM (Mezinárodní kongresy moderní architektury) vzešel - Athénskou chartu"1). Tématem posledního kongresu CIAM (v roce 1956 v Dubrovníku) pod taktovkou nastupující generace architektů, bylo "úsilí nalézt přesnější vztah mezi fyzickou formou a sociálně psychologickými potřebami"2). Nechci posuzovat, nakolik se jim to dařilo. Důležité je, že tato debata ve společnosti proběhla. A to v době, kdy v komunistických zemích začala výstavba panelových sídlišť striktně standardizovaných obytných domů a funkčního dělení města. To vše pod ideou postavit co největší počet bytů pro dělnickou třídu. Současné názory laické veřejnosti v postkomunistických zemích na bydlení jsou touto absencí kritiky poznamenány. V touze po lepším bydlení si lidé "paneláky" zkrášlují zářivými barvami. Ty ale neodstraní zásadní problém sídlišť, o kterém se ve společnosti stále málo diskutuje - neschopnost obyvatel identifikovat se s prostředím, v němž žijí. Přitom je zřejmé, že to je příčinou vysoké míry kriminality a vandalismu na sídlištích.
MONOFUNKČNÍ ZÓNY
Současné novostavby obytných celků však daleko nepokročily. Velká poptávka po bytech nenutí stavební podnikatele k výraznějšímu konkurenčnímu boji. Jediným hlediskem investora je na prodeji bytů vydělat. Bohužel města a obce nekladou developerům podmínky, za jakých mohou svůj záměr uskutečnit, neexistují plány rozvoje obcí z hlediska sociálních potřeb obyvatel. Staví se tak byty nevalné kvality, domovní vybavení prakticky neexistuje, sociální vztahy obyvatel opět nefungují. Vznikají monofunkční zóny, určené pouze k bydlení, které využívají kapacity veřejných budov okolního území. Socialistická panelová sídliště měla alespoň obchodní centrum, školky a školy apod. Na to v běžných novostavbách není prostor.
ÚSPĚŠNÝ PROJEKT Z HANNOVERU
Sociální obnova města má hlubokou tradici v Německu, kde nalezneme i příklady výstavby nových obytných čtvrtí "sousedského bydlení". V rámci světové výstavy EXPO 2000 Hannover byla v Hannoveru postavena nová čtvrť Kronsberg. Tématem bylo trvale udržitelné město. Uskutečnilo tam několik projektů, mj. "sousedské bydlení Němců a imigrantů" (Habitat) nebo "participace nájemníků na tvorbě obytného prostředí" (Kronsberg-Karree). Cílem projektu Kronsberg-Karree bylo dosáhnout sociální stabilitu území. Stavební společnost GBH3) spolupracovala s Institutem pro bytovou politiku a ekologii města4) na účasti budoucích obyvatel čtvrti na plánovacím procesu. Jednotlivé kroky byly následující:
- účast na přidělení bytu: Obyvatelé se podíleli na výběru jednotlivých bytů a tím také na vytváření sousedských vztahů. Zájemci o bydlení v této lokalitě byli již rok před dokončením stavby pozváni na informační schůzku, kde se sami rozdělili do skupin s podobnými představami o bydlení a životním stylu. Témata jednotlivých skupin byla: bydlení s dětmi, sousedské bydlení pro starší, ekologicky bydlet a žít, mladé bydlení, staří a mladí společně. Každému tématu byla přidělena určitá část obytného bloku a konečný výběr bytů se uskutečnil na setkání jednotlivých skupin. Obyvatelé poznali své sousedy ještě před nastěhováním.
- účast na dotvoření půdorysu bytu: Tento krok měl sloužit k identifikaci s bytem. Mnichovští architekti Fink + Jocher navrhli flexibilní půdorys, který se mohl přizpůsobovat jednotlivým požadavkům. Obyvatelé si mohli vybrat z nabízených variant, jejichž výhody a nevýhody byly na schůzce představeny.
- účast na vnitřním vybavení: Obyvatelé měli možnost vybrat si obklady, tapety apod. U bytů v 1. nadzemním podlaží, k nimž náleží zahrádka, si vybírali také rostliny.
- tvorba a přisvojení si venkovního prostředí: Tímto důležitým krokem se vytváří zájem o okolní prostředí a budoucí obyvatelé se připravují na to, že se o okolí domu budou starat. Tím se snižuje riziko vandalismu a lidé se s prostředím snáze identifikují. Sami si dotvořili plán venkovních prostor (místa k sezení, dětská hřiště, bazén atd.) Osazení venkovních prostor rostlinami se uskutečnilo za přímé účasti budoucích obyvatel. K dispozici dostali zdarma květiny, kterými si mohli libovolně osadit zahrádky.
- přisvojení si společných prostor: V architektonickém návrhu byla vyhrazena místnost se zázemím pro společné aktivity obyvatel domu. Byl určen rozpočet (5000 eur) a obyvatelé sami rozhodli, k čemu bude místnost sloužit a jak bude zařízena. Ti, kteří se chtěli aktivně podílet na jejím dotvoření, vytvořili pracovní skupiny, které daly základ budoucí samosprávě společných prostor.
- založení spolku obyvatel: To vyplynulo z předchozích fází a slouží ke správě společných prostor a prezentace obyvatel navenek.
Projekt byl úspěšný a firma GBH tento postup uplatnila i na dalších projektech.
Letos skončil další projekt podporující účast obyvatel na jeho plánování a tvorbě sousedského bydlení - Nest solaR2 v Mnichově, který zároveň splňuje podmínky pasivních domů. Obsahuje 33 bytů, společnou prádelnu, sušárnu, dílnu, společenskou místnost a střešní terasu. Jednotlivé byty jsou na rozdíl od hannoverského příkladu v soukromém vlastnictví. Podobné principy lze uplatnit i v našich podmínkách, kde je soukromé vlastnictví upřednostňováno.
V ČR se participací obyvatel zabývá mj. občanské sdružení Agora Central Europe (Agora CE), ale dosud jen na regeneraci panelových sídlišť (Praha-Řepy, Zlín, Pardubice). Bohužel výsledky těchto projektů se již dále kvůli omezené kapacitě nemonitorují.
Participace jistě není všespásná. Může však výrazně zlepšit kvalitu života a životního prostředí obyvatel.
Poznámky
1) Reyner Banham, cit. Frampton, s. 316
2) Frampton, s. 318
3) Gesellschaft für Bauen und Wohnen Hannover
4) Institut für Wohnpolotik und Stadtökologie
MIROSLAVA ZADRAŽILOVÁ
doktorandka na Fakultě architektury VUT Brno
Literatura
Habermann-Niesse, Klaus. Wohnen in der Stadt, 2004, s. 229 Dizertační práce
Detsche bauzeitung. Jahrg, 2000, N. 7, s. 81-87
Wohnbund e.V. (online). 1999-2002 (cit. 2007-02-03). Dostupný z WWW: <http://www.wohnbund.de/info0101_1.htm>;
Fink+Jocher (online). (cit. 2007-06-13). Dostupný z WWW: <http://www.fink-jocher.de/>;
Frampton, Kenneth, Moderní architektura: Kritické dějiny, Praha: Academia, 2004.
Nest Passivhäuser (online). (cit. 2008-09-23). Dostupný z WWW: <http://www.nullenergieprojekt.de/>;
