Kdo má vykonávat údržbu místní komunikace (polní cesty), když pozemek komunikace patří Pozemkovému fondu ČR? Komunikaci používají kromě zemědělců občané při každodenní cestě do práce a do školy. Obecně se jakoukoliv pozemní komunikací rozumí dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly...
Kdo má vykonávat údržbu místní komunikace (polní cesty), když pozemek komunikace patří Pozemkovému fondu ČR? Komunikaci používají kromě zemědělců občané při každodenní cestě do práce a do školy.
Obecně se jakoukoliv pozemní komunikací rozumí dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti (§ 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích - dále jen zákon). V souladu s § 6 odst. 1 zákona je místní komunikace veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Podle § 9 odst. 1 zákona je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí, avšak tento požadavek zákonodárce na vlastnictví místní komunikace nemá vždy ve všech případech reálný základ. Což je zřejmě i situace popsaná v dotazu.
V praxi může nastat poměrně velký problém, zda některá cesta má vůbec charakter pozemní komunikace. Pokud ano, potom je třeba si zodpovědět otázku, o jakou kategorii pozemní komunikace vlastně jde. Zatímco s rozlišením dálnice a silnice žádné problémy nevznikají, jiná situace nastává u místních a účelových komunikací. Účelové komunikace mohou být navíc veřejně přístupné či nikoliv (srov. § 7 zákona), kdežto místní komunikace jsou vždy veřejně přístupné v rámci tzv. obecného užívání pozemní komunikace ve smyslu § 19 zákona, a to bezplatně.
Místní komunikací může být i polní cesta, a to bez ohledu na to, zda má či nemá zpevněný povrch. Jak lze dovodit z § 17 odst. 2, zákon rozlišuje vlastnictví pozemků pod pozemními komunikacemi (s výjimkou komunikace účelové) od vlastnictví samotné pozemní komunikace. Proto je třeba na místní komunikace nahlížet jako na samostatné předměty právních vztahů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005). Od 1. ledna 2007 by měly být všechny pozemní komunikace (tedy i místní komunikace) vedeny v Centrální evidenci pozemních komunikací (nový § 29a zákona č. 13/1997 Sb.).
Vlastníkem místní komunikace uvedené v dotazu je - v rozporu s § 9 odst. 1 zákona - stát, tj. Česká republika, přičemž Pozemkový fond ČR k němu vykonává správu (například § 2 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů). Pokud místní komunikaci, která je takto evidována (například v pasportu místních komunikací vedeném obcí - § 5 vyhlášky číslo 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích), vlastní jiný subjekt než obec, měla by obec s tímto vlastníkem jednat o odkoupení dané místní komunikace včetně pozemku pod místní komunikací, neboť pozemek pod místní komunikací a místní komunikace jako taková jsou samostatnými věcmi v občanskoprávním smyslu (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu). Vzhledem k tomu, že v konkrétním případě zřejmě jde o nezpevněnou polní cestu, která není například vyasfaltovaná nebo vytvořená z položených panelů, bude místní komunikace jako samostatná věc v právním slova smyslu "splývat" s pozemkem (či s jeho částí).
Tím, že místní komunikace vlastní jiný subjekt než obce, dochází svým způsobem patrně k bezdůvodnému obohacení obce. Fakticky se totiž zkracují práva vlastníka pozemku (místní komunikace), a to tím, že je omezen obecným užíváním místní komunikace, aniž by za toto zákonné omezení dostal od obce nějaké adekvátní protiplnění (pouze obec má být podle zákona vlastníkem místní komunikace a tedy provádět i její údržbu). Místní komunikace, jak již jsem uvedl, podléhá zásadně obecnému užívání, proti čemuž by se např. nemohl Pozemkový fond úspěšně bránit u soudu podáním tzv. negatorní žaloby podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku (vlastník ani nemůže zabránit ostatním osobám k používání místní komunikace například zřízením plotů, zábran, závor). V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005, podle kterého vzniká obci bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, pokud není užívání pozemku, který je součástí veřejného prostranství (což je i místní komunikace) a je ve vlastnictví jiného subjektu, upraveno například smlouvou mezi vlastníkem pozemku a obcí.
Řešení problému uvedeného v dotazu může být několikeré. Obec by se prvotně měla pokusit získat předmětnou místní komunikacíi do svého vlastnictví (koupí, darováním, směnou), čímž by naplnila požadavek zákonodárce uvedený v § 9 odst. 1 zákona. V případě neúspěchu s převodem místní komunikace do svého vlastnictví by obec měla zvážit vyřazení dané pozemní komunikace z kategorie místních komunikací /§ 40 odst. 5 písm. a) zákona/ a "nahradit" ji jinou pozemní komunikací (v úvahu v daném případě připadá zřejmě pouze veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona). Konkrétně by tedy došlo ke změně kategorie pozemní komunikace.
O "zařazení" pozemku do kategorie účelové komunikace se nevydává žádné správní rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000), neboť účelovou komunikací se stává příslušný pozemek - naplňuje-li znaky pozemní komunikace a není-li zároveň jinou kategorií pozemní komunikace - přímo ze zákona.
Uvažovat lze rovněž o postupu podle § 17 odst. 2 zákona, tj. byla-li zřízena stavba místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě.
Působnost speciálního stavebního úřadu jakožto silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností (§ 40 odst. 4 zákona). Ohledně působnosti obce v pozici silničního správního úřadu zákon o pozemních komunikacích stanovuje, že jde o výkon přenesené působnosti, tj. výkon státní správy (§ 40 odst. 1), aniž by však zároveň bylo specifikováno, který orgán obce má působnost podle § 40 odst. 5 zákona vykonávat. Bude tedy nutné vyjít z pravidla uvedeného v § 109 odst. 3 písm. b) zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), to jest předmětnou přenesenou působnost bude vykonávat obecní úřad.
Mgr. JAN BŘEŇ
právník
