Přední dodavatelé informačních systémů pro veřejnou správu se shodují v názoru, že současný moderní úřad veřejné správy stále více pociťuje potřebu nejen efektivněji řídit proces pořizování dat, tedy řídit oběh dokumentů, na jejichž základě tato data vznikají. Ale zároveň umět lépe tato data zpracovávat, analyzovat a na základě takové analýzy zpětně ovlivňovat procesy pořizování dat.
Vyvstává tedy potřeba jednak lépe poznat procesy probíhající v úřadech, jednak zapojit prvky business inteligence do stávajících informačních systémů.
CO SPOJUJE INFORMAČNÍ SYSTÉMY OBCÍ, MĚST A KRAJŮ
Současná řešení - informační systémy pro státní a veřejnou správu - jsou v zásadě technologicky velmi podobná. Jsou to ucelené, specializované systémy, postavené na databázovém stroji s aplikační logikou napsanou víceméně "natvrdo" podle požadavků cílových zákazníků - úřadů obcí, měst i krajů, stejně jako ústředních orgánů státní správy. Jednotlivé systémy se od sebe liší zpravidla podle toho, v jak velikém úřadu jsou nasazeny: Jiné požadavky mají úřady malých sídel, jiné zase úřady statutárních měst či krajů. Nicméně pro všechny informační systémy platí nutnost fixně pojaté a implementované architektury řešení.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá těžkopádnost informačních systémů, pohlížíme-li na ně prizmatem potřeb implementovat změny související s měnícími se zákony a novými podzákonnými normami. Pro každou změnu je nutno provést detailní analýzy stávajícího systému a zjistit, která místa v kódu bude nutno změnit a přepsat. Upravený software je třeba otestovat, nasadit u zákazníků a případně zaškolit uživatele. Tento proces je časově náročný a stojí nemalé peníze, přičemž vzniklé náklady si dodavatelé samozřejmě započítávají do ceny za údržbu systému.
V souvislosti s propojováním úřadů, které vyplývá z elektronizace státní a veřejné správy, vyvstává před jednotlivými úřady na všech úrovních potřeba poskytovat nové služby a naopak předávat různé informace nadřízeným organizacím. V tomto ohledu se úřady dostávají z "bezpečných vod" zpracování dokumentů v rámci svých vnitřních útvarů na "otevřené moře" komunikace s jinými úřady, které používají informační systémy od různých dodavatelů. Je v jejich zájmu, aby dodavatelé informačních systémů byli schopni zajistit jak pružné fungování původních (vnitřních) aplikací, tak aby aplikace obsahovaly nástroje pro podporu připojení na komunikační protokoly a aplikační rozhraní centralizovaného systému elektronické státní správy.
MODELOVÉ ŘEŠENÍ S POMOCÍ BUSINESS RULES
Tvůrci aplikací provozovaných v často se měnícím prostředí, a tím veřejná správa bezesporu je, mohou použít nový koncept tvorby aplikací založený na tzv. obchodních pravidlech (v anglickém originále "Business Rules"). O co jde? Jedná se o koncept tvorby softwarových aplikací, který místo natvrdo naprogramované aplikační logiky staví na pružném konceptu pravidel. Pravidla jsou na rozdíl od klasické aplikační logiky implementována tak, aby běžný, příslušně poučený uživatel aplikace dostal možnost pomocí jednoduchého uživatelského rozhraní definovat způsob jejich vyhodnocení.
Jinak řečeno: Pokud je aplikace takto pojatá a dojde ke změně podmínek - například k novelizaci nějaké normy, není nutno sá-hnout ke změnám na úrovni programového kódu. V podstatě se uskuteční pouze "změna vzorce", tedy úprava, kterou může provést pověřený pracovník úřadu, zpravidla člověk z IT oddělení, a to během velmi krátké doby.
Dlužno dodat, že některé změny zákonných norem mohou vyžadovat radikální zásah do programového kódu, přesto však je velmi přínosné mít informační systém schopný s pravidly pracovat.
SNADNÁ INTEGRACE NAVENEK I DOVNITŘ
Dobrý informační systém pro úřad veřejné správy by měl podporovat snadnou integraci jak s jinými lokálními systémy úřadu (ať už například e-mailovou službu, nebo kancelářské nástroje typu Office), tak se systémem pro komunikaci s centralizovanou elektronickou státní správou. Měl by tedy obsahovat prvky integračních nástrojů. Ovšem na rozdíl od klasických velkých integračních nástrojů, které jsou nasazovány v průmyslové výrobě nebo finančním sektoru, zde použitá integrační komponenta by měla být úměrná složitostí a schopnostmi řešenému okruhu témat a prostředí nasazení. Tedy co nejkompaktnější a v podstatě vnořená do aplikace, a tím pro pro uživatele neviditelná.
Výhodou takto pojatých informačních systémů je, že integrační nástroje, kromě vlastní funkčnosti zajišťující propojení na různé aplikace a protokoly, obsahují příslušné moduly umožňující sledovat tok dokumentů, vyvolávat alarmy, protokolovat veškerou komunikaci a sledovat různé klíčové ukazatele.
Schematickou podobu informačního systému vyhovujícího výše popsaným nárokům a popisu ukazuje obrázek, přičemž vyplněná centrální část schématu značí jádro řešení - informační systém.
DANIEL KUTÁČ
InterSystems B.V.
