Jaká je úroveň úředníků ve veřejné správě? Vyhovuje, či nevyhovuje současný právní rámec výběru, přípravy a vzdělávání těchto úředníků daný zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samo-správných celků? Jaké výzvy veřejné správě v tomto směru klade vstup naší země do Evropské unie?
O tom i o řadě dalších otázek jsme diskutovali s primátorem statutárního města Most Ing. Vladimírem Bártlem, ředitelem Krajského úřadu Ústeckého kraje Ing. Jiřím Kubrichtem a PaedDr. Františkem Menšíkem z odboru přípravy pracovníků ve veřejné správě Ministerstva vnitra ČR. Za Vysokou školu finanční a správní, o. p. s., v jejíchž prostorách se beseda uskutečnila, hovořili: generální ředitelka školy Dr. Bohuslava Šenkýřová, rektor prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc., vedoucí katedry veřejné správy a práva JUDr. Markéta Štalmachová a pracovník studijního střediska školy v Mostě PaedDr. Václav Netolický.
JUDr. Markéta Štalmachová: Protože na naší škole připravujeme pro veřejnou správu její budoucí úředníky, už delší dobu se zamýšlíme nad tím, jaký by měl být jejich ideální profil. Jistě se shodneme na tom, že takový úředník by měl být nejen velmi dobře vzdělaný a teoreticky připravený, ale měl by být na výši i co do praktické aplikace svých znalostí. Ovšem stále více se utvrzujeme v názoru, že znalosti mají být spíše prostředkem než vlastním cílem. Že je musí provázet jakási "nadstavba", kterou lze sice možná obtížné definovat, ale v níž by měla být obsažena jak etika, tak morálka. Proto se i na úřadech veřejné správy stále častěji setkáváme s pokusy vytvářet své etické kodexy. Neméně důležité však je, aby úředník měl také dobré komunikativní schopnosti a dokázal se s klienty domluvit i tehdy, když za ním přicházejí ve svých mezních životních situacích. V našich uvažováních jdeme ještě dál: Vedoucí úředníci by totiž měli mít rovněž manažerské dovednosti. Jinými slovy řečeno - ano, vítáme systém přípravy a vzdělávání úředníků veřejné správy. Avšak tento systém představuje pouze předpoklad, základ, který sám o sobě pro kvalitní výkon práce úředníka veřejné správy nestačí.
Dr. Bohuslava Šenkýřová: S tím vším naprosto souhlasím. Jen bych snad ještě doplnila, že základním předpokladem dobrého úředníka je, aby v každodenním kontaktu s lidmi neztrácel trpělivost a v občanech viděl klienty, kvůli nimž svou práci vykonává. Vše začíná už při samotném přijímání nových úředníků, což jen podtrhuje obrovskou zodpovědnost těch, kdo je vybírají.
Ing. Jiří Kubricht: Slovu "úředník" se raději vyhýbám a spíše používám termín "manažer veřejné správy". Ostatně právě v manažerském smyslu u nás na krajském úřadě koncipujeme přípravu jeho zaměstnanců. Vždyť některé z procesů, které na úřadech územních samospráv zajišťujeme, už dokonce bývají i složitější, než jaké řeší manažeři v průmyslu. A mluvím z vlastní zkušenosti, protože já jsem v soukromé sféře na takovém postu pracoval. Přitom manažer v průmyslu má mnohem větší kreativní prostor než manažer ve veřejné správě. V současné době i na úřadech veřejné správy už lze mluvit o týmové práci či křížové provázanosti tak, aby občan, který si přijde vyřídit svou záležitost, nemusel běhat od okénka k okénku, ale zvládl vše na jednom místě.
Ing. Vladimír Bártl: Já si také utvářím svůj pohled na chod mosteckého magistrátu ještě ze své dřívější praxe manažera velkého podniku. Ale přece jen bych v některých případech kreativitou, o níž se mluví v souvislosti s prací ve veřejné správě, poněkud šetřil. Třeba u matrikářky může být přílišná kreativita na škodu věci - tam je jistě mnohem důležitější až puntičkářská pečlivost než nějaká improvizace. Ale jistě i tam se vyplatí základní znalosti psychologie při jednání s lidmi, jimž například zemřel někdo blízký. Jenže pak máme další typ úředníků, řekněme manažerů, kde skutečně kreativita, ale třeba i schopnost dokonalé prezentace chystaných projektů města a s tím spojená dobrá komunikativnost jsou nezbytné. Každé větší město si už zpracovává strategii svého rozvoje, což se neobejde bez diskuse s veřejností - s občany, občanskými sdruženími, neziskovými organizacemi apod. S nimi musí umět jednat nejen vedoucí odboru, ale už i běžní referenti. Uvědomme si také, že ani potenciální investoři zpravidla hned nejednají s primátorem, ale nejprve s úředníky magistrátu. A už tyto první kontakty mohou rozhodnout o tom, zda investor v obrovské konkurenci nabídek začne vážněji uvažovat právě o našem městě, či zamíří-li jinam.
Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc.: To, co říká pan primátor, je velice důležité. Pokud úředník územní veřejné správy jedná s investorem, měl by být schopen s ním hovořit v jeho kategoriích a navíc by měl mít i základní znalosti v oblasti investičního podnikání. Budou-li úředníci takovými rovnocennými partnery - nejen možným investorům, pak to zvýší autoritu veřejné správy jako takové. Naopak jestliže někteří úředníci nepřestanou nadále uvažovat ve stylu "já jsem úředník, mám předpisy a nic víc mě nezajímá", pak se nedivme tomu, že veřejnost se k nim chová značně zdrženlivě. A to, o čem hovořila například paní generální ředitelka, bych zahrnul do pojmu "kultura výkonu veřejné správy", či chcete-li "kultura úřadování", což není jen o profesionalitě nebo o etických pravidlech.
PaedDr. František Menšík: Úředníci české veřejné správy jsou obecně velice kvalifikovaní a vzdělaní, v čem snesou srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Týká se to hlavně úředníků ve vedoucích, chcete-li manažerských pozicích. Problémem bývá zprofesionalizovat výkon úřednické práce na nejnižší úrovni, zejména v menších městech a obcích. Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, je jedním z mála zákonů u nás, který se zabývá komplexním systémem profesního vzdělávání pro určitou kategorii občanů, v tomto případě pro úředníky, a možná by mohl být určitým příkladem třeba pro zákon o celoživotním vzdělávání, který v ČR zatím chybí. Nyní se připravuje novela zákona č. 312 a na ministerstvu k ní soustřeďujeme podněty. Neskrývám, že se v té souvislosti ukazují některé problémy. Například v původním zákoně jsme stanovili minimální počet dnů, které úřad musí úředníkovi poskytovat na jeho vzdělávání, jež je ze zákona jednou ze základních povinností úředníka. Dosud platilo, že maximální počet dnů v roce na vzdělávání je šest a nanejvýš 18 v rozsahu tří po sobě jdoucích let. Nyní hlavní město Praha iniciovalo novelu zákona, aby vzdělávání bylo nejméně 18 dnů v rozsahu tří let. Jako pedagog musím návrh na tuto změnu jenom vítat, neboť bychom tak dospěli do ideálního stavu. Ale je vhodný pro krajské úřady a magistráty, popřípadě pro městské úřady velkých měst, snad ještě pro obce s rozšířenou působností. Avšak pro menší obce, kde pracuje podstatně méně úředníků? Tam si nejsem tak jistý. V zákoně je zakotven ještě jeden princip - čím kvalifikovanější úředník do územní veřejné správy vstoupí, tím menší výdaje z rozpočtu jsou vynakládány na jeho vzdělávání. Je však nezbytné, aby se vzdělával zejména v těch profesních záležitostech, které potřebuje pro výkon své funkce. Všichni připomínáte nutnost rozšiřování znalostí z komunikace, osvojování manažerských dovedností apod. Ale zákon zdůrazňuje, že úředník se vzdělává především ve správních činnostech. Podíváme-li se na vládní priority, mezi něž v současnosti patří environmetální vzdělávání, problematika korupce ve veřejné správě nebo program vzdělávání úředníků ve vztahu k tělesně postiženým - což jsou ovšem témata, která ke správním činnostem nenáleží, pak je zřejmé, že mnoho prostoru pro toto vzdělávání už nezbývá.
Ing. Jiří Kubricht: Já zákonem č. 312 nejsem zase až tolik nadšený a považuji jej hlavně za nástroj, s jehož pomocí mohu na samosprávě vymoci při přípravě rozpočtu určité finanční prostředky, abych jimi kryl výdaje na vzdělávání pracovníků svého úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Podle mého názoru jde o to dostat režim vzdělávání úředníků úplně někam jinam, než dosud je, a aby se jeho produktem stal úředník, resp. manažer veřejné správy, kterého potřebujeme. I z vlastní zkušenosti vím, že řada školení a kursů, které našim pracovníkům platíme, bývá velmi nekvalitní. Jsem přesvědčen i o tom, že ministerská akreditační komise by měla zpřísnit kritéria pro udělování certifikátů ke vzdělávání úředníků ve veřejné správě.
PaedDr. František Menšík: Akreditace je správním řízením - a pokud daná instituce splní zákonem dané podmínky (například získá kladné odborné posudky z územní veřejné správy), pak ji musí obdržet. Druhá věc je ovšem ta, že na trh vzdělávání ve veřejné správě skutečně doslova vtrhly instituce, které s tímto oborem dosud neměly nic společného. Uvažme, že opravdu kvalifikovaných lektorů pro tuto oblast je u nás málo. Proto nyní do tohoto trhu vstupuje i druhořadá kategorie takzvaných odborníků. Jsem si jist, že se tento segment trhu časem sám vytříbí. Ale také připomínám, že nyní se už začaly využívat první státní kontroly kvality práce akreditovaných vzdělávacích institucí a že koneckonců i samy územní samosprávné celky rozpoznají, kdo poskytuje kvalitní vzdělávání a kdo nikoliv.
Ing. Vladimír Bártl: Mně vadí, že systém obsazování funkcí v územní veřejné správě je naprosto odlišný od praxe a možností v soukromé firmě. Chápu, že zákon č. 312 usiluje o určité centrální řízení vzdělávání úředníků a definuje povinnosti s tím spojené. Ne každá obec by totiž asi sama byla schopná toto vzdělávání zajistit a soustavně se jím zabývat. Ale pak se nám stane, že máme velmi schopného úředníka už i s manažerským myšlením, ale já jej nemohu převést z pozice vedoucího odboru do čela jiného odboru a využít tam jeho schopností. Zatímco v soukromém sektoru je rotace vedoucích pracovníků zcela běžná, v úřadech veřejné správy je zákonem prakticky vyloučena. Proč by osvědčený inženýr ekonom, který se jako vedoucí odboru dosud perfektně staral o majetek města, nemohl přejít řídit odbor financí, možná i odbor rozvoje? Ne, já musím pro to za velké peníze vypsat výběrové řízení a dlouho čekat na jeho výsledek! Jednoznačně zde cítím nedůvěru autorů zákona nejen v úředníky samotné, ale také v radnice a komunální politiky, že nedokáží zodpovědně sami zajišťovat tuto oblast personální práce.
PaedDr. Václav Netolický: Podle mého názoru je vedoucí úředník svým způsobem nejohroženější druh ve veřejné správě. Sice dokážeme nikoliv snadno a nikoliv levně připravit pro tuto práci skutečné profesionály, ale přijdou nové komunální volby, na radnici se významně změní její vedení a mnozí tito úředníci raději sami odcházejí. Bohužel ještě hodně volených zastupitelů se snadno smiřuje s odchody vysoce kvalifikovaných úředníků z těchto a dalších podobných důvodů. Za tímto stavem tuším i to, že zastupitelé často neznají nejen složitou problematiku přípravy a vzdělávání obecních a městských úředníků, ale že sami by potřebovali rozšířit své teoretické znalosti z problematiky veřejné správy.
JUDr. Markéta Štalmachová: Můžeme tu dlouze diskutovat o tom, zda počet hodin vyčleněný na vzdělávání úředníků je dostatečný nebo ne. Jak kvalitní služby nabízejí územní veřejné správě různé vzdělávací instituce apod. Souhlasím i s kritikou těch problémů s aplikací zákona, jak na ně poukazovali moji předřečníci. Ale za hlavní považuji skutečnost, že zákon č. 312 nejen umožňuje úředníkům se vzdělávat, ale dává jim i právo být vzděláváni. Také veřejnost by si měla tento fakt uvědomovat, neboť zákon jí takto zprostředkovaně přináší právo na kvalifikovanou veřejnou správu.
PaedDr. František Menšík: Doktor Netolický zde poukázal na to, že někteří zastupitelé mívají značné mezery ve znalosti problematiky veřejné správy. Když jsme na ministerstvu připravovali systém vzdělávání ve veřejné správě, i na základě osobních zkušeností z Irska a Portugalska jsme do něho doplnili, aby se jeho součástí stalo také vzdělávání volených členů zastupitelstev. Vláda sice tento náš návrh odsouhlasila, ale při projednávání příslušných novel zákonů o obcích, krajích a hlavním městě Praze se tato pasáž do zákonů nedostala. V současné době jsme se opět pokusili iniciovat, aby každý nový zastupitel získal alespoň základní informaci o tom, co to vůbec systém veřejné správy je a čím je regulován.
Ing. Vladimír Bártl: Vzdělávání zastupitelů je určitě zajímavým tématem a nepochybuji o tom, že každý starosta a primátor (a já nejsem výjimkou) chce, aby měl jak kvalifikované úředníky, tak tým zastupitelů, kteří se dobře orientují v problematice veřejné správy. Samozřejmě je mírně řečeno mrzuté, pokud zastupitel nezná ani zákon o obcích. Ale mnohem nepříjemnější je, je-li za město delegován do orgánu některé jeho organizace a nezná obchodní zákoník a neorientuje se v problematice řízení korporací. Přitom třeba jen naše městské Technické služby nebo Dopravní podnik mají majetek v řádu stovek miliónů korun. Proto začínám přemýšlet nad tím, že bychom měli rozvíjet vzdělávání zastupitelů přednostně v této oblasti.
JUDr. Markéta Štalmachová: Vaše slova, pane primátore, jen potvrzují i naši zkušenost, že volení zástupci potřebují jiný druh znalostí než úředníci veřejné správy. Naše škola už iniciuje balíček kursů pro členy zastupitelstev, v němž klademe velký důraz na jejich pravomoci a odpovědnost v majetkoprávních úkonech v oblasti správy obecního majetku.
Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc.: Snad jen na okraj připomínám, že k otázce vzdělávání členů zastupitelstev a zastupitelských orgánů se na našem území vedla diskuse (i když s určitými přestávkami) už od roku 1867, kdy vstoupila v platnost "Prosincová ústava" přijatá po rakousko-uherském vyrovnání. V určitém období platil požadavek, aby určitá část "radních" musela složit soudní zkoušku z kompetentnosti pro výkon své funkce.
Ing. Jiří Kubricht: Ještě se zde nehovořilo o jazykové vybavenosti úředníků. Na ni bych - zejména po vstupu naší země do Evropské unie - kladl velký důraz. To je jedna výzva, kterou nám dává EU. Další výzvou je příležitost získat z Bruselu finanční zdroje. Na úrovni kraje budeme vytvářet týmy složené z lidí, kteří ovládají ekonomiku i projektování, jsou dobře jazykově vybaveni, orientují se v otázkách vnitřního auditu a finanční kontroly. Tyto týmy budou muset být schopny spolupracovat s místními samosprávami, abychom společně dosáhli na peníze z evropských fondů.
Ing. Vladimír Bártl: První dny po vstupu do EU zatím z mého pohledu pro práci úředníků veřejné správy nepřinesly nějaké zásadní změny a teprve čas ukáže, zda a jak se některé evropské normy projeví na chodu úřadů. Ovšem pokud jde o schopnost úředníků domluvit se cizími jazyky, potrvá ještě rok, možná dva, než na magistrátu o třech stovkách lidí bude dostatečný počet pracovníků, kteří se bez problémů domluví s našimi partnery z EU.
