Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) částečně vyhovělo návrhům skupiny 42 senátorů a skupiny 60 senátorů (dále jen navrhovatelky) a uplynutím dne 31. prosince 2020 zrušilo § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Ve zbývající části byly návrhy zamítnuty.
Navrhovatelky mj. namítaly, že napadená znění ustanovení, která byla do zákona o střetu zájmů vložena zákonem č. 14/2017 Sb., zásadně rozšířila okruh osob, které musí veřejné přiznání o majetku, příjmech a závazcích učinit, zavedla automatické zveřejňování prakticky všech poskytovaných údajů, a to ve formě přístupné anonymně komukoliv veřejnou datovou sítí na portálu Ministerstva spravedlnosti a rozšířila poskytované údaje o jednoznačně citlivé osobní údaje ze soukromí, dokonce i ve vztahu k jiným osobám (manželé, partneři).
V důsledku těchto změn došlo k rezignaci několika stovek funkcionářů obcí, přičemž za nejvážnější důvody byly uváděny nikoliv nesouhlas s poskytováním oznámení státním orgánům, ale jejich plošné zveřejňování s anonymním přístupem každému (tzv. majetkový striptýz).
Snaha zabránit střetu zájmů je sice veřejným zájmem, ale automaticky nemůže odůvodňovat rozsáhlé narušení práva na soukromí, resp. práva na informační sebeurčení podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že v nyní posuzovaném případě je zřejmé, že do práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení je napadenou právní úpravou zasahováno, neboť každý veřejný funkcionář spadající pod režim zákona o střetu zájmů musí pod hrozbou sankce poskytnout údaje o svém majetku, příjmech a závazcích, což jsou údaje soukromého rázu. Jinou otázkou však je, zda je tento zásah ústavněprávně akceptovatelný či nikoliv.
Z čl. 10 odst. 3 Listiny se totiž podává, že ústavně nepřípustné je pouze neoprávněné nakládání s osobními údaji, přičemž tato neoprávněnost je dokonce vyjádřena jako zneužívání údajů. V rámci napadené zákonné úpravy je nutno rozlišit dva základní typy zásahu do práva na soukromí, resp. práva na informační sebeurčení, které se liší svou intenzitou: (1.) Samotnou povinnost podávat oznámení o majetku, příjmech a závazcích, a (2.) zpřístupnění takto poskytnutých údajů veřejnosti. Při posuzování ústavnosti zásahu do tohoto základního práva Ústavní soud hodnotil, zda daný zásah sledoval legitimní cíl a zároveň byl vůči tomuto cíli přiměřený.
K tomu Ústavní soud uvádí, že ve vztahu k prvnímu typu zásahu do práva na soukromí spočívajícímu v samotném poskytování údajů o majetku, příjmech a závazcích v rozsahu daném napadenými § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů, shledal napadenou právní úpravu proporcionální ve vztahu k legitimnímu cíli, kterým je v tomto případě zabránění výkonu veřejné moci ve prospěch zájmů soukromých (jejímu zneužívání). Proto tuto část návrhu zamítl jako nedůvodnou. Ústavní soud rovněž neshledal důvod pro zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tedy pro vynětí neuvolněných funkcionářů územních samosprávných celků zcela z režimu zákona o střetu zájmů, neboť zájem na předcházení střetu zájmů je i u těchto veřejných funkcionářů dán.
Ve vztahu ke druhému typu zásahu do práva na soukromí spočívajícímu ve zpřístupnění takto poskytnutých údajů veřejnosti je však situace odlišná. Zásah do soukromí je méně intenzivní v situaci, kdy veřejný funkcionář musí oznámení pouze podat, na rozdíl od situace, kdy takové oznámení podává s vědomím, že se jeho majetkové poměry vzápětí stanou „věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného registru oznámení. Čím širší okruh osob a bez omezení se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat.
Má-li být cílem nahlížení do centrálního registru oznámení prevence či odhalení střetu zájmů, resp. zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací pro účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila.
Pokud vláda ve svém vyjádření argumentuje kapacitními možnostmi Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k poskytování údajů na žádost, nejde z pohledu nezbytnosti zásahu do práva na soukromí o relevantní argument. V případě, že se stát rozhodne zavést centrální registr oznámení, a namísto 6 500 evidenčních míst vytvoří jedno centrální, nemůže případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy, tedy např. právě s poskytováním údajů na žádost, vyřešit tím, že většinu údajů plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne. Měla by totiž důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle čl. 10 odst. 3 Listiny. Ústavní soud proto zrušil ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů.
Učinil tak ovšem s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne 31. 12. 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná. Protiústavnost totiž shledal Ústavní soud výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech „politiků“, nikoliv v rozsahu poskytovaných informací.
SDRUŽENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV BUDE JEDNAT S MINISTRYNÍ MARIÍ BENEŠOVOU
Sdružení místních samospráv ČR přivítalo dnešní nález Ústavního soudu ČR, kterým byla zrušena zásadní část zákona o střetu zájmů – zpřístupňování údajů z majetkových přiznání komunálních politiků. SMS ČR oceňuje Senát Parlamentu ČR, který ve vysokém počtu svých členů napadl jak původní předlohu z roku 2017, tak novelu z roku 2018, jež ponechávala podstatnou část citlivých údajů stále plošně komukoli anonymně dostupnou.
SMS ČR požaduje, aby byl s ohledem na nález zákon o střetu zájmů komplexně změněn zejména s ohledem na dopady na neuvolněné komunální politiky. Sdružení proto na jednání s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou, které je naplánované na 16. březen, bude žádat, aby zákon o střetu zájmů byl změněn především ve vztahu ke komunálním politikům. „U menších obcí jsou veřejné funkce vykonávány v neuvolněné formě. Měli bychom být rádi, že se někdo vůbec najde a chce se ve svém volném čase za minimální odměnu věnovat obci. Stát by tyto občany měl podpořit a ne je šikanovat,“ uvedl předseda SMS ČR Stanislav Polčák, který připomněl, že paradoxně evropská pravidla zveřejňují o finančních zájmech europoslanců daleko méně údajů, než v ČR musí podávat neuvolněný členy rady menší obce.
„Chceme požádat paní ministryni Benešovou, aby zákon o střetu zájmů důsledně rozlišoval situace, kdy jde o funkci člena vlády či poslance nebo neuvolněného radního malé obce. Jinak se obávám, že další komunální volby povedou k odlivu schopných a úspěšných z komunální politiky,“ uzavřel Stanislav Polčák.
JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ: USPĚLI JSME, ALE NEKONČÍME!
Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která u Ústavního soudu právně zastupovala skupinu 42 senátorů, za niž jednal senátor Ivo Valenta (druhou skupinu 60 senátorů, za niž jednal senátor Michael Canov, právně zastupoval advokát Stanislav Polčák), na svém facebookovém profilu nález Ústavního soudu okomentovala následovně: "USPĚLI JSME... Ale nekončíme! Ústavní soud zrušil anonymní přístupnost údajů o majetku politiků; nám šlo samozřejmě hlavně o starosty, místostarosty a radní v obcích a městech. První část “boje” tedy úspěšně za námi.
Sám Ústavní soud, který odvedl v tomto směru velmi dobrou práci, přitom upozornil na další sporné části zákona. Takže za mne - znovu a lépe, tedy zrevidovat na půdě sněmovny a senátu celý zákon. Nelze se prostě dívat stejně na předsedu vlády a neuvolněného radního v malém městečku. Obce mají důvěru skoro 80 % veřejnosti, a tak se s lidmi, kteří tento kredit zajišťují, podle toho musí zacházet."*
Celý zmiňovaný nález Ústavního soudu ČR najdete na: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2020/Pl._US_38_17_vcetne_disentu.pdf .
/red, tz/
K foto: Sídlo Ústavního soudu ČR v Brně
Foto: facebookový profil ÚS ČR
