Náprava škod za více než 11,7 miliardy korun, které loni v Ústeckém kraji způsobila srpnová povodeň, nejméně na tři roky zbrzdí výraznější rozvoj tohoto regionu. Odhaduje to hejtman Ing. Jiří Šulc. Kraj má již jako první ze všech regionů, jež byly loni zasaženy srpnovou povodní, zpracovaný program...
Náprava škod za více než 11,7 miliardy korun, které loni v Ústeckém kraji způsobila srpnová povodeň, nejméně na tři roky zbrzdí výraznější rozvoj tohoto regionu. Odhaduje to hejtman Ing. Jiří Šulc.
Kraj má již jako první ze všech regionů, jež byly loni zasaženy srpnovou povodní, zpracovaný program obnovy po povodních. Má připravené i další zásadní strategické dokumenty nezbytné pro jeho další rozvoj a vytváří také mechanismy, s jejichž pomocí mohou být uváděny do života a díky nimž snáze dosáhne na peníze ze státního rozpočtu a v budoucnu i ze strukturálních fondů a Kohezního fondu Evropské unie. O přípravě kraje na vstup naší země do Evropské unie jsme v Ústí nad Labem hovořili s hejtmanem Ing. Jiřím Šulcem, primátorem statutárního města Ústí nad Labem Mgr. Petrem Gandalovičem, rektorem ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně doc. PhDr. Zdeňkem Havlem, CSc., generálním ředitelem Regionální rozvojové agentury Ústeckého kraje Ing. Manfredem Hellmichem, MBA, předsedou Krajské hospodářské komory RNDr. Janem Horákem a ředitelem Agentury regionálního rozvoje Euroregionu Labe Ing. Jiřím Wiesnerem.
Ing. Jiří Šulc: O prioritách rozvoje kraje, který chceme spojit se vstupem České republiky do Evropské unie, máme jasno a panuje o tom vcelku i politická shoda. V souvislosti s rozsáhlou restrukturalizací průmyslu podpoříme přípravu nových rozvojových zón a vznik nových odvětví průmyslu, včetně nových pracovních příležitostí. Nezbytným předpokladem je rovněž takový rozvoj dopravní infrastruktury, aby náš kraj byl lépe napojen přes Sasko do celé západní Evropy. Přímo životně důležitá je přitom pro nás dálnice D8, která by už v roce 2005, jak letos v únoru potvrdili ministři dopravy ČR a Saska, měla být na napojena na německou dálnici A17. Až se tak stane, bude z Ústí dokonce blíž do Drážďan než do Prahy. Další prioritu pro nás představuje rozvoj vzdělání. Hlavně podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí je u nás totiž zatím doslova katastrofální. Vysokoškoláků je v celkovém počtu zaměstnanců v kraji zhruba 5,3 procenta a na Děčínsku či Mostecku dokonce jen 4,5, resp. 4,9 procenta. Je jasné, že s tak nízkým počtem vzdělaných odborníků nelze rozvíjet nové obory a přivábit více silných investorů. Ale ani dál kulturně a společensky náš region povznést. Chceme také pokračovat v úspěšném zlepšování životního prostředí, které už nyní, zejména pokud jde o kvalitu ovzduší, doznalo od roku 1990 značného pokroku. A s tím vším pak souvisí také další náš cíl - zasadit se o pozitivní změnu ve vnímání našeho kraje. Jsem přesvědčen o tom, že za nějakých deset let už ne pouze části kraje, ale celému našemu regionu se bude říkat Zahrada Čech, a lidé sem budou směřovat jak za prací, tak proto, aby se tu usadili a žili v pěkném a zdravém prostředí.
Tyto priority vytyčil náš aktualizovaný Program rozvoje Ústeckého kraje. Naopak svůj územní plán jako další ze základních strategických dokumentů pro rozvoj regionu teprve chystáme. Ruce nám však svazuje fakt, že stát dosud nevytvořil vlastní energetickou politiku. Proto zatím nevíme, na čem bude v budoucnu stát energetika v této zemi. Víme pouze to, že přibližně do roku 2035 budou stávající lokality těžby uhlí v kraji vyčerpány, i když zásoby uhlí jsou u nás ještě tak do roku 2150. Ano, počítáme s výraznějším útlumem hornictví - na rozdíl od chemického průmyslu, který bychom rádi naopak ještě posílili. Jenže dosud nám nikdo nesdělil, o jak velký rozsah útlumu těžební činnosti by mělo jít.
Mgr. Petr Gandalovič: Také město Ústí nad Labem má připravenou strategii svého rozvoje. Tento dokument byl zpracován na podkladě diskusních fór obyvatel i podnikatelského a neziskového sektoru. Nechtěl bych z něho vytrhávat jednotlivé body, jde v něm totiž o komplexní pojetí od budování potřebné infrastruktury přes, řekněme, ekonomickou základnu města až po vzdělanost i kulturní a sociální sféru. Z poslední doby mě potěšila akreditace agentury CzechInvest pro naši průmyslovou zónu Severní Předlice. Udělený certifikát investorům signalizuje, že jde o kvalitně připravenou zónu i s vyřešenými majetkoprávními vztahy a že v ní navíc budou mít i kvalitní servis a dobré zázemí ze strany města. V této zóně, pro niž náš územní plán počítá s dominancí lehkého průmyslu, bude moci být vytvořeno až dva tisíce pracovních míst. Sám za sebe bych snad ještě výše ovšem stavěl snahu všech odpovědných lidí ve městě změnit k lepšímu jeho obraz v očích celé republiky i zahraničí. Máme eminentní zájem o to, aby město se svou univerzitou přivábilo více vysokoškolských studentů a absolventi školy aby pak už u nás ve městě a regionu zůstávali. Oceňuji i to, že v kraji existují dobré podmínky pro koordinaci všech těchto rozvojových záměrů. Vím, o čem mluvím, neboť jsem předsedou Severočeského sdružení obcí (SESO), které má s krajem podepsanou smlouvu o spolupráci. A kraj skutečně všechny návrhy týkající se rozvoje kraje s námi konzultuje.
Ing. Jiří Šulc: Podobné smlouvy jsme uzavřeli také s krajskou hospodářskou komorou, krajskou agrární komorou a s Univerzitou J. E. Purkyně. Zásada je taková, že SESO, univerzita i komory mají své zástupce jak ve výborech zastupitelstva, tak v komisích rady kraje. Všichni tito tři partneři pro nás fungují jako připomínková místa, když připravujeme programové dokumenty či některá zásadní rozhodnutí.
Doc. PhDr. Zdeněk Havel, CSc.: Na univerzitě si uvědomujeme nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v kraji, o němž již hovořil pan hejtman, a máme proto i vlastní představu dalšího rozvoje naší školy. Její další budoucnost spojujeme s působením zejména ve dvou městech. Především nadále v Ústí, v němž předpokládáme, že od města dostaneme areál bývalé nemocnice a zřídíme v něm univerzitní kampus. Ale směřujeme i do Mostu, kde bychom rádi v budově Integrované střední školy technické ve Velebudicích už od příštího akademického roku s podporou magistrátu města Mostu zahájili výuku studijního programu Strojírenská technologie v prezenční formě studia. V poněkud menším rozsahu jsme již zahájili výuku téhož programu v kombinované formě studia na Střední průmyslové a Vyšší odborné škole v Chomutově a oboru Vodní hospodářství na Schole Humanitas v Litvínově. V dlouhodobém záměru univerzity máme přípravu specialistů pro některé regulované profese, jak je požaduje Evropská unie, a to především ve zdravotnických oborech. Takže činíme poslední kroky k akreditaci oboru Všeobecná sestra - ten by se ve spolupráci s Vyšší zdravotnickou školou vyučoval v Ústí nad Labem, a ergoterapie a fyzioterapie, které by se vyučovaly na Vyšší zdravotnické škole v Teplicích. Ve spolupráci s Vyšší zdravotnickou školou v Mostě a nemocnicemi v regionu otevřeme také obor Porodnictví. Pro žádný z těchto oborů jsme se nerozhodli náhodně, ale vždy po důkladných konzultacích s krajem, zainteresovanými městy, hospodářskou komorou či významnými podniky a zaměstnavateli. Tak třeba obor Vodní hospodářství vznikl na základě požadavku státních podniků Povodí Labe a Povodí Ohře.
RNDr. Jan Horák: Otázka vzdělání, o níž se tu několikrát hovořilo, je pro podnikatele jednou z prioritních. Krajská hospodářská komora jednu ze svých sekcí věnovala právě výchově a vzdělávání a ta spolupracuje jak s krajem, tak s univerzitou, ale i s dalšími institucemi či orgány, které v této oblasti působí. Vítáme snahu kraje zvýšit podíl vysokoškolsky vzdělaných a zejména na technické obory zaměřených odborníků.
Mgr. Petr Gandalovič: Z priorit se odvíjejí konkrétní projekty, s nimiž i naše město chce dosáhnout na peníze ze strukturálních fondů a Kohezního fondu Evropské unie. Ústí si již vytvořilo vlastní systém programu aktivní politiky. V něm jde o to mít jakýsi zásobník připravených projektů, pro něž průběžně zpracováváme žádosti o peníze z různých vnějších zdrojů, ať už jde o finanční prostředky z Bruselu, nebo o dotace z našich národních titulů. Ale zároveň si Ústí ve svém rozpočtu vytváří vlastní balík peněz, kterými hradíme zejména přípravu projektů, ale jež lze použít případně i na nutné kofinancování jejich realizace. Letos jsme takto vyčlenili 7,5 miliónu korun. Vím, není to mnoho, ale možnosti rozpočtu města, jehož investiční rámec v tomto roce představuje zhruba 260 miliónů korun, jsou, bohužel, značně omezené. Ale pokud bychom zvenčí na některý z našich projektů získali větší objem finančních prostředků, jsme připraveni sáhnout i k takovému rozpočtovému opatření, abychom jej mohli případně kofinancovat. Vím, že se teď v České republice začíná hovořit o - na Západě vcelku běžném - modelu financování veřejných staveb ve spolupráci soukromého a veřejného sektoru PPP (Public Private Partnership - více o něm na str. X a XI přílohy Finanční produkty pro komunální sféru - pozn. redakce). Jeho většímu rozšíření u nás však brání právě nedostatek zdrojů v soukromém i veřejném sektoru. Ve městě projednáváme určité varianty tohoto modelu, ale nikoliv v oblasti infrastruktury, nýbrž zatím pro výstavbu různých zábavních center.
Ing. Jiří Šulc: Jak dosáhnout na finanční prostředky z evropských fondů a masívně investovat bude u nás v republice i po jejím vstupu do EU zřejmě značným problémem. Kvůli vysokému daňovému zatížení domácímu podnikatelskému sektoru mnoho peněz na tyto účely nezbývá. Nízký podíl na sdílených daních obcím a městům také neumožňuje se více v tomto směru rozmáchnout a kvůli tomu, že nebudou s to podílet se na financování některých projektů, jim tak někdy možná i uniknou dotace z Bruselu. A kraje? Ty de facto ani žádné vlastní daňové příjmy zatím nemají, takže budou zřejmě hrát v tomto směru okrajovou roli. Veřejný sektor prakticky všechny své prostředky spotřebovává na běžný provoz a na výraznější investice se mu peněz nedostává Pokud se nezmění zákon o rozpočtovém určení daní, vidím v tom velké riziko pro další rozvoj regionů.
Ing. Jiří Wiesner: Souhlasím, ale přesto vidím i to, že hlavně projekty zaměřené na infrastrukturu zatím nebývají dobře připravené a v souboji o peníze z evropských fondů by často neuspěly. A ještě o jednom problému bych se rád zmínil. Program rozvoje Ústeckého kraje má vedle už zmíněných priorit také jednu doplňkovou. Totiž Aktivizaci institucí v regionu a podporu jejich spolupráce. Možná to někomu zní jako fráze, ale jde o nutnou podmínku pro to, aby u nás v kraji mohly vznikat společné projekty a netříštily se ani síly, ani peníze. Ale stále tu něco chybí: větší koordinace mezi krajem, podnikateli, rozvojovými agenturami, euroregiony... Myslím si, že bychom proto ve vlastním zájmu měli velmi rychle v kraji nalézt odpověď na otázku, kdo bude nositelem této koordinace.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: Naše největší společné úsilí by se mělo věnovat zlepšování podnikatelského prostředí. To ovšem zahrnuje i úroveň oné technické a dopravní infrastruktury, stejně jako zjednodušení administrativy či třeba kvalifikační přípravu lidí. Zlepšení podnikatelského prostředí přinese vyšší výkonnost ekonomiky a úspěšné podniky zase nasypou více peněz do státní pokladny, a tím pádem i obcím, městům, regionům. Nespoléhal bych se totiž tolik pouze na peníze z evropských fondů. Ty samy o sobě by problém vysoké zanedbanosti kraje, která je dědictvím minulého režimu, nevyřešily.
Doc. PhDr. Zdeněk Havel, CSc.: Na naší univerzitě chceme během příštích tří let každoročně zvýšit počet studentů o zhruba pět set. Nyní máme 6,5 tisíce studentů, takže za tři roky by na naší alma mater mohlo studovat kolem osmi tisíc mladých lidí a tento počet bychom pak stabilizovali. Usilujeme o to, aby stále více našich studentů vyjíždělo do zahraničí na odborné stáže a studijní pobyty. Nyní se do ciziny ročně dostane asi dvě stovky našich studentů a padesát akademických pracovníků. Do budoucna si představujeme, že to bude každý desátý student. Proto uzavíráme v takové míře příslušné dohody s partnery v zahraničí - už teď máme těchto smluv po evropských univerzitách a vysokých školách více než dvě desítky. A nebojím se ani toho, že by naši studenti pak houfně zůstávali pracovat pouze v cizině. Takoví se zatím u nás počítají jen jednotlivě. Záleží hlavně na tom, jaké podmínky jim vytvoříme v Ústí a dalších městech kraje. Už teď máme zkušenost, že mladí lidé, kteří studují v našem regionu, z něho pak už neodcházejí. Naopak ti, kteří z kraje zamíří za studiem na vysoké školy v Praze, se obvykle už nevracejí.
Ing. Jiří Šulc: Zanedbání odpovídající vzdělanostní struktury v našem kraji bylo snad ještě větším hříchem minulého režimu než každému do očí bijící poškozené životní prostředí. Hlavně u starších lidí navíc často silně přežívá pocit, že po absolvování vysoké či střední školy už není třeba se dál vzdělávat a na sobě pracovat. V určitém přeneseném slova smyslu to vidím i na některých starostech a zastupitelích. Jsou obce, které ročně připraví třeba deset životaschopných projektů a úspěšně pro ně získají i granty či dotace. A jsou jiné obce, žel hlavně v pánevních oblastech, které si navykly jen pasívně přijímat od státu nebo kraje pomoc. Vždyť i některé loni v srpnu povodní zasažené obce ani nedokázaly využít pomoci z Fondu obnovy kraje a Fondu solidarity EU. Vím, že lámat takovéto myšlení není snadné. Koneckonců v některých zejména menších obcích se na nevděčných postech starostů, radních a zastupitelů už vystřídali snad všichni dospělí obyvatelé. Právě menší obce do pěti tisíc obyvatel má nyní na paměti kraj, když uzavírá mandátní smlouvy s Regionální rozvojovou agenturou Ústeckého kraje a s Agenturou regionálního rozvoje Euroregionu Labe o jejich pomoci při přípravě projektů, jimiž lze dosáhnout na různé dotační tituly. V praxi by to mělo vypadat tak, že pracovníci agentur objedou všechny obce a zeptají se v nich, co by tam zastupitelstva ráda zlepšila či vybudovala a pomohou zpracovat příslušné projekty, včetně finančního řešení. Jako kraj jsme dokonce přichystáni tuto přípravu projektů pro malé obce zaplatit v rámci jednoho z našich dotačních titulů.
Ing. Jiří Wiesner: Impulsem k tomuto kroku byla loňská zkušenost z Programu obnovy venkova, který byl přeorientován na likvidaci škod po povodních. V rámci kraje hrozilo, že peníze z programu nebudou plně vyčerpány, takže pan hejtman oslovil všechny instituce, které mohly obcím rychle projekty připravit. Jen dvoudenní činnost jednoho pracovníka naší agentury napomohla vzniku projektů dohromady za devět miliónů korun - a všechny byly úspěšné. Čili ukazuje se, že technická asistence malým obcím je na místě.
RNDr. Jan Horák: Podobnou zkušenost, hlavně s malými podnikateli, máme také my. Nejsou informováni o možnostech dotačních titulů a upřímně řečeno, ne vždy mívají čas a sílu hlouběji se o ně zajímat. Proto Hospodářská komora ČR připravila projekt informačních míst pro podnikatele, pro nějž státní rozpočet letos vyčlenil 150 miliónů korun. Považuji za úspěch, že právě náš kraj byl vybrán pro pilotní ověření projektu a děláme vše pro to, aby tato informační místa začala od 1. května fungovat ve všech bývalých okresních městech a také ve Varnsdorfu a Kadani.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: Problém je už v tom, že v kraji je 354 obcí, přičemž obrazně vedle sebe leží téměř stotisícové Ústí a obec s pětadvaceti obyvateli. Malé obce nemají aparát, který starostovi informace o dotačních titulech naservíruje až na stůl. Ale druhá, děsivější dělicí čára nevede mezi velkými a malými obcemi, nýbrž mezi amatérismem a profesionalitou. Víte, dosud i obce, které by si mohly dovolit zaplatit odborné zpracování projektu, si raději vše připraví samy. Zatím jim to leckdy ještě vychází a se žádostí o dotaci uspějí. Ale až začnou plošně platit jiná, a hlavně podstatně tvrdší pravidla evropských strukturálních fondů, na tuhle praxi mohou doplatit.
Ing. Jiří Šulc: I na tomto příkladu se roztříštěnost obcí vcelku názorně projevuje jako kámen úrazu reformy veřejné správy. Vůbec nejsem pro nějaké násilné slučování obcí, jako se to dělo před třiceti roky. Ale jaká může být politická a ekonomická síla obce se stovkou obyvatel? Vždyť ta ani nemůže pomýšlet na projekt, který by vyhovoval evropským fondům, jež uvažují v řádu alespoň desítek miliónů! Problém vidím v zákonu o obcích, které se sice mohou sdružit do dobrovolných svazků k vyřešení zpravidla jednoho konkrétního dílčího problému. Avšak nemohou vytvořit silné společenství, které by mohlo účinněji spojit síly, aniž by narušilo identitu jednotlivých obcí. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že Ústecký kraj díky své poloze a dlouholeté přeshraniční spolupráci mnoha obcí a měst má slušné výchozí postavení pro chvíli, kdy se naše republika začlení do EU. Nechtěl bych, aby to vyznělo příliš nadsazeně, ale Porta Bohemica není v našem znaku nadarmo. Chceme být Branou Čech a celé republiky do Unie.
IVAN RYŠAVÝ
