Urbanismus jako vědní mnohofunkční obor se zabývá výstavbou a přestavbou obcí a jejich částí v rámci územního plánování. Občanů obcí se bezprostředně dotýká, má bohatou historii a prochází dlouhodobým vývojem. Důležitým pokrokem v oblasti územního plánování byla Aténská charta z roku 1933 a přijetí...
Urbanismus jako vědní mnohofunkční obor se zabývá výstavbou a přestavbou obcí a jejich částí v rámci územního plánování. Občanů obcí se bezprostředně dotýká, má bohatou historii a prochází dlouhodobým vývojem.
Důležitým pokrokem v oblasti územního plánování byla Aténská charta z roku 1933 a přijetí Evropské charty územního plánování v květnu 1983 ve španělském Torromolinos.
Později pak bylo v evropských zemích zpracováno mnoho dalších dokumentů a proběhly různé konference o urbanismu a územním plánování. Jedna z posledních "Město a region na prahu třetího tisíciletí" se konala letos v Hradci Králové.
Důležitou otázkou současné urbánní agendy je systém tvaru města a udržitelnost jeho komplexního rozvoje. Na konferenci v Dobříši v roce 1994, kde bylo analyzováno 51 evropských měst, bylo identifikováno několik klíčových problémů, například čistota ovzduší, šetrné využívání zdrojů energie apod.
Praktické zkušenosti a výzkumy ukazují, že rozvoj měst neprobíhal ani náhodně, ani podle předem definovaných modelů, ale podle zásad urbanistického plánování.
Zásady urbanistického plánování lze rozdělit na obecné, které byly vyvinuté v minulosti a mají univerzální platnost a na nové - navrhované k implementaci v 21. století.
Obecné zásady za posledních 25 let uplatňovaly tendence k otevřenějšímu projednávání navrhovaných plánů a rozvojových programů. Má-li být územní plánování účinné, musí být projednáváno na širší platformě. Musejí být brány v úvahu územní prvky, sociální struktura a zdroje v oblasti.
Mnoho faktorů ukazuje, že budoucí město nebude mít jedno, ale více center. Města budou i nadále motorem ekonomického rozvoje a budou ovlivňovat prosperitu okolních venkovských oblastí.
Rozvoj obcí 21. století už nebude určován v plné míře, jako tomu bylo v minulosti, ale spíše bude výsledkem procesu jednání, jehož účelem bude prospěch a blaho lidí. To má být proces otevřený a přístupný všem občanům.
Plánovací proces by měl mimo jiné vyžadovat spolupráci a angažování veřejnosti na lokální úrovni, stimulovat její zájem o plánování a zlepšování sociálních a ekonomických podmínek.
Participace občanů na programech rozvoje městských a venkovských obcí se mezi jednotlivými obcemi liší. Nové formy účasti by měly být uplatňovány na nejnižší možné úrovni, aby povzbudily aktivní účast občanů na rozhodujících plánovacích akcích.
JOSEF MUSIL