Ač je územní plánování jedním z nejdůležitějších strategických nástrojů rozvoje obce, bývá častokrát navrženo a schváleno bez výraznějšího zapojení veřejnosti. To, že územní plány zpracovávají urbanisté, kteří nemají k dané lokalitě žádný osobní vztah a nebudou v ní žít nebo pracovat každý den, se...
Ač je územní plánování jedním z nejdůležitějších strategických nástrojů rozvoje obce, bývá častokrát navrženo a schváleno bez výraznějšího zapojení veřejnosti. To, že územní plány zpracovávají urbanisté, kteří nemají k dané lokalitě žádný osobní vztah a nebudou v ní žít nebo pracovat každý den, se projevuje na kvalitě schválených plánů - mnohdy ustupují zájmy veřejné požadavkům developerů nebo dopravy. Z center a okolí měst a obcí tak potichu mizí parky a jiná místa pro rekreaci a nahrazují je nové domky nebo logistická centra.
Samozřejmě neexistuje jen jedna cesta, jak vytvořit kvalitní územní plán, ale důležitou složkou, která je v našich podmínkách stále opomíjena, je aktivní zapojení občanů.
NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY
Stavební zákon (č. 183/2006 Sb.) vymezuje požadavky na účast veřejnosti na nejnižší možné úrovni. Znamená to, že každá obec může přidat další techniky a udělat tak z územního plánování otevřený a vstřícný proces, ve kterém se rozhoduje o dlouhodobém uspořádání krajiny.
Územní plánování dnes mnohdy vypadá tak, že se sejdou úředníci s urbanisty nad plány a vytvoří dokument, který nevychází ze znalosti prostředí ani potřeb obyvatelstva. Ten je předložen občanům, kteří mají jen minimální prostor pro vyjádření svých názorů a ještě menší pro jejich skutečné zabudování do připraveného plánu. Výsledkem je nefunkční nástroj, který vyžaduje stále další a častější změny. O dlouhodobé strategické regulaci území pak nemůže být ani řeči.
Ve vztahu k zapojení veřejnosti se jako nejčastější problém jeví kromě zmíněné technokratické přípravy územních plánů zejména minimální využití odborné kapacity občanů, nevhodně zvolené cesty pro předávání informací, nechuť občanů zapojit se na základě předchozích špatných zkušeností. A také proto, že dokumentace bývá zpravidla souborem odborných termínů nebo obecných proklamací, kterým není možné úplně porozumět bez odborného vzdělání.
Stejně tak samotné veřejné projednání se někdy stane přestřelkou mezi úředníky a urbanisty na jedné straně a skupinou občanů na straně druhé. Abychom nezůstali jen u výčtu nepravostí, řekněme si, jaké mají obce možnosti.
JEDNODUŠŠÍ JE KOMUNIKOVAT
Stavební zákon při přípravě územního plánu obce požaduje, aby byl zveřejněn návrh zadání, případně koncept a návrh územního plánu. Každý se s ním může seznámit a uplatnit svoje připomínky (respektive zástupce veřejnosti a dotčení vlastníci také námitky).
Může se zdát, že na úrovni obecního územního plánování mají občané dost možností, jak ovlivnit podobu výsledného plánu. Nástroje, které dává veřejnosti stavební zákon ale zdaleka neřeší výše uvedené problémy a měly by být pouze základem pro komunikaci mezi úředníky a občany při rozhodování o budoucí podobě území obce.
Od začátku by úředníci měli dbát především na zveřejňování všech potřebných informací vedle odborných dokumentů zpřístupnit také laické doplnění a vysvětlení problémů. Zvážit se dá kupříkladu souhrnné vysvětlení potřeby pořízení nového plánu nebo jeho změny, zdůraznění základních bodů, kterých se bude nový plán týkat, vysvětlení všech předpokládaných dopadů.
Současně by se v této fázi měl úřad zaměřit na »právní osvětu« - veřejnost se ve většině případů zajímá o dění v obci až v okamžiku, kdy už neexistuje dostatečný prostor pro variantní řešení. Proto je nezbytné vysvětlit, proč je právě včasné zapojení občanů důležité a jaké má konkrétní přínosy. Nelze spoléhat pouze na to, že si každý pravidelně prohlíží veškeré webové stránky úřadu a je schopný pouze z informace o zveřejnění zadání uchopit celý proces územního plánování.
Existuje několik vhodných metod, které mohou obce využívat - jejich výběr záleží mj. na velikosti obce (viz rámeček). Před samotnou přípravou územního plánu je vhodné uspořádat několik informativních setkání, na kterých je možné zjistit, jaké jsou v dané lokalitě problémy a jaké příležitosti. Obyvatelé mívají velmi dobrý přehled o tom, co je v jejich okolí potřebné vyřešit.
Tato setkání lze doplnit třeba dotazníky nebo hlubším sociologickým šetřením (například ve spolupráci s vysokou školou). Výsledky poslouží pro přípravu zadání.
Právě příprava zadání by měla být klíčovým bodem celého procesu. V této fázi je vhodné obrátit se (opět záleží na velikosti obce a na rozsahu řešených problémů) na odborníky - vhodné je uspořádat jejich setkání (kulaté stoly, panelové diskuse).
Je možné uvažovat opět o spolupráci s vysokými školami, experty na různé oblasti, odborníky z nevládních organizací, opomenuti by neměli být ani zástupci velkých zaměstnavatelů nebo podnikatelé.
Souběžně je vhodné uspořádat také veřejnou diskusi a její závěry předložit týmu odborníků.
Jakmile se přikročí k vypracování návrhu územního plánu, je třeba brát v úvahu zákonné požadavky - především možnost veřejnosti podávat připomínky (námitky), resp. zmocnit zástupce veřejnosti. Také v této fázi mohou města a obce přistoupit na jednodušší model spolupráce - vytvořit elektronický formulář pro připomínky nebo pozvat zmocněného zástupce veřejnosti na společné jednání, kde by s ním byly konzultovány jeho námitky (vycházející z připomínek většího počtu občanů).
VEŘEJNÉ PROJEDNÁNÍ A NĚKTERÁ DOPORUČENÍ
Samostatnou kapitolou je veřejné projednání. Už jenom čas, kdy se veřejné projednání koná, je jistým signálem veřejnosti, zda je či není její názor vítaný.
Jen namátkou - projednání konceptu územního plánu v Praze se konalo v devět hodin dopoledne, v Železné Rudě je plánováno na desátou hodinu dopolední. Naopak v Brně se veřejné projednání uskutečnilo až odpledne v 17.00 hod. - to je doba příznivější pro občany, kteří jsou většinou dopoledne v práci.
Na veřejných projednáních může dojít k vyostřené konfrontaci a celé projednání pak ztrácí smysl a navíc veřejnost může do budoucna získat negativní pocit vůči veřejné správě.
Proto lze doporučit, aby se v případech, kdy je dlouhodobě zřejmé, že je projednávaný záměr konfliktní, zúčastnil projednání facilitátor (prostředník) zajišťující alespoň nestranné vedení diskuse a možnost vyjádřit názory oběma stranám.
Závěrečnou fází pořizování územního plánu by z hlediska zapojení veřejnosti mělo být především řádné vypořádání všech došlých připomínek tak, aby bylo zřejmé, že se podněty úřad skutečně zabýval, a vzal je pokud možno v potaz, nebo aby bylo dostatečně vysvětleno, proč tomu tak nebylo.
Pouhé odkazy na jiné nástroje územního plánování, ať již na zásady územního rozvoje nebo dokonce na tak obecnou koncepci, jako je Politika územního rozvoje, nejsou dostatečným argumentem.
Může se zdát, že využití některých nástrojů pro kvalitní a efektivní zapojení veřejnosti celou proceduru územního plánování »zbytečně« prodlužuje a především prodražuje. Avšak územní plán, který alespoň do jisté míry zohlední podněty většího počtu občanů, zaměstnavatelů nebo nevládních organizací a který bude připraven za spolupráce se širokou veřejností, má předpoklad, že bude fungovat několik let, jak by to také mělo být.
Jestliže úřad bude vést vést dialog s veřejností, je také menší pravděpodobnost, že budou mít občané potřebu obrátit se na Nejvyšší správní soud s návrhem na zrušení územního plánu. Pokud by u soudu uspěli, může pak dojít k částečnému opakování celého procesu územního plánování a vzniku dalších nákladů.
VENDULA ZAHUMENSKÁ
spolupracovnice Ekologického právního servisu Brno
Může se hodit
O podrobnostech viz principy a pravidla územního plánování: Účast veřejnosti v procesu územního plánování. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje, březen 2009, dostupný na http://www.uur.cz/images/publikace/metodickeprirucky/PDF/Ucastverejnostivprocesuuzemnihoplanovani.pdf
