Připravit jednotné evropské standardy pro zpracování starých elektrozařízení, to je cílem mezinárodního projektu WEEE Labex. V jeho řídicím výboru pracuje Mgr. Jan Vrba, jednatel kolektivního systému ASEKOL.
S využitím dotace poskytnuté v rámci projektu Life+ Evropskou unií je tento projekt zpracováván WEEE Forem, evropskou asociací kolektivních systémů, které se starají o sběr a zpracování elektrického a elektronického odpadu. Jeden nebo více takových kolektivních systémů funguje prakticky v každém státě Unie, ve WEEE Foru je jich sdruženo na čtyřicet. Asociace v poslední době řeší dvě hlavní témata. Jedním je novelizace evropské směrnice o nakládání s elektrickým a elektronickým odpadem (WEEE), jež se připravuje už dva roky, druhým je projekt WEEE Labex. Ten by měl nastavit jednotné evropské standardy pro sběr, dopravu a zpracování WEEE.
»Jednoduše řečeno, standardy budou obsahovat konkrétní pokyny pro provozovatele: Za jakých podmínek sběr probíhá, které druhy elektronických odpadů lze sbírat separátně a které dohromady, jak odpadní zařízení skladovat (zakryté, na zajištěných plochách). U TV a monitorů, jejichž problematiku znám nejlépe, se například stanovuje, na jakou čistotu má být zpracováno obrazovkové sklo. Jelikož obsahuje těžké kovy, standard stanovuje měření a limity, aby se mohlo dále používat jako kvalitní druhotná surovina, ne jako nebezpečný odpad,« vysvětluje Mgr. Jan Vrba.
Jaký mají takové standardy smysl?
Cílem je vytvořit rovné podmínky pro všechny. S WEEE by se mělo v celé Evropě nakládat stejně. Zavést takovou unifikaci však nebude jednoduché, neboť podmínky v jednotlivých státech jsou velmi rozdílné. Řada států už má vybudovanou infrastrukturu pro nakládání s WEEE. Zpracování zajišťují relativně velké firmy, pro něž není problém standardy implementovat a dodržet. Ve východní Evropě je to jinak. Některé státy nemají dosud vybudovanou ani sběrovou infrastrukturu. Zpracování WEEE neprovádějí velké společnosti (ani u nás, ačkoliv jsme z celé východní Evropy asi nejdále) a malé dílny nemají kapacitu na zavádění standardů. O projektu se proto ještě hodně diskutuje.
O čem nejvíce?
Řada rozporů spočívá v místních podmínkách - v jednom státě se něco smí, ve druhém prakticky totéž naopak nesmí. Standard by však měl obsáhnout obojí. V řídicím výboru mám na starosti tvoření standardů pro zpracování vysloužilých televizorů. Je neuvěřitelné, jak rozdílné přístupy mají jednotlivé země. U nás není problém zpracovávat klasické obrazovky v kovohutích, kde se taví olovo. Sklo je struskotvorná přísada, olovo v něm obsažené přejde do taveniny a luminofory s obsahem těžkých kovů se zachytí na filtrech. Dělá se to tak v půlce Evropy, ale ne ve Španělsku, kde je takový postup zakázán. Nechtěl bych však, aby to vypadalo, že vytváření standardů je neřešitelným problémem. Ve většině oblastí probíhá v pořádku a ve shodě. V problematických oblastech se předpokládá nastavení časového harmonogramu, aby některé země měly více času se na změny připravit.
Standardy řeší technické podmínky pro recyklaci WEEE. V Evropě zatím není nic podobného nastaveno?
U nás ani v jiných státech se o vlastní technické nakládání s WEEE de facto nikdo nestará. Existují vyhlášky, které řeší vykazování a třeba parametry pro recyklaci. Technické záležitosti jsou velmi obecně zmíněny v příloze ke směrnici, což je převzato do naší legislativy. Zpracovatelé nevolí vždy cestu vhodnou pro ochranu životního prostředí. Elektrický a elektronický odpad lze vyvézt do třetích zemí: Něco se tam použije a zbytek, často s obsahem nebezpečných látek, skončí někde za vesnicí. Je to postup nejlevnější, ale z hlediska životního prostředí nejméně vhodný. Chceme těmto praktikám zamezit a zajistit, aby se zpracování WEEE uskutečňovalo podle jasných a daných pravidel.
Budou standardy závazné, případně budou platit za jejich nedodržování nějaké sankce?
Zatím je zpracováváme jako interní standard WEEE Fora. Členské organizace se zavázaly, že nebudou spolupracovat se zpracovateli, dodavateli či dopravci, kteří nebudou standardy dodržovat. Začátkem dubna budou standardy zřejmě přijaty a některé státy je od příštího roku začnou zavádět. Kromě toho je postoupíme Evropskému standardizačnímu institutu CENELEC. Až je přijme, budou platit ve všech státech Evropy. Je to však dlouhodobý proces.
Souvisí s těmito otázkami také novela směrnice o WEEE, která se připravuje?
Naším záměrem původně bylo, aby se standardy do ní zapracovaly formou odkazu. To se však zatím nepodařilo. Původní směrnice k WEEE je z roku 2002, takže už platí deset let. Mezitím se objevily různé problémy a některé věci je třeba řešit jinak. Například cíl směrnice sbírat WEEE v množství 4 kg na osobu a rok. Většina států, kde kolektivní systémy působí, už jej dávno splnila. Naopak v jiných zemích se tolik elektrických zařízení ani neuvede za rok na trh. Novela proto řeší nové stanovení cíle. Nejspíše bude vyjádřen v procentech z elektrozařízení uvedených na trh, hovoří se o 65 %. Takového podílu sebraného WEEE však zatím dosahuje jediný systém ve Švédsku. Takže to zřejmě skončí přechodným obdobím, v němž se bude požadovat 45 % z množství uvedeného na trh, a k 65 % se dostaneme až za několik let. Kolem hodnoty 45 % se v současnosti pohybuje většina vyspělých států. Také náš systém ASEKOL sbírá 40-45 % z množství uvedeného na trh. Je však hodně států, které sbírají pouze 20-25 % zařízení uvedených na trh.
Bude možné požadovaného zvýšení dosáhnout běžnými postupy, zejména podporou sběru?
To je druhá věc, kterou novela řeší. Systém provozovaný kolektivními systémy rozhodně nezahrnuje sto procent vznikajícího elektronického odpadu. Odhaduje se, že je to jen třetina celkového množství. Mnoho zařízení končí v popelnicích (mobily a drobné spotřebiče) nebo je lidé skladují doma. K těmto zařízením máme šanci dostat se prostřednictvím v kampaní a podpory sběru. Značné množství WEEE se však prodá do šrotu - jde hlavně o větší spotřebiče, jako jsou pračky, sporáky atd. Bude-li EU požadovat recyklaci 65 % zařízení uvedených na trh, budou výrobci chtít mít, kontrolu nad celým objemem odpadu. To by znamenalo buď zakázat prodeje do šrotu, nebo umožnit výrobcům, aby tento podíl vykazovali jako zpracování WEEE.
Mgr. Jan Vrba: S elektrickým a elektronickým odpadem (WEEE) by se mělo v celé Evropě nakládat stejně.
FOTO: ARCHIV
