Určitě nelze tvrdit, že by města a obce neměly zájem zavést na svých územích sociální bydlení pro osoby s nízkými příjmy či s nedostatečnými kompetencemi pro udržení bydlení. Představitelé munipální sféry se však v té souvislosti často obávají, že by je provozování takových bytů stálo příliš mnoho finančních prostředků.
Hovoří přitom o rizicích spojených s náklady na nezaplacené nájemné, na opravu devastovaného bytu nebo na nucené vystěhování nájemníků, kteří sociální bydlení zneužijí. V některých zemích, třeba ve Francii, dokonce už existuje speciální pojistný produkt, který tato typická rizika spojená s provozem sociálního bydlení pokrývá. U nás se o zavedení tohoto typu pojištění zatím stále jedná. Přesto v Česku existuje několik příkladů dobré praxe, jak sociální byty provozovat i bez pojištění.
BYT 3+KK PATŘÍ MĚSTU, KTERÉ VŠAK RIZIKA NENESE
Jako příklad může posloužit i sociální byt v Brně provozovaný občanským sdružením IQ Roma servis. Vlastníkem bytu o velikosti 3 + kk je město, přičemž nakládání s bytem bylo svěřeno Městské části Brno-střed. Nezisková organizace je nájemcem bytu, v jehož podnájmu se střídají její klienti, kteří potřebují podporu doprovodného sociálního programu předtím, než jsou schopni si sami své bydlení zajistit na soukromém trhu s byty. Město v tomto případě nenese rizika spojená s případnou nespolehlivostí klientů, zatímco nezisková organizace naopak musí spoléhat na kvalitu své sociální práce s lidmi v modelovém bytě.
Podnájemní smlouva je vystavena na šest měsíců, v odůvodněných případech se však prodlužuje o další půlrok. Byt k těmto účelům slouží už dva roky a během této doby se v něm vystřídaly již tři klientské rodiny. Z pohledu občanského sdružení IQ Roma servis zatím můžeme hovořit o úspěchu projektu: Nájemné je placeno, byt spíše vylepšován než opotřebován a žádného z nájemníků nebylo nutné nuceně vystěhovat.
Modelový byt s doprovodným sociálním programem je určen pro rodinu s neza-opatřenými dětmi, která se nachází v tíživé sociální situaci a jejíž bytové podmínky jsou už delší dobu nestabilní. Nejde o typ krizového a azylového bydlení vyznačujícího se specifickým ubytovacím řádem, přísným režimem a vyšší mírou kontroly. Bydlení v modelovém bytě je určeno sociálně slabým rodinám, které jsou jinak soběstačné a mají dostatečnou úroveň kompetencí k udržení si stávajícího bydlení, nicméně potřebují ještě intenzivní podporu terénních sociálních pracovníků. V tzv. třístupňovém systému sociálního bydlení představuje modelový byt druhý stupeň a předchází třetímu stupni bydlení v klasických obecních/soukromých bytech.
BEZ DOPROVODNÉHO SOCIÁLNÍHO PROGRAMU TO NEFUNGUJE
Doprovodný sociální program spočívá v komplexní práci s celou rodinou. Cílem je celková stabilizace nepříznivé situace rodiny, tj. zejména:
stabilizace bytové situace - pravidelné spoření na poplatky spojené s novým bydlením (kauci, provizi), intenzivní hledání nového bydlení; v případě existujícího dluhu na předchozím bydlení pokračování v jeho pravidelném splácení;
stabilizace finanční situace - zastavení růstu rodinných dluhů a jejich následné snižování, podnájemníci mj. pravidelně každý měsíc předkládají klíčovému pracovníkovi potvrzení o uhrazení nájemného a služeb (zálohy za služby, plyn a elektřinu);
stabilizace rodinné situace klientů, podpora vzdělávání, hlavně dětí v rodině (vedení rodičů k tomu, aby zajišťovali pravidelnou školní docházku svých dětí, jejich preventivní lékařské prohlídky, očkování apod.);
posilování kompetencí, odpovědnosti a samostatnosti klientů tak, aby po nalezení nového bydlení obstáli v reálných podmínkách, zejména na trhu s byty (úhrada komerčního nájemného);
vymanění se z úzké závislosti na pomoci sociálního systému (hlavně z dlouhodobého či opakovaného využívání bydlení v azylovém domě, podpory v nezaměstnanosti, pobírání pouze sociálních dávek atd.);
další způsoby řešení nepříznivé situace podle individuálních potřeb rodiny.
JAKÉ BÝVAJÍ PROBLÉMY
Během spolupráce pracovník řeší s klienty problematické oblasti formou společného individuálního plánování s důrazem na rozvoj schopností a dovedností klientů, zvýšení jejich odpovědnosti vůči své životní situaci a jejich aktivní přístup při řešení definovaných problémů. Posilováním kompetencí klientů pracovník postupně snižuje míru kontroly nad nimi a postupuje spíše jen podporujícím způsobem. Spolupráce klientů a plnění společně sestavených individuálních plánů je podmínkou pro pobyt v modelovém bytě.
To, že je projekt zatím úspěšný, neznamená, že by nebylo třeba překonávat systémové a individuální problémy. K systémovým patří přiznávání stabilizačních dávek státní sociální podpory. Klienti jsou totiž v bytě jen podnájemníky, takže jim bylo třeba pro doplatek na bydlení vyjednat výjimku. Celý tento proces s poslední rodinou trval osm měsíců, po něž nebylo nájemné hrazeno v plné výši - a teprve následně po přiznání a vyplacení dávky je klienti dorovnali. Před odchodem do nového bytu u soukromého majitele si žena našla práci a příjem rodiny přestal být závislý na sociálních dávkách.
Z individuálních potíží lze uvést například nechtěné nastěhování příbuzných. V obou případech rodina hned informovala organizaci a požádala o pomoc při jejich vystěhování - cítila se citově vydírána příbuznými, kteří by nucení k vystěhování z její strany vnímali jako zradu a odmítnutí pomoci blízkým. Po intervenci pracovníků se příbuzní do několika dní odstěhovali.
Případné pojištění rizik spojených s modelovým bytem by s ohledem na dosavadní zkušenosti bylo pro neziskovou organizaci zbytečným výdajem. Nicméně je třeba počítat s tím, že než se příjmy rodiny stabilizují, může dojít k přechodným výpadkům plateb nájemného, které však bývají podnájemníky brzy dorovnány.
VERONIKA LOVRITŠ
IQ Roma servis, o. s.
Modelový byt v MČ Brno-střed funguje už dva roky a během této doby se v něm v roli podnájemníků vystřídaly již tři rodiny s nezaopatřenými dětmi a v tíživé sociální situaci.
FOTO: ARCHIV
